ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.31.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 31/2016-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 10. února 2016 v Brně dovolání obviněného K. B. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 11 To 399/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 161/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. B. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 10. 7. 2015, sp. zn. 6 T 161/2014, uznal obviněného K. B. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a ), b) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
v přesně nezjištěné době od 17:00 hod. dne 25. 5. 2014 do 01:30 hodin dne 24. 5. 2015 v obci Ž., ul. Z., nezjištěným způsobem odstranil a odcizil visací zámek zajišťující zadní vjezdovou bránu do oploceného areálu společnosti Konifery, s.r.o., následně vnikl dovnitř areálu, kde odcizil volně uskladněné a k prodeji připravené okrasné dřeviny a rostliny, a to nejméně 2 ks dřevin jinan dvoulaločný o velikosti 60 cm v kontejnerech o objemu 4 l, 2 ks dřevin buk lesní o velikosti 200-250 cm v kontejnerech o objemu 45 l, 1 ks dřeviny modřín japonský o velikosti 200 cm v kontejneru o objemu 10 l, 3 ks dřevin modřín opadavý o velikosti 100 cm v kontejnerech o objemu 3 l, 3 ks rostlin azalka japonská „Kermasina Alba“ o velikosti 12-15 cm v kontejnerech o objemu 1 l, 3 ks rostlin azalka japonská „Mary Helen“ o velikosti 15-20 cm v kontejnerech o objemu 1 l, 3 ks rostlin azalka japonská „Satchiko“o velikosti 15-20 cm v kontejnerech o objemu 2 l, a 3 ks rostlin azalka japonská „Perfection“ o velikosti 15-20 cm v kontejnerech o objemu 1 l, odcizené rostliny a dřeviny naložil na přistavený přívěsný vozík RZ ... zapojený za osobním motorovým vozidlem zn. Citroen Xsara, RZ ... a vozidlem odjel směrem do místa bydliště, přičemž v obci V. byl dne 24. 5. 2014 v 01:45 hod. kontrolován policejní hlídkou Obvodního oddělení Policie České republiky Čáslav poškozené společnosti Konifery, s.r.o., IČ: 252 77 898, se sídlem Žehušice, Zámecká 154, způsobil odcizením škodu nejméně ve výši 8.885,- Kč.
Podle §205 odst. 1 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen a podle §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byla stanovena zkušební doba v trvání osmnácti měsíců.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 11 To 399/2015, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jiřího Teryngla včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou založena pouze na důkazech, které svědčí výrazně v jeho neprospěch a soud prvního stupně řádně nepřezkoumal důkazy, i když mu to odvolací soud nařídil. Provedené důkazy podle něj nemohou být podkladem pro odsuzující rozsudek. Obviněný namítl, že ze způsobu spáchání trestné činnosti vyplývá, že skutek nemohla spáchat jen jedna osoba, protože takové množství věcí nemohl odcizit sám, neboť to není v jeho fyzických schopnostech. Skutková zjištění soudu jsou podle jeho názoru zcela nesprávná a nedostatečná. Obviněný vytkl, že se soud prvního stupně odchýlil od právního názoru vysloveného odvolacím soudem v jeho předcházejícím rozhodnutí, a tím porušil jeho právo na spravedlivý proces a předvídatelnost rozhodování soudů.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 11 To 399/2015, a rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 10. 7. 2015, sp. zn. 6 T 161/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Kutné Hoře, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání nevyjádřil a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř., a to i podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný vznesl v dovolání jen skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod a Nejvyšší soud se proto nemohl těmito námitkami zabývat.
Základní námitkou obviněného je námitka, že nespáchal trestnou činnost, příp. že ji nemohl spáchat sám. V dovolání opakuje v podstatě všechny námitky, které uplatnil již v odvolání. Ze spisu je zřejmé, že s těmito námitkami se dostatečně a v souladu se zákonem vypořádaly soudy obou stupňů. Krajský soud v Praze jako soud odvolací v odůvodnění jeho usnesení, které obviněný napadl dovoláním, poukázal na to, že soud prvního stupně své rozhodnutí velmi podrobně odůvodnil, pečlivě rozebral, jak hodnotil provedené důkazy a na základě jakých úvah dospěl k závěru o vině obviněného žalovaným skutkem. Odkázal proto zcela na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a zdůraznil, že neuvěřil obhajobě obviněného, protože ta obsahuje nejen řadu vnitřních rozporů, ale také rozporů s výpověďmi svědků, včetně jeho rodinných příslušníků, kteří měli potvrzovat obhajobu obviněného, avšak vypovídali nepřesvědčivě a se zjevnou snahou pomoci obviněnému.
Obviněný vytýká odvolacímu soudu, že se odchýlil od právního názoru, který vyslovil ve svém předcházejícím rozhodnutí. Tím podle něj porušil jeho právo na spravedlivý proces podle článku 36 Listiny základních práv a svobod a článek 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejvyšší soud této výtce nepřisvědčil.
Obviněný nezaložil svůj mimořádný opravný prostředek na hmotněprávních důvodech, ale na procesním základě (§2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.) se domáhá zásadní revize, tedy přehodnocení skutkových zjištění, ze kterých soudy vycházely při hmotněprávním posouzení jeho jednání. Nejvyšší soud opakovaně zdůrazňuje, že takové námitky nelze podřadit pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jestliže obviněný namítá restriktivní výklad dovolacích důvodů Nejvyšším soudem s odkazem na nález Ústavního soudu označeného jako ÚS 669/05 a zmiňuje mimo jiné, že neobstojí ani námitka nedostatku kompetence dovolacího soudu zabývat se dovoláními podanými z jiných důvodů, než jsou důvody vyplývající z Nejvyšším soudem aplikovaného výkladu trestního řádu, je třeba připomenout, že tento názor není v judikatuře Ústavního soudu převažující a existuje řada rozhodnutí tohoto soudu, která prezentují zcela odlišný právní názor, jako např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03, podle něhož ,,už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem“. Nejvyšší soud proto nemá žádný důvod pro to, aby měnil konstantní judikaturu týkající se výkladu dovolacích důvodů. Pro úplnost zbývá dodat, že vázanost Nejvyššího soudu nálezem Ústavního soudu podle §314 odst. 1 tr. ř. je omezena na konkrétní věc a nikoli všeobecně na neurčitý okruh věcí. Znění zmíněného ustanovení stanoví, že po doručení nálezu Ústavního soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení nebo jeho části, pokračuje tento orgán v tom stadiu řízení, které bezprostředně předcházelo vydání zrušeného rozhodnutí, nestanoví-li zákon nebo nález Ústavního soudu jinak. Přitom je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Ústavní soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Ústavní soud nařídil.
Vzhledem k ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. není povinností Nejvyššího soudu, aby sáhodlouze odůvodňoval usnesení o odmítnutí dovolání, přesto považuje za vhodné zmínit část odůvodnění napadeného rozhodnutí na str. 3, v níž odvolací soud dospěl k závěru, že obhajoba obviněného o tom, jak jeho příbuzní a manželé S. po dobu asi deseti dnů nakupovali v různých zahradnictvích rostliny, které shromažďovali na přívěsném vozíku v garáži otce obviněného, který vozík každý den vytlačil ven a rostliny zaléval, ale vůbec si nevšiml o jaké druhy a množství se jednalo, a že rostliny byly asi měsíc po skutečných narozeninách obviněného mu předány jako dar na oslavě narozenin, že rostliny mu byly předány včetně cenovek a zápichových cedulek, které údajně manželka obviněného sbírá, a proto je v obchodě vždy vyžaduje a že v průběhu celého trestního řízení nebyla předložena žádná účtenka, přestože svědci, kteří jsou příbuznými obviněného tvrdili, že všude, kromě zahradnictví v Ž. dostali k nákupu i účtenky, je naprosto nepravděpodobná.
V další části odůvodnil, proč je obviněný pachatelem krádeže a nikoli pomocníkem nebo podílníkem. Obviněný v dovolání vytýká soudům úvahu, že se na krádeži mohly podílet další osoby, a to manželka D. B. a švagr obviněného M. B. Tím se podle obviněného nastoluje obdobná situace jako ve francouzském filmu Meč a váhy, v níž byl jeden pachatel obžalovaným a v úvahu přicházeli tři pachatelé. Dovozuje přitom, že v takovém případě měl soud vynést v jeho trestní věci zprošťující rozsudek, tak jak to učinil soud ve filmu Epée et Balance. I tato námitka je primárně námitkou skutkovou, kterou obviněný zpochybňuje zjištěný skutkový stav. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že návrh na potrestání byl podán v souladu s obžalovací zásadou (§2 odst. 8 tr. ř.) jen na obviněného K. B., čímž byl soud podle §220 odst. 1 tr. ř. vázán, protože může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu.
Princip předvídatelnosti práva v žádném případě neznamená, že obviněný nemusí být uznán vinným žalovaným skutkem, jak se zřejmě obviněný, ale také většina pachatelů trestných činů domnívá. V tomto principu je samozřejmě obsaženo i to, že obviněný může být uznán vinným žalovaným skutkem a být za něj pravomocně odsouzen.
Závěr soudu o vině obviněného spočívá na správných skutkových zjištěních, které vyplývají z řádně provedených důkazů a jejich hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Skutková zjištění soudů mají obsahovou spojitost s provedenými důkazy a napadené rozhodnutí splňuje požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí z hlediska práva na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1258/08). Právní kvalifikace skutku je zcela správná.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a že dovolání obviněného K. B. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. února 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu