ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.588.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 588/2016-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. června 2016 v Brně dovolání obviněného J. J. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 7 To 416/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 278/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 3 T 278/2013, uznal obviněného J. J. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
1)
s cílem získat neoprávněně majetkový prospěch, vědom si toho, že vzhledem ke své špatné finanční situaci za provedené práce nezaplatí, zejména si vědom exekučních řízení, vedených proti jeho osobě a dluhu na zdravotním a sociálním pojištění, jako OSVČ s místem podnikání O., H., s úmyslem získat neoprávněný majetkový prospěch na úkor poškozeného J. F., IČ: ..., S., M., v přesně nezjištěnou dobu objednal u poškozeného J. F. jako u subdodavatele v souvislosti s realizací zakázek na rekonstrukci rodinných domů v R., a ve V., jakož i dvou bytů na ul. J, č. ... a ... v H., provedení instalatérských a topenářských prací, na základě čehož poškozený J. F. objednané práce řádně provedl a vystavil celkem 5 faktur:
č. ... ze dne 3. 1. 2012 na částku 55.800,- Kč, splatnou do 3. 1. 2012,
č. ... ze dne 25. 2. 2012 na částku 50.398,- Kč, splatnou do 29. 2. 2012,
č. ... ze dne 25. 2. 2012 na částku 52.209,- Kč, splatnou do 29. 2. 2012,
č. ... ze dne 29. 2. 2012 na částku 23.870,- Kč, splatnou do 9. 3. 2012,
č. ... ze dne 1. 5. 2012 na částku 31.286,- Kč, splatnou do 1. 5. 2012,
které předal obviněnému J. J. k zaplacení, a přestože obviněný J. J., který tyto práce vyfakturoval konečným odběratelům L. M., J. T. a J. M., a tyto mu provedené práce a materiál, včetně prací, které pro něj realizoval poškozený J. F., řádně uhradily, když od nich v období od března do května 2012 obdržel částku ve výši celkem nejméně 1.275.000,- Kč, ve lhůtě splatnosti ani později poškozenému J. F. vystavené faktury neuhradil, s výjimkou částky 5.000,- Kč dne 4. 10. 2012, což ani od počátku neměl v úmyslu, poškozenému J. F. se vyhýbá, je nekontaktní a odmítá mu dlužnou částku uhradit, čímž poškozenému J. F., IČ: ..., s místem podnikání S., M., způsobil škodu ve výši 208.563,- Kč a účelově tvrdí, že předal poškozenému J. F. částku 190.000 Kč, což však není pravda,
2)
s cílem získat neoprávněně majetkový prospěch, vědom si toho, že vzhledem ke své špatné finanční situaci za provedené práce nezaplatí, zejména si vědom exekučních řízení, vedených proti jeho osobě a dluhu na zdravotním a sociálním pojištění, v přesně nezjištěnou dobu od začátku roku 2012 v rámci realizace zakázek na kompletní rekonstrukci dvou rodinných domů na ulici Š. v R. a V. č. p. ... a dvou bytů na ulici J. č. ... a č. ... v H., objednal na základě ústní dohody provedení elektromontážních prací u obchodní společnosti D. N., IČ: ..., V., přičemž poškozený D. N. objednané práce řádně provedl a vystavil celkem čtyři faktury, konkrétně:
č. ... splatnou dne 20. 5. 2012 na částku 24.621,- Kč,
č. ... splatnou dne 20. 5. 2012 na částku 25.358,- Kč,
č. ... splatnou dne 17. 1. 2013 na částku 55.330,- Kč,
č. ... splatnou dne 4. 4. 2013 na částku 27.898,- Kč,
celkem tedy na částku 133.207,- Kč,
přičemž obviněný J. J. uhradil pouze dne 11. 1. 2013 částku 16.000,- Kč, dne 18. 1. 2013 částku 6.000,- Kč, dne 11. 2. 2013 částku 4.000,- Kč a dne 26. 3. 2013 částku 1.898,- Kč, celkem tedy 27.898,- Kč, zbývající částku ve výši 105.309,- Kč však ani přes opakované urgence neuhradil, na výzvy k úhradě nereagoval a vymlouval se, že sám od svých odběratelů nedostal řádně zaplaceno, přestože v období od března do května 2012 převzal od svých odběratelů výše uvedených tří zakázek částku ve výši celkem nejméně 1.275.000,- Kč, čímž poškozené společnosti D. N., IČ: ..., V., způsobil škodu ve výši nejméně 105.309,- Kč,
3)
s cílem získat neoprávněně majetkový prospěch, vědom si toho, že vzhledem ke své špatné finanční situaci za provedené práce nezaplatí, zejména si vědom exekučních řízení, vedených proti jeho osobě a dluhu na zdravotním a sociálním pojištění, dne 2. 2. 2012 uzavřel v H. v rámci realizace zakázky na rekonstrukci dvou bytů na ulici J. č. ... a č. ... v H. se zhotovitelem – obchodní společností Okna Macek, a. s., smlouvu o dílo č. ..., jejímž předmětem byla výroba a montáž plastových oken a dveří, když celková cena díla činila 53.061,- Kč vč. DPH, přičemž dne 1. 2. 2012 uhradil zálohu ve výši 30.000,- Kč, avšak poté, kdy bylo dne 6. 3. 2012 dílo předáno a vystavena faktura č. ... splatná dne 6. 3. 2012 na částku 23.061,- Kč, přes opakované urgence neuhradil již žádnou částku a vymlouval se, že od svých odběratelů sám nedostal řádně zaplaceno, přestože v období od března do května 2012 převzal od svého koncového zákazníka v souvislosti se zakázkou částku ve výši 490.000,- Kč, čímž poškozené společnosti Okna Macek, a. s., IČ: 26906724, se sídlem Nádražní 1701, Dubňany, způsobil škodu ve výši nejméně 23.061,- Kč,
tedy celkem svým jednáním způsobil škodu ve výši 336.933,- Kč.
Podle §209 odst. 3 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil, aby podle svých sil nahradil v průběhu zkušební doby způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozených D. N. se sídlem V., K. – N., IČ: ..., společnosti Okna Macek, a. s., se sídlem Nádražní 1701, Dubňany, IČ: 26906724 a J. F. se sídlem S., M., IČ: ..., na náhradu škody.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 7 To 416/2015, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené společnosti Okna Macek, a. s., se sídlem Nádražní 1701, Dubňany, IČ: 26906724, a poškozenému D. N., se sídlem V., K.– N., IČ: ... Podle §265 tr. ř. odkázal oba poškozené s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti výroku o vině a trestu usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Mgr. Jiřího Drobečka včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm, že v řízení před soudy obou stupňů došlo k nesprávné aplikaci normy hmotného práva, konkrétně §209 tr. zákoníku a dále §12 odst. 2 tr. zákoníku. Obviněný uvedl, že ani po doplnění dokazování se soudu prvního stupně nepodařilo jednoznačně prokázat, že si vůči poškozenému J. F. počínal úmyslně, a to s cílem se obohatit. Obviněný zpochybnil závěry odvolacího soudu ve vztahu k naplnění subjektivní stránky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Má za to, že tento závěr soudu nekoresponduje s obsahem provedených důkazů. Obviněný je přesvědčen o tom, že se soudy dostatečně nezabývaly tím, zda jednal při uzavírání subdodavatelských zakázek v dobré víře, či nikoliv. S odkazem na výpověď poškozeného J. F. obviněný poukázal na to, že jejich spolupráce byla zpočátku dobrá, tj. že poškozený nemohl pojmout podezření, že byl obviněným podváděn. Obviněný namítl, že úmysl podvádět poškozené by musel být dán již od počátku jeho jednání, nikoliv až v průběhu odběru prací, jako subdodávek. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu je přesvědčen o tom, že jednáním nenaplnil subjektivní stránku trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, přičemž doplnil, že soudy obou stupňů na neúplně zjištěný skutkový stav nemohly správně aplikovat ustanovení §209 tr. zákoníku.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 7 To 416/2015, a aby mu přikázal věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že převážná část argumentace obviněného zjevně nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. Doplnil, že se nejedná ani o případ extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp. právním posouzením skutku, stejně tak ani o případ opomenutí zásadního důkazu. Soudy vycházely z důkazů provedených v souladu se zákonem, na jejichž podkladě řádně zjistily skutkový stav věci, poskytující dostatečný podklad pro vyslovení výroku o vině přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, protože obviněný uzavřel s poškozenými subdodavatelské smlouvy o dodávkách prací a materiálů s vědomím, že nebude schopen hradit závazky z důvodu vysokého zadlužení, tj. všeobecně velmi špatné finanční situaci. Práce byly řádně provedeny a dodány, přičemž obviněný za práce ani služby nezaplatil, což měl od samého počátku v úmyslu, a to i přestože mu koneční zákazníci řádně zaplatili. Nejvyšší státní zástupce se ztotožnil s názorem soudů obou stupňů, že obviněný od počátku jednal v podvodném úmyslu. Soudy se řádně a dostatečně vypořádaly s prokázáním naplnění subjektivní stránky přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Nelze akceptovat ani námitku obviněného, že došlo k nesprávné aplikaci norem hmotného práva, zejména §209 tr. zákoníku a rovněž i §12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť provedeným dokazováním bylo podvodné jednání obviněného bezpečně zjištěno, správně popsáno ve výrokové části rozhodnutí nalézacího soudu a náležitě kvalifikováno jako přečin podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Závěrem nejvyšší státní zástupce uvedl, že argumentace obviněného je pouhým opakováním a rozvinutím obhajoby uplatněné již dříve v odvolání.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, že skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich podkladě obstála skutková zjištění soudů.
Podle §265f odst. 1 tr. ř. je Nejvyšší soud jako soud dovolací při rozhodování o dovolání vázán tím, které výroky rozhodnutí, v jakém rozsahu a z jakých důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Takto podané dovolání vymezuje rozsah a obsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu. Východiskem pro existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud proto přezkoumává napadený rozsudek ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině. S odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642). Protože důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provádění dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání) je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem, a není součástí hmotně právního posuzování.
Obviněný uplatnil v dovolání zčásti skutkové námitky. Mezi ně patří námitky, že závěry odvolacího soudu nekorespondují s obsahem všech provedených důkazů; že se soudy dostatečně nezabývaly tím, zda obviněný jednal při uzavírání subdodavatelských zakázek v dobré víře, či nikoliv; a že spolupráce mezi ním a poškozeným J. F. byla zpočátku dobrá, a proto poškozený nemohl pojmout podezření, že by byl obviněným podváděn. Obviněný těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jako nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, a že byla nesprávně aplikována norma hmotného práva, konkrétně §209 tr. zákoníku, neboť byla porušena zásada subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku.
Podle §15 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Podle §15 odst. 2 tr. zákoníku se srozuměním rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
Podle §209 odst. 1 tr. zákoníku trestný čin podvodu spáchá ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Podle §209 odst. 3 tr. zákoníku bude pachatel potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 větší škodu.
Podle §12 odst. 2 tr. zákoníku trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného v tom, že soudy obou stupňů porušily zásadu subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Trestněprávní reakce na spáchaný protiprávní čin ve smyslu zásady subsidiarity trestní represe zakotvené v §12 odst. 2 tr. zákoníku představuje nejzazší prostředek k ochraně právního řádu a jím chráněných hodnot a vztahů. Trestní odpovědnost pachatele činu vykazujícího formální znaky skutkové podstaty určitého trestného činu je totiž ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku podmíněna splněním dvou předpokladů; náležitou společenskou škodlivostí spáchaného činu a neadekvátností uplatnění odpovědnosti podle některého netrestního předpisu. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že pachatelem přečinu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku je fyzická, případně právnická osoba, která vyvolala nebo užila omylu jiné osoby, popř. jí zamlčela podstatné skutečnosti, přičemž v důsledku dispozice oklamané osoby došlo ke škodě na cizím majetku a obohacení pachatele nebo jiné osoby. Po subjektivní stránce je přitom vyžadován alespoň nepřímý úmysl podle §15 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž z hlediska zavinění u přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku postačí nedbalost ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku. Škoda většího rozsahu je podle §138 odst. 1 tr. zákoníku taková škoda, která dosahuje nejméně částky 50 000 Kč (Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 47, s. 1194 s. 1205).
Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný J. J. opakovaně a s cílem získat majetkový prospěch, přestože se nacházel ve špatné finanční situaci, uvedl v omyl poškozené, a to společnost Okna Macek, a. s., IČ: 26906724, D. N., IČ: ..., a J. F., IČ: ... Poškozeným tak jednáním obviněného vznikla škoda v celkové výši 336 933 Kč, tj. větší škoda.
Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný J. J. uvedeným jednáním naplnil nejen subjektivní stránku přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ale i všechny zákonné znaky uvedeného zločinu, neboť sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil takovým činem větší škodu. Skutek byl správně právně posouzen, a to i se zřetelem k zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku, protože podstatou trestní věci obviněného bylo úmyslné protiprávní jednání, které zásadním způsobem vybočilo z rámce civilních vztahů a stalo se natolik společensky škodlivým, že na ně bylo třeba reagovat prostředky trestního práva. Uplatnění trestněprávní represe je zcela proporcionálním zásahem do základních práv obviněného.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného J. J. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odvolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu