ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.607.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 607/2016-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. května 2016 v Brně dovolání obviněného A. N. C. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 13 To 369/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 77/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. N. C. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Pardubicích rozsudkem ze dne 12. 8. 2015, sp. zn. 3 T 77/2015, uznal obviněného A. N. C. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
dne 26. 2. 2015 v době okolo 16.35 hod. na pozemku u rodinného domu č. p. ... v O. n. L. – P., okr. P., v rámci sporu s poškozeným Z. K., který se týkal vniknutí psa jmenovaného na uvedený pozemek a náhrady škody za poškozené oplocení, vběhl zadním vchodem do uvedeného domu, a když se po několika vteřinách vrátil, držel v ruce nůž s délkou čepele 33 cm, se kterým přistoupil do těsné blízkosti poškozeného Z. K., mával mu s ním před obličejem a nad jeho levým ramenem, přičemž naznačoval seknutí do krku, a na poškozeného Z. K. křičel: „Buď mi dáš peníze, nebo tě zabiju!“, a když si poškozený Z. K. šel pro svého psa, aby si jej odvedl domů, znovu k němu přistoupil, odstrčil ho od psa, vytrhl mu z ruky provaz, na němž byl pes uvázán, psa za něj zvedl do vzduchu a na poškozeného Z. K. křičel: „Teď zabiju psa a pak tebe!“, přičemž nožem naznačoval, že psovi uřízne hlavu, v důsledku čehož poškozený Z. K. z místa činu utekl domů, odkud věc telefonicky oznámil Policii České republiky.
Za tento přečin byl odsouzen podle §353 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. ř. soud uložil obviněnému trest propadnutí věci, a to nože U.S.A. Sauber – Made in USA s gumovou rukojetí a čepelí o délce 33 cm, včetně černého látkového pouzdra.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 13 To 369/2015, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného, které podal proti výrokům o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně.
Obviněný podal proti tomuto usnesení prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Pavlíny Copkové včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl v něm nesprávné právní posouzení skutku a zdůrazňuje, že trestní řízení představuje ultima ratio. Vytýká porušení §2 odst. 2 tr. ř., §2 odst. 4 tr. ř., §2 odst. 5 tr. ř. a čl. 40 Listiny základních práv a svobod, zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo. Obviněný zpochybňuje výpověď poškozeného a pokládá ji za nevěrohodnou a vytýká soudu, že provedl neoprávněnou selekci důkazů v jeho neprospěch. Soud měl také provést výslech „jediné svědkyně“ A. C.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 13 To 369/2015, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl ve vyjádření k dovolání obviněného, že obviněný uplatnil v dovolání námitky, které nelze podřadit pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., a navíc z odůvodnění soudních rozhodnutí nelze dovodit ani existenci extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními soudů. Soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř. Námitky, které obviněný uplatnil, považuje je za nedůvodné, neboť dovozují porušení norem procesního práva, nikoliv trestního práva hmotného. Obviněnému jde především o to, aby dovolací soud znovu hodnotil provedené důkazy, resp. aby o nich učinil jiná skutková zjištění, než učinil soud nalézací. To však je v rámci dovolacího přezkumu zásadně vyloučeno.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně podle §265i odst. l písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Námitky proti skutkovým zjištěním, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Základní námitkou obviněného je námitka, že podkladem právního posouzení skutku jsou nesprávná skutková zjištění.
Podle §353 odst. 1 tr. zákoníku kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. Podle §353 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 se zbraní.
Obsah výhrůžky je v zákoně konkretizován usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou. Za jinou těžkou újmu se považují újmy srovnatelné s důsledky, které nastávají v případě usmrcení nebo těžké újmy na zdraví. Jiná těžká újma musí být hodnocena jednak s přihlédnutím k těžkým újmám v tomto ustanovení výslovně uvedeným (usmrcení, těžká újma na zdraví) a jednak ke konkrétním okolnostem případu s přihlédnutím i k tomu, jak subjektivně pociťuje újmu ten, jemuž je vyhrožováno. Vyhrožováním jinou těžkou újmou může být proto např. i vyhrožování způsobením škody velkého rozsahu nebo škody na věci vysoké umělecké hodnoty, ke které má navíc poškozený citový vztah, stejně tak se může jednat také o újmu nemajetkové povahy, jako je vyhrožování usmrcením nebo těžkou újmou na zdraví i osobě poškozenému blízké, únosem osoby blízké apod. Vyhrožování musí být způsobilé vzbudit důvodnou obavu. Důvodnou obavou se rozumí vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno. Zda je vyhrožování způsobilé v jiném vzbudit důvodnou obavu, je třeba posoudit se zřetelem ke všem konkrétním okolnostem případu, zejména k povaze výhrůžky, k fyzickým a charakterovým vlastnostem pachatele ve srovnání s fyzickými a povahovými vlastnostmi poškozeného, k jejich vzájemnému vztahu aj. Nevyžaduje se, aby ten, jemuž je vyhrožováno, byl přítomen. Stačí, když je výhrůžka adresována poškozenému takovým způsobem, že pachatel si je vědom toho, že se poškozený o ní dozví, např. prostřednictvím další osoby, telefonicky, dopisem apod.
Trestný čin je spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe; zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení trestního zákoníku nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším.
Obviněný také vytýká, že došlo k deformaci důkazů, zpochybňuje výpověď poškozeného a namítá, že nebyl proveden výslech svědkyně A. C. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že okresní soud v odůvodnění vysvětlil, že tato svědkyně nebyla přítomna incidentu, a proto by nemohla přispět k objasnění věci. Obviněný také namítá, že došlo k deformaci důkazů, aniž by uvedl, jakým způsobem došlo k tvrzenému zásahu. Námitky takového druhu (ale i každé jiné námitky v dovolání), je nutno podle §265f odst. 1 tr. ř. řádně odůvodnit. Nestačí proto k tomu, aby se Nejvyšší soud zabýval obecně formulovanými námitkami. Dovolací soud se těmito námitkami pro jejich obecnost a nedostatek náležitého odůvodnění nezabýval.
K námitce obviněného, týkající se údajného porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo Nejvyšší soud uvádí, že presumpce neviny vyjadřuje požadavek, aby vina obviněného, resp. obžalovaného, byla úplně a nepochybně prokázána. Tím je těsně spjata se zásadou zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Odsuzující rozsudek může být tedy vynesen, až když byly odstraněny všechny důvodné pochybnosti o vině obžalovaného. Nejvyšší soud neshledal porušení této zásady. K námitce o údajném porušení pravidla in dubio pro reo připomíná, že jde o pravidlo procesní, nikoli hmotněprávní, a proto tato námitka nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotněprávním posouzení.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že nebyly z výše zmíněných důvodů dány důvody pro zamítnutí jeho odvolání podle §256 tr. ř. Tato námitka neobstojí. Obviněný poukazuje také na to, že usnesení odvolacího soudu bylo vydáno ve zkušební době podmíněného zastavení jeho trestního stíhání a že mu hrozí v důsledku rozhodnutí napadeného dovoláním přísnější postih. Soud prvního stupně zmiňuje v odůvodnění výroku o trestu v této věci, že obviněný spáchal trestnou činnost ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání pro podobnou trestnou činnost. Z toho vyplývá, že obviněný má sklon k páchání trestné činnosti a jako dospělý a příčetný pachatel si musí být vědom toho, že konfliktní situace nelze řešit trestnou činností, jak správně uvedl v odůvodnění rozhodnutí i odvolací soud.
Závěr soudu o vině obviněného spočívá na správných skutkových zjištěních, které vyplývají z řádně provedených důkazů a jejich hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Skutková zjištění soudů mají obsahovou spojitost s provedenými důkazy a napadené rozhodnutí splňuje požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí z hlediska práva na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1258/08). Právní kvalifikace skutku je zcela správná.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami a bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu