ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.650.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 650/2016-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. června 2016 v Brně dovolání obviněného P. K. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 13 To 544/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 43/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 2. 11. 2015, sp. zn. 10 T 43/2015, uznal obviněného P. K. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem přisvojení pravomoci úřadu podle §328 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
dne 23. 10. 2013 v době od 10:30 hod. do 10:45 hod. na odstavném parkovišti odtahové služby AUTO PRAŽÁK Assistance, s.r.o., IČ: 28489969, v Obci D., ul. T. ..., kam přijel jako řidič osobním motorovým vozidlem VW Passat hnědé barvy, nezjištěné registrační značky, společně s dosud nezjištěným mužem oblečeným v tmavé kombinéze s nápisem Policie, se před majitelem firmy AUTO PRAŽÁK Assistance, s.r.o., L. P. úmyslně vydával za příslušníka Policie České republiky, a to tím způsobem, že byl oblečen do šedých kalhot a světlomodrého trička s logem Policie České republiky a pod záminkou provedení kontroly odtahového vozidla Mercedes Benz, reg. zn. ..., oranžové barvy, na stanici STK v D., které bylo na odstavném parkovišti zajištěno orgány Policie České republiky, Dálničního oddělení Mirošovice, jako věc důležitá pro trestní řízení, s tímto vozidlem odjel neznámo kam.
Podle §214 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku jej odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu pěti roků. Podle §67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu uložil peněžitý trest ve výměře 40 denních sazeb po jednom tisíci korun českých, tedy ve výši čtyřiceti tisíc korun českých. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. 3 T 115/2013, a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. 2 T 52/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 13 To 544/2015, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Martiny Váchové včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Vytkl nesprávnou právní kvalifikaci skutku jako přečinu přisvojení pravomoci úřadu podle §328 tr. zákoníku, neboť závěry soudů spočívající v hodnocení důkazů jsou účelové s cílem vyložit skutečnosti tak, aby byl obviněný uznán vinným. Obviněný má za to, že v řízení nebyla prokázána ani jeho motivace a úmysl převléknout se za příslušníka Policie České republiky, to vše za účelem odvozu svého zajištěného automobilu. Shrnul, že se závěry soudů obou stupňů nezakládají na provedených důkazech, proto jejich hodnocení, i přestože může být logické, nemá oporu v provedeném dokazování. Dále je obviněný přesvědčen, že skutek nebyl prokázán ani zpracovaným znaleckým posudkem, ani výslechem znalce. Má za to, že soud prvního stupně nesprávně vzájemně vyhodnotil svědecké výpovědi. Závěrem obviněný uvedl, že se závěry soudů obou stupňů dostaly v některých směrech do extrémního nesouladu s provedenými důkazy.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 13 To 544/2015, i rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 2. 11. 2015, sp. zn. 10 T 43/2015, ve všech výrocích týkajících se obviněného P. K., a aby věc znovu v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl Okresní soud v Benešově, případně Nejvyšší soud, a to tak, že obviněný P. K. se zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší soud nedisponoval ke dni rozhodnutí o dovolání vyjádřením nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného, které mu bylo doručeno. Tato skutečnost nebránila Nejvyššímu soudu v tom, aby o podaném dovolání rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, když skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich podkladě obstála skutková zjištění soudů.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265f odst. 1 tr. ř. je Nejvyšší soud jako soud dovolací při rozhodování o dovolání vázán tím, které výroky rozhodnutí, v jakém rozsahu a z jakých důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Takto podané dovolání vymezuje rozsah a obsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu. Východiskem pro existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud proto přezkoumává napadený rozsudek ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině. S odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642). Protože důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provádění dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání) je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem, a není součástí hmotně právního posuzování.
Obviněný uplatnil v dovolání pouze skutkové námitky. Mezi ně patří, že odvolací soud vzal za správné závěry soudu prvního stupně, které podle obviněného byly založeny na nesprávných skutkových zjištěních; že závěry soudů neměly oporu v provedeném dokazování. Dále pak obviněný popřel spáchání skutku. Vycházel přitom ze své verze skutkových zjištění, přičemž podle něj nebyl proveden jediný spolehlivý důkaz prokazující jeho vinu. Stejně tak, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil svědecké výpovědi. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Jestliže obviněný zmiňuje, že soudy jeho jednání nesprávně kvalifikovaly tak, že jím naplnil znaky skutkové podstaty přisvojení pravomoci úřadu podle §328 tr. zákoníku, je z obsahu dovolání zřejmé, že tím napadá skutkový základ rozhodnutí, protože neuvádí, jaké konkrétní znaky uvedeného přečinu nenaplnil. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný tento dovolací důvod neodůvodnil v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. a Nejvyšší soud jej proto nemohl přezkoumat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného P. K. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu