ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.653.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 653/2016-50
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 28. června 2016 v Brně dovolání obviněných A. B. a R. S. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 6 To 59/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 15 T 98/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných A. B. a R. S. odmítají .
Odůvodnění:
Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 15 T 98/2011, uznal obviněné A. B. a a R. S. vinnými zločiny vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchali tím, že
od přesně nezjištěné doby měsíce prosince 2010 do 17. 2. 2011 požadoval nejprve obviněný A. B. sám v Č., okres L. a následné všichni obvinění, tedy obviněný A. B., R. S. a dále obviněný R. K. v L. u zimního stadionu od poškozeného R. V., zaplacení směnek na částky 250 000 Kč a 300 000 Kč, které poškozený R. V. vystavil dne 17. 1. 2005 ve prospěch K. Ch., který je dne 20. 9. 2007 postoupil obviněnému A. B., přičemž požadovali předání peněz nebo to budou řešit jinak, následně byl poškozený R. V. dne 17. 2. 2011 kolem 17:30 hod. před zimním stadionem jimi napaden a obviněnými dotázán, zda má životní pojistku a bylo mu vyhrožováno fyzickou likvidací jeho osoby, např. tím, že jej nechají rozebrat na náhradní díly, i likvidací jeho syna s tím, že také bude rozebrán na náhradní díly a bude mít po hokeji, pokud nezaplatí částku 750 000 Kč do 10:15 hod. dne 21. 2. 2011, přičemž při schůzce obviněných s poškozeným R. V. ohledně předání peněz, byli dne 21. 2. 2011 zadrženi zásahovou jednotkou Policie České republiky ve 12:15 hod. v Ž., okres L., u bývalé prodejny E.
Za zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byli obvinění A. B. i R. S. odsouzeni podle §175 odst. 2 tr. zákoníku každý k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 2 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 6 To 59/2015, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná odvolání obviněných podaná proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení podal obviněný A. B. prostřednictvím obhájkyně dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podle obviněného je výrok o vině založen jen na výpovědi poškozeného R. V., které soud uvěřil, přestože poškozený lhal a tvrdil, že měl s sebou peníze, ale nedokázal přesvědčivě vysvětlit, jak a kde je získal. Obviněný namítá, že výpověď poškozeného R. V. byla v dílčích bodech vyvrácena slyšenými svědky a nebyla proto potvrzena. Poukázal na to, že poškozený dluží na výživném pro děti a jsou proti němu vedeny exekuce. Dále namítá, že mělo být přehodnoceno dokazování, pokud jde o setkání u zimního stadionu. Obviněný vytkl extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu. Předložil obsáhlou verzi skutkového děje, kterou uzavřel tím, že poškozený R. V. nedokázal říci, jak a kdy mu bylo vyhrožováno. Obviněný považuje dále za nesprávné hmotně právní posouzení věci to, že byla porušena zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí a také zásada spravedlivého procesu vzhledem k tomu, že v jeho trestní věci bylo celkem třikrát rozhodováno soudy obou stupňů. Podle názoru obviněného odvolací soud vyslovil při zásadně nezměněné důkazní situaci protichůdný právní názor, hodnotil důkazy odlišně od nalézacího soudu, aniž by důkazy sám provedl a svým rozhodnutím nařídil nalézacímu soudu, jak má napříště hodnotit důkazy, což je v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu ve věci I. ÚS 608/06. Závěrem dovolání namítl nesoulad skutkové věty s požadavky hmotného práva, konkrétně §22 odst. 1 tr. zákoníku, protože subjekt trestného činu není zcela spolehlivě označen a z tzv. skutkové věty rozsudku nevyplývá, jakého konkrétního jednání se obvinění dopustili, ani míra jejich zavinění, protože skutková věta obsahuje při popisu skutku neurčitý plurál.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby rozhodnutí napadené dovoláním i jemu předcházející rozsudek byly zrušeny, a věc přikázána soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný R. S. napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním prostřednictvím obhájce, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g), a l) tr. ř., Obviněný v dovolání popisuje průběh trestního stíhání, rozebírá rozhodnutí soudů a poukazuje na posuzování hodnověrnosti poškozeného R. V. a věrohodnosti jeho výpovědi. Nesouhlasí s rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 12. 2013, sp. zn. 4 To 195/2012, které podle jeho názoru bylo hlavním důvodem, proč došlo k jeho odsouzení. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedl, že o jeho vazbě po podání obžaloby rozhodoval senát, jehož členkou byla přísedící I. H., která je matkou intervenujícího státního zástupce. Po zjištění této skutečnosti rozhodoval ve věci senát, v němž tato přísedící nezasedala. Argumentaci doplnil tím, že v jeho trestní věci existovaly pochybnosti o nepodjatosti zmíněného státního zástupce, jehož matka měla mít osobní vztah k poškozenému R. V., který byl stálým zákazníkem čerpací stanice, kterou provozovala. Nesprávné obsazení senátu vedlo podle obviněného k tomu, že přípravné řízení i řízení před soudem prvního stupně proběhla nezákonným způsobem. Obviněný zpochybňuje učiněná skutková zjištění a namítá, že skutková zjištění jsou nedostatečná, a proto soudy nemohly učinit správný závěr o tom, proč se obvinění sešli u zimního stadionu, a proto také navrhoval doplnění dokazování. Podle názoru obviněného bylo hodnocení výpovědí slyšených svědků provedeno nesprávně a stejně tak byl nesprávně proveden výslech poškozeného. Obviněný neodůvodnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Obviněný z těchto důvodu navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 6 To 59/2015, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popřípadě, aby zrušil i předcházející rozhodnutí soudu „pokud hledaná nezákonnost bude napadat i na tato rozhodnutí“ (citováno doslovně).
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovoláním uvedl, že oba obvinění uplatňují námitky z jejich dosavadní obhajoby i z jejich odvolání. S těmito námitkami se však náležitě a podrobně vypořádal již odvolací soud ve svém rozhodnutí. Poukázal na to, že obvinění postavili svou argumentaci výlučně na námitkách proti skutkovým zjištěním a nesprávnému hodnocení provedených důkazů, přičemž tyto výhrady nevyhovují žádnému z dovolacích důvodů. K námitce obviněného R. S. o nesprávném obsazení soudu upozornil, že se jednalo o rozhodnutí procesní povahy o vazbě obviněných bezprostředně po podání obžaloby, a podle §30 odst. 1 tr. ř. byla jako přísedící vyloučena členka senátu I. H. z vykonávání úkonů v trestní věci obviněných. Vada, k níž došlo při rozhodování o vazbě obviněných, proto neměla žádný vliv na věcnou správnost rozhodnutí v trestní věci obviněných.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. s tím, aby o dovoláních rozhodl v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud především uvádí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Podle §265f odst. 1 tr. ř. je Nejvyšší soud jako soud dovolací při rozhodování o dovolání vázán tím, které výroky rozhodnutí, v jakém rozsahu a z jakých důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Takto podané dovolání vymezuje rozsah a obsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu. Východiskem pro existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud proto přezkoumává napadený rozsudek jen ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině. S odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642). Protože důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provádění dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání) je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem, a není součástí hmotně právního posuzování.
K dovolání obviněného A. B.:
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný opřel dovolání o skutkové námitky, které nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného totiž vyznívají tak, že obviněný nespáchal žádnou trestnou činnost. Pokud jde o námitky týkající se popisu skutku, ani tyto nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod. Z výše uvedeného výkladu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provedeného dokazování. Právě proti nim je zaměřené dovolání obviněného i námitky proti postupu odvolacího soudu. Nejvyšší soud zdůrazňuje, že s odkazem na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [resp. podle §265b odst. 1 písm. I) tr. ř. za užití §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) [resp. podle §265b odst. 1 písm. I) tr. ř. za užití §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], je proto dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že to byli právě obviněný A. B. a dále obviněný R. S. a R. K., který nepodal dovolání, kteří spáchali zločin vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku způsobem uvedeným v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením soudu druhého stupně. Nejvyšší soud nezjistil žádný, natož extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními.
K dovolání obviněného R. S.:
Obviněný uplatnil v dovolání důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., který spočívá v tom, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Soud nebyl náležitě obsazen tehdy, jestliže obsazení soudu neodpovídalo zákonu. Tak by tomu bylo v případě, že by rozhodoval ve věci samosoudce namísto senátu nebo pokud by byl senát složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců z povolání, nebo opačně. K dalším případům může dojít tehdy, jestliže senát rozhodoval v neúplném složení nebo se na rozhodování podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem. Tento dovolací důvod by však nebyl dán, jestliže by místo samosoudce rozhodoval senát. Právní úprava důvodů dovolání v §265b tr. ř. navazuje na úpravu přípustnosti dovolání v §265a tr. ř., podle níž lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze proto napadat, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen. Obviněný směřoval námitky proti obsazení soudu, který rozhodoval o jeho vazbě údajně po podání obžaloby. Nejvyšší soud však zjistil ze spisu, že o vazbě tohoto obviněného rozhodl Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 0 Nt 156/2011 (č. l. 235-236), přičemž obžaloba byla podána u Okresního soudu v Lounech až dne 29. 4. 2011 (č. l. 237-242). Je tedy zřejmé, že přísedící Okresního soudu v Lounech I. H. v trestní věci obviněného se nijak nepodílela na rozhodnutí, které bylo napadeno dovoláním.
Obviněný R. S. uplatnil také řadu skutkových námitek týkajících se rozsahu dokazování a hodnocení důkazů, které nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v tom smyslu jak byl vyložen shora. Dovolání v této části bylo proto podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný neodůvodnil, a proto dovolací soud neměl co přezkoumávat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných A. B. a R. S. byla podána z jiných důvodů než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovoláních obou obviněných rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu