ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.702.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 702/2016-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. června 2016 v Brně dovolání obviněného H. H. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 3 To 450/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 1 T 53/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 1 T 53/2015, uznal obviněného H. H. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
dne 17. 12. 2013 v době od 22.45 do 22.53 hod. ve Z. na ulici V. N. před domem č.p. ..., po předchozí domluvě, společným jednáním obviněného H. H. a spoluobviněných L. P. a D. B., za užití násilí, se zmocnili peněžní částky ve výši 168.545 Kč, a to takovým způsobem, že obviněný H. H. pod smyšleným jménem objednal přes internet zásilku s dodáním firmou PPL a při doručování se s řidičem zásilkového vozidla poškozeným M. P., telefonicky dohodli na místě a čase předání zásilky, když obviněný H. H. vystupoval jako objednatel zásilky pod jménem F. Č., po té, co řidič poškozený M. P. po telefonické dohodě zastavil se služebním skříňovým nákladním automobilem zn. Volkswagen LT 35 2D, registrační značky ... bílé barvy s firemním označením společnosti PPL na ulici V. N. před domem č.p. ... ve Z., vystoupil z vozidla, kde k němu přistoupil spoluobviněný D. B. a když poškozený M. P. z vozidla vytáhl doručovaný balík a chtěl mu jej předat, spoluobviněný D. B. vytáhl slzný sprej a stříkl jím poškozenému M. P. do obličeje, poškozený se po tomto předklonil a spoluobviněný D. B. jej chytil zezadu a začal škrtit, v té době přiběhl na místo obviněný H. H., začal poškozeného M. P. prohledávat a také řekl: „Pobodej ho“ a oba se ptali, kde má poškozený peníze, ten jim odpověděl, že v autě, poté jej povalili na zem, kde jej držel obviněný H. H. a spoluobviněný D. B. se šel podívat do auta, když v té době se poškozený M. P. vytrhl a začal utíkat ulicí V. N. ke křižovatce s ulicemi S. a P., když jej oba obvinění cestou doběhli, podrazili mu nohy, dali mu nejméně dvě rány pěstí do obličeje a následně z jeho bundy odcizili peněženku s finanční hotovostí a odběhli mezi přilehlé garáže a poté přes ulici S., kde na ně na parkovišti u hřbitovní zdi čekal s vozidlem spoluobviněný L. P., následně z místa odjeli do obce B., kde se o hotovost rozdělili, čímž byla přepravci poškozenému T. K., bytem Š. ..., B. – Ž. odcizením finanční hotovosti způsobena škoda v celkové výši 168.545 Kč, při útoku ze strany útočníků poškozený M. P., utrpěl naražení nosu, hematomy v okolí nosu a odřeniny na zadní straně krku, se kterými se nechal ošetřit v Nemocnici Znojmo bez dalšího léčení.
Za tento trestný čin byl odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený M. P. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému H. H. a spoluobviněným L. P. a D. B. uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit poškozenému T. K. škodu ve výši 19.163 Kč. Poškozený T. K. byl podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 3 To 450/2015, podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání, které podal obviněný proti výrokům o vině a trestu, zrušil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ohledně obviněného H. H. ve výroku o trestu a nově rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněnému podle §173 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí trvání třiceti dvou měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný H. H. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Roberta Sedláčka, včas dovolání proti výroku o trestu opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl nesprávné uložení trestu a jeho nepřiměřenost v důsledku nesprávného hodnocení polehčujících okolností. Poukazuje na to, že soudy měly brát ohled na to, že v době činu byl ve věku blízkému věku mladistvých a namítá rozpor se zásadou zákazu dvojího přičítání z důvodu přičítání zbraně jako přitěžující okolnosti. Obviněný také vytkl, že se odvolací soud nezabýval otázkou individualizace trestu ani otázkou základních funkcí trestu, uložený trest má represivní funkci a soud mu mohl uložit podmíněný trest odnětí svobody.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu Brně ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 3 To 450/2015, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl k dovolání obviněného, že se k němu nebude věcně vyjadřovat a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný podal dovolání proti výroku o trestu opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud především připomíná svoji judikaturu, podle níž platí, že jestliže bylo dovolání podáno proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a dovolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž by byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. V případě obviněného odvolací soud přezkoumal i výrok o trestu.
Námitka nepřiměřenosti uloženého trestu není dovolacím důvodem podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř. ani podle jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Pokud byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, jak se stalo v posuzované věci, nelze cestou dovolání namítat nepřiměřenost trestu, a to ani s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ( srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Opačný názor by byl v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku a činil by z dovolání v podstatě jen další odvolání. Otázka přiměřenosti trestu je sice záležitostí, která se týká aplikace hmotného práva, avšak přesto není možné tuto otázku podřazovat pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pokud jde o tu jeho variantu, podle které dovolacím důvodem je „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (míněno jiné, než je právní posouzení skutku). Vyplývá to ze vzájemného poměru dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o trestu z hmotně právních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a zcela zřejmě to ani nepřicházelo v úvahu.
Připustit námitky ohledně přiměřenosti trestu jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. by znamenalo popření smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které by se stalo nefunkčním, bylo by bezpředmětné a nemělo by žádný smysl, neboť uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy bylo „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vzhledem k tomu, že námitku obviněného nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř., nelze se zabývat ani tím, zda měl být obviněnému uložen trest odnětí svobody podmíněně odložený na přiměřenou zkušební dobu.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř., a proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu