ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.721.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 721/2016-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. června 2016 v Brně dovolání obviněné J. V. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 10 To 211/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 136/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. V. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 4 T 136/2013, uznal obviněnou J. V. (dále zpravidla jen „obviněná“) vinnou pod body 1) a 2) rozsudku trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 2, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), pod bodem 3) rozsudku přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku a pod bodem 4) rozsudku trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák., které podle skutkových zjištění soudu spáchala tím, že
1.
dne 27. 1. 2008 na silnici II. třídy č. ...... v km 2,098, v katastru obce S. , okres P. , v úmyslu neoprávněně získat pojistné plnění z pojistné smlouvy č. ......., sjednané u České pojišťovny, a. s., k vozidlu značky Citroen C3, r.z. ........, zinscenovala dopravní nehodu uvedeného vozidla tím způsobem, že nepravdivě uvedla do policejního protokolu, že jí bezprostředně před vozidlo skočila z levé strany srna, vozidlo nestačila ubrzdit, došlo ke srážce vozidla se zvěří a kontaktu vozidla se svodidly, přičemž obviněná věděla, že k jí deklarované dopravní nehodě a poškození vozidla při této události nedošlo, přesto však telefonicky dne 31. 1. 2008 v 8.46 hodin uplatnila u České pojišťovny, a. s. (událost následně evidována pod číslem PU .......), neoprávněný nárok na úhradu škody údajně vzniklé při uvedené události spočívající v poškození masky chladiče vozidla, předních světlometů, předního nárazníku, pravého předního blatníku, pravých předních dveří, pravých zadních dveří, pravého zadního blatníku, zadního nárazníku, pravého předního i zadního plastového podběhu, geometrie obou náprav, vodního chladiče, následně bylo pojišťovnou poskytnuto pojistné plnění ve výši 79.827,- Kč ve prospěch účtu č. ........., čímž poškozené České pojišťovně, a. s., IČ 45272956, sídlem Spálená 75/16, Praha 1, vznikla škoda ve výši 79.827,- Kč,
2.
dne 26. 9. 2008 na silnici II. třídy č. ..... v km 11,754, v katastru obce Z. , okres P. , v úmyslu neoprávněně získat pojistné plnění z pojistné smlouvy č. ......, sjednané u pojišťovny Kooperativa, a. s., k vozidlu Mercedes Benz, r.z. ......., jehož byla majitelkou, zinscenovala dopravní nehodu uvedeného vozidla tím způsobem, že nepravdivě uvedla do policejního protokolu, že jí bezprostředně před vozidlo skočila zprava srna, nestačila vozidlo zabrzdit a došlo ke střetu přední části vozidla se zvěří, přičemž obviněná věděla, že k jí deklarované dopravní nehodě a poškození vozidla při této události nedošlo, přesto však telefonicky dne 5. 8. 2008 na zákaznické lince pojišťovny Kooperativa, a. s., nahlásila škodní událost, následně evidovanou pod č. ........., při které bylo uplatněno poškození obou předních světlometů, pravé zadní pneumatiky, deformace katalyzátoru, zadního dílu výfuku, pravé vzpěry zadního nárazníku, pravého prahu, levého předního plastového nadkolí, levého tepelného krytu, pravé zadní lampy, vzpěry zadního nárazníku, 2x přívodní trubky k chladiči, levého a pravého držáku předního nárazníku, velkého plastu pod chladičem, pravého zadního plastu nadkolí, plastu pod motorem, pravého předního plastu, pravé tyčky stabilizátoru, levé a pravé mlhovky, pravého tlumiče, sahary před chladičem, vany převodovky, pravého předního a pravého zadního disku, levého a pravého plastu podlahy, chladiče turba, klimatizace a vody, plastu vany, sahary za chladič, spodního krytu chladičů, následně bylo pojišťovnou dne 17. 10. 2008 poskytnuto pojistné plnění ve prospěch bankovního účtu č. ...... ve výši 266.399,- Kč, čímž poškozené společnosti Kooperativa pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, IČ 47116617, sídlem Templová 747, Praha 1, vznikla škoda ve výši 266.399,- Kč,
3.
dne 25. 4. 2010 na silnici I. třídy č. .... v km 29,693, v katastru obce O. , okres P. , v úmyslu neoprávněně získat pojistné plnění z pojistné smlouvy č. ......., sjednané u České pojišťovny, a. s., k motorovému vozidlu Škoda Octavia, r.z. ......, zinscenovala dopravní nehodu uvedeného vozidla, jehož byla majitelkou, tím způsobem, že uvedla do policejního protokolu, že bezprostředně před vozidlo jí skočila z pravé strany srna, nestačila vozidlo zabrzdit, došlo ke střetu vozidla se zvěří a při úhybném manévru narazila do ocelových svodidel při levé krajnici, přičemž obviněná věděla, že k jí deklarované dopravní nehodě a k poškození vozidla při této události nedošlo, přesto však telefonicky dne 28. 4. 2010 v 12.35 hodin nahlásila pojistnou událost na zákaznické lince České pojišťovny, a. s., následně evidovanou pod č. ........, při které bylo uplatněno poškození předního nárazníku, víka motoru, levého předního světla, levého předního blatníku, levých předních a zadních dveří, levého zadního blatníku, zadního nárazníku, následně bylo pojišťovnou poskytnuto plnění ve prospěch účtu č. .......... ve výši 61.332,- Kč, čímž poškozené České pojišťovně, a. s., IČ 45272956, sídlem Spálená 75/16, Praha 1, vznikla škoda ve výši 61.332,- Kč,
4.
při uplatnění nároku na plnění ze zákonného pojištění vozidla Daewoo Tico podle pojistné smlouvy č. ........ sjednané u České podnikatelské pojišťovny a.s., Vienna Insurance Group k vozidlu zn. Daewoo Tico r. z. ..... vědomě uvedla v zápisech o poškození vozidla, že při pojistné události - dopravní nehodě, kdy dne 26. 6. 2009 na silnici č. 4 v km 61,596, v katastru obce Z. , okres P. , mělo dojít ke střetu vozidel tak, že řidička a majitelka vozidla Daewoo Tico, obviněná J. B. , nedodržela bezpečnou vzdálenost za vozidlem značky Škoda Octavia, r. z. ........., řidičky J. V. , přední částí vozidla Daewoo narazila do zadní části vozidla Škoda Octavia, které následně narazilo do vozidla značky Mercedes Benz, r. z. ......, majitele a řidiče, obviněného Z. P. , došlo k poškození na vozidle Škoda Octavia, spočívající v poškození přední kapoty, předního čela, levého předního blatníku, levého světlometu, předního nárazníku, výztuhy předního nárazníku, přední masky, levých předních dveří, zadní kapoty, zadního čela, zadního nárazníku, výztuhy zadního nárazníku, chromované masky, chladiče klima, hrdla sání, levého držáku předního nárazníku, světlometů, zadního čela, zadní skupinové lampy, zadního nárazníku, výztuhy zadního nárazníku, podlahy zavazadlového prostoru, pravého zadního krytu podlahy, pravého zadního nadkolí, konzoly baterie, levého předního plastového držáku, levého předního plechu, levého držáku světlometu, chladiče vody, levého předního plastového nadkolí, levého předního držáku nárazníku, ačkoliv tato poškození při dopravní nehodě nevznikla a ani vzniknout nemohla, čímž jí vzešel nárok na pojistné plnění v celkové minimální výši 60.417,- Kč, a na základě uplatněného pojistného plnění byla dne 3. 8. 2009 obviněné J. V. na účet č. ....... poskytnuta finanční částka ve výši 74.962,- Kč za poškození na vozidle Škoda Octavia, dne 14. 9. 2009 byla na bankovní účet č. ......... vyplacena obviněné finanční částka ve výši 15.356,- Kč jako půjčovné za náhradní vozidlo, čímž poškozené České podnikatelské pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 63998530, sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, způsobila škodu v celkové výši minimálně 60.417,- Kč.
Okresní soud v Příbrami odsoudil obviněnou podle §210 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku obviněné uložil, aby podle svých sil nahradila v průběhu zkušební doby způsobenou škodu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nároku poškozených České pojišťovny, a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČ: 45272956, Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, IČ: 47116617, a České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, IČ: 63998530, na náhradu škody. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozené společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 47116617, a Českou podnikatelskou pojišťovnu, a. s., Vienna Insurance Group, IČ: 63998530, se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 10 To 211/2015, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněné podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jiřího Kokeše včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V úvodu uvedla, že o její vině nemohl existovat jednoznačný závěr, protože byla opakovaně zproštěna obžaloby v celém rozsahu, neboť se její vinu soudům podařilo prokázat až „na třetí pokus“. K bodu 1), 2) a 3) rozsudku uvedla, že soudy při právním posouzení věci vycházely pouze mechanicky ze závěrů znalce, který podle obviněné své závěry opakovaně měnil; proto soudy obou stupňů pochybily, když obviněnou uznaly vinnou na základě tohoto nejednoznačného znaleckého posudku. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu namítla porušení principu presumpce neviny a právního pravidla in dubio pro reo. Obviněná je přesvědčena o tom, že soudy rozhodly o její vině pouze na základě nepřímých důkazů, a to takových, které netvořily logický a uzavřený celek. Doplnila, že hodnocení důkazů v trestní věci představuje exces, který je v rozporu s principy právní logiky a vyjadřuje svévoli soudní moci. Ve vztahu k bodu 4) rozsudku soudu prvního stupně, konkrétně jeho odůvodnění, obviněná vytkla, že není možné připustit, aby stejný skutkový děj při nezměněné důkazní situaci byl právně posouzen jinak; když spolupachatelé údajně fingované nehody byli zproštěni obžaloby, avšak soudy obviněnou uznaly vinnou ze spáchání skutku. Odvolací soud se s touto námitkou, shodně uplatněnou již v odvolání, nevypořádal; proto obviněná považuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 10 To 211/2015, za nepřezkoumatelné, a je nutné je z tohoto důvodu je zrušit. Závěrem obviněná namítla, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu pojistného podvodu, a také z tohoto důvodu je rozhodnutí soudu odvolacího nepřezkoumatelné.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 10 To 211/2015, a aby mu přikázal věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout. Souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněná nevznesla prakticky jedinou námitku, kterou by vytkla nesoulad mezi skutkovými zjištěními a zákonnými znaky trestných činů, kterými byla v jednotlivých bodech výrokové části rozsudku uznána vinnou, popř. nesprávnost jiného hmotněprávního posouzení. Ve vztahu k bodům 1) až 3) rozsudku nejvyšší státní zástupce poukázal na to, že obviněná prosazuje vlastní skutkovou verzi, a to na základě vlastního hodnocení důkazů s odkazem na procesní zásadu in dubio pro reo, podle které k dopravním nehodám mělo dojít. Ve vztahu k bodu 4) rozsudku obviněná shodně neuplatnila žádné námitky týkající se nesouladu skutkových zjištění a zákonných znaků trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák. Nejvyšší státní zástupce uvedl, že ani z procesního hlediska nelze spatřovat nic protiprávního nebo nepřípustného v postupu obou soudů, které dospěly k závěru, že k nehodě, která měla být podle obžaloby zinscenovaná, mohlo skutečně dojít, avšak obviněná při uplatnění nároku na pojistné plnění uvedla taková poškození vozidel, která vylučují průběh nehodového děje, který prezentovala obviněná při uplatnění nároku na pojistné plnění. K námitce nedostatku úmyslného zavinění nejvyšší státní zástupce dodal, že ke konstrukci trestného činu pojistného podvodu podle §250a tr. zák. a §210 tr. zákoníku se úmyslné zavinění vyžaduje pouze ve vztahu k jednání uvedenému v základních skutkových podstatách podle §250a odst. 1 tr. zák., §250a odst. 2 tr. zák. a §210 odst. 1 tr. zákoníku, §210 odst. 2 tr. zákoníku. K naplnění kvalifikovaných skutkových podstat podle §250a odst. 3 tr. zák., resp. §210 odst. 4 tr. zákoníku postačuje zavinění z nedbalosti. Nejvyšší státní zástupce je přesvědčen, že dovolací námitky obviněné, pokud je vůbec lze alespoň z části podřadit pod formálně deklarovaný dovolací důvod, jsou zjevně nedůvodné.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. V takovém případě je třeba dát průchod ústavně garantovanému základnímu právu obviněného na spravedlivý proces. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů nemají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Zmíněný rozpor může nastat i v případě, že skutková zjištění soudů jsou založena na úkonech, které jsou zatíženy tak závažnými vadami, že tyto úkony nelze použít jako důkaz, a buď tu nejsou žádné další důkazy anebo zbývající důkazy nepostačují k tomu, aby jen na jejich podkladě obstála skutková zjištění soudů.
Podle §265f odst. 1 tr. ř. je Nejvyšší soud jako soud dovolací při rozhodování o dovolání vázán tím, které výroky rozhodnutí, v jakém rozsahu a z jakých důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Takto podané dovolání vymezuje rozsah a obsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu. Východiskem pro existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud proto přezkoumává napadený rozsudek ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině. S odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642). Protože důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provádění dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání) je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem, a není součástí hmotně právního posuzování.
Obviněná uplatnila v dovolání zčásti skutkové námitky. Mezi ně patří, že soudy při právním posouzení věci vycházely pouze mechanicky ze závěrů znalce, že soud prvního stupně rozhodl o její vině pouze na základě nepřímých důkazů, které netvořily logický a uzavřený celek a že hodnocení důkazů v její trestní věci představuje exces, který je v rozporu s principy právní logiky a je projevem svévole soudní moci. Obviněná těmito námitkami napadla rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněná právně relevantně namítla, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu podle §250a odst. 1, 2, 3 tr. zák., resp. §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku.
Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel a) chtěl způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
Podle §5 tr. zák. je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že může způsobem v tomto zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
Podle §6 tr. zák. se k okolnosti přitěžující nebo k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby přihlédne a) jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že tento zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné, b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy tento zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl.
Podle §250a odst. 1 tr. zák. pojistný podvod spáchá ten, kdo při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Podle §250a odst. 2 tr. zák. bude stejně potrestán, kdo úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo kdo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu. Podle §250a odst. 3 tr. zák. bude pachatel potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 na cizím majetku škodu nikoliv malou.
Podle §15 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. Podle §15 odst. 2 tr. zákoníku se srozuměním rozumí i smíření pachatele s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem.
Podle §16 odst. 1 tr. zákoníku je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
Podle §17 tr. zákoníku k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, se přihlédne: a) jde-li o těžší následek, i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti, vyjímaje případy, že trestní zákon vyžaduje i zde zavinění úmyslné, nebo b) jde-li o jinou skutečnost, i tehdy, jestliže o ní pachatel nevěděl, ač o ní vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl, vyjímaje případy, kdy trestní zákon vyžaduje, aby o ní pachatel věděl.
Podle §210 odst. 1 tr. zákoníku pojistný podvod spáchá ten, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí a) v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, b) v souvislosti s likvidací pojistné události, nebo c) při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci. Podle §210 odst. 2 tr. zákoníku bude stejně potrestán ten, kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch vyvolá nebo předstírá událost, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění, nebo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Podle §210 odst. 4 tr. zákoníku bude pachatel potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitým trestem, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 větší škodu.
Ustanovení podle §250a tr. zák. obsahuje dvě samostatné skutkové podstaty. V první z nich pachatel při sjednávání pojistné smlouvy nebo při uplatnění nároku na plnění z takové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí (§250a odst. 1 tr. zák.); objektem je zde ochrana řádného sjednávání pojistných smluv a poskytování plnění z nich, a proto v konečném důsledku cizí majetek. V druhé z nich pachatel úmyslně vyvolá pojistnou událost, nebo stav vyvolávaný pojistnou událostí udržuje v úmyslu zvýšit vzniklou škodu (§250a odst. 2 tr. zák.); objektem tu tedy je ochrana plnění poskytovaných na podkladě pojistných událostí bez ohledu na to, zda jde o pojištění smluvní (dobrovolné či povinné) nebo pojištění zákonné, tedy v konečném důsledku opět cizí majetek. Pachatelem může být kterýkoliv z účastníků pojistné smlouvy. V praxi jím zpravidla bude pojistník, resp. osoba, která s budoucím pojistitelem sjednává (uzavírá nebo mění) pojistnou smlouvu, které přímo ustanovení §793 odst. 1 občanského zákoníku ukládá povinnost odpovědět pravdivě a úplně na všechny písemné dotazy pojistitele týkající se pojištění. Ustanovení §250a odst. 2 tr. zák. je samostatnou skutkovou podstatou vztahující se k vyvolání pojistné události s udržování stavu jí vyvolaného. Pojistnou událostí je ve smyslu §797 odst. 2 občanského zákoníku vymezena a definována jako skutečnost, se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele plnit. Konkrétně je tato skutečnost definována ve všeobecných pojistných podmínkách a v pojistné smlouvě, což vyplývá přímo z příslušných právních předpisů. Trestný čin podle §250a odst. 2 tr. zák. je úmyslným trestným činem spočívajícím v úmyslném vyvolání pojistné události, anebo v úmyslném udržování stavu vyvolaného pojistnou událostí. Trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 2 tr. zák. je dokonán již vyvoláním pojistné události nebo udržováním stavu vyvolaného pojistnou událostí, i když ke škodě na cizím majetku nedošlo. Podle §250a odst. 3 tr. zák. se škodou nikoli malou rozumí škoda ve výši nejméně 25 000 Kč, přičemž k zavinění postačí nedbalost ve smyslu ustanovení §6 písm. a) tr. zák. (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 1486-1492).
Ustanovení §210 tr. zákoníku obsahuje také dvě samostatné skutkové podstaty (§210 odst. 1 tr. zákoníku a §210 odst. 2 tr. zákoníku). Předmětem postihu za trestný čin pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. spáchaný do 31. 12. 2009 nemohla být situace spočívající v uplatnění nároku na plnění na základě zákonného pojištění. Pojistná událost mající základ v zákonném pojištění mohla být do 31. 12. 2009 předmětem pouze základní skutkové podstaty podle §250a odst. 2 tr. zák., příp. mohla být posouzena jako tzv. obecný podvod podle §250 tr. zák. (nyní §209 tr. zákoníku). V případě §210 odst. 2 tr. zákoníku se jedná o druhou základní skutkovou podstatu. Pachatel v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch vyvolá nebo předstírá událost, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění či jiné obdobné plnění, nebo stav vyvolaný pojistnou událostí udržuje, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou. U této skutkové podstaty je tedy následek, resp. účinek trestného činu vyjádřen kvantitativním hlediskem (na rozdíl od skutkové podstaty podle §210 odst. 1 tr. zákoníku). Objektem je zde ochrana majetkových zájmů pojistitelů poskytujících plnění na podkladě uvedených událostí, tedy v konečném důsledku opět cizí majetek. Pro naplnění skutkové podstaty podle §210 odst. 2 tr. zákoníku je třeba jednáním způsobit škodu nikoliv nepatrnou, tedy nejméně 5 000 Kč. Objektivní stránka spočívá v jednání pachatele v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch. Toto jednání spočívá ve vyvolání nebo předstírání události, s níž je spojeno právo na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění, nebo v udržování stavu vyvolaného pojistnou událostí. Pojistnou událostí je nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě nebo ve zvláštním právním předpisu, na který se pojistná smlouva odvolává, a se kterou je spojen vznik povinnosti pojistitele poskytnout pojistné plnění. Po subjektivní stránce se vyžaduje alespoň nepřímý úmysl, který musí zahrnovat všechny znaky potřebné pro naplnění některé z alternativ trestného činu podle §210 odst. 2 tr. zákoníku. Pachatelem může být jak osoba fyzická, tak i osoba právnická; zpravidla to však bude pojištěný, ale může to být i pojistník nebo osoba zcela jiná, která úmyslně vyvolá nebo předstírá nebo úmyslně udržuje stav vyvolaný pojistnou událostí, ať už v dohodě s pojištěným, či bez takové dohody. Podle §210 odst. 4 tr. zákoníku je větší škodou škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč. Z hlediska zavinění postačí nedbalost ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku (srov. Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015, s. 47, s. 1241-1246).
Nejvyšší soud vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněné, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněná J. V. nejprve dne 27. 1. 2008, a následně dne 26. 9. 2008 v úmyslu neoprávněně získat plnění z pojistných smluv zinscenovala dopravní nehody. Do protokolu uvedla, že jí v obou případech před vozidlo (Citroen C3, reg. zn. ....., a Mercedes Benz, reg. zn. .....) skočila srna, následně mělo dojít ke srážce se zvířetem a způsobení škody na vozidle. Obviněná shodně v obou případech po autonehodě kontaktovala pojišťovnu (Českou pojišťovnu, a. s., a pojišťovnu Kooperativa, a. s., Vienna Insurance Group), za účelem nahlášení škodné události, přičemž celková výše škody byla 266 399 Kč. Shodně postupovala též dne 25. 4. 2010, když v úmyslu neoprávněně získat pojistné plnění, tj. prospěch z pojistné smlouvy, nahlásila, jako majitelka automobilu Škoda Octavia, reg. zn. ....., předstíranou škodnou událost České pojišťovně, a. s. České pojišťovně tak vznikla škoda ve výši 79 827 Kč, tj. větší škoda. Obviněná obdobně jednala i při uplatnění nároku na plnění ze zákonného pojištění vozidla Daewoo Tico, reg. zn. ........, tj. z pojistné smlouvy, když vědomě v zápisech o poškození vozidla uvedla nepravdivé informace o způsobu, mechanismu a rozsahu poškození automobilu, ačkoliv tato poškození při dopravní nehodě nevznikla, ani vzniknout nemohla (srov. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu na č. l. 3). V důsledku škodné události bylo obviněné neoprávněně vyplaceno pojistné plnění, čímž České podnikatelské pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group, vznikla škoda ve výši nejméně 60 417 Kč. Jednáním obviněné, tak poškozeným vznikla škoda v celkové výši nejméně 467 975 Kč.
Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněná J. V. uvedeným jednáním naplnila nejen subjektivní stránku trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 2, 3 tr. zák. [jednání pod bodem 1) a 2) rozsudku], ale i všechny zákonné znaky uvedeného trestného činu, neboť úmyslně vyvolala pojistnou událost, a tímto činem způsobila škodu nikoliv malou, dále pak přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 tr. zákoníku, ale i všechny znaky uvedeného přečinu, neboť v úmyslu sobě a jinému opatřit prospěch vyvolala a předstírala událost, s níž bylo spojeno právo na plnění z pojištění, a způsobila tak větší škodu [jednání pod bodem 3) rozsudku] a trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 3 tr. zák, neboť při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedla nepravdivé údaje, a tím způsobila na cizím majetku škodu nikoliv malou [bod 4) rozsudku]. Nejvyšší soud odkazuje na závěry soudů obou stupňů, především pak na to, že skutek byl správně právně posouzen, a to i se zřetelem k zásadě subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku, protože podstatou trestní věci obviněné bylo úmyslné protiprávní jednání, které zásadním způsobem vybočilo z rámce civilních vztahů a stalo se natolik společensky škodlivým, že na ně bylo třeba reagovat prostředky trestního práva. Uplatnění trestněprávní represe je tedy proporcionálním zásahem do základních práv obviněné.
K námitce obviněné, že byl porušen princip presumpce neviny je třeba uvést, že z principu presumpce neviny (§2 odst. 2 trestního řádu) kromě zásady, že obviněnému musí být vina prokázána, plyne pravidlo in dubio pro reo, podle něhož, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Pokud by obecné soudy nedostály požadavkům plynoucím ze zásady in dubio pro reo, porušily by základní právo obviněné na presumpci neviny podle ustanovení čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11). V trestní věci byla vina obviněné spolehlivě prokázána a k porušení principu presumpce neviny nedošlo.
Neobstojí ani námitka údajného porušení pravidla in dubio pro reo, protože jde o pravidlo procesní, nikoli hmotněprávní, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné J. V. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu