ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.819.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 819/2016-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. července 2016 v Brně dovolání obviněných M. F. a P. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 8 To 514/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 1 To 43/2015, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. F. a P. V. odmíta j í .
Odůvodnění:
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 22. 6. 2015, sp. zn. 1 T 43/2015, uznal obviněnou M. F. (dále zpravidla jen „obviněná“) vinnou zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. c), písm. d) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a obviněného P. V. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zločinem týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchali tím, že
I. nejméně od roku 2006 do 10. 10. 2014, obviněná M. F. jako zákonný zástupce nezletilých dětí poškozených „FIALKY“ *) a “PETRKLÍČE“ *) a obviněný P. V. jako druh obviněné M. F., především v místech jejich bydliště v T. na ulici n. K., G. S., D., D. a C., opakovaně nepřiměřeně trestali nezletilou poškozenou „FIALKU“ *) a obviněná M. F. nezletilé poškozené „FIALKU“ *) i „PETRKLÍČE“ *) tak, že obviněná M. F. bila nezletilé poškozené „FIALKU“ *) a „PETRKLÍČE“ *) řemenem a vařečkou po celém těle, za pozdní příchod si museli kleknout, shrnout si kalhoty a sundat spodní prádlo a obviněná M. F. je bila plechovým obracečem přes zadek, na kterém pak měli modřiny, nezletilou poškozenou „FIALKU“ *) šlehala kopřivou na holém těle a následně ji sprchovala ve studené vodě, aby popálení od kopřiv více bolelo, když nezletilá poškozená psala úkol do školy a neuměla to, tak ji obviněná M. F. chytila za hlavu a bila s ní o stůl, obviněný P. V. nezletilou poškozené „FIALCE“ *) nadával „ty zmrde“, bil ji koštětem, až měla na zadní straně stehen modřiny, bil ji ramínkem na oblečení po celém těle, čímž jí způsobil modřiny na zádech a na zadku, za trest ji kopal do zadku a stehen.
II. obviněná M. F. v odpoledních hodinách dne 10. 10. 2014 v baru U koček na K. n. v T. za přítomnosti více osob fyzicky napadla nezletilou poškozenou „FIALKU“ *), křičela na ni, tahala ji za vlasy a snažila se ji vytáhnout ze sedačky a následně z restaurace, dávala jí pohlavky a bila ji pěstmi do zad.
Obviněná M. F. byla za tyto trestné činy odsouzena podle §198 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let.
Obviněný P. V. byl odsouzen podle §198 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 8 To 514/2015, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných M. F. a P. V. podaná proti výrokům o vině i trestu.
Proti tomuto usnesení podala obviněná M. F. prostřednictvím obhájkyně Jany Chromé včas dovolání proti výrokům o vině a trestu opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla v něm nesprávné právní posouzení skutku. Z hlediska subjektivní stránky chybí úmysl spáchat trestný čin. Podle obviněné se jednalo pouze o výchovný exces, nikoliv o zločin týrání svěřené osoby. Vytkla soudů, že nesprávně kvalifikovaly její jednání, protože mělo být posouzeno podle zákona č. 140/1961 Sb., tr. zákona a jednání, kterého se dopustila dne 10. 10. 2014 mělo být posouzeno jako ublížení na zdraví. Skutková zjištění jsou podle jejího názoru zcela nesprávná a vycházejí z nesprávného hodnocení důkazů. Obviněná je přesvědčena, že v řízení neexistoval jediný přímý důkaz o její vině a nebylo jednoznačně prokázáno, že by dlouhodobě týrala poškozenou a jejího bratra. Obviněná vytýká soudu, že nedoplnil dokazování výpovědí dvou svědků, kteří by podle jejího názoru zpochybnili hodnověrnost poškozené.
Obviněná z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 8 To 514/2015, a případně, aby podle §265k odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Třebíči, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně podal dovolání také obviněný P. V. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Boženy Kopecké z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l ) tr. ř. V dovolání především vytkl soudu, že nesprávně hodnotil důkazy a nedoplnil dokazování výpovědí dvou svědků, kteří by zpochybnili věrohodnost výpovědi nezletilé poškozené. Obviněný namítl, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces, zejména proto, že se soud nedostatečně vypořádal s námitkami, kterými obviněný realizoval právo na obhajobu a s odkazem na Úmluvu o ochraně lidských práv a svobod s tím, že je mu upíráno právo na soudní ochranu. Obviněný je přesvědčen, že v jeho trestní věci je dán extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudu. Obviněný vytkl soudu, že pochybil při ukládání trestu, neboť mu měl být uložen souhrnný trest podle §43 odst. 2 tr. zákoníku za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku sp. zn. 1T 25/2013, přičemž neuvedl, který soud v této věci a kdy rozhodl.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 8 To 514/2015, případně rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 22. 6. 2015, sp. zn. 1 T 43/2015, a aby přikázal Okresnímu soudu v Třebíči, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Navrhl také, aby soud odložil výkon trestu odnětí svobody podle §265h odst. 3 tr. řádu.
Nejvyšší státní zástupce se k dovoláním obviněných M. F. a P. V. nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněných M. F. a P. V. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání mají v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
K dovolání obviněné M. F. :
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek, je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Námitky proti skutkovým zjištěním, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněná vznesla v dovolání převážně skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadla rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod a Nejvyšší soud se proto jimi nemohl zabývat. Dovolací soud dodává, že skutkovou námitkou je i námitka, že soud nevyslechl svědky, kteří by údajně mohli vypovídat k hodnověrnosti svědkyně „FIALKY“ *). Rozsah dokazování potřebného pro rozhodnutí věci určuje soud. Odvolací soud také v souladu se zákonem rozhodl o zamítnutí návrhu, aby dokazování bylo doplněno výslechy svědků R. K. a L. O., které považoval za nadbytečné pro posouzení věci.
Základní námitkou obviněné je námitka, že nespáchala trestnou činnost, příp. že nebyla naplněna subjektivní stránka trestných činů, pro které byla odsouzena a že její jednání mělo být posouzeno podle zákona č. 140/1961 Sb., tr. zákona a že jednání, kterého se dopustila dne 10. 10. 2014, kvalifikované jako přečin výtržnictví, mělo být posouzeno jako ublížení na zdraví. Obviněná v dovolání opakuje v podstatě všechny námitky, které uplatnila již v odvolání. Ze spisu je zřejmé, že s těmito námitkami se dostatečně a v souladu se zákonem vypořádaly soudy obou stupňů. Krajský soud v Brně jako soud odvolací v odůvodnění usnesení, které obviněná napadla dovoláním, poukázal na to, že soud prvního stupně své rozhodnutí podrobně odůvodnil a pečlivě rozebral, jak hodnotil provedené důkazy a na základě jakých úvah dospěl k závěru o vině obviněné a s těmito závěry se ztotožnil. Nejvyšší soud ve své judikatuře vychází z právního názoru, podle něhož opakuje-li obviněná v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 17/2002 pod T 408).
Obviněná především namítla, že se jednalo o výchovný exces a nikoliv o zločin týrání svěřené osoby. Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněné.
Zločin týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo týrá osobu, která je v jeho péči nebo výchově. Za tento zločin bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let. Podle §198 odst. 2 písm. c) a písm. d) tr. zákoníku odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách a páchá-li takový čin po delší dobu.
Objektem trestného činu týrání svěřené osoby podle §198 tr. zákoníku je zájem společnosti na ochraně osob, které vzhledem ke svému věku nebo z jiných důvodů jsou v péči nebo výchově jiných osob. Týráním je zlé nakládání se svěřenou osobou, vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří. Vzhledem k tomu, že již vlastní týrání je zlé nakládání, které se vyznačuje určitým trváním (srov. R 20/1984-I.), musí se při páchání takového činu po delší dobu jednat o dobu trvání řádově v měsících. Tohoto trestného činu se může dopustit jen ten, jemuž týraná osoba byla svěřena do péče nebo výchovy.
Přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku spáchá ten, kdo se dopustí veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném hrubé neslušnosti nebo výtržnosti nebo výtržnosti zejména tím, že napadne jiného, hanobí hrob, historickou nebo kulturní památku, anebo hrubým způsobem ruší přípravu, průběh nebo zakončení organizovaného sportovního utkání, shromáždění nebo obřadu lidí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku je jedním z trestných činů hrubě narušujících občanské soužití. Formy výtržnického jednání musí tedy narušovat občanské soužití hrubě, to znamená ve zvýšené míře, přičemž nestačí méně závažné, běžné nebo obvyklé projevy rušení tohoto soužití. Podle §117 je trestný čin spáchán veřejně, jestliže je spáchán před nejméně třemi osobami současně přítomnými, přičemž se musí jednat o osoby odlišné od pachatele.
Soudy obou stupňů posoudily zcela správně, že obviněná naplnila všechny znaky skutkové podstaty zločinu týrání svěřené osoby podle §198 odst. 1, 2 písm. c), d) tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění soudů vyplývá, že obviněná týrala osoby, které byly v její péči a tento čin spáchala nejméně na dvou osobách, a to po delší dobu, tj. v období od roku 2006 do 10. 10. 2014, a dále veřejně a na místě veřejnosti dostupném se dopustila hrubé neslušnosti s úmyslem napadnout poškozenou nezletilou „FIALKU“ *). Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právní kvalifikace trestných činů je správná a námitky obviněné proti právní kvalifikaci obou skutků jsou zjevně neopodstatněné.
Obviněná v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. také namítla, že jí měl být uložen trest podle §358 odst. 1 tr. zákoníku a navrhla, aby dovolací soud přezkoumal také výrok o trestu. Tato námitka svým obsahem nenaplňuje uplatněný dovolací důvod a Nejvyšší soud se jí proto ani nezabýval. Pouze pro úplnost zmiňuje, že úhrnný trest odnětí svobody jí byl uložen v souladu s §43 odst. 1 tr. zákoníku podle §198 odst. 2 tr. zákoníku, tedy podle přísnějšího ustanovení trestního zákoníku než je ustanovení §358 odst. 1 tr. zákoníku.
K dovolání obviněného P. V.:
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný vznesl v dovolání převážně jen skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod a Nejvyšší soud se proto nemohl těmito námitkami zabývat.
Obviněný právně relevantně namítl na základě důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l tr. ř. že mu měl být uložen souhrnný trest odnětí svobody podle §43 odst. 2 tr. zákoníku za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku sp. zn. 1 T 25/2013. Přestože neuvedl přesné označení soudu a datum vyhlášení rozsudku, Nejvyšší soud zjistil z opisu rejstříku trestů, že se zřejmě jedná o rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 1T 25/2013, kterým byl obviněný odsouzen pro zločin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku k podmíněnému trestu odnětí svobody s dohledem v trvání 36 měsíců se zkušební dobou dvou let, tedy do 29. 1. 2016. Tuto námitku lze podřadit pod jiné nesprávné právní posouzení podle §265 b odst. 1 písm. g) tr. ř., nikoliv však pod ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které obviněný také uplatnil. Jedná se však o námitku zjevně neopodstatněnou, protože nejsou dány podmínky podle §43 odst. 2 tr. zákoníku pro uložení souhrnného trestu.
Obviněný namítl extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů a je přesvědčen, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním Nejvyšší soud zásadně nezasahuje. S ohledem na principy vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces tak může učinit jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy ani nezjistil porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný tento dovolací důvod neodůvodnil, Nejvyšší soud se jím proto nezabýval.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný ani tento důvod dovolání neodůvodnil.
Nejvyšší soud nerozhodoval o žádosti obviněného o odklad výkonu trestu odnětí svobody, neboť z ustanovení §265h odst. 3 tr. ř. vyplývá, že návrh na takový postup může Nejvyššímu soudu podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který však takový návrh neučinil. Nejvyšší soud sám neshledal důvody podle §265o odst. 1 tr. ř. pro odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Ze spisu je zřejmé, že závěr soudu o vině obviněných spočívá na správných skutkových zjištěních, která vyplývají z řádně provedených důkazů a jejich hodnocení v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř.
Skutková zjištění soudů mají obsahovou spojitost s provedenými důkazy a napadené rozhodnutí splňuje požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí z hlediska práva na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1258/08). Právní kvalifikace skutků obviněných je zcela správná.
Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami a dovolání obviněných M. F. a P. V. jsou zjevně neopodstatněná. Proto obě dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovoláních rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu
________________________________
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.