ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.825.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 825/2016-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 20. července 2016 v Brně dovolání obviněného M. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 50 To 389/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 21 T 41/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. P. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 21 T 41/2014, uznal obviněného M. P. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
v S., okr. S., dne 1. 1. 2014 v blíže nezjištěné době okolo 6:15 hod. ve vnitřních, v té době volně přístupných, prostorách baru Mellisen Strip Club, ul. P., za přítomnosti nejméně dalších tří hostů fyzicky napadli poškozeného R. B., tak, že jej nejprve srazili na zem, poté k němu přistoupili všichni obvinění, opakovaně jej bili údery rukama sevřenýma v pěst a kopali jej do hlavy a horní poloviny těla údery a kopy střední intenzity, a to v době, když ležel na zemi, přičemž obviněný J. H. jej nejméně jednou kopl do obličejové části. Poté jednání zanechali a poškozeného zvedli ze země a vyvedli z baru, přičemž tímto svým jednáním způsobili poškozenému R. B. zranění, která si vyžádala lékařské ošetření v Nemocnici Sokolov, NEMOS, s. r. o., Sokolov, chirurgickém oddělení s hospitalizací od 1. 1. 2014 do 3. 1. 2014, a následným ošetřením ve Fakultní nemocnici Plzeň, Stomatologické klinice, a to tříštivou zlomeninu spodiny očnice s posunem a vmezeřením úlomku do čelistní dutiny, zlomeninu nosní přepážky s krvácením do čichových sklípků, mnohočetné krevní výrony a oděrky obličeje a temenní krajiny. V důsledku těchto zranění byl poškozený po dobu sedmi dnů omezen v obvyklém způsobu života bolestmi v místě zlomeniny a krevních výronů, po dobu dvou týdnů neviděl na zraněné oko, po dobu tří týdnů nemohl vykonávat fyzicky namáhavou činnost a pracovat na PC, a následně po dobu dalších tří týdnů poškozený nemohl vykonávat činnosti související s větší fyzickou zátěží.
Podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 50 To 389/2015, podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného T. H. proti výroku o trestu a z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch všech obviněných proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně, ve výroku o trestu ohledně obviněného T. H. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl o trestu obviněného T. H. Podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodná odvolání obviněných M. P. a D. T. podaná proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku podal obhájce obviněného Mgr. Petr Broďáni včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vyjádřil v něm nesouhlas s procesním postupem soudů obou stupňů, jejich skutkovými závěry, stejně tak jako i s hodnocením důkazů, neboť bylo provedeno v rozporu s logikou. Obviněný má za to, že nesprávné právní posouzení naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v nedostatečných skutkových zjištěních, ke kterým soudy dospěly a v hodnocení důkazů. Dále je přesvědčen, že došlo k porušení pravidla in dubio pro reo, protože nebylo bez důvodných pochybností prokázáno jednání, které měl spáchat, a proto, že mu nebylo vyvráceno, že předmětné jednání nespáchal. Obviněný zpochybnil výpověď svědka A. H. S., přičemž je přesvědčen, že výpovědi poškozeného R. B. a svědka A. H. S. neobsahují jedinou informaci o tom, jakým konkrétním způsobem měl napadnout poškozeného R. B.; obviněný má tedy za to, že na základě těchto výpovědí jej nebylo možné uznat vinným ze spáchání trestných činů, jimiž byl uznán vinným.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 50 To 389/2015, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 19. 6. 2015, sp. zn. 21 T 41/2014, a aby věc vrátil Okresnímu soudu v Sokolově k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného M. P. nebude věcně vyjadřovat, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.). Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, odůvodňuje-li to extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů.
Podle §265f odst. 1 tr. ř. je Nejvyšší soud jako soud dovolací při rozhodování o dovolání vázán tím, které výroky rozhodnutí, v jakém rozsahu a z jakých důvodů dovolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Takto podané dovolání vymezuje rozsah a obsah přezkumné povinnosti dovolacího soudu. Východiskem pro existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívajícího v nesprávném právním posouzení skutku je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud proto přezkoumává napadený rozsudek ve vztahu k těm skutkovým zjištěním, která jsou uvedena v tzv. skutkové větě výroku o vině. S odkazem na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je založeno rozhodnutí napadené dovoláním. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení jednotlivých důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. (srov. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, s. 1642). Protože důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provádění dokazování. Postup soudu, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání) je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem, a není součástí hmotně právního posuzování.
Obviněný uplatnil v dovolání pouze skutkové námitky. Mezi ně patří námitky obviněného zpochybňující skutkové závěry soudů, nedostatečná skutková zjištění, hodnocení důkazů a výpovědi poškozeného R. B. a svědka A. H. S. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
K námitce obviněného týkající se údajného porušení pravidla in dubio pro reo, Nejvyšší soud podotýká, že jde o pravidlo procesní, nikoli hmotněprávní, a proto nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotněprávním posouzení.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. P. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu