ECLI:CZ:NS:2016:7.TDO.897.2016.1
sp. zn. 7 Tdo 897/2016-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 13. července 2016 v Brně dovolání obviněného J. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 5. 2. 2016, č.j. 31 To 5/2016-494, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 69 T 11/2013, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 18. 11. 2015, sp. zn. 69 T 11/2013, uznal obviněného J. K. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, který podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
v L. v ul. ... dne 1. 9. 2012 ve 04.48 hod. v herna-baru L. P. zazvonil na boční vchod a poté, co mu poškozená obsluhující D. G. otevřela dveře, vytáhl z mikiny revolver, který namířil na poškozenou, dal nohu mezi dveře a poté vešel do herny, položil na bar zelenou igelitovou tašku a přitom stále mířil na obsluhující poškozenou D. G. a požadoval peníze, obsluhující podal další igelitovou tašku, do které mu poškozená vložila dvě kasírtašky s celkovou částkou 35 000 Kč a poté z místa odešel bočním vchodem, čímž způsobil škodu 35 000 Kč poškozené společnosti SLOT Group, a.s., IČ 62741560, se sídlem Karlovy Vary, Jáchymovská 142, PSČ 36010.
Za tento trestný čin byl odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 14. 5. 2015, č. j. 24 T 42/2015-126, a výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. 5. 2015, č. j. 24 T 28/2014-193, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 5. 2. 2016, sp. zn. 31 To 5/2016, k odvolání obviněného zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl a podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání dva a půl roku. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 6. 2012, č. j. 6 T 150/2012-24, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 1. 2013, č. j. 31 T 120/2012-179, a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 2. 2013, č. j. 3 T 127/2012-110, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci podal obviněný J. K. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Lenky Zrnovské, včas dovolání proti výrokům o vině i trestu opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl v něm nesprávné právní posouzení skutku. Obviněný vytkl soudu prvního stupně nesprávné a jednostranné hodnocení některých důkazů, zejména svědeckých výpovědí. Obviněný je přesvědčen, že v řízení před soudem neexistoval jediný přímý důkaz o jeho vině, neboť svědkyně D. G. jej bezpečně neidentifikovala a byla vůči němu zaujatá. Ve věci měla být provedena rekognice.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 5. 2. 2016, sp. zn. 31 To 5/2016, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného J. K. nevyjádřil a souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má v podstatě obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí soudní instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Námitky proti skutkovým zjištěním, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Obviněný vznesl v dovolání jen skutkové a procesní námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování (návrh na provedení rekognice), způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod a Nejvyšší soud se proto jimi nemohl zabývat.
Základní námitkou obviněného je námitka nesprávného právního posouzení skutku, zejména to, že soud nezohlednil všechny důkazy svědčící v jeho prospěch, nesprávně hodnotil důkazy, zejména svědecké výpovědi. Nejvyšší jen pro úplnost uvádí k této námitce, že předmětem ochrany u trestného činu loupeže podle §173 tr. zákoníku je osobní svoboda a majetek, jehož se pachatel chtěl zmocnit. Objektivní stránka záleží v použití násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci, jakožto prostředků k překonání kladeného nebo očekávaného odporu napadené osoby. Násilí nebo pohrůžka bezprostředního násilí jsou prostředkem ke zmocnění se cizí věci, musí tedy předcházet zmocnění se věci. Násilím se rozumí použití fyzické síly k překonání nebo zamezení kladeného nebo očekávaného odporu. Pohrůžka bezprostředního násilí je pohrůžka takovým násilím, které má být vykonáno ihned, nepodrobí-li se napadený vůli útočníka. I hrozba bezprostředním násilím může směřovat k tomu, že toto násilí, bude použito proti životu, zdraví nebo majetku jiné osoby než napadeného. Zmocněním se cizí věci se rozumí, že pachatel si zjedná možnost s takovou věcí nakládat s vyloučením toho, kdo ji měl dosud ve své moci. Zmocnění se věci představuje převedení faktické moci nad ní z oprávněné osoby na pachatele. Pohrůžka bezprostředního násilí je zpravidla vyjádřena výslovně, ale stačí i konkludentní jednání (např. obstoupení napadeného, napřahování k úderu či zatínání pěstí spojené s posunky, z nichž vyplývá odhodlání použít ihned násilí), je-li z něho a ostatních okolností zřejmé, že násilí se uskuteční ihned, nepodrobí-li se napadený vůli pachatele (srov. č. 1/1980 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. července 2016
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu