ECLI:CZ:NS:2016:8.TD.25.2016.1
sp. zn. 8 Td 25/2016-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 6. 2016 v trestní věci obviněného mladistvého „ TULIPÁNA“ *) vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, soudu pro mládež, pod sp. zn. 81 Tm 1/2016, o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. je k projednání trestní věci obviněného mladistvého „TULIPÁNA“ příslušný Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, soud pro mládež.
Odůvodnění:
1. Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, soudu pro mládež, byla Krajským státním zastupitelstvím v Ostravě – pobočkou v Olomouci podána dne 14. 1. 2016 obžaloba na obviněného mladistvého „TULIPÁNA“ *) (dále „mladistvý“) pro provinění znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že
dne 8. 6. 2014 v přesně nezjištěné době od 11.15 do 11.55 hodin v obci R., místní část N., okres Šumperk, tahem za ruku odvedl nezletilou „KOPRETINU“ *) z pozemku jejích rodičů u rodinného domu, kde si hrála se svým bratrem nezletilým „PETRKLÍČEM“ *) do lesa, který bezprostředně navazuje na pozemek rodinného domu, zde ji přiměl vstoupit do ním vytvořeného provizorního přístřešku z opřených větví, nezletilou, která byla v té době oblečena jen do kalhotek a teplákových kalhot s obnaženou horní částí těla, donutil lehnout na záda, obkročmo se na ni posadil tím způsobem, že jeho rozkrok byl v oblasti jejího rozkroku, sevřel jí ruce a veden snahou svého sexuálního uspokojení ji hladil na prsou, genitáliích a pánví naznačoval kopulační pohyby, při tomto byli mladistvý i nezletilá „KOPRETINA“ oblečeni, svého jednání zanechal až poté, co jej z nezletilé strhl její otec Z. S., a to i přes to, že si byl vědom té skutečnosti, že „KOPRETINA“ je ve velmi nízkém věku, kdy v důsledku jednání mladistvého utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu, která se u nezletilé projevovala ještě v době znaleckého vyšetření tím, že u ní přetrvávaly poruchy spánku s děsivými sny, zvýšená hladina úzkosti a anticipace pocitu trvalého ohrožení.
2. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, soud pro mládež, usnesením ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. 81 Tm 1/2016, podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. uvedenou trestní věc mladistvého předložil Nejvyššímu soudu, soudu pro mládež, k rozhodnutí o své místní příslušnosti, protože stávající bydliště mladistvého se nachází v jiném místě, než je obvod tohoto soudu, a to s poukazem na přípis státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství – pobočky v Olomouci ze dne 20. 1. 2016, z něhož zjistil, že mladistvý je od 8. 1. 2016 umístěn ve Výchovném ústavu Husův domov a Školní jídelna ve Dvoře Králové nad Labem na okrese Trutnov, kam byl přemístěn ze Základní školy, Mateřské školy a Dětského domova v Zábřehu na okrese Šumperk.
3. V odůvodnění předloženého rozhodnutí, jímž vyslovil svou místní nepříslušnost, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, soud pro mládež, poukázal na rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 12 Nc 167/2014, jímž byla nařízena ústavní výchova mladistvého v Základní škole, Mateřské škole a Dětském domově Zábřeh, dále na usnesení téhož soudu ze dne 29. 12. 2015, sp. zn. 40 P 420/2014, 12 P a Nc 401/2015, jímž bylo na základě podnětu Městského úřadu v Zábřehu – OSPOD ze dne 30. 11. 2015 nařízeno předběžné opatření a mladistvý byl přemístěn do Výchovného ústavu Husův domov a Školní jídelna Dvůr Králové nad Labem. Zmínil zejména rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 40 P 420/2014, 12 P a Nc 11/2016, kterým bylo rozhodnuto o přemístění mladistvého do Výchovného ústavu Husův domov a Školní jídelna Dvůr Králové nad Labem, a poukázal též na zprávy tohoto výchovného ústavu, z nichž konstatoval, že přemístění z výchovného ústavu posledně jmenovaného na okrese Šumperk do výchovného ústavu ve Dvoře Králové nad Labem na okrese Trutnov si vyžadovalo jednak chování mladistvého, a jednak i jeho neurologické, psychiatrické či psychické onemocnění vyžadující výchovně léčebný režim. Zdůraznil potíže mladistvého s přejídáním a pomočováním, jimiž se snaží upoutat pozornost, a je u něj nutný neustálý dohled a doprovod. Prognóza je pro mladistvého hrubě nepříznivá, neboť bez dohledu druhé osoby nebude schopen zajistit ani základní úkony vlastní sociální autonomie, a výchovný ústav bude do budoucna doporučovat prodloužení ústavní výchovy. Soud zdůraznil, že si „ověřil, že mladistvý je skutečně umístěn a bydlí ve Výchovném ústavu Husův domov a Školní jídelna ve Dvoře Králové nad Labem“, přičemž se zde nacházel již v době podání obžaloby.
4. Vzhledem k takto zjištěným skutečnostem předkládající soud poukázal na to, že, aby mohl o své místní nepříslušnosti důsledně rozhodnout, „vyčkal meritorního rozhodnutí“ o umístění mladistvého ve výchovném ústavu Husův domov a Školní jídelna ve Dvoře Králové nad Labem, v němž se zdržoval od 8. 1. 2016 na základě původně jen předběžného opatření Okresního soudu v Šumperku, z něhož nebylo možné stanovit, zda pobyt mladistvého má, resp. i v budoucnu bude mít, charakter stálého (faktického) bydliště ve smyslu §37 odst. 1 z. s. m. či nikoliv“, a to s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2007, sp. zn. 8 Td 33/2007.
5. V rámci úvah o své místní nepříslušnosti Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci vycházel z předpokladu, že ve Výchovném ústavu Husův domov a Školní jídelna Dvůr Králové nad Labem by měl mít mladistvý na základě rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 40 P 420/2014, i do budoucna stálé bydliště, neboť by zde měl setrvat až do nabytí zletilosti 13. 3. 2017, resp. v případě prodloužení ústavní výchovy podle §974 občanského zákoníku, které se u mladistvého jeví jako žádoucí z důvodu potřeby zajistit pro něj i po nabytí zletilosti potřebnou péči v podobě omezení jeho svéprávnosti a zajištění invalidního důchodu, až do 13. 3. 2018, přičemž právě výše nadepsaný výchovný ústav je nejlépe způsobilý všechny potřeby mladistvého zajistit. Krajský soud argumentoval rovněž tím, že místo tohoto výchovného zařízení je poměrně značně vzdálené od místa trvalého bydliště mladistvého, když mladistvý není v situaci, kdy by mohl do místa svého trvalého bydliště pravidelněji dojíždět a udržovat kontakty se širším příbuzenstvem či kamarády ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 8 Td 21/2012. S rodiči je v telefonickém kontaktu, kdy za dobu 4 měsíců jej ve výchovném ústavu navštívili pouze jednou. Kamarády si naopak našel ve výchovném zařízení ve Dvoře Králové nad Labem, kde absolvuje taktéž speciální studijní program, v němž by měl pokračovat i po nabytí zletilosti, a podrobuje se ambulantní psychiatrické léčbě. Místem, kde mladistvý v současnosti bydlí, je podle názoru krajského soudu výchovný ústav ve Dvoře Králové nad Labem, který je současně i místem, kde mohou být nejlépe zjištěny aktuální poměry mladistvého, okolnosti charakterizující jeho osobu a rovněž na něj bude nejlépe výchovně působeno. Ze všech těchto důvodů považuje předkládající soud za místo současného i budoucího bydliště mladistvého Výchovný ústav Husův domov a Školní jídelna ve Dvoře Králové nad Labem, a tudíž za soud místě příslušný k projednání obžaloby podle §37 odst. 1 z. s. m. Krajský soud v Hradci Králové, soud pro mládež. Věc proto předložil k rozhodnutí o místní příslušnosti Nejvyššímu soudu, soudu pro mládež (dále jen „Nejvyšší soud“), jako nejblíže společně nadřízenému Krajským soudům v Hradci Králové a v Ostravě – pobočce v Olomouci, soudům pro mládež.
6. Nejvyšší soud, jemuž byla tato věc na základě zmíněného rozhodnutí předložena, postupoval v souladu s ustanovením §24 odst. 1 tr. ř., podle něhož, vzniknou-li pochybnosti o příslušnosti soudu, rozhoduje o tom, který soud je příslušný k projednání věci, soud, jenž je nejblíže společně nadřízen soudu, u něhož byla podána obžaloba, a soudu, který má být příslušný podle rozhodnutí o předložení věci k rozhodnutí o příslušnosti.
7. Pro posouzení místní příslušnosti soudu pro mládež vycházel Nejvyšší soud ze zákonných hledisek rozhodných pro určení místní příslušnosti zakotvených v ustanovení §37 a §39 z. s. m. Přitom nejprve shledal, že se vede trestní řízení podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže, protože nebyly shledány podmínky vymezené v §73 odst. 1 písm. a), b) z. s. m., jelikož mladistvý spáchal čin, pro nějž se řízení vede, ve věku 15 let a 3 měsíců a v době projednání Nejvyšším soudem mu je 17 let a 3 měsíce.
8. Místní příslušnost v řízení ve věcech mladistvých upravuje §37 z. s. m. tak, že řízení koná soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí, a nemá-li stálé bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje (odst. 1). Nelze-li žádné takové místo zjistit nebo jsou-li mimo území České republiky, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu bylo provinění spácháno; jestliže nelze místo činu zjistit, koná řízení soud pro mládež, v jehož obvodu čin vyšel najevo (odst. 2). Tyto varianty místní příslušnosti pro projednání trestní věci mladistvého před soudem pro mládež jsou ve vzájemném poměru subsidiarity v pořadí, v jakém jsou uvedeny v §37 z. s. m. Příslušnost určená podle prvního hlediska má před ostatními dalšími způsoby jejího určení přednost proto, že soud tu může nejlépe a nejsnáze zjišťovat okolnosti charakterizující osobu mladistvého a jeho poměry, prostředí, v němž žije a pracuje, vytvářet podmínky pro individuální přístup k řešení jednotlivých věcí, a zanedbatelné není ani to, že výchovný účinek provedeného řízení zde bývá nejpůsobivější.
9. Ze smyslu ustanovení §37 odst. 1 z. s. m. rovněž plyne, že právě hledisko stálého bydliště zaručuje, že mladistvý je k tomuto místu vázán, a právě tato určitá fixace ke konkrétnímu místu může být garantem trvalosti a stability pobytu mladistvého, což jsou okolnosti důležité nejenom pro řádné zjištění a ověření poměrů mladistvého, ale též pro možnost co nejlepšího zajištění koordinace a spolupráce s probační a mediační službou, s příslušným orgánem sociálně-právní ochrany dětí, eventuálně s jeho rodinou či blízkými osobami, a lze tak zajistit možnost účinného působení na takovou osobu i po skončení řízení. Jenom propojením těchto, ale i dalších způsobů, jimiž lze na mladistvého působit, lze docílit naplnění účelu a smyslu výkonu soudnictví nad mládeží (§1 z. s. m.).
10. Nejvyšší soud již ve své judikatuře vymezil, že za místo, v jehož obvodu mladiství bydlí, podle kterého se ve smyslu §37 odst. 1 z. s. m. určuje místní příslušnost soudu pro mládež, nelze mechanicky přejímat místo jeho trvalého pobytu, ale je potřeba pro jeho určení vždy ověřit, kde mladistvý skutečně bydlí. Za takové místo lze považovat i výchovné zařízení, v němž mladistvý vykonává ústavní nebo ochrannou výchovu, pokud se nejedná jen o dočasný pobyt [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 8 Td 11/2007 (uveřejněné pod č. 15/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Pro to, aby soud mohl učinit objektivní závěr o tom, zda místní příslušnost soudu pro mládež zakládá první z uvedených hledisek, je však zásadně nutné v každé konkrétní věci zvážit, jaké rodinné vazby má mladistvý v místě svého trvalého bydliště. V tomto směru tak nemůže být rozhodujícím hlediskem pro určení místní příslušnosti soudu skutečnost, že mladistvý dočasně pobývá ve výchovném ústavu, který se nachází v obvodu jiného místně příslušného soudu. Bez významu zde není ani to, že v místě bydliště rodiny mladistvého jsou i orgány pověřené péčí o dítě, které jsou s mladistvým stále v kontaktu a znají nejen jeho, ale i rodinné poměry, z nichž mladistvý pochází (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sp. zn. 8 Td 46/2011). Hledisko uvedené jako první v §37 odst. 1 z. s. m. je tak dáno zejména v případě, že mladistvý, jemuž byla nařízena ústavní nebo ochranná výchova a nachází se v některém z ústavů pro ně určených, udržuje kontakt s rodinou, vrací se do tohoto místa, má v něm okruh svých přátel, se kterými udržuje kontakty. Takové místo jeho trvalého bydliště má stále charakter místa, kde bydlí, přičemž pro účely citovaného ustanovení se nevyžaduje, že se zde momentálně nezdržuje z důvodu výkonu nařízené výchovy v jiných místech (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 8 Td 21/2012).
11. Nejvyšší soud z obsahu připojeného spisu shledal, že mladistvý čin, jenž je předmětem tohoto řízení, spáchal dne 8. 6. 2014 v obci R.-N. na okrese Šumperk, kde v té době měl a stále má spolu se svými rodiči trvalé bydliště. V době podání obžaloby dne 14. 1. 2016 se mladistvý nacházel v ústavní výchově ve Výchovném ústavu Husův domov a Školní jídelna ve Dvoře Králové nad Labem od 8. 1. 2016, a to na základě rozsudku Okresního soudu v Šumperku o nařízení ústavní výchovy ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 12 Nc 167/2014, ve spojení s usnesením tohoto soudu ze dne 29. 12. 2015, sp. zn. 40 P 420/2014, 12 P a Nc 401/2015, a rozsudkem ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 40 P 420/2014, 12 P a Nc 11/2016 (č. l. 397 spisu a č. l. 91 až 95, 145, 162 až 163 spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 40 P 420/2014).
12. Z podkladů založených ve spisu se též podává, že u mladistvého v minulosti několikrát došlo ke změně místa jeho pobytu. Poté, co od 4. 9. 2006, tj. v době, kdy bydlel s rodiči na adrese trvalého bydliště, mladistvý navštěvoval denní stacionář DUHA – centrum sociálních služeb Vikýřovice p. o., kde pobýval od pondělního rána do pátečního odpoledne, přičemž víkendy trávil doma v rodině, mu pobyt v DUZE byl pozastaven z důvodu jeho umístění v Dětském diagnostickém ústavu v Olomouci na Svatém Kopečku od 9. 6. 2014 (č. l. 210, 211 spisu). Rodina byla od 16. 7. 2013 v evidenci Fondu ohrožených dětí (č. l. 214 až 216 spisu) z důvodu sociální potřebnosti a objektivní i subjektivní neschopnosti rodičů zvládat výchovu a uspokojování potřeb mladistvého. Na základě usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 6. 2014, sp. zn. 12 Nc 167/2014, byl mladistvý od 9. 6. 2014 umístěn v Dětském diagnostickém ústavu Olomouc – Svatý Kopeček (č. l. 62 až 67 spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 40 P 420/2014) z důvodu dlouhodobě nevhodného chování (vyhrožování dětem i dospělým, masturbace na dětském hřišti před ostatními dětmi, poškozování cizích věcí, prošetřování oznámení pokusu o znásilnění nezletilé). Dne 12. 11. 2015 byl mladistvý k návrhu ředitele Dětského diagnostického ústavu Olomouc – Svatý Kopeček (č. l. 86 spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 40 P 420/2014) na základě rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 12 Nc 167/2014, přemístěn do dětského domova Střední škola, Základní škola, Mateřská škola a Dětský domov Zábřeh, neboť výchovné prostředí ze strany rodičů vykazovalo řadu závad a představovalo pro další vývoj mladistvého nepodnětné a málo stimulující prostředí. Vzhledem k jeho sníženému intelektu a nevhodnému až agresivnímu chování nejsou rodiče schopni jej adekvátně vést a usměrňovat, přičemž právě Dětský domov v Zábřehu, kde pobýval do 8. 1. 2016, měl tyto nedostatky kompenzovat (č. l. 91 až 95 spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 40 P 420/2014). Přesto byl na základě podnětu kurátorky pro mládež působící při Městském úřadu Zábřeh rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 40 P 420/2014, dne 8. 1. 2016 přemístěn do Výchovného ústavu Husův domov a Školní jídelna, Dvůr Králové nad Labem na okrese Trutnov, jelikož ústavní výchova nařízená do Dětského domova v Zábřehu již nesplňovala potřeby mladistvého, neboť bez osobního asistenta nebylo možné další jeho setrvání ve zmíněném zařízení. Nadto bylo nezbytné, aby mladistvý absolvoval psychologickou, pedopsychiatrickou a sexuologickou péči (č. l. 143 až 147, 162 až 163 spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 40 P 420/2014).
13. K osobě mladistvého se z obsahu spisu navíc podává, že je problematickou osobností, snaží se na sebe poutat pozornost pomočováním a přejídáním, je lenivý, neochotný se stále stoupající náročností dohledu vychovatelů. V době svého pobytu v Dětském domově v Zábřehu mu byl dvakrát umožněn krátkodobý pobyt v jeho rodině v N., a poté i pobyt o jarních prázdninách u matčiny sestry A. N. v K. Rodiče jej v tomto výchovném zařízení navštěvovali často (č. l. 192 až 193, 222 spisu). Za dobu pobytu ve Dvoře Králové nad Labem jej mohli navštívit pouze jednou, a to jen velmi krátce, neboť se museli vydat na zpáteční cestu domů (č. l. 162 až 163 spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 40 P 420/2014).
14. Z takto zjištěných poměrů mladistvého Nejvyšší soud posuzoval, zda je u něj dáno první z hledisek podle §37 odst. 1 z. s. m., podle nějž řízení koná soud pro mládež, v jehož obvodu mladistvý bydlí, neboť další hledisko, že je jím soud, v jehož obvodu se mladistvý zdržuje nebo pracuje, se uplatní až tehdy, když mladistvý nemá stále bydliště. V projednávané věci je zřejmé, že mladistvý má trvalé bydliště stále u svých rodičů, i když v současné době se zdržuje na základě nařízené ústavní výchovy ve výchovném ústavu. Jak vyplynulo ze shora uvedených zjištění, mladistvý tato místa výchovných ústavů v průběhu posledních měsíců opakovaně měnil (v průběhu posledních dvou let vystřídal celkem 3 výchovná zařízení), a to zásadně i pro složitou a komplikovanou osobnost mladistvého.
15. Nejvyšší soud však v rámci řešení uvedené otázky považuje za rozhodné (v souladu např. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 8 Td 21/2012), že mladistvý i přes umístění v ústavních zařízeních je vázán ke svému trvalému bydlišti, protože má kladný vztah k rodičům, zejména k matce. Na tomto závěru nemůže nic změnit to, že rodiče jeho výchovu nezvládají a že jejich výchovné postoje nejsou zcela standardní (mladistvý spolu s rodiči sledoval porno, matka jej vyholila v oblasti přirození, apod.). Rodiče stále o mladistvého mají zájem, který projevují tím, že jej, pokud jim to podmínky a jejich poměry umožňují, navštěvují, berou si jej na propustky apod. Jejich vzájemný vztah je ze strany rodičů i mladistvého vnímán spíše pozitivně, mladistvý se těšil na dovolenky a čas strávený u rodičů (č. l. 91, 92, 131 spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 40 P 420/2014). Velmi kladný vztah má rovněž k tetě A. N., která projevila ochotu a vůli brát si jej na dovolenky častěji, neboť s ním žádné zásadnější výchovné problémy neřešila. Naproti tomu jeho další pobyty ve výchovných ústavech byly až dosud vždy pouze přechodného rázu, ačkoli většina z nich, s výjimkou posledního, kde se nachází dosud, se odvíjela v obvodu jeho trvalého bydliště, tj. Šumperku a Olomouce, tedy v obvodu soudu, jenž věc k rozhodnutí předkládá, zatímco pobyt mladistvého v obvodu Krajského soudu Hradec Králové, trvá velice krátkou dobu, tj. od 8. 1. 2016.
16. Pro určení místní příslušnosti ve smyslu §37 odst. 1 z. s. m. jsou rozhodné skutečnosti, které jsou zřejmé v době, kdy o nich soud na základě postupu podle §188 odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhoduje. Místní příslušnost proto není možné posuzovat podle toho, jak se vyvinou poměry mladistvého v době budoucí, neboť ty lze do budoucna jen těžko odhadovat, jak to v této věci učinil Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, jenž ve snaze získat argumenty pro svou místní nepříslušnost, tvrdil, že mladistvý se bude ve Dvoře Králové nad Labem zdržovat skutečně až do nabytí zletilosti, případně déle. Takové důkazy nepodložené tvrzení nekoresponduje s možnostmi, které předpokládá ustanovení §23 a 24 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle nichž může ředitel výchovného zařízení, v němž je dítě umístěno, povolit dítěti pobyt mimo zařízení, povolit dítěti s nařízenou ústavní výchovou přechodné ubytování mimo zařízení v souvislosti s jeho vzděláváním nebo zaměstnáním, eventuálně činit v zájmu dítěte další opatření spojená se změnou pobytu v ústavu. Z těchto důvodů pro určení místní příslušnosti soudu není důvodná úvaha o tom, jak dlouho dítě v předmětném ústavu do budoucna setrvá.
17. Nejvyšší soud s ohledem na shora rozvedené poznatky a dosavadní rozhodovací praxi v obdobných případech dospěl při současném respektu k potřebě individuálního přístupu v každé takovéto věci k závěru, že místní příslušnost soudu pro mládež pro projednání nyní předložené trestní věci mladistvého "je třeba stanovit na základě hlediska §37 odst. 1 z. s. m. podle místa, kde mladistvý bydlí, za něž v posuzované věci považuje místo trvalého bydliště mladistvého, a tedy N., Šumperk, nacházející se v obvodu Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (Okresní soud v Šumperku), a proto soudem místně příslušným v této věci je Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, soud pro mládež. Vhodným k projednání předmětné věci se jeví tento soud i proto, že současně naplňuje též hledisko vyjádřené v odst. 2 §37 z. s. m., neboť v jeho obvodu bylo posuzované provinění i spácháno, kdy navíc poškozená nezletilá zde má trvalé bydliště, a tudíž jsou zde dány předpoklady, že tím spíše bude splněn účel zákona vymezený v ustanovení §1 odst. 2 z. s. m. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že sídlo Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci je od místa současného pobytu mladistvého vzdáleno přibližně 176 km, Krajský soud v Hradci Králové, soud pro mládež, je vzdálen pouze 37 km. Vzdálenost, na jakou bude mladistvý dopravován, když v každém případě se tak musí dít s nezbytným doprovodem, za těchto okolností není rozhodující.
18. Jen pro úplnost Nejvyšší soud upozorňuje na to, že v postupu Krajského soud v Ostravě – pobočky v Olomouci, soudu pro mládež, lze spatřovat účelovost, která se nabízí zejména z toho, že ač byla obžaloba tomuto soudu podána dne 14. 1. 2016, tento soud rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu až dne 1. 6. 2016 (tj. za více jak 5 měsíců). Tato časová prodleva, jak tento soud v předkládajícím rozhodnutí sám na straně 4 uvedl, byla jím vědomě způsobena tím, že vyčkával „meritorního rozhodnutí o umístění mladistvého do výchovného ústavu Husův domov a Školní jídelna ve Dvoře Králové nad Labem v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové“, a to proto, že se v tomto ústavu mladistvý nacházel teprve od 8. 1. 2016, tzn. 7 dní před podáním obžaloby na základě předběžného opatření (usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 12. 2015, sp. zn. 40 P 420/2014). Vyčkával tak až do vydání rozsudku téhož soudu ze dne 14. 4. 2016, sp. zn. 4 P 420/2014, kterým bylo rozhodnuto o přemístění mladistvého do zmíněného výchovného ústavu mimo obvod předkládajícího soudu, a o své místní příslušnosti tak rozhodl až dne 1. 6. 2016. Je tedy zřejmé, že teprve až s odstupem takto uplynulé doby, kterou předkládající soud sám svou nečinností zajistil, vyvstaly podmínky, na nichž vystavěl své argumenty, kdežto v době podání obžaloby jistě splněny nebyly. V té době mladistvý mimo poslední ústavní zařízení, v němž měl ústavní výchovu nařízenu, tj. Základní škola, Mateřská škola a Dětský domov Zábřeh, na okrese Šumperk, tedy mimo obvod tohoto soudu, pobýval pouze 7 dní, což nesvědčí ani nepostačuje ze všech výše uvedených důvodů pro závěr o tom, že by předmětný soud nebyl místně příslušným soudem pro mládež.
19. Na podkladě těchto důvodů Nejvyšší soud podle §24 odst. 1 tr. ř. určil, že soudem místně příslušným k projednání věci mladistvého „TULIPÁNA“ je Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, soud pro mládež.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 6. 2016
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.