ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1205.2016.1
sp. zn. 8 Tdo 1205/2016 -29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2016 o dovolání obviněného J. U. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 9 To 152/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 120/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. U. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 2 T 120/2015, byl obviněný J. U. uznán vinným v bodech 1) až 4) přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a v bodech 5) až 8) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jichž se dopustil skutky popsanými tak, že
1) dne 6. 2. 2015 v době od 19.50 hodin do 19.55 hodin v L. n. L., okres N., J., v prodejně Penny Market, využil nepozornosti J. Č., a zmocnil se batohu, který si poškozený odložil na pultu u vstupních dveří, poté s batohem odešel za budovu prodejny, kde jej prohledal a z peněženky v batohu odcizil finanční částku 1.100 Kč, načež byl poškozeným zpozorován, batoh odhodil a utekl, a tímto jednáním způsobil J. Č., odcizením finanční hotovosti škodu ve výši 1.100 Kč,
2) dne 12. 2. 2015 v době od 11.15 hodin do 11.25 hodin v L. n. L., okres N., J., v prodejně Penny Market, odcizil 2 ks pracího gelu zn. Ariel a plechovku piva zn. Krušovice tak, že si zboží schoval do batohu, který měl na zádech, a do oblečení, které měl na sobě, a bez zaplacení prošel přes pokladnu, načež byl zastaven zaměstnancem ostrahy prodejny, a tímto svým jednáním způsobil společnosti Penny Market s. r. o., IČ: 64945880, se sídlem Počernická č. p. 257, Radonice, škodu v celkové výši 551,90 Kč,
3) v L. n. L., okres N., dne 3. 4. 2015 kolem 18.00 hodin, v ulici J. z kolostavu u prodejny Penny Market, po odstranění lankového zámku v hodnotě 100 Kč odcizil ke škodě E. Z., dámské jízdní kolo zn. Joko, červené barvy, v hodnotě 1.000 Kč, přičemž v době, kdy se i s odcizeným kolem nacházel za prodejnou Penny a byl spatřen poškozenou, která na něj zavolala, jízdní kolo odhodil a z místa utekl,
4) v L. n. L., okres N., dne 23. 4. 2015 kolem 15.30 hodin, v ulici P., před domem č. p. XXXX, vnikl do neuzamčeného osobního motorového vozidla tov. zn. VW Touareg, z kterého ke škodě majitelky J. Š., odcizil dámskou koženou bundu v hodnotě 3.000 Kč, v jejíž kapse měla uloženou finanční hotovost ve výši 28.000 Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz, dva svazky klíčů v hodnotě 560 Kč a inhalátor pro astmatiky v hodnotě 223 Kč, a způsobil jí tak celkovou škodu ve výši 31.783 Kč,
takto jednal přesto, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 103 T 161/2010, ze dne 25. 5. 2010, který téhož dne nabyl právní moci, odsouzen mimo jiné i pro přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 19. 5. 2012,
5) dne 5. 6. 2015 v době od 16.30 hodin do 18.35 hodin, se bez povolení a vážného důvodu zdržoval v L. n. L., okres N., v ulici M. před řeznictvím F., přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 4 T 38/2015, ze dne 19. 3. 2015, který nabyl právní moci dne 19. 5. 2015, uložen trest zákazu pobytu na území soudního okresu N. v trvání dvou let,
6) dne 8. 6. 2015 v době kolem 17.45 hodin, se bez povolení a bez vážného důvodu zdržoval na území soudního okresu N., a to v L. n. L., ul. 9. k., u domu č. p. XXXX, přičemž byl kontrolován hlídkou Obvodního oddělení Policie České republiky L. n. L.,
7) dne 10. 6. 2015, nejméně v době od 20.45 hodin do 20.50 hodin, se bez povolení a bez vážného důvodu zdržoval na území soudního okresu N., a to v L. n. L., ul. M., u domu č. p. XXX, kde byl kontrolován hlídkou Obvodního oddělení Policie České republiky L. n. L.,
8) dne 15. 6. 2015, nejméně v době od 09.20 hodin do 09.30 hodin, se bez povolení a bez vážného důvodu zdržoval na území soudního okresu N., a to v L. n. L., ul. Č., u nádraží Českých drah, kde byl kontrolován strážníky Městské policie L. n. L. a posléze i hlídkou Obvodního oddělení Policie České republiky L. n. L.,
přičemž těchto jednání pod body ad 5) až 8) se dopustil i přesto, že mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 3. 2015 pod sp. zn. 4 T 38/2015, který nabyl právní moci dne 19. 5. 2015, uložen trest zákazu pobytu na území soudního okresu N. v trvání dvou roků.
2. Obviněný byl odsouzen tak, že za trestné činy pod body 1) až 4) byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině, výrok o trestu, jakož i další výroky, které měly v uvedeném výroku o vině svůj podklad z trestního příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 4 T 38/2015, doručeném dne 8. 5. 2015, jenž nabyl právní moci dne 19. 5. 2015, a byl mu uložen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a §45 odst. 1 tr. zákoníku společný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §71 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu pobytu na území soudního okresu N. v trvání dvou roků,
za trestné činy pod body 5) až 8) byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle §75 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu pobytu na území Hlavního města Prahy v trvání dvou let. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6, ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 3 T 103/2014, který nabyl právní moci dne 16. 11. 2015, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž bylo ve vztahu k bodům 1) až 4) rozhodnuto o náhradě škody.
3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 9 To 152/2016, z podnětu odvolání obviněného J. U. podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil citovaný rozsudek soudu prvního stupně, a to pouze ve výroku o souhrnném trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině, výroku o společném trestu a výroku o náhradě škody obviněného za přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou měsíců, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
II. Dovolání obviněného
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. U. prostřednictvím obhájce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil pouze proti skutku popsanému v bodě 3), protože nesouhlasil se skutkovým stavem, jak byl zjištěn, a ve vztahu k této části rozsudku popsán. Výpovědi svědkyň E. Z. a P. Š. v hlavním líčení označil za nepřesné, nevěrohodné a nedostačující k prokázání trestné činnosti, která mu je v bodě 3) kladena za vinu, i k identifikaci jeho jako osoby pachatele. Soudu vytkl, že považoval tyto výpovědi svědkyň za stěžejní a opřel o ně své skutkové závěry, kdežto výpovědi obviněného takový význam nepřikládal, přestože logicky popsal a vysvětlil události související s odcizením kola. Obviněný na základě těchto výhrad poukázal na to, že vznikl podle něj rozpor mezi skutkovým zjištěním soudů a ostatními důkazy provedenými ve věci, v důsledku něhož jej soud zcela nesprávně uznal vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku.
5. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, sp. zn. 9 To 152/2016, ve výroku o vině pod bodem 3) a ve výroku o trestu.
6. Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného podle §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření, prostřednictvím u něj působícího státního zástupce Nejvyššímu soudu sdělilo, že po seznámení s jeho obsahem a s obsahem soudních rozhodnutí se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost a další podmínky dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože jen na pokladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobena věcnému přezkoumání, dovolací soud dále zkoumal, zda dovolání obviněného obsahuje takové skutečnosti, které obsahově naplňují jím označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení. Tyto nikoliv právní vady, ale nedostatky ve skutkových zjištěních nelze v rámci dovolání vytýkat prostřednictvím žádného důvodu podle §265b tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze s odkazem na uvedený dovolací důvod vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
9. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů nestačí, neboť důvod dovolání musí být v tomto mimořádném opravném prostředku skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/2003). Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02 (N 108/30 SbNU 489), či usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), aj.].
10. Jestliže nejsou v dovolání podaném podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tvrzeny a rozvedeny takové výhrady, jež mají právní povahu, a nejsou jimi vytýkány vady v právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném právním posouzení, ale pouze vady skutkové spočívající v nedodržení zásad uvedených v §2 odst. 5, 6 tr. ř. nebo §125 tr. ř., jde o dovolání, které bylo podáno z jiného než zákonem vymezeného důvodu, a proto Nejvyšší soud takové dovolání věcně nepřezkoumává, pouze ho podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítne.
IV. K námitkám obviněného
11. Nejvyšší soud podle obsahu dovolání, jímž obviněný brojil pouze proti dílčímu útoku popsanému ve výroku o vině pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně, shledal, že obviněný zaměřil své výhrady proti tomu, že soudy v něm popsané skutkové zjištění považovaly za prokázané na pokladě důkazů (výpovědí svědkyň E. Z. a P. Š.), jež nepovažoval za věrohodné a dostačující pro závěr o tom, že šlo o krádež a že ji spáchal. Naopak upřednostňoval svou vlastní výpověď, která podle něj měla sloužit za podklad skutkových závěrů.
12. Takto vymezeným dovoláním obviněný nevytýkal vady v právním smyslu, jak ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. stanoví, ale dotýkal se výhradě skutečností vyplývajících z dokazování, protože důkazy, jež soudy zhodnotily jako věrohodné, podrobil kritice, a nespokojil se s tím, jaké výsledné skutkové závěry soudy učinily. Lze tedy konstatovat, že obviněný brojil proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění. Domáhal se výlučně toho, aby soudy uvěřily jeho tvrzení, že kolo neodcizil, že se mohl v předmětnou dobu nacházet na jiném místě, což jsou závěry zcela v rozporu s tím, jak byl soudem prvního stupně v bodě 3) skutkový stav zjištěn a ve výroku o vině popsán.
13. Obviněný tímto dovoláním nedostál požadavkům vymezeným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť žádné jím uváděné pochybení netkví v hmotněprávní problematice, jak zmíněný důvod požaduje. Vzhledem k tomu, že obviněný nenamítal právní vady, ale jiné skutečnosti, než které dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. předpokládá, Nejvyšší soud nebyl oprávněn na jejich podkladě věcnou správnost napadených rozhodnutí přezkoumávat, protože obviněný dovolání podal z jiného než zákonem v §265b odst. 1, 2 tr. ř. stanoveného dovolacího důvodu.
14. Nejvyšší soud však i přes tento závěr jen proto, aby zdůraznil neexistenci tzv. extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, nad rámec těchto výhrad, které nedopadají na žádný z dovolacích důvodů vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř., toliko pro úplnost konstatuje, že soudy obou stupňů v odůvodnění napadených rozhodnutí vysvětlily důvody, které je k učiněným skutkovým i právním závěrům vedly, zejména zmínily, o jaké důkazy své závěry opřely a jak tyto důkazy hodnotily. Toto zjištění se týká zejména postupu soudů prvního stupně při hodnocení věrohodnosti svědkyň E. Z. a P. Š. Soud ve vztahu k nim vysvětlil důvody, pro které těmto osobám uvěřil, a to i s ohledem na další ve věci zjištěné okolnosti, které rovněž ve všech souvislostech posuzoval. Hodnotil tyto svědecké výpovědi vzájemně a zejména z výpovědi svědkyně P. Š. vzal za rozhodnou tu skutečnost, že obviněný byl osobou, jíž z minulosti znala, a tedy jeho označení jako pachatele činila s vědomím jeho skutečné totožnosti. Nejvyšší soud konstatuje, že v odůvodnění především rozsudku soudu prvního stupně jsou obsaženy všechny potřebné a důležité okolnosti i úvahy, které soud ke konečnému rozhodnutí vedly, jež dostatečně ilustrují uvedené skutkové i právní závěry (viz strany 4 až 7 rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud, který správnost těchto závěrů, vyjma pochybení ve výroku o trestu, které sám napravil, potvrdil, se v zásadě s obdobnými námitkami obviněného vypořádal na stranách 4 až 5 svého rozsudku.
15. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou dostatečně odůvodněna a reagují na zásadní výhrady obviněného vznášené v předchozích stadiích trestního řízení, Nejvyšší soud neshledal v jejich procesním postupu žádné známky libovůle nebo snahy vyhnout se plnění svých povinností ve vztahu k rozsahu a způsobu provedeného dokazování, a proto uzavírá, že v projednávané věci se nejedná nejen o namítané nedostatky, ale ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která by v žádném smyslu nevyplývala z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)]. Soudy ve věci stanovený rozsah provedeného dokazování je dostatečný k řádnému objasnění všech rozhodných skutečností, a opatřené důkazy vinu obviněného v potřebné míře bez pochybností prokázaly, když je soudy posuzovaly ve vzájemném kontextu a dodržely všechny postupy předepsané §2 odst. 5, 6 tr. ř.
16. Na základě těchto závěrů Nejvyšší soud jen pro úplnost zmiňuje, že pokud obviněný v rámci uvedených výhrad, jež mají výlučně skutkový základ, naznačoval nedostatky v použité právní kvalifikaci trestným činem podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, činil tak pouze druhotně, neboť jeho zásadní námitkou bylo skutkové tvrzení, že se činu tak, jak byl zjištěn a popsán, vůbec nedopustil. Takto vznesené argumenty nesměřovaly proti pochybením v oblasti aplikace hmotného práva, nýbrž proti rozsahu a způsobu provedeného dokazování, a jsou namítány mimo jakýkoliv dovolací důvod.
17. Protože v dovolání obviněného nebyly vytýkány žádné vady dotýkající se nesprávného právního posouzení ani posouzení jiných hmotněprávních otázek podle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud toto dovolání jako podané mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1, 2 tr. ř. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 21. 9. 2016
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu