ECLI:CZ:NS:2016:8.TDO.1602.2015.1
sp. zn. 8 Tdo 1602/2015-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 2. 2016 o dovolání obviněného B. H. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 14 To 202/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 2 T 112/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného B. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. 4. 2015, sp. zn. 2 T 112/2010, byl obviněný B. H. uznán vinným v bodě I) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě II) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., za něž byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1, 2 tr. zák. podmíněné odložen na zkušební dobu tří let, a to za současně uložené povinnosti poškozeným podle svých sil nahradit škodu, kterou jim trestným činem způsobil. V bodech 1), 2) byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro dílčí útoky žalovaného pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. [ad 1)] a též pro dílčí útoky žalovaného trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. [ad 2)], jichž se měl dopustit ve vztahu ke konkrétně uvedeným poškozeným.
2. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 14 To 202/2015, o odvolání obviněného zaměřeného proti výroku o vině, a státního zástupce podaného v neprospěch obviněného proti zprošťujícímu výroku podaným proti shora uvedenému rozsudku, rozhodl tak, že
I. z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. zrušil citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve všech výrocích a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu obviněného uznal vinným v bodě I) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě II) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterých se dopustil skutkem popsaným tak, že
I) v Ú. n. O., okres Ú. n. O., a L., okres S., v období nejméně od 22. 8. 2007 do 25. 3. 2009 v podvodném úmyslu pod hlavičkou firem P., p. p., Ú. n. O., a G., p. p., L., nabízel prostřednictvím inzerce v tištěných i elektronických médiích a následně v objednávkových listech domácí práce – kompletace drobných předmětů – výrobků, psaní textů na PC, skládání reklamních prospektů, přičemž v nabídkách bylo uvedeno, že tato práce bude vykonávána na základě pracovní smlouvy formou hlavního pracovního poměru, brigády, jako přivýdělek, příp. formou smlouvy o odběru, a od níže uvedených zájemců o domácí práci požadoval, a následně i převzal, finanční hotovost v konkrétně uvedených částkách, přičemž následně žádnou domácí práci nezajistil a žadatelům o domácí práci zaslal pouze volně přístupné nabídky různých společností, se kterými neměl uzavřenou žádnou dohodu o spolupráci, podvodně vylákané finanční částky následně použil pro svou potřebu, čímž ve výroku rozsudku uvedeným celkem 551 poškozeným označeným jménem a příjmením, datem narození, trvalým bydlištěm včetně uvedení vylákané částky způsobil škodu v celkové výši 322.623 Kč [poškození jsou číslováni v bodech 1) až 944), což zachovává původní označení s tím, že u poškozených, kteří nebyli do výroku o vině nyní zahrnuti, zůstalo pořadové číslo bez uvedení jména],
II) v Ú. n. O., okres Ú. n. O., a L., okres S., v období od 26. 3. 2009 do 7. 9. 2009 v podvodném úmyslu pod hlavičkou firem P., p. p., Ú. n. O., a G., p. p., L., nabízel prostřednictvím inzerce v tištěných i elektronických médiích a následně v objednávkových listech domácí práce – kompletace drobných předmětů – výrobků, psaní textů na PC, skládání reklamních prospektů, přičemž v nabídkách bylo uvedeno, že tato práce bude vykonávána na základě pracovní smlouvy formou hlavního pracovního poměru, brigády, jako přivýdělek, příp. formou smlouvy o odběru, přičemž od níže uvedených zájemců o domácí práci požadoval a následně i převzal finanční hotovost v níže uvedených částkách, kdy následně žádnou domácí práci nezajistil, a žadatelům o domácí práci zaslal pouze volně přístupné nabídky různých společností, se kterými neměl uzavřenou žádnou dohodu o spolupráci, podvodně vylákané finanční částky následně použil pro svou potřebu, čímž celkem 101 poškozeným ve výroku rozsudku označeným jménem a příjmením, datem narození, trvalým bydlištěm včetně uvedení vylákané částky způsobil škodu v celkové výši 59.000 Kč [poškození jsou číslováni v bodech 1) až 163), což zachovává původní označení s tím, že u poškozených, kteří nebyli do výroku o vině nyní zahrnuti, zůstalo pořadové číslo bez uvedení jména].
Za tyto trestné činy obviněného odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněné odložil na zkušební dobu dvou let a šesti měsíců.
Podle §226 písm. b) tr. ř. odvolací soud též obviněného zprostil obžaloby v bodě 1) pro dílčí útoky pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a v bodě 2) u dílčích útoků pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označené skutky nejsou trestnými činy, jichž se měl dopustit skutky pod body I. a II. obžaloby.
II. Odvolání státního zástupce odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Nejvyšší soud k průběhu řízení předcházejícímu vydání shora popsaných, nyní dovoláním napadených rozhodnutí, rekapituluje, že ta byla vydána na základě předchozího usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 8 Tdo 74/2012, jímž bylo podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. 14 To 94/2011, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 2 T 112/2010, jakož i obsahově navazující rozhodnutí, a Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Tímto rozhodnutím Nejvyšší soud konstatoval nedostatky, jež shledal zejména v porušení postupů podle §2 odst. 5, 6 tr. ř., §120 a §125 tr. ř., a uložil, aby soud prvního stupně odstranil vady, doplnil dokazování a znovu o věci při dodržení všech procesních i hmotněprávních zásad rozhodl.
II.
4. Obviněný nyní přezkoumávané dovolání podal proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 14 To 202/2015. Učinil tak prostřednictvím obhájce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a zaměřil ho proti výroku o vině ve vztahu k výrokům v bodě I. I) a II) (nikoliv proti zprošťující části) i proti trestu, u obou výroků pro jiné nesprávné hmotněprávní posouzení.
5. V odůvodnění tohoto dovolání obviněný namítl, že soudy v novém řízení neodstranily problémy, na něž upozornil ve svém prvním rozhodnutí Nejvyšší soud, s jehož předchozími závěry není napadené rozhodnutí v souladu v otázce posouzení obsahu písemností, které obviněný vyhotovoval, a jeho jednání s poškozenými, mají-li být některá z nich posuzována jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu podvodu. K obsahu zasílaných formulářů obviněný považoval za nevyřešené, zda měl být zaměstnavatelem jednotlivých zájemců o práci, a zdůraznil, že se v tomto směru důkazní situace nezměnila, protože jsou k dispozici stále tytéž listiny, o jejichž obsahu obviněný tvrdí, že jimi nabízel zprostředkování práce a zasílal zájemcům o ni též podklady a kontakty, které jim poskytly možnost navázat komunikaci a případnou spolupráci se zahraničním subjektem, přičemž on sám, pokud se na něj poškození sami neobrátili, již další vývoj těchto jednání sledovat nemohl. Pokud tak učinili, bylo prokázáno, že jim poskytl pomoc s překlady a dalšími informacemi. Podle obviněného měl být hodnocen především obecný smysl textu jeho nabídek, a nikoli subjektivní názory poškozených, vyjadřované zhruba 6 až 8 let od spáchání předmětného skutku a činěné s vědomím toho, že věc je považována za podvodné jednání. Jestliže Nejvyšší soud upozornil na to, že obviněný vracel finanční prostředky, po doplněném dokazování vyšlo najevo, že se tak stalo v 84 případech, což svědčí o snaze obviněného postupovat vůči poškozeným osobám korektním způsobem. Prokázáno bylo i to, že na základě obviněným zasílaných podkladů bylo možné navázat kontakt se společností v USA a zahájit s ní spolupráci.
6. Za nesprávné obviněný považoval výrok o vině proto, že když jej soudy zprostily z důvodu, že se nepodařilo vyslechnout všechny osoby, a neuznaly jej vinným i u těch poškozených, kterým peníze vrátil, šlo o shodné jednání, pro něž byl u zbývající části uznán vinným. Takový závěr shledal pochybným proto, že v obou alternativách byly podkladem stejné písemné dokumenty, přičemž uvedenou rozdílnost soudy vystavěly jen na subjektivních pocitech poškozených, resp. na tom, jak konkrétně uvedené skutečnosti poškození vnímali, což shledal problematickým zejména z hlediska předvídatelnosti možného trestního postihu.
7. V dovolání obviněný sice připustil, že soudy na pokyn Nejvyššího soudu vyslechli podstatnou část poškozených, ale i přesto považoval za existující dříve vytýkané nedostatky.
8. Z uvedených důvodů obviněný učinil návrh, aby Nejvyšší soud, když již bylo podle jeho pokynů provedeno rozsáhlé dokazování, podanému dovolání vyhověl a ve věci sám podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl.
9. Případné písemné vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. zaslán a doručen dne 9. 12. 2015 (č. l. 11672 spisu), Nejvyšší soud do okamžiku konání neveřejného zasedání o dovolání obviněného neobdržel.
III.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Při splnění těchto náležitostí dále posuzoval, zda dovolání bylo založeno na takových výhradách, které obsahově dopadají na uplatněný dovolací důvod, neboť jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů vymezených v §265b tr. ř. lze napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobit věcnému přezkoumání.
11. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Zákon tak vymezil, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
12. Nejvyšší soud podle obsahu podaného dovolání obviněného na základě v něm uplatněné argumentace shledal, že obviněný jím v zásadě brojil proti tomu, že byl v odsuzující části v bodech I) a II) uznán vinným dvěma trestnými činy podvodu, ač z výsledků provedeného rozsáhlého dokazování vyplynulo, že poškozené jako zájemce, jimž letáky zasílal, neuvedl v omyl a že subjektivně nikomu škodu způsobit nechtěl a ani se nechtěl obohatit. Těmito námitkami obviněný označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnil, protože vytýkal nesprávnost použité právní kvalifikace, a proto dále zkoumal, zda je toto dovolání opodstatněné.
13. Je vhodné předeslat, že soudy nižších stupňů nyní ve věci obviněného B. H. rozhodující na podkladě již dříve Nejvyšším soudem vydaného usnesení ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 8 Tdo 74/2012, splnily pokyny, jež jim byly uloženy, a soud prvního stupně i odvolací soud respektovaly podmínky stanovené v §265s odst. 1, 2 tr. ř. a v rámci prováděného dokazování i v právních úvahách postupovaly v souladu se stanovisky a pokyny Nejvyššího soudu. S ohledem na námitky obviněného uplatněné v dovolání lze proto uzavřít, že soudy dokazování doplnily tak, jak Nejvyšší soud vyžadoval.
IV.
14. Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byl obviněný napadenými rozhodnutími v odsuzující části v bodech I) a II) uznán vinným, se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou, jíž se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000 Kč (§89 odst. 11 tr. zák.).
15. Z hlediska zavinění jde o úmyslný trestný čin a k naplnění subjektivní stránky u něj postačuje, dopustil-li se jej pachatel alespoň v úmyslu nepřímém [§4 písm. b) tr. zák.]. Ve vztahu ke znakům kvalifikované skutkové podstaty zásadně postačuje zavinění z nedbalosti [§6 písm. a) ve spojení s §5 tr. zák.].
16. Pokud jde o výklad jednotlivých znaků této skutkové podstaty v její základní podobě, byl podán již v předešlém rozhodnutí, a proto lze pro stručnost jen odkázat zejména na strany 5 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012, sp. zn. 8 Tdo 74/2012, kde dovolací soud právní východiska významná v této věci již rozvedl.
17. Jestliže obviněný v dovolání vytýkal, že soudy řádně neposoudily obsah písemností, jež zasílal poškozeným, a dovozoval, že se z jeho strany nejednalo o podvodné jednání, neboť nabízel zprostředkování práce, je třeba uvést, že soudy této okolnosti věnovaly velkou pozornost a provedeným dokazováním, především jednotlivými inzercemi, podklady od poškozených (č. l. 104, 105 až 108, 10993 spisu) a výpověďmi svědků objasnily všechny rozhodné okolnosti, a lze s ohledem na tento komplex všech ve věci provedených a vyhodnocených důkazů považovat za správný závěr soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i odvolací soud, že již ze znění těchto inzerátů je patrné, že jsou sepsány tak, aby vyvolávaly dojem, že ten, kdo nabídku poskytuje, zajistí konkrétní práci a zašle materiál, který by mohli jednotliví zájemci zpracovávat, přičemž v nich bylo dokonce uváděno, že součástí je i pracovní smlouva a tzv. smlouva o odběru. V jejich obsahu je i uveden způsob odměňování, a text je formulován tak, aby nabídka vypadala důvěryhodně. Současně soudy uzavřely, že tyto podmínky, jak byly konkrétně uvedeny, obviněný provést ani zajistit nemohl, neboť on sám výdělky nevyplácel a s firmami, na které poskytoval kontakty, neměl žádné vazby obchodní osobní ani smluvní, a tedy nemohl zajistit, aby poškození práci, kterou si vybrali, také získali.
18. Pro závěr o vině je též podstatné, že soud prvního stupně důsledně vyslechl celkem 807 poškozených a na podkladě jejich výpovědí vyhodnotil rozhodné souvislosti tak, že u 675 z nich považoval za významné zjištění, jak tito poškození na uvedené formuláře reagovali, a to na základě jejich konkrétní interpretace toho, co z nich dovodili, jakož i jejich následné postupy. Podle toho, co z těchto výpovědí vyplynulo, soud dále posuzoval naplnění znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. Tento postup je třeba považovat plně v souladu s pravidly pro posuzování toho, zda jednotlivé skutky páchané za obdobných podmínek, naplňují pravidla pro pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zák., kde jednou ze základních podmínek je, že pachatel dílčími útoky uskutečňuje určitý trestný čin [srov. usnesení Nejvyššího soudu SSR ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. Ndt 72/88 (uveřejněné pod č. 22/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Dílčí útoky (a to každý z nich) tedy musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu trestného činu, a to popř. i různé alternativy téhož ustanovení, přičemž jestliže jsou splněny ostatní podmínky pokračování, jde o jeden a týž trestný čin. Pokračování lze naplnit jak těmi dílčími útoky, jimiž je skutková podstata určitého trestného činu naplněna ve všech znacích, tak i těmi dílčími útoky, u nichž teprve jejich souhrn tuto skutkovou podstatu ve všech znacích naplňuje.
19. Na základě této zásady soudy obou stupňů, jak plyne z odůvodnění jejich nyní přezkoumávaných rozhodnutí, velice důsledně a pečlivě u každého z dílčích útoků podle výsledků provedeného dokazování zkoumaly a zjišťovaly naplnění všech znaků trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. a zda u nich jde o pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zák. Tyto závěry se odrazily buď ve výroku o vině [body I), II], anebo ve výroku, jímž obviněného zprostily obžaloby [body 1), 2)].
20. K tomu je třeba jen pro úplnost ve vztahu k námitkám obviněného uvést, že soudy nevycházely jen ze subjektivních pocitů poškozených a že takový názor je zlehčujícím pohledem na logickou strukturu skutkových i právních úvah soudů obou stupňů, které se plně řídily (a je třeba zdůraznit, že jednoznačně ve prospěch obviněného) principem presumpce neviny a z něj plynoucí zásadu in dubio pro reo (viz strany 77 rozsudku soudu prvního stupně a strany 117 a 118 rozsudku odvolacího soudu). Zcela v souladu se shora vymezenými principy soud prvního stupně postupoval v těch dílčích případech, v nichž podle něj v jakýchkoliv nejasnostech, jež nemohl ověřit (poškozený se nedostavil k hlavnímu líčení, nebo nepociťoval, že by mu škoda vznikla, nebo se obrátil na firmu v USA, apod.) byť malicherné pochybnosti vyložil ve prospěch obviněného tak, že dílčí útok vůči tomuto poškozenému zařadil do zprošťujícího výroku (viz strany 71 až 74, 77 až 79 rozsudku soudu prvního stupně). Tím byl plně respektován zejména princip presumpce neviny, podle kterého, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Soud prvního stupně velmi striktně u každého jednotlivého dílčího útoku podle výsledků provedeného dokazování zahrnul do výroku o vině jen ty, u nichž neměl sebemenší pochybnosti. Nebylo-li tomu tak, obviněného u takového dílčího útoku obžaloby zprostil [viz body 1) a 2) a odůvodnění k nim].
21. Soud druhého stupně plně v souladu s touto zásadou rovněž postupoval, když k odvolání obviněného výrok o vině i zproštění zrušil a sám znovu rozhodl tak, že výrok o vině zúžil i ve vztahu k těm poškozeným, jež splňovali výše uvedené podmínky, avšak zřejmě nedopatřením nebyli soudem prvního stupně do zprošťujícího výroku zahrnuti, a napravil i další nepřesnosti výroku o vině. Pokud jde o správnost právního závěru o tom, že v uvedených případech v bodech I) a II), jež sám nově vymezil tím, že jejich počet od soudu prvního stupně ještě zúžil, shledal rovněž po všech stránkách naplněnu skutkovou podstatu trestného činu podvodu (viz strany 116 až 119 rozsudku odvolacího soudu).
22. Nejvyšší soud na podkladě uvedených skutkových i právních závěrů, jež soudy v přezkoumávaných rozhodnutích vyložily, neshledal námitky obviněného důvodnými, protože z odůvodnění soudů obou stupňů plynou potřebné skutečnosti, z nichž je možné učinit spolehlivé závěry o tom, že obviněný v bodech I) a II) naplnil po všech stránkách znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Z uvedeného kromě jiného plyne, že jednal v podvodném úmyslu, když pod hlavičkou firem P. a G. nabízel prostřednictvím inzerce v tištěných i elektronických médiích a následně v objednávkových listech tam specifikované domácí práce, aby vyvolal dojem, že taková práce je nabízena pravdivě a se snahou takovou práci zájemcům zajistit, ač takové podmínky sám splnit nemohl. V nabídkách deklarované podmínky, že bude zajištěn pracovní smlouvou hlavní pracovní poměr, brigády, jako přivýdělek, případně, že dojde formou smlouvy k odběru domácí práce, nemohl jakkoli splnit, protože nikde ani ničím neměl tyto nabízené služby zajištěny. Protože uvedené z jeho strany předstírané podmínky byly pouze v rovině obsahu poskytnutých letáků, bez vlastního reálného obsahu nezbytného pro jejich uskutečnění, sloužily pouze k tomu, aby od zájemců vylákal požadované a následně i převzaté finanční hotovosti. Dokladem toho je to, že následně žádnou domácí práci nezajistil a žadatelům o domácí práci zaslal pouze volně přístupné nabídky různých společností, se kterými neměl uzavřenou žádnou dohodu o spolupráci. Podvodně tímto způsobem vylákal finanční částky, které následně použil pro svou potřebu, čímž poškozeným způsobil škodu ve výši 322.623 Kč [ad I)] a 59.000 Kč [ad II)].
23. Ze všech uvedených skutečností podložených výsledky provedeného dokazování rovněž vyplynulo, že obviněný si byl od počátku vědom toho, že nic ze slibovaného splnit nemůže, a ani takový záměr neměl. Proto také zájemcům o jím inzerovanou práci zasílal toliko nic neříkající další inzeráty a odkazy na nabídky práce z domu, které byly volně dostupné na internetu či v jiných inzertních médiích, a případní zájemci si je tudíž mohli opatřit sami, bez součinnosti obviněného. Zájemci však spoléhali na to, že nabídka publikovaná obviněným je seriózní. Právě s touto skutečností obviněný počítal a inzeráty tímto způsobem záměrně formuloval, ačkoli věděl, že žádnou další součinnost poškozeným poskytnout nemůže a není to ani v jeho moci. Nadto nebyl ani ochoten jakýmkoli způsobem na snahách poškozených o získání slibované práce participovat, a pokud se hájil tím, že jim poskytl na jejich žádost pomoc s překlady anglických textů obsahujících nabídku práce, případně jim vrátil peníze, které od nich obdržel, bylo to zcela výjimečně a jen proto, aby nespokojení poškození nevyvolali jeho trestní stíhání. I tyto skutečnosti v kontextu s ostatními svědčí o tom, že obviněný jednal minimálně v nepřímém úmyslu ve smyslu §4 písm. b) tr. zák. (viz též strana 119 až 120 rozsudku odvolacího soudu).
24. Nejvyšší soud na základě rozvedených skutečností shledal použitou právní kvalifikaci v bodech I) a II), v nichž byl obviněný uznán vinným, za správnou a v souladu se zákonem, a protože takový závěr mohl učinit jen na základě přezkoumávaných rozhodnutí, dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 2. 2016
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu