ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.1323.2016.3
sp. zn. 11 Tdo 1323/2016-II-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 1. 2017 v řízení o dovolání, které podal obviněný P. T. D., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 12 To 16/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 15/2015 a rozhodl takto:
Podle §265 1 odst. 4 tr. ř. se obviněný P. T. D. b e r e d o v a z b y z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř.
Odůvodnění:
Obviněný P. T. D. v současné době vykonává ve Věznici Bělušice úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 12 To 16/2016, za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 3 T 15/2015. Za tyto trestné činy byl dále obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu deseti let.
Nejvyšší soud projednal dne 11. l. 2017 v neveřejném zasedání dovolání obviněného proti citovanému rozsudku odvolacího soudu a rozhodl tak, že tento rozsudek a rozsudek soudu prvního stupně podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu. Současně zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
Podle §67 písm. a) tr. ř. smí být obviněný vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších skutečností vyplývá obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
Nejvyšší soud přezkoumal okolnosti významné pro rozhodnutí o vazbě a dospěl k závěru, že obviněný byl zrušeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 3 T 15/2015, uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Ačkoli Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, neboť obou uvedených trestných činů se měl obviněný dopustit jedním skutkem, s napadenými rozhodnutími se z větší části ztotožnil a soudům vytknul pouze postup při určení výše škody u trestného činu krádeže. V daném případě tak obviněnému stále reálně hrozí uložení trestu odnětí svobody v trvání kolem osmi a půl roku, který mu byl v předchozím řízení odvolacím soudem uložen.
Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nález sp. zn. III. ÚS 566/03 (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let). Hrozba, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, tak v jeho případě vyplývá již ze samotné výše hrozícího trestu odnětí svobody, který v judikatuře vymezenou hranici významně překračuje.
Obava, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, je v jeho případě umocněna skutečností, že je cizím státním příslušníkem a že mu v předchozím řízení byl uložen také trest vyhoštění na dobu deseti let, přičemž uložení takového trestu mu hrozí i v dalším řízení. Obviněný byl vazebně stíhán i v přípravném řízení, a to z důvodů podle §67 písm. a) a c) tr. ř
Proto Nejvyšší soud rozhodl, že se obviněný ze shora uvedeného důvodu bere do vazby. Rozhodl tak i bez slyšení obviněného, neboť v tomto případě je s ohledem na shora uvedené skutečnosti nejen zřejmá nutnost omezení osobní svobody vazbou, ale i to, že jiné opatření k zajištění jeho osoby pro trestní řízení není možné. Nejvyšší soud připomíná, že obviněný se nachází ve vazbě od počátku trestního stíhání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 11. 1. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu