ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.199.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 199/2017-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 7. 2017 o dovolání, které podal obv. V. T. N. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 2 To 57/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 8/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obv. V. T. N. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 48 T 8/2011, byl obv. V. T. N. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou a současně v souladu s §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Mimo to mu byly podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku zabrány věci, jejichž výčet tento rozsudek taxativně specifikoval. Podle §81 odst. 3 tr. ř. soud také nařídil zničit věci, které ve svém rozsudku rovněž přesně uvedl.
2. Společně s obv. V. T. N. byl odsouzen také spoluobv. T. A. C., a to za spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl, stejně jako obv. V. T. N., odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku ke zcela totožnému trestu.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání. O nich rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. 2 To 57/2016, a to tak, že odvolání obv. V. T. N. a T. A. C. podle §256 tr. ř. zamítl.
4. Podle skutkových zjištění soudu I. stupně:
v přesně nezjištěném období, nejméně od září roku 2010 do dne 10.2.2011, v M. O. na ulici C., v objektu skladových prostor SD Budoucnost, kde další doposud neztotožněné osoby za využití velkého množství technického zařízení zřídily pěstírnu rostlin konopí setého, oba obžalovaní společně s již zemřelým P. S., jehož trestní stíhání bylo pravomocně zastaveno, s vědomím toho, že rostliny s psychotropním účinkem jsou zde pěstovány s cílem z těchto následně vyrobit marihuanu v množství způsobilém k užití více lidmi, bez toho, aniž by k této činnosti měl některý z nich oprávnění, se obžalovaní V. T. N. a T. A. C. spolupodíleli na hydroponickém pěstování rostlin konopí setého minimálně zaléváním, hnojením i obsluhou pěstírny, kde osvětlením, zvýšenou teplotou, instalovanou ventilací a dalšími technickými opatřeními byly uměle vytvořené podmínky pro optimální růst těchto rostlin, k čemuž jim již zemřelý spoluobžalovaný P. S. opakovaně přivezl svým nákladním motorovým vozidlem VW Transportér bílé barvy, prostředky podporující růst rostlin, jako jsou hnojiva, stabilizátory Ph, urychlovače kvetení, zdroj oxidu uhličitého pro kořenový systém a další, kteréžto věci byly u něho zajištěny i v době zadržení,
přičemž takto se obžalovaní V. T. N. a T. A. C. starali a již zemřelý spoluobžalovaný P. S. jim k tomuto opatřoval prostředky, nejméně o 1.502 kusů zelených rostlin konopí setého v různých stádiích růstu v rozmezí od 5 do 70 cm vzrůstu, kdy provedenou expertizou bylo zjištěno, že z tohoto minimálně uvedeného celkového množství rostlin 490 kusů rostlin obsahuje 1.925,70 gramů sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii o obsahu 2,7 % THC, tj. 51,96 gramů THC, 501 kusů rostlin obsahuje 20.313,27 gramů sušené rostlinné hmoty o obsahu 12,4 % THC, tj. 2.518,85 gramů THC, 511 kusů rostlin obsahuje 1.412,09 gramů sušené rostlinné hmoty o obsahu 2,0 % THC, tj. 28,23 gramů THC, tedy pěstovaných 1.502 kusů rostlin celkem obsahuje 23.651,06 gramů rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii o obsahu 2.599,04 gramů účinné látky THC,
rovněž se starali o 627 kusů rostlinek sloužících jako bylinné řízky, které v sušeném stavu měly celkovou hmotnost 0,98 gramů a obsahovaly blíže nezjištěné množství THC, přičemž sklizeň těchto rostlin, jejich neoprávněné zpracování a následný prodej nebyl v konkrétním případě realizován jen proto, že dne 10. 2. 2011 byl proveden policejní zákrok, při kterém byli oba obžalovaní, stejně jako již zemřelý spoluobžalovaný P. S. zadrženi a pěstírna zajištěna, o čemž svědčí mimo jiné to, že vedle péče o rostoucí zelené rostliny konopí setého již vypěstované rostliny v blíže nezjištěném počtu usušili, kdy z těchto usušených rostlin mohlo být dle následně provedené expertizy získáno 2.125 gramů sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii o obsahu 16,8 % THC, tj. v daném množství celkem 357 gramů THC,
přičemž konopí seté je uvedeno v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., jako omamná látka zařazená do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a jako hlavní psychoaktivní složku obsahuje delta-9-tetrahydrocannabinol neboli THC, který je uveden v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, kde citovaný zákon vymezuje podmínky legálního nakládání s látkami uvedenými v přílohách, kdy obžalovaní svým jednáním nakládali s vyjmenovanou látkou v rozporu s podmínkami uvedenými v citovaném zákoně,
a obžalovaný V. T. N. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 4. 2010, sp. zn. 37 T 13/2010, který nabyl právní moci dne 8. 2. 2011, uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 5 let.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Obv. V. T. N. podal prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 9. 2016, i proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 48 T 8/2011, dovolání. Odkázal v něm na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen o tom, že Vrchní soud v Olomouci uznal za správný rozsudek Krajského soudu v Ostravě, a to přesto, že „za žádných okolností nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty podle §283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku“.
6. Dovolatel a jeho obhajoba nepopřeli, že v předcházející věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 došlo k vydání trestního příkazu ze dne 8. 4. 2010, č.j. 37 T 13/2010-110, který měl nabýt právní moci dne 8. 2. 2011, a kterým měl být obviněný uznán vinným přečinem podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest vyhoštění z území České republiky ve výměře 5 (pěti) let. Obhajoba však opakovaně upozorňuje na to, že dle jejího přesvědčení nemohl trestní příkaz nikdy nabýt právní moci. Důvodem je skutečnost, že po jeho vydání jej nebylo možné doručit dovolateli, a proto Obvodní soud pro Prahu 4 zahájil usnesením ze dne 24. 1. 2011 proti obviněnému řízení proti uprchlému. Rovněž příkaz k zatčení ze dne 21. 6. 2010 rovněž nebylo možné obviněnému doručit. Proto byl dne 28. 1. 2011 doručen obhájci, který byl v rámci řízení proti uprchlému ustanoven soudem. A dne 8. 2. 2011 měl trestní příkaz nabýt právní moci.
7. Až dne 28. 2. 2011 se předmětný trestní příkaz podařilo doručit dovolateli s poučením, že do 8 dnů ode dne doručení může podat návrh na jeho zrušení. V. T. N. následně podal proti tomuto trestnímu příkazu odpor. Obvodní soud pro Prahu 4 ho však vyhodnotil jako opožděný, a dále rozhodl i o tom, že trestní příkaz nebude přeložen do vietnamského jazyka, protože obviněný v rámci výslechu během přípravného řízení prohlásil, že nepožaduje překlady rozhodnutí uvedených §28 odst. 2 tr. ř. a postačuje mu pouze vyhotovení v českém jazyce.
8. Ve svém dovolání obviněný a jeho obhajoba akcentuje, že oba soudy nižších instancí vycházely z chybného předpokladu, že trestní příkaz nabyl právní moci. Důsledkem toho byl obv. V. T. N. uznán Krajským soudem v Ostravě vinným ze spáchání zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaného, dílem nedokonaného ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a Vrchní soud v Olomouci tento výrok potvrdil jako správný. Obviněný však stále odmítá, že byl „za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán“. Mimo to obhajoba považuje za nesporné, že trestní příkaz nebyl V. T. N. přeložen do vietnamštiny. Obviněný proti němu podal odpor až poté, co zjistil obsah trestního příkazu, a požádal, aby mu byl přeložen. To však orgán trestního řízení ignoroval a trestní příkaz nabyl právní moci. Dovolatel se domnívá, že tímto postupem došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Poznámka nacházející se v protokolu pořízeném v rámci přípravného řízení, nemůže být dle obhajoby dostatečná k tomu, aby soud vydal trestní příkaz v jazyce, kterému „osoba odsuzovaná není schopna dostatečně porozumět“.
9. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky tomuto dovolání vyhověl a aby z jeho podnětu podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil obě napadená rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci i Krajského soudu v Ostravě. Současně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265b odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl rozsudkem, kterým by bylo posouzeno jednání uprchlého V. T. N. ve smyslu shora uvedených námitek.
10. K výše uvedenému dovolání se vyjádřil státní zástupce , který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství, a to ve svém vyjádření sp. zn. 1 NZO 1464/2016-12 ze dne 8. 2. 2017. Státní zástupce má za to, že námitka obhajoby sice odpovídá „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu, obsahově se však s ní neztotožnil.
11. Z rozhodnutí soudu I. stupně vyplynulo, že se otázkou právní moci předmětného trestního příkazu zabýval velmi podrobně a zcela správně dovodil, že jeho právní moc je třeba odvozovat od data doručení ustanovenému obhájci tehdy uprchlého obviněného. Obviněný měl přitom – vzhledem ke skutečnosti, že v této věci bylo původně vedeno řízení proti uprchlému – právo požádat o zrušení trestního příkazu. To však neučinil. Podal-li proti tomuto trestnímu příkazu pouze odpor, nemohl mít takový úkon žádné účinky, protože daný trestní příkaz byl v tu dobu již pravomocný. Upozorňuje-li obviněný na skutečnost, že tento trestní příkaz mu nebyl doručen ve vietnamském jazyce, lze souhlasit se stanoviskem soudů, že taková výhrada již nemá žádné opodstatnění, vzhledem k jeho prohlášení z přípravného řízení.
12. Po zvážení těchto skutečností dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby dovolání obv. V. T. N. v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splnilo obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a proto jeho dovolání vyhodnotil jako přípustné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo nutné rovněž posoudit otázku, zda konkrétní argumenty obviněného naplňují uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
14. Obv. V. T. N. ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
15. Obecně platí, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva , nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
16. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon tedy vyžaduje, aby podstatou výhrad obviněného a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek bylo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci (popsaný v jejich rozhodnutích) není takovým trestným činem, za který jej pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzenému trestnému činu. Obviněný tak s poukazem na tento dovolací důvod má právo namítnout, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. Dovolání není další běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a nemá povahu „dalšího odvolání“. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
17. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces lze v případech, kdy objektivně existuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, (za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje) výjimečně uvažovat o naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Takovýto závažný rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. Teprve poté, co dovolatel vznáší takto formulovanou námitku, Nejvyšší soud zhodnotí, zda je tato námitka akceptovatelná a relevantní a své rozhodnutí řádně odůvodní.
V. K meritu věci
18. Obv. V. T. N. odkázal na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen o tom, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Podstatou jeho dovolání je však pokus o zpochybnění skutečnosti, že trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 4. 2010, sp. zn. 37 T 13/2010, mu nebyl přeložen do vietnamštiny a nikdy nenabyl právní moci, protože proti němu podal odpor. Soudy I. a II. stupně však tuto skutečnost nereflektovaly a dovolatele odsoudily mj. ze spáchání zločinu podle §283 odst. 2 odst. b) tr. zákoníku, přestože za totožný trestný čin nebyl v posledních třech letech odsouzen. Tímto postupem mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces.
19. Nejvyšší soud si k ověření těchto námitek vyžádal příslušný procesní spis a následně, v rámci svého přezkumu, zjistil následující skutečnosti. Na obv. V. T. N. byla k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 podána obžaloba (č. l. 103) pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Následně samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 4 vydal dne 8. 4. 2010 pod sp. zn. 37 T 13/2010 trestní příkaz (č. l. 110), ve kterém uznal obv. V. T. N. vinným ze spáchání tohoto přečinu, a to pro skutek, kterého se dopustil tím, že obviněný v období nejméně od 1. 7. 2009 do 11. 8. 2009 v pronajatých nebytových prostorech za pomoci speciálně nainstalovaného technologického zařízení nedovoleně pěstoval 29 ks rostlin konopí, obsahujícího THC, s úmyslem vypěstované rostliny následně zpracovat do stavu způsobilého ke spotřebě jako tzv. marihuanu a tuto dále distribuovat třetím osobám (přičemž dne 11. 8. 2009 bylo zajištěno celkem 29 ks konopí). Za spáchání tohoto skutku mu Obvodní soud pro Prahu 4 uložil podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku a za použití §314e odst. 2 písm. g) tr. ř. trest vyhoštění z území České republiky na dobu 5 (pěti) let.
20. Tento trestní příkaz se však nepodařilo obviněnému na adresu, kterou uvedl pro doručování, doručit. A nepodařilo se mu doručit ani prostřednictvím Policie ČR. Obviněný si však byl vědom toho, že je proti němu vedeno trestní stíhání, neboť do vlastních rukou převzal usnesení o zahájení trestního stíhání. Proto samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 4 vydal dne 21. 6. 2010, pod sp. zn. 37 T 13/2010 (č. l. 118) příkaz k zatčení. Ani ten však nebyl realizován, neboť obviněný byl nekontaktní. Z tohoto důvodu Obvodní soud pro Prahu 4 dne 24. 1. 2011 zahájil řízení proti uprchlému (č. l. 135). V rámci tohoto řízení byl obviněnému dne 28. 1. 2011 ustanoven obhájce JUDr. Beno Jeřábek (č. l. 136). Trestní příkaz byl pak doručen tomuto obhájci dne 28. 1. 2011 (č. l. 136), a následně nabyl právní moci dne 8. 2. 2011.
21. O čtyři dny později, tedy dne 12. 2. 2011, byl obv. V. T. N. vzat do vazby, konkrétně do Vazební věznice Ostrava I a na toto místo mu byl dne 28. 2. 2011 doručen trestní příkaz ze dne 8. 4. 2010, který nabyl právní moci v rámci řízení proti uprchlému. Spolu s ním byl obviněný dopisem ze dne 18. 2. 2011 řádně poučen , že do 8 dnů ode dne doručení je oprávněn podat návrh na zrušení vydaného trestního příkazu (č. l. 144). Následně dne 1. 3. 2012 byl Obvodnímu soudu pro Prahu 4 proti tomuto rozhodnutí doručen odpor z 28. 2. 2012 (č. l. 180). Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 4 však obviněnému dopisem ze dne 7. 6. 2012 sdělil, že odpor byl podán opožděně a současně, že trestní příkaz mu nebude překládán do vietnamského jazyka, vzhledem k jeho prohlášení z 12. 8. 2009 (č. l. 204).
22. Ve spisovém materiálu Nejvyšší soud také ověřil, že obv. V. T. N. skutečně během přípravného řízení a po řádném poučení přeloženém tlumočníkem, jasně prohlásil, že nepožaduje překlady rozhodnutí uvedených §28 odst. 2 tr. ř., a zcela mu postačuje vyhotovení v českém jazyce (č. l. 42).
23. Výše popsaný stav obhajoba opakovaně rozporuje s poukazem, že trestní příkaz nebyl podán opožděně a že měl být obviněnému doručen ve vietnamském jazyce. Ignoruje přitom prohlášení obv. V. T. N. z přípravného řízení.
24. Nejvyšší soud však po seznámení se s fakty případu dovolání obv. V. T. N. odmítl, neboť vyhodnotil vznesené výhrady obviněného jako zcela irelevantní. Trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. 4. 2010, sp. zn. 37 T 13/2010 (č. l. 110) skutečně nabyl právní moci dne 8. 2. 2011, neboť obviněný po řádném poučení nevyužil svého práva podat do 8 dnů od doručení návrh na zrušení vydaného trestního příkazu. Pokud dne 1. 3. 2012 podal k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 odpor, nebylo již možné k němu přihlédnout, neboť byl zcela zjevně podán opožděně. Rovněž překlad do vietnamštiny nebyl vyhotoven pouze z důvodu dovolatelova prohlášení ze dne 12. 8. 2009, které jasně zní: „Prohlašuji, že poučení jsem porozuměl a vzal na vědomí, a výslovně prohlašuji, že NEPOŽADUJI písemný překlad rozhodnutí uvedených v ust. §28 odst. 2 tr. ř.“ (č. l. 42).
25. Pro úplnost své argumentace Nejvyšší soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04. Podle tohoto rozhodnutí právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (jehož se dovolatel rovněž dovolává) nelze vykládat tak, že zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá deklarovaným představám obviněného. Uvedeným základním právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
VI. Závěr
26. Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů se ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro svá rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě, stejně jako Vrchní soud v Olomouci zcela správně obv. V. T. N. uznaly vinným nejen podle §283 odst. 1 a odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ale také podle odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, neboť dovolatel byl prokazatelně za tento trestný čin v posledních třech letech odsouzen.
27. V napadených rozhodnutích tak nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, tím méně k porušení práva na spravedlivý proces. Proto Nejvyšší soud dovolání obv. V. T. N. odmítl, a to podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť je zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 20. 7. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu