ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.977.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 977/2017-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2017 dovolání, která podali obvinění P. V. C., D. V. V., D. V. T. a P. T. D. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 2 To 27/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 29 T 6/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. V. C., D. V. V., D. V. T. a P. T. D. odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 29 T 6/2015, byli obvinění P. V. C., D. V. V., D. V. T. a P. T. D. uznáni vinnými pokusem zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1, §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, za který byl obviněný P. V. C. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k trestu vyhoštění na dobu deseti let, obviněný D. V. V. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, obviněný D. V. T. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k trestu vyhoštění na dobu osmi let, a obviněná P. T. D. byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou, a k trestu vyhoštění na dobu osmi let. Dále bylo rozhodnuto o zabrání věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že v době nejméně od podzimních měsíců roku 2012 do dne 3. 6. 2014 s výjimkou měsíce prosince 2013 a měsíců ledna a února 2014, v H., okres P., na D. ul., v hale bez čísla popisného či evidenčního umístěné v objektu firmy S. majitele R. R. na parcelách zapsaných na LV pro k. ú. H., která již dne 1. 12. 2011 byla jinou osobou fiktivně pronajata na jméno L. N. M., bytem Ch., M., společně s dalšími osobami, proti kterým je trestní stíhání vedeno samostatně, společně s dalšími osobami, které v této věci nebyly trestně stíhány a společně také s dalšími, blíže neustanovenými osobami, se spolupodíleli na pěstování rostlin konopí setého, jejich sušení a následné distribuci, a to tak, že
P. V. C. a D. V. V. v celém uvedeném období pravidelně hradili R. R. dohodnuté nájemné, zálohy a doplatky spotřebované elektrické energie vodného, zajišťovali pracovníky pro pěstírnu, úkolovali je, zajišťovali zásobování pro tyto pracovníky a na počátku měsíce března 2014, kdy po předchozím období klidu pěstírna opět začala fungovat, zajistili zahradní substrát, sazenice rostlin konopí setého a zařízení a látky používané při tzv. indoor pěstování konopí setého, například zářivky, kádě, hnojiva a další věci potřebné pro růst rostlin, společně s dalšími osobami participovali také na prodeji minimálně části sklizně z této pěstírny, ke kterému došlo dne 12. 11. 2013 v P.-Ch., kdy nezjištěné množství rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii, s nezjištěným obsahem účinné látky delta-9 tetrahydrocannabinol (dále jen THC), bylo prodáno za nezjištěnou cenu neustanoveným osobám, a s R. R. pak dohodli odvoz odpadu vzniklého při sklizni a zpracování rostlin konopí setého,
D. V. T. po celé uvedené období a P. T. D. minimálně ode dne 3. 3. 2014 v uvedeném objektu, který byl zavezen zahradním substrátem a za využití většího množství svítidel, vzduchotechniky a dalšího technického zařízení vybaven na tzv. indoor pěstírnu, vysadili rostliny konopí setého, za popsaných, uměle vytvořených příznivých podmínek o tyto rostliny intenzivně pečovali pravidelným zaléváním, hnojením, svícením a zahříváním, D. V. T. pak v této době s R. R. a dalšími osobami, proti kterým je trestní stíhání vedeno samostatně, řešil i provozní záležitosti týkající se chodu pěstírny, například výpadky elektrické energie, přístup na internet, zajištění mobilního telefonu a další podobné věci,
za uvedených okolností, popsaným způsobem, bez příslušného povolení, se tak všichni přímo podíleli, respektive spolupodíleli na pěstování rostlin konopí setého, které obsahovalo účinnou látku THC ve větším, než povoleném množství, takto jednali proto, aby z příslušných částí rostlin, za použití dalších postupů, zejména sušení, byla získána marihuana, která měla být použita k distribuci, což se i částečně v listopadu 2013 stalo, v dalším vegetačním cyklu, od počátku března 2014, se to již nepodařilo realizovat v důsledku policejního zásahu provedeného dne 3. 6. 2014,
ve vegetačním cyklu ukončeném prodejem marihuany v měsíci listopadu 2013 bylo v pěstírně vypěstováno nezjištěné množství rostlin, ze kterého bylo získáno nezjištěné množství rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii, s nezjištěným obsahem THC, v cyklu, který byl zahájen počátkem měsíce března 2014 a předčasně ukončen policejním zásahem dne 3. 6. 2014 bylo v pěstírně vypěstováno nejméně 1 062 rostlin konopí setého o vzrůstu 60 až 80 centimetrů a 1 073 kusů rostlin o vzrůstu 12 až 16 centimetrů, přičemž z těchto rostlin bylo možno získat nejméně 96 841,01 gramů rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii s obsahem minimálně 11 833,48 gramů THC, prodejem rostlinné hmoty zajištěné v pěstírně v době zákroku policie, při minimální prodejní ceně 70 000 Kč za kilogram, tak bylo možno získat nejméně 6 778 870,70 Kč, při zohlednění nákladů spojených s pěstováním konopí setého (úhrada nájmu, úhrada záloh na elektrickou energii a vodné, pořízení elektroinstalace, filtrů, hnojiva a dalších věcí) ve výši minimálně 2 183 171 Kč tedy mohl čistý zisk z prodeje rostlinné hmoty zajištěné v době zákroku policie dosahovat částky nejméně 4 495 699,70 Kč, v případě, že by policie nezasáhla a všechny rostliny v pěstírně by dorostly do výšky minimálně 60 centimetrů, by však jen prodejem rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii získané z rostlin rostoucích v pěstírně ke dni 3. 6. 2014, při zohlednění všech nezbytných nákladů, jednoznačně byl získán čistý zisk vyšší než 5 000 000 Kč,
přitom konopí, pryskyřice z konopí a THC jsou návykovými látkami, které jsou způsobilé nepříznivě ovlivňovat psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování, jako látky omamné a psychotropní jsou zařazeny do seznamu II, respektive do seznamu IV Jednotné úmluvy o omamných látkách, která byla pro Českou republiku publikována vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 47/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a jako takové jsou uvedeny také v přílohách č. 3 a 5 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, podle kterého se zároveň zakazuje pěstovat druhy a odrůdy rostliny konopí (rod cannabis), které mohou obsahovat více než 0,3 % látek ze skupiny tetrahydrocannabinolů;
takto jednali, ačkoli všichni věděli, co a proč v konkrétním případě dělají, neboť věděli, k čemu hala, která byla pronajata, slouží, věděli, jaké rostliny se zde pěstují, věděli, jak se tyto rostliny využívají, resp. zneužívají, a věděli také to, že jde o druh látky v České republice zakázaný a že tyto rostliny jsou v hale pěstovány bez příslušného povolení,
takto jednali, ačkoli současně všichni věděli, že jejich jednání není izolovaným dějem, ale že popsanými vlastními aktivitami participují na činnosti sdružení více osob, kde každý jedinec zpravidla plnil tytéž určité úkoly, které na sebe vzájemně navazovaly, a to nikoli nahodile, ale plánovaně a koordinovaně, což zvyšovalo pravděpodobnost úspěšného realizování tohoto jednání.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění odvolání, která Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 2 To 27/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněný P. V. C. prostřednictvím obhájce JUDr. et Mgr. Lubomíra Procházky a obvinění D. V. V., D. V. T. a P. T. D. společně prostřednictvím obhájkyně JUDr. Kláry Long Slámové. Všichni obvinění ohledně dovolacího důvodu odkázali na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný P. V. C. s odkazem na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu uvedl, že právní závěry napadeného rozhodnutí jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními a skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Trestné činnosti, tak jak je popsána ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, se nedopustil. Zejména nesouhlasí s právní kvalifikací podle čtvrtého odstavce §283 tr. zákoníku, tedy s tím, že spáchal čin v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Takový úmysl mu nebyl prokázán. Soud prvního stupně ve svém výpočtu prospěchu nezohlednil veškeré náklady vynaložené či vynaložitelné do okamžiku sklizně zbytku úrody. Jelikož se jedná o pokračující trestný čin, měly být zahrnuty také náklady na nájemné a elektřinu za měsíce, kdy měl být v pěstírně klid, tedy od listopadu 2013 do února 2014. S odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 15. 12. 2015, sp. zn. 69 T 2/2015, dále obviněný namítl, že zisk organizované skupiny nelze zaměňovat se ziskem každého jednotlivého pachatele a jednotlivému pachateli nelze přičítat následky vytvořené organizovanou skupinou.
Podle obviněného navíc znak organizované skupiny nebyl vůbec naplněn. Je mu kladeno za vinu, že měl platit nájmy a náklady na elektrickou energii a vodu. Jaké další dílčí úkoly měl v rámci organizované skupiny zajišťovat, však není zřejmé a nevyplývá to z žádného důkazu. Obviněnému nebylo nijak prokázáno, že participoval na drogové trestné činnosti v rámci organizované skupiny.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 2 To 27/2017, a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvinění D. V. V., D. V. T. a P. T. D. ve společném dovolání uvedli, že skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nezahrnuje okolnosti, ze kterých by bylo možno seznat naplnění všech znaků trestného činu u každého z obviněných. Popis skutku je v rozporu zejména se znaky kvalifikované skutkové podstaty, a to spáchání činu v rámci organizované skupiny a v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. Obvinění D. V. T. a P. T. D. měli vystupovat v roli tzv. zahradníků, obviněná P. T. D. až od 3. 3. 2014. Z těchto jejich rolí a doby, po kterou se obviněná podílela na trestné činnosti, lze podle dovolatelů stěží dovodit jejich úmysl získat prospěch velkého rozsahu, tedy zisk nejméně 5 000 000 Kč. Z rozhodovací praxe soudů je podle názoru obviněných známo, že tzv. zahradníci pracují za velmi nízké finanční prostředky. Pokud jde o jednání uvedené v první části výroku rozsudku týkající se dovolatelů D. V. V. a D. V. T., nebyl v hlavním líčení proveden žádný důkaz, který by jejich účast na skutku prokazoval. Také popis skutku je zcela nekonkrétní a neobsahuje žádné skutečnosti podřaditelné pod skutkovou podstatu §283 tr. zákoníku. Vyjádření znaků spočívajících v množství omamných a psychotropních látek, prospěchu a organizované skupině absentuje zcela. Také ve druhé části popisu skutku absentuje zahrnutí jednání týkajícího se znaku organizované skupiny ve vztahu ke každému z dovolatelů zvlášť a také vyjádření úmyslu získat prospěch velkého rozsahu. Osoby, které se staraly o rostliny, neměly s dalšími osobami prakticky žádný kontakt, tím méně v rovině spolupráce v rámci organizované skupiny. U žádného z obviněných nebyla prokázána spolupráce s dalšími dvěma osobami. Podle obviněných je i u zamýšleného následku třeba počítat s tím, kolik pachatelé vynaložili na získání prospěchu, který nakonec nenastal. Soud nezapočetl náklady na pořízení prostor, dopravu, pracovníky, stravu, a další potřeby osob, které měly být skutku účastny, nepřistoupil k odečtu gramáže, která je neupotřebitelná pro toxikomanské účely. Obvinění D. V. T. a P. T. D. neměli žádné povědomí o nákladech a výnosech trestné činnosti, nepodíleli se na zisku z trestné činnosti, tedy u nich ve vztahu k prospěchu velkého rozsahu nebyla naplněna subjektivní stránka. V případě D. V. V. samotné předání financí za účelem úhrad nájmu a souvisejících plateb neprokazuje jeho účast na skutku z hlediska naplnění skutkové podstaty §283 tr. zákoníku.
Závěrem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. 2 To 27/2017, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 29 T 6/2015, a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí průběhu řízení a obsahu obviněnými podaných dovolání uvedl, že námitky obviněných uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu odpovídají pouze částečně. S poukazem na uvedený dovolací důvod totiž není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak soudy obou stupňů řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Za této situace nepovažuje státní zástupce za potřebné reagovat na paušální námitky obviněných, že ve věci nebyl správně zjištěn skutkový stav, popřípadě, že „nebyl proveden žádný důkaz“ usvědčující je z jejich trestné činnosti, porušení procesního principu in dubio pro reo apod. V tomto směru státní zástupce odkazuje na podrobná a přesvědčivá odůvodnění meritorních rozhodnutí soudů obou stupňů, zejména na pečlivé odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně.
K dovolání obviněného P. V. C. státní zástupce konkrétně uvedl, že za obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu lze považovat jeho námitky proti naplnění znaku „v úmyslu pro sebe nebo pro jiného získat prospěch velkého rozsahu“ a námitky proti aplikaci znaku „jako člen organizované skupiny“. Státní zástupce se však s těmito námitkami neztotožňuje. Soud prvního stupně se velmi pečlivě na podkladě zjištěných skutečností zabýval náležitým posouzením všech okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby. Pokud jde o znak „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“, soud relevantně a ve shodě s dosavadní judikaturou (č. 42/2005 Sb. rozh. tr.) zhodnotil náklady bezprostředně související se získáním takového prospěchu výrobou marihuany. Pojem „prospěch“, jakkoli je v praxi pro zjednodušení užíván obdobně jako pojem zisk, nelze zaměňovat s pojmem zisku ve smyslu účetní terminologie. Neoprávněná výroba omamných a psychotropních látek je činností ze své podstaty nelegální a nelze na ni aplikovat účetní hlediska pro určení zisku, která jsou relevantní pouze pro činnost legální, zejména pro určení jejího zdanění. V tomto směru se státní zástupce ztotožňuje se závěry Vrchního soudu v Olomouci, který v této souvislosti odkázal i na své jiné rozhodnutí sp. zn. 1 To 89/2014, v němž dovodil, že je třeba zohlednit pouze náklady nezbytné pro samotné opatření rostlin, jejich vypěstování a následné zpracování. Odkaz obviněného na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 136/2008 považuje státní zástupce za nepřiléhavý, neboť toto rozhodnutí řeší prospěch dosažený v rámci činnosti, jež byla co do svého základu legální (živnostenské podnikání), přičemž trestným byl v dané věci shledán až konkrétní způsob provozování takové činnosti. Nelze zároveň odhlédnout od samotného znění právní věty rozhodnutí č. 42/2005 Sb. rozh. tr., jež pro stanovení prospěchu požaduje od částky, za kterou drogy pachatel prodal, odečíst částku, za kterou je nakoupil. Není tak třeba zohledňovat případné další náklady spojené s takovou činností. To by ostatně vedlo ke zcela absurdním důsledkům, že by v případě odhalení lukrativní drogové trestné činnosti bylo nutno v praxi v podstatě „rekonstruovat“ kompletní účetnictví pachatele, a to za situace, kdy pachatel logicky vzhledem k nelegální podstatě takové činnosti žádné účetnictví nevede.
Státní zástupce se neztotožňuje ani s další dílčí námitkou směřující proti naplnění tohoto znaku, pokud se obviněný domáhá zohlednění nákladů vynaložených v mezidobí, kdy dle zjištění soudů k pěstování konopí nedocházelo. Je totiž zřejmé, že z hlediska prospěchu je třeba zohlednit skutečně pouze náklady bezprostředně související s pořízením drogy, nikoli jakékoli náklady související s další činností pachatelů. Pokud v určitém období je sice jednání pachatele spojené s určitými náklady, avšak takové jednání zároveň nesměřuje přímo k výrobě a následné distribuci omamné a psychotropní látky, nelze takové náklady zohledňovat při stanovení prospěchu z trestněprávně relevantní činnosti, jež k takové výrobě a distribuci směřovala.
Dále se státní zástupce neztotožňuje ani s naznačenou úvahou obviněného, že zamýšlený prospěch je třeba rozdělovat v poměru k počtu osob, které se na této činnosti podílejí. Takový názor koliduje jak se samotným zněním ustanovení §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, tak zejména s ustanovením §23 tr. zákoníku, podle něhož spolupachatel odpovídá za trestný čin, jako by jej spáchal sám. K tomu státní zástupce přiměřeně odkazuje i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1236/2015, z něhož vyplývá závěr o přičitatelnosti následku způsobeného souhrnem činností více spolupachatelů. Obviněnému dává státní zástupce za pravdu pouze v dílčím závěru, že organizovaná skupina pachatelů trestné činnosti není právnickou osobou, která by měla být oním „jiným“ beneficientem zamýšleného prospěchu. Tento závěr však nemá z hlediska právního posouzení jeho jednání žádný význam. Z hlediska trestní odpovědnosti pachatele je zcela nerozhodné, zda takový zamýšlený prospěch má získat pouze jeden z pachatelů, více takových spolupachatelů, nebo dokonce i zcela odlišná třetí osoba. Uvedený znak tak nevyjadřuje nutnost zjištění konkrétního obohacení každého jednotlivého spolupachatele, ale podstatný je celkový prospěch z dané trestné činnosti, neboť právě takový celkový prospěch je následkem předvídaným trestním zákonem.
Námitky obviněného k naplnění znaku „jako člen organizované skupiny“ jsou podle státního zástupce výrazně založeny na polemice se skutkovými zjištěními soudů. Z těch ovšem vyplývá zřejmá účast více osob (ostatních spoluobviněných, popřípadě i dalších osob, jejichž věc byla vyloučena k samostatnému projednání), přičemž lze v tomto jednání vysledovat i rozdělení úloh na organizační zajištění provozu celé pěstírny (obvinění P. V. C. a D. V. V.), pěstební činnost zajišťovanou obviněnými D. V. T. a P. T. D., popřípadě i činnost logistickou a distribuční (v pravděpodobné spolupráci s dalšími osobami, ohledně kterých bylo trestní stíhání vedeno samostatně). Dle názoru státního zástupce je tak zřejmé, že se jednalo o součinnost nejméně tří trestně odpovědných osob na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu. Tak tomu v daném případě zjevně bylo, neboť zařízení prostoru pěstírny ve zjištěném rozsahu, samotné pěstování rostlin, jejich zpracování a následná distribuce takto vyrobené marihuany zjevně vyžadovala koordinovanou činnost více osob.
K dovolání obviněných D. V. V., D. V. T. a P. T. D. státní zástupce odkázal na výše uvedené vyjádření k námitkám obviněného P. V. C. Pokud dále tito obvinění namítají, že popis jejich jednání nevyjadřuje všechny znaky skutkové podstaty přisouzeného zločinu, nelze než uvést, že v dovolání absentuje bližší argumentace, z níž by měl tento závěr vyplývat. Jde tak o ryze obecné tvrzení, k němuž se nelze podrobněji vyjádřit, resp. lze mu se stejnou relevancí oponovat pouhým protitvrzením, že takové znaky popis jednání obviněných obsahuje.
Za jistý náznak hmotněprávně relevantních námitek státní zástupce považuje tvrzení obviněných D. V. T. a P. T. D., že jednali v podřízené roli a není tak dáno jejich zavinění ve vztahu k okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby. I zde je však třeba vyjít ze skutkových zjištění soudů, jak vyplývají nejen ze samotného popisu skutku ve výroku rozsudku, ale jak jsou dále rozvedena v odůvodnění tohoto rozsudku. Z těchto skutkových zjištění je patrné, že v daném případě se jednalo o skutečně velkokapacitní pěstírnu obsahující tisíce rostlin konopí, o které svým jednáním osobně pečovali. Uvedení obvinění tak byli přinejmenším srozuměni s tím, že se podílejí na vysoce ziskové, v podstatě průmyslové výrobě psychotropních látek, jež může směřovat i k získání velkého prospěchu. Skutečnost, že uvedení obvinění nemuseli mít nutně konkrétní znalost propočtu vynaložených nákladů a výše zamýšlené tržby, jejichž rozdíl představuje zákonem předvídaný prospěch, dle názoru státního zástupce není právně rozhodná. V tomto směru postačuje byť i jen smíření těchto obviněných, že vzhledem k celému rozsahu jimi páchaná trestná činnost k naplnění tohoto znaku směřuje. Za nerozhodné pak státní zástupce považuje i pozdější přistoupení obviněné P. T. D. k jednání spoluobviněných, neboť i tímto způsobem se tato obviněná podílela v souhrnu s činností dalších obviněných na jednání spočívajícím v pokusu získání prospěchu velkého rozsahu.
Pokud jde o námitky obviněných ohledně propočítání vynaložených nákladů, státní zástupce odmítá prosazované zahrnutí nákladů na „pracovníky“. Takové „mzdové náklady“ určené pro spolupachatele trestné činnosti jsou ve vztahu k nim faktickými výnosy z trestné činnosti, tj. jde rovněž o složku prospěchu ve smyslu §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Pokud pak jde o požadavek obviněných na zohlednění nákladů na dopravu, ten nemá oporu ve vymezení pojmu prospěchu dle rozhodnutí č. 42/2005 Sb. rozh. tr., z něhož vyplývá nutnost zohlednění toliko přímých nákladů na pořízení (zde tedy výrobu) omamné a psychotropní látky. Z tohoto rozhodnutí, jež pracuje s prostým rozdílem nákupní a prodejní ceny, přitom nelze jakkoli dovodit, že by za takové náklady bylo možno považovat i další vedlejší výdaje pachatele.
Státní zástupce se neztotožňuje ani s námitkou obviněného D. V. V., že rovněž popis jeho jednání nevyjadřuje znaky přisouzené skutkové podstaty, neboť měl pouze předávat finance za účelem úhrad nájmu a souvisejících plateb. Naopak je zřejmé, že tento obviněný se svým jednáním vědomě podílel na celkovém organizačním zajištění provozu pěstírny, a to ve zřejmé spolupráci s obviněným P. V. C., přičemž zároveň materiálně a logisticky zajišťoval i personální obsazení pěstírny a participoval na prodeji vyprodukované marihuany. Tato zjištění jsou ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně patrná bez zřejmých obtíží.
Státní zástupce uzavřel, že dovolatelé své námitky uplatňovali již v předchozím řízení a soudy obou stupňů se s nimi v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. Dovolání všech obviněných jsou podle státního zástupce zjevně neopodstatněná. Proto navrhl, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.). Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že obviněnými prezentované námitky uplatněnému dovolacímu důvodu ve značné části neodpovídají, neboť směřují proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování. Nad rámec dovolacího řízení může k tomu Nejvyšší soud uvést, že soudy v předchozím řízení logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Zejména odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je velmi pečlivé a lze na něj odkázat. Také výrok rozhodnutí obsahuje skutkové vyjádření všech znaků trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1, §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku ve vztahu ke všem obviněným, jak se lze přesvědčit. Námitky obviněných D. V. V., D. V. T. a P. T. D. jsou v tomto směru natolik paušální a nekonkrétní, že k nim de facto nelze říct víc, než právě odkázat na znění výroku rozsudku soudu prvního stupně. Ani u jednoho z dovolatelů Nejvyšší soud neshledal judikaturou Ústavního soudu vymezený případ extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry.
Vzhledem k tomu, že námitky dovolatelů, jež lze v rámci uplatněného dovolacího důvodu přezkoumávat, se z větší části překrývají, je možné se k nim vyjádřit souhrnně. Pokud jde o otázku započtení „nákladů“ trestné činnosti v rámci zjišťování prospěchu, jehož obvinění svou trestnou činností chtěli dosáhnout, je třeba dát za pravdu postupu a a větší části argumentace obou soudů. Odvolací soud v této otázce zcela důvodně zdůrazňuje skutečnost, že kvalifikační znak ustanovení §283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku pouze předpokládá prokázání záměru pachatele získat trestnou činností prospěch velkého rozsahu. Zjištěné okolnosti trestné činnosti tento záměr pachatelů zcela jednoznačně potvrzují, zde je třeba poukázat na dobu páchání trestné činnosti, rozlehlost pěstírny konopí a její technické vybavení umožňující produkci i tisíců rostlin v podstatě průmyslovým způsobem, jak k tomu i došlo, jakož i to, že v další trestné činnosti jim bylo zabráněno až zákrokem policie. Z tohoto hlediska již nalézací soud správně poukázal na rozhodující skutečnosti pro ověření reality tohoto záměru, přičemž v zásadě v souladu s judikaturou se zabýval tímto zamýšleným prospěchem i z hlediska případných nákladů potřebných k jeho získání. Z těchto podstatných důvodů není třeba polemizovat s jednotlivými položkami uplatňovanými v opravných prostředcích obviněných jako částky, které měly být dále odečteny. Judikatura citovaná obviněným P. V. C. není na danou situaci přiléhavá. V případě rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 136/2008 správně uvádí státní zástupce, že šlo o podnikatelskou činnost ve svém základu legální. V případě dalších citovaných rozhodnutí se jedná o odmítnutí dovolání obviněných, přičemž ani v jednom z rozhodnutí není specifikováno, jaké náklady páchání trestné činnosti byly při výpočtu prospěchu zahrnuty, tuto problematiku zde Nejvyšší soud neřešil. Další požadavek obviněných D. V. V., D. V. T. a P. T. D. na odpočet gramáže, která je „neupotřebitelná pro toxi účely“ je námitkou skutkové povahy, neboť soud prvního stupně v tomto směru vycházel ze znaleckého posudku.
Obviněný P. V. C. i další dovolatelé se také dožadují pro účely posouzení naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku rozpočítání prospěchu, kterého se trestnou činností snažili dosáhnout, na jednotlivé spolupachatele, eventuálně i podle jejich míry zapojení do trestné činnosti. Tento požadavek je třeba odmítnout. Jak správně uvedl také státní zástupce ve svém vyjádření, obvinění spáchali skutek nejen jako členové organizované skupiny, ale současně také jako spolupachatelé podle §23 tr. zákoníku. Každý z nich tedy odpovídá, jako by skutek spáchal sám, a je třeba mu přičítat také celý zamýšlený následek. Navíc lze dodat, že citované ustanovení počítá nejen s variantou úmyslu získat prospěch pro sebe, ale také pro jiného. Jakým způsobem se tedy ten který z obviněných na prospěchu mohl či nemohl podílet, v této souvislosti není podstatné. K subjektivní stránce se správně vyjádřil státní zástupce, který i u obviněných v roli tzv. zahradníků konstatoval, že vzhledem k velikosti pěstírny, počtu rostlin konopí a způsobu, jakým byly rostliny pěstovány, museli být s rozsahem trestné činnosti a tedy i dosažitelným majetkovým prospěchem minimálně srozuměni. Také obviněná P. T. D. se k trestné činnosti připojila v době podstatné pro závěr o záměrech pachatelů v této otázce. Jestliže obvinění namítají absenci naplnění znaku organizované skupiny, jde opět o námitky skutkové. Obvinění P. V. C. a D. V. V. v této souvislosti uvádějí, že pouze hradili nájemné a energie za prostor pěstírny. Také ostatní obvinění zdůrazňují pouze svou bagatelizovanou dílčí roli s tím, že o zapojení dalších osob nevěděli a žádná spolupráce jim nebyla prokázána. V tomto směru je nelze než odkázat na podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Vyzdvihnout lze snad jen to, že právě dílčí role každého z obviněných při páchání trestné činnosti svědčí minimálně o jejich srozumění s existencí dalších osob, které se na dané činnosti podílejí. Obvinění namítají, že jim nebyla prokázána spolupráce s dalšími nejméně dvěma osobami. Není přitom zřejmé, co pod pojmem „spolupráce“ rozumí. Pakliže však mají na mysli přímý kontakt s dalšími osobami, tento není zákonem pro naplnění znaku organizované skupiny vyžadován. Obvinění dokonce ani nemusejí znát další členy organizované skupiny, postačí, že jsou srozuměni s jejich existencí a podílejí se na společně páchané trestné činnosti. Ani z hlediska spolupachatelství se nevyžaduje, aby všichni spolupachatelé byly spolu navzájem v kontaktu a domlouvali se na páchání trestné činnosti. Postačí společný úmysl trestnou činnost spáchat.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněných P. V. C., D. V. V., D. V. T. a P. T. D. proto pro jejich zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 12. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu