ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1236.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 1236/2015-92
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. února 2016 dovolání, která podali obvinění T. H. D., P. T. X., M. S., a P. T. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 1 To 66/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 12/2013 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných T. H. D., P. T. X., M. S. a P. T. P. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 52 T 12/2013, byl obviněný T. H. D. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku (bod 1a), za který a za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 5. 12. 2012, sp. zn. 2 T 124/2012 (trest z tohoto rozsudku byl zrušen podle §43 odst. 2 tr. zákoníku), byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 300 denních sazeb, přičemž jedna sazba činí 100 Kč, tedy v celkové výši 30 000 Kč. Pro případ jeho nevykonání ve stanovené lhůtě byl určen náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Dále mu byl podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku blíže vyjmenovaných.
Obviněná P. T. X. byla uznána vinnou rovněž zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku (bod 1a), za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále jí byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku blíže vyjmenovaných, a trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou.
Obviněný M. S. byl také uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku (bod 1a) a dále přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2), za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku blíže vyjmenovaných.
Obviněná P. T. P. byla uznána vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), b) odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku (body 1a, 1b), za který byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále jí byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku blíže vyjmenovaných.
Dále bylo rozhodnuto o zabrání vyjmenovaných věcí, a o vině a trestu dalších spoluobviněných.
Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že
1.
a. všichni obvinění jako členové organizované skupiny působící na území města P., Z. a jeho okolí ve vzájemné součinnosti a dělbě jednotlivých úkolů se nejméně od podzimu 2011 do 10. 10. 2012 společně podíleli na obstarávání, distribuci a následném prodeji omamných a psychotropních látek, zejména metamfetaminu a marihuany, kdy někteří z členů organizované skupiny zastávali roli dodavatelů drog na různé úrovni, od kterých ostatní obvinění omamné a psychotropní látky nakupovali a takto získané drogy následně prodávali odběratelům z řad koncových uživatelů či dalším distributorům, kteří je vyváželi do Slovenské a Rakouské republiky, přičemž obvinění T. A. T. a L. T. D. se do organizované skupiny začlenili až koncem měsíce srpna 2012;
členové organizované skupiny získávali metamfetamin z různých zdrojů; jedním z hlavních dodavatelů metamfetaminu byla obviněná T. T. T. L., která metamfetamin opatřovala z dosud nezjištěného zdroje v P. a po předchozích dohodách metamfetamin prodávala obviněným N. T. D. a T. T. T. H., kdy dodavatelkami metamfetaminu byly blíže neustanovené Vietnamky, paní Y. A.; metamfetamin byl do Z. dovážen prostřednictvím blíže neustanovených osob nebo si pro něj obviněná N. T. D. do P. zajížděla sama, metamfetamin opatřovala rovněž další z obviněných P. T. X., která ho taktéž opatřovala v P. z dosud blíže neustanoveného zdroje, a takto získaný metamfetamin dovážela do Z., obviněné T. T. T. H., N. T. D. a P. T. X. si část dovezeného metamfetaminu nechávaly pro prodej svým odběratelům a část metamfetaminu prodávaly distributorům organizované skupiny, kteří zajišťovali prodej metamfetaminu, případně marihuany svým vlastním odběratelům a po prodeji drog platili finanční prostředky shora uvedeným obviněným; mezi pouliční prodejce patřili především obvinění T. H. D., M. S. a obviněná P. T. P., obviněná N. T. D. prodávala metamfetamin v herně-bar F. na ulici H. Č. ve Z., obviněná T. T. T. H. v A. bistro Z. D. na S. t. ve Z., a P. T. X. v herně na ulici T. č. ve Z., které se říkalo „U O.“ nebo „U N.“, drogové obchody v herně na ulici T. č. ve Z., prováděl také syn obviněné P. T. X. T. A. T., který zde prodával pervitin odběratelům společně se svojí matkou, pervitin rovněž společným jednáním připravovali k distribuci;
některé drogové obchody také probíhaly v herně provozovatele obviněného L. T. D. D. ve Z.-O., obviněný L. T. D. působil v roli zprostředkovatele v organizované skupině, kdy telefonicky informoval prodejce pervitinu o tom, že se jejich zákazník dostavil do herny a bude mít zájem o koupi pervitinu, což byl signál pro konkrétního prodejce, aby se do herny dostavil také a provedl obchod, jednalo se o obviněné P. T. P. a M. S., poté obviněná P. T. P. u L. T. D. nechávala peníze za dříve prodané zboží pro další obviněné, a to N. T. D., T. T. T. H. a P. T. X.;
v případě potřeby či nedostatku omamných a psychotropních látek obvinění mezi sebou navzájem spolupracovali jejich zapůjčením či odprodejem, předáváním si zákazníků nebo obstaráváním obchodů za jiné obviněné, kteří ve stejné době nebyli přítomni ve Z., protože obstarávali metamfetamin v P., případně se účastnili jiného obchodu v jiném městě v České nebo Rakouské republice; takto popsaným způsobem organizovaná skupina osob obchodovala s metamfetaminem a v menším počtu případů s marihuanou, kdy s touto obchodovali převážně obvinění T. H. D., M. S. a P. T. P.;
přičemž jednotliví členové organizované skupiny, s výjimkou, kdy byly obviněné T. T. T. L. a P. T. P. ve výkonu trestu odnětí svobody, a to u obviněné T. T. T. L. od 7. 11. 2011 do 7. 2. 2012, 28. 2. - 11. 4. 2012 a 15. - 31. 7. 2012 a u obviněné P. T. P. od 7. 1. do 22. 2. 2012, a obviněná T. T. T. H. ve Vietnamu, v období nejméně od podzimu 2011 do 10. 10. 2012 prodali metamfetamin a marihuanu následujícím odběratelům v následujícím uvedeném množství (pozn.: zkráceno tak, že jsou uvedeny pouze prodeje uskutečněné obviněnými, kteří podali dovolání):
obviněná P. T. X. (pouze metamfetamin)
M. K. půl roku před 10. 10. 2012 nejméně 48 gramů, odběrateli K. dne 1. 7. 2012 5 gramů, odběratelům na telefonní čísla: … dne 3. 7. 2012 2 gramy, … dne 24. 8. 2012 2 gramy,
přičemž obviněná P. T. X. prodala nejméně 57 gramů metamfetaminu;
obviněná P. T. P. (pouze metamfetamin)
J. Č. na přelomu července a srpna 2012 2 gramy, M. J. po blíže neupřesněné období tří roků nejméně 144 gramů, J. D. od léta 2011 do léta 2012 blíže nezjištěné množství (společně se „Z.“ - obviněnou N. T. D.), R. L. za dobu asi jednoho roku před 10. 10. 2012 44 gramů, M. H. od března do září 2012 24 gramů, M. H. od února do května 2012 nejméně 347,3 gramů (společně s „H.“ obviněnou T. T. T. H. a „D.“ - obviněným T. H. D.), J. N. od listopadu 2011 do října 2012 nejméně 72 gramů (společně s „H.“ - obviněnou T. T. T. H.), E. S. dne 16. 9. 2012 34 gramů, M. K. dne 24. 10. 2011 1 gram, odběrateli L. dne 14. 9. 2012 2 gramy, odběrateli D. dne 13. 9. 2011 5 gramů, Ch. W. dne 23. 2. 2012 1 gram, odběrateli G. dne 3. 3. 2012 1 gram, odběrateli R. v září a prosinci 2011 a v březnu 2012 2,8 gramů, M. O. v červnu a červenci 2012 nejméně 24 gramů, M. V. od června do října 2012 13 gramů, R. B. dne 20. 6. a 24. 6. 2012 25 gramů, odběrateli M. dne 26. 6. 2012 5,5 gramů, M. Ch. v červnu a červenci 2012 23 gramů, R. T. dne 15. 7. a 5. 10. 2012 3 gramy, M. z T. dne 5. 10. 2012 2 gramy, R. G. v září 2012 6,5 gramů, odběrateli R. dne 12. 9. 2012 2 gramy,
odběratelům na telefonní čísla: … dne 4. 9. 2012 5 gramů, … v dubnu a květnu 2012 17,5 gramů, … dne 5. 4. 2012 30 gramů, … dne 18. 4. 2012 1 gram, … dne 24. 4. 2012 2 gramy, … dne 25. 6. 2012 10 gramů, … dne 16. 7. 2012 3 gramy, … v srpnu a září 2012 10,9 gramů, … dne 24. 9. 2015 1,5 gramu, … dne 24. 9. 2015 2 gramy, … dne 27. 9. 2012 1 gram,
přičemž obviněná P. T. P. prodala nejméně 868 gramů metamfetaminu;
obviněný M. S. (pouze metamfetamin)
P. K. od začátku roku 2011 do 10. 10. 2012 10-20 gramů, R. L. v blíže nezjištěné době v roce 2012 nejméně 30 gramů, M. F. v září 2011 nejméně 10 gramů, K. B. od roku 2010 do října 2012 36 gramů, odběratelce R. v říjnu 2011 5 gramů, odběrateli M. v říjnu a prosinci 2011 a v únoru 2012 7 gramů, odběratelce E. v lednu až dubnu 2012 3,5 gramu, odběratelce R. dne 8. 4. 2012 2 gramy, odběrateli R. dne 6. 4. 2012 1 gram, G. T. dne 6. 2. 2012 30 gramů (společně s „H.“ obviněnou T. T. T. H.),
odběratelům na telefonní čísla: … dne 17. 3. 2012 1 gram, … dne 9. 10. 2012 1 gram,
přičemž obviněný M. S. prodal nejméně 136,5 gramů metamfetaminu;
obviněný T. H. D. (pokud dále není uvedeno jinak, týká se citované množství metamfetaminu)
L. N. prodal marihuanu dne 15. 3. 2012 v množství 976,4 gramů na tržnici E. H.-Ch. za částku 3,5 tisíce Euro,
S. H. v lednu až říjnu 2012 20 gramů metamfetaminu, F. M. od května 2012 do září 2012 nejméně 40 gramů, A. B. od letních prázdnin 2010 nejméně do letních prázdnin 2011 nejméně 44 gramů (společně se „Z.“ - obviněnou N. T. D.), J. T.od října 2011 až do března 2012 nejméně 7,5 gramů (společně s „H.“ - obviněnou T. T. T. H. a „Z.“ obviněnou N. T. D.), M. H. od února do května 2012 nejméně 347,3 gramů (společně s „H.“ - obviněnou T. T. T. H. a „L.“ - obviněnou P. T. P.), R. L. v únoru a dubnu 2012 nejméně 7 gramů, J. D. dne 3. 9. a 20. 12. 2011 2 gramy, A. H. dne 9. 10. a 11. 10. 2011 1,5 gramu, Ch. W. v září a říjnu 2011 4 gramy, odběrateli R. dne 7. 9. a 16. 12. 2011 1,5 gramu, E. S. dne 8. 9. a 15. 9. 2011 42 gramů, odběrateli R. v září 2011 3 gramy, F. H. v říjnu 2011 a v dubnu a červnu 2012, nejméně 6,5 gramů, odběrateli L. dne 28. 9. 2011 1 gram, odběratelce P. dne 1. 10. 2011 1 gram, odběrateli H. dne 2. 10. a 9. 10.2011 3 gramy, odběratelce J. od října 2011 do dubna 2012 6 gramů,
dne 28. 3. 2012 prodal odběratelce J. 1 kilogram marihuany za 50 tisíc korun,
K. B. dne 12. 10. 2011 1 gram metamfetaminu, odběratelce z B. dne 28. 9. a 24. 10. 2011 2 gramy, Ch. K. dne 30. 10. 2011 1 gram, odběrateli M. od prosince 2011 do července 2012 14,5 gramů, odběrateli J. dne 12. 12. 2011 1 gram, odběrateli P. dne 30. 12. 2011 2 gramy, odběrateli G. dne 4. 1. a 13. 1.2012 4 gramy, odběrateli T. dne 4. 1. 2012 5 gramů, odběratelce I. dne 22. 1. 2012 5 gramů, odběrateli K. dne 26. 1. 2012 l gram, odběrateli M. dne 26. 1. a 27. 1.2012 2 gramy, V. K. dne 5. 5. a 9. 7. 2012 2 gramy, odběrateli T. V. od dubna do května 2012 15 gramů, odběrateli A. dne 5. 9. 2011 1 gram, odběrateli F. od září 2011 do ledna 2012 13 gramů, odběrateli L. dne 17. 3. 2012 1 gram,
odběratelům na telefonní čísla: … dne 2. 9. a 7. 9. 2011 23 gramů metamfetaminu, … dne 3. 9. a 22. 10. 2011 7 gramů, … dne 3. 9. 2011 0,5 gramu, … dne 5. 9. 2011 1 gram, … dne 7. 9. 2011 3 gramy, … dne 7. 10. 2011 1 gram, … dne 20. 10. 2011 1 gram, … dne 20. 10. 2011 2 gramy, … dne 29. 10. 2011 2 gramy… dne 12. 12. 2011 1 gram, … dne 19. 12. 2011 1 gram, … dne 22. 12. 2011 10 gramů, … dne 30. 12. 2011 1 gram, … dne 31. 12. 2011 1 gram, … dne 24. 3. 2012 1 gram, … dne 1. 5. 2012 1 gram, … dne 9. 5. 2012 2 gramy, … dne 16. 12. 2011 1 gram, … dne 25. 12. 2011 3 gramy, … dne 15. 4. 2012 3 gramy,
přičemž obviněný T. H. D. prodal nejméně 671,3 gramů metamfetaminu, a 1 976,4 gramů marihuany;
členové organizované skupiny tedy prodali metamfetamin a marihuanu v množství nejméně 6 754 gramů metamfetaminu a 1 976,4 gramů marihuany, kdy při ceně jednoho gramu metamfetaminu za průměrnou částku 770 Kč měli obvinění T. H. D., T. T. T. H., N. T. D., P. T. X., M. S., P. T. P. a T. T. T. L. v úmyslu získat finanční prospěch prodejem metamfetaminu v hodnotě 4 336 178 Kč a prodejem marihuany v hodnotě 135 960 Kč, tedy celkem 4 472 138 Kč;
přičemž obviněná P. T. P. byla pravomocně odsouzena dne 24. 3. 2009 a potrestána rozsudkem Okresního soudu v Chebu sp. zn. 6 T 60/2008 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Plzni sp. zn. 7 To 46/2009 pro spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a byla odsouzena k trestu odnětí svobody ve výměře 42 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, byl jí uložen trest vyhoštění na neurčito a trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, z výkonu trestu odnětí svobody byla podmíněně propuštěna Okresním soudem v Havlíčkově Brodě dne 29. 6. 2010 na základě rozhodnutí sp. zn. 12 PP 32/2010, přičemž z uloženého trestu odnětí svobody měla vykonat 415 dnů, a byla jí stanovena zkušební doba v délce tří roků;
dne 10. 10. 2012 bylo nalezeno při domovní prohlídce v O. číslo u obviněných M. S. a P. T. P. 73,71 gramů toxikomansky využitelného konopí pro účely prodeje pro jiného, ve kterém se nacházelo 6,38 gramů delta-9-tetrahydrocannabinolu;
dne 10. 10. 2012 bylo při domovní prohlídce v kuchyni v 1. patře domu na ulici H. Č. ve Z. u obviněné N. T. D. nalezeno 31,8713 gramů metamfetaminu určeného k prodeji pro jiného, přičemž čistá báze metamfetaminu byla 25,433 gramů;
dne 10. 10. 2012 bylo při domovní prohlídce v herně na ulici T. ve Z. u obviněných P. T. X. a T. A. T. nalezeno 7,162 gramů metamfetaminu určeného k prodeji pro jiného, který obsahoval 5,761 gramů metamfetaminu báze a byl rozdělen v 29 kusech sáčků;
b. obviněná P. T. P. dne 1. 6. 2012 ve 22:30 hod. v O. ve Z. přechovávala za účelem prodeje pro jiného 2,914 gramů metamfetaminu, který obsahoval 2,306 gramů metamfetaminu báze;
přičemž shora popsaného jednání se obvinění dopustili bez příslušného povolení s vědomím, že prodávají metamfetamin a marihuanu, přičemž metamfetamin je psychotropní látka zařazená do přílohy č. 5 zákona č. 167/1998 Sb. a do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách vyhlášky č. 62/1998 Sb. a marihuana – konopí – je omamnou látkou zařazenou v příloze č. 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a její přirozenou součástí je tetrahydrocannabinol, který je zařazen mezi psychotropní látky do přílohy č. 4 k zákonu č. 167/1998 Sb. a je zařazen do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách;
2. obviněný M. S. od přesně nezjištěné doby do dne 10. 10. 2012 ve svém bydlišti v rodinném domě na adrese O. číslo bez příslušného povolení přechovával střelnou zbraň, a to upravenou jednoranovou pistoli se zalamovací hlavní, u níž byl provedenou úpravou změněn charakter zbraně z plynové na zbraň palnou, tj. střelnou zbraň, u které je funkce odvozena od okamžitého uvolnění chemické energie, přičemž zbraň byla původně vzduchovka tuzemské výroby značky Tex, model 3, ráže 4,5 milimetrů, výrobního číslo 57264 .
Proti citovanému rozsudku podali obvinění a někteří spoluobvinění odvolání. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 1 To 66/2014, podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání některých obviněných, mimo jiné P. T. X., zrušil výroky o jim uložených trestech vyhoštění. Odvolání ostatních obviněných podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněný T. H. D. prostřednictvím svého obhájce Mgr. Luďka Růžičky, obviněná P. T. X. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Hany Konečné, obviněný M. S. prostřednictvím svého obhájce Mgr. et Mgr. Tomáše Sedláčka a obviněná P. T. P. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Moniky Klíčové.
Obviněný T. H. D. ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jeho dovolání směřuje „jak proti výroku o vině, tak proti výroku o trestu. V textu svého dovolání, které obsahuje z části totožné námitky a totožné textové pasáže jako dovolání obviněného M. S., obviněný namítá, že nikdy nebyl členem organizované skupiny. Cituje, co se podle ustálené soudní praxe rozumí organizovanou skupinou a organizovanou zločineckou skupinou podle §129 tr. zákoníku. Z dokazování před soudem prvního stupně podle něj nic takového nevyplývá. Za zcela absurdní obviněný považuje závěr soudů, že měl jako člen organizované skupiny s dalšími spoluobviněnými prodat nejméně 5631,4 g metamfetaminu a 1976,4 g marihuany, když se s většinou obviněných, tím méně s odběrateli, ani neznal. V řízení podle něj nebyl proveden žádný důkaz, z něhož by bylo možno dovodit, že by byl členem organizované skupiny a věděl o činnosti ostatních obviněných, zejména o jejím rozsahu. Dále obviněný namítá, že nebyly řádně přeloženy přepisy telekomunikačního provozu, zejména z vietnamského a německého jazyka a nedošlo k jejich řádnému překladu do českého a vietnamského jazyka, v čemž spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv. Má tedy za to, že z provedeného dokazování není zřejmé, že by naplnil všechny znaky kvalifikovaných skutkových podstat přisouzeného zločinu. Jeho jednáním nebyla naplněna objektivní i subjektivní stránka tohoto zločinu. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 1 To 66/2014, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 52 T 12/2013, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněná P. T. X. ohledně dovolacího důvodu odkázala na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Rozhodnutí napadla ve výroku II, tedy v rozsahu, v němž odvolací soud ponechal v platnosti rozsudek soudu prvního stupně. V textu dovolání s odkazem na judikaturu Ústavního soudu obviněná nejprve vyslovila názor, že v řízení o dovolání lze uplatnit i takovou právní vadu, která je důsledkem nesprávného skutkového zjištění. Obviněná opakovaně popřela, že by byla členkou organizované skupiny. Drogu si opatřovala od ženy s přezdívkou „Y.“ a nikdo z ostatních obviněných, s výjimkou obviněné P. T. P., nevěděl, že drogy prodávala. Početné telefonní odposlechy podle ní jakoukoli organizovanost a dělbu úkolů mezi ní a spoluobviněnými nijak nedokládají, nepopsal ji ani žádný ze svědků. Obviněná také opakovaně popřela dovoz metamfetaminu z P. do Z. Do Z. cestovala často, ale jen proto, že do července 2012 bydlela s rodinou svého syna v P. a ve Z. navštěvovala několikrát měsíčně svou kamarádku. V červenci se pak do Z. přestěhovala. Odposlechy tyto cesty mapují, nijak se z nich ani jiného důkazu však nepodává, že by při nich obviněná obstarávala drogy. Neměla navíc žádný důvod si opatřovat drogy mimo Z., neboť jí je distributorka Y. dovážela sama. Podle odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 88 se obviněná do distribuce metamfetaminu zapojila až v červenci 2012, což však ve výrokové části rozsudku není uvedeno, ačkoli tato okolnost má zásadní vliv na právní kvalifikaci jejího jednání. Nelze jí tak přičítat k tíži činnost této skupiny od podzimu 2011 do července 2012. Dále obviněná namítá, že výpočet množství metamfetaminu, s kterým měla obchodovat, nemá oporu v provedeném dokazování, stejně jako závěr, že by prodala metamfetamin více než třem osobám. Podle rozsudku soudu prvního stupně měli obvinění v úmyslu získat finanční prospěch 4 472 138 Kč, v čemž však nejsou zohledněny náklady na pořízení drogy. Při zohlednění nákladů a množství obviněnou zobchodované drogy pak mohla činit výše jejího prospěchu pouze 11 400 Kč. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a sám rozhodl o vině a trestu nebo aby krajskému soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný M. S. ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jeho dovolání směřuje „jak proti výroku o vině, tak proti výroku o trestu. V textu svého dovolání stejně jako spoluobviněný T. H. D. obviněný namítá, že nikdy nebyl členem organizované skupiny. Cituje, co se podle ustálené soudní praxe rozumí organizovanou skupinou a organizovanou zločineckou skupinou podle §129 tr. zákoníku a zdůrazňuje, že jej většina vyslechnutých svědků nezná a v období od 14. dubna do 30. srpna 2012 nebyl účastníkem jediného záznamu telekomunikačního provozu, neboť se nacházel mimo území České republiky. Obviněný byl pouhým uživatelem metamfetaminu, podle něj není splněna „žádná ze zákonných podmínek definice organizované skupiny“, za něž považuje soustavnost, dlouhodobost, rozdělení dílčích úkolů, jejich plánovitost a vzájemnou koordinaci. Závěr soudů, že prodejem metamfetaminu šesti osobám, navíc jeho kamarádům, se měl dopustit přisouzeného zločinu jako člen organizované skupiny a ve značném rozsahu, považuje obviněný za absurdní. Prodej dalším osobám obviněný popírá. K tomu poukázal na příslušnou judikaturu, která se určování rozsahu dotýká.
Pokud jde o přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, obviněný zdůraznil, že nikdy nebyl vlastníkem inkriminované vzduchovky, kterou pouze převzal do zástavy. Jednalo se navíc o zbraň, která nikdy nebyla střelbyschopná, šlo pouze o vedlejší díl nefunkční zbraně. Ani odborníci přitom nebyli schopni tuto střelnou zbraň řádně zařadit. Podle odborného vyjádření mělo jít o zbraň zařazenou do kategorie A nebo C zákona č. 119/2002 Sb., podle obviněného by se mělo jednat o kategorii D. Pokud však ani znalci nebyli schopni s určitostí zbraň zařadit, tím méně toho mohl být schopen obviněný, proto u něj nemohlo být dáno úmyslné zavinění. Jméno skutečného vlastníka zbraně u hlavního líčení neuvedl, aby mu nezpůsobil nebezpečí trestního stíhání, což však nelze nijak přičítat k jeho tíži. Nesprávný je podle obviněného i výrok o propadnutí věci, neboť věci nebyly jeho vlastnictvím, ale vlastnictvím spoluobviněné P. T. P. Stejně jako spoluobviněný T. H. D. obviněný namítl vady překladů odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, z čehož dovozuje zásah do svého práva na spravedlivý proces. Jeho jednání mělo být právně posouzeno pouze jako přečin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 1 To 66/2014, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2014, sp. zn. 52 T 12/2013, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněná P. T. P. ohledně dovolacího důvodu odkázala na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Dovoláním napadla výrok II, kterým bylo zamítnuto její odvolání. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu obviněná také zastává názor, že v řízení o dovolání lze uplatnit i takovou právní vadu, která je důsledkem nesprávného skutkového zjištění. Odvolacímu soudu obviněná vytýká, že zaujal vágní stanovisko k její námitce týkající se neztotožnění jejího hlasu v záznamech telekomunikačního provozu. Orgány činné v trestním řízení poskytly záznamy odposlechů až v září 2013, ačkoli měly informaci, že obviněná má příkaz k vycestování z republiky ke dni 25. 8. 2013. Telefonní číslo obviněné bylo používáno i jinými subjekty a hlas v hovorech není jejím hlasem. Ke skutkovým zjištěním obviněná dále uvedla, že pracovala v herně, kde bylo možné si zakoupit i kávu. V dnešní době je zcela běžné, že si lidé mohou objednat nápoj ještě před příchodem do restaurace, proto obviněná nesouhlasí se závěrem soudu, že pojmy „kafe“ nebo „káva“ znamenaly objednávku drogy. Konkrétně pak obviněná poukázala na případy prodeje pervitinu některým osobám s tím, že nebyly prokázány. Přezdívka „L.“ je ve vietnamské komunitě velmi častá, ze svědeckých výpovědí pak vyplývá, že svědci za „L.“ považovali i jinou osobu. Znak organizované skupiny podle obviněné nebyl naplněn, protože každý dealer si vedl vlastní účetnictví. Za jediné pojítko mezi spoluobviněnými tak považuje jejich národnost. Existence organizované skupiny nebyla v řízení nijak prokázána. Totéž se týká rozsahu páchání trestné činnosti, který byl spíše presumován, a to k tíži obviněné. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a sám rozhodl o vině a trestu nebo aby Krajskému soudu v Brně přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněných se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí průběhu řízení a obsahu podaných dovolání uvedl, že uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají pouze některé námitky některých obviněných. S poukazem na uvedený dovolací důvod totiž není možné domáhat se přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor, mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Podle státního zástupce soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Z tohoto hlediska státní zástupce vyzdvihl velmi pečlivé a detailní odůvodnění soudu prvního stupně.
Podle státního zástupce je pojítkem dovolání všech obviněných zpochybnění znaku „jako člen organizované skupiny“ ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za organizovanou skupinu je třeba považovat sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, čímž jsou umocněny jeho škodlivé dopady pro společnost. Skupina nemusí mít trvalejší charakter a tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena skupiny nebo výslovné přistoupení ke skupině, ale postačí, že se do ní pachatel včlenil a aktivně se na její činnosti podílel. Z tohoto hlediska je podle státního zástupce zcela bezpředmětný poukaz obviněného M. S. na údajně chybějící znak „soustavnosti a dlouhodobosti“, z čehož však vyplývá, že tento obviněný mylně směšuje pojem „organizovaná skupina“ a „organizovaná zločinecká skupina“ ve smyslu §129 tr. zákoníku. Překvapivé podle státního zástupce je, že obviněný tento omyl opakuje přesto, že na něj byl již upozorněn soudem prvého stupně (srov. str. 51 – 52 rozsudku).
Státní zástupce má za to, že naplnění znaku „jako člen organizované skupiny“ je v případě všech dovolatelů ve výroku rozsudku soudu prvého stupně výstižně vyjádřeno. Z tzv. skutkové věty totiž vyplývá dělba úkolů mezi obviněnými, kteří opatřovali pervitin z dalších zdrojů a obviněnými, kteří následně zajišťovali jeho odbyt, popřípadě jej distribuovali koncovým uživatelům. Skutková zjištění soudů vylučují, že by se mezi jednotlivými obviněnými jednalo o pouhý „dodavatelský“ vztah, kdy dodavatel pouze jednorázově dodá objednané množství psychotropní látky a další distribuce odběratelem je věcí takového odběratele. Vzájemný vztah obviněných byl kontinuální a dvousměrný, zahrnoval průběžné objednávky drogy, jejich dodávky a přeúčtování vyšším článkům dodavatelského řetězce. Z hlediska znaku organizovanosti je pak signifikantní i to, že někteří obvinění se vzájemně v rámci distribuce zastupovali. Na újmu tohoto právního posouzení pak dle názoru státního zástupce není, že se všichni obvinění vzájemně neznali. Znalost všech ostatních členů organizované skupiny není definičním znakem tohoto právního pojmu. Podstatné je, že obvinění si byli vědomi toho, že jsou součástí širší distribuční sítě, která má navíc přístup ke zdrojům drogy ve velkém rozsahu. To přitom z provedeného dokazování a soudy učiněných skutkových zjištění dle názoru státního zástupce vyplývá. Za ryze skutkovou pak považuje státní zástupce námitku obviněného M. S., že v období od dubna do srpna se neobjevuje jako účastník telefonní komunikace. Zde lze odkázat na příslušnou pasáž odůvodnění rozsudku soudu nalézacího, který dovodil, že dealerská činnost tohoto obviněného je z telekomunikačního provozu i ze svědeckých výpovědí více než patrná.
Na tento dílčí závěr pak podle státního zástupce navazuje i závěr ohledně naplnění znaku ve velkém rozsahu ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Obvinění působili v rámci organizované skupiny jako spolupachatelé (třebaže obecně lze připustit v rámci organizované skupiny i účastenství). Ve vztahu k následku je tak třeba aplikovat obecné zásady o spolupachatelství, kdy každý ze spolupachatelů za trestný čin odpovídá, jako by jej spáchal sám (§23 tr. zákoníku). Spolupachatelství pak podle státního zástupce může mít několik variant. V prvém případě lze za spolupachatelství považovat situaci, kdy každý ze spolupachatelů uskutečnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu. Druhou variantou je situace, kdy se trestná činnost skládá z několika složek a v takovém případě je spolupachatelem každý, kdo svým jednáním uskutečnil některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna teprve souhrnem těchto jednání. Třetí situací pak je, že jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti působí současně, směřují k vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu (srov. č. 36/1973 a 15/1967 Sb. rozh. tr., shodně též Novotný, O., Vanduchová, M. a kol. Trestní právo hmotné – I. Obecná část. Praha: ASPI, a. s., s. 230). Právě o posledně uvedenou variantu spolupachatelství se jednalo dle názoru státního zástupce v daném případě, kdy teprve delší dobu trvající aktivitou všech spoluobviněných v rámci organizované skupiny došlo k naplnění znaku „ve velkém rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Všem spolupachatelům v rámci organizované skupiny tak lze přičítat těžší následek v podobě velkého rozsahu nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, třebaže dílčí jednání některých z obviněných by, posuzováno samo o sobě, tento znak nenaplnilo. Zde lze pak doplnit, že k naplnění uvedeného znaku kvalifikované skutkové podstaty postačí ve smyslu §17 tr. zákoníku pouze zavinění z nedbalosti, není proto třeba, aby nutně všichni členové organizované skupiny měli detailní vědomost o rozsahu páchané trestné činnosti.
Pokud pak jde o námitku týkající se znaku „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, lze podle státního zástupce rovněž odkázat na výše řečené ohledně posuzování spolupachatelství ve vztahu k těžšímu následku. Není přitom pochyb, že všichni obvinění jim přisouzenou trestnou činnost páchali se zištným úmyslem, a vzhledem k jejímu rozsahu, opět v rámci organizované skupiny, byli nutně nejméně srozuměni s tím, že jsou schopni generovat zisky, které převýší hranici značného prospěchu. Ani v tomto směru tak státní zástupce neshledává v právním posouzení jednání obviněných pochybení.
Následně se státní zástupce vyjádřil k dalším námitkám jednotlivých obviněných. Obviněná P. T. X. soudům vytýká, že v případě stanovení prospěchu nezohlednily náklady nutné na pořízení drogy. Tato námitka je podle státního zástupce opodstatněná pouze zdánlivě. Jak vyplývá z výroku rozsudku soudu prvého stupně, považoval soud za obviněnými zamýšlený prospěch celkovou teoreticky utrženou částku ve výši 4 336 178 Kč za pervitin a 135 960 Kč za marihuanu, což by v intencích obviněnou vznášených námitek skutečně nebylo možno považovat za zcela správné. Nicméně z na to navazujících úvah krajského soudu, jak jsou rozvedeny na str. 83 jeho rozsudku, je patrné, že jen „výtěžnost“ z prodeje pervitinu činila 1 126 280 Kč. Z odůvodnění přitom vyplývá, že onou „výtěžností“ se rozumí právě tzv. čistý prospěch, neboť soud vycházel z průměrné prodejní ceny po odečtení ceny nákupní. Správnost těchto úvah nalézacího soudu ohledně rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou (700 Kč x 500 Kč) přitom bezděky přiznává i sama obviněná, pokud z této částky odvozuje svůj „dílčí“ prospěch, kterého mohla svou vlastní činností dosáhnout. Lze tak podle státního zástupce připustit, že ve výroku rozsudku soudu prvého stupně je skutečně obsažena nepřesnost, pokud tam není výslovně uveden tzv. čistý prospěch, ale pouze utržená částka. Skutečného „čistého prospěchu“ si však soud byl jednoznačně vědom a jedná se tedy pouze o nepřesné vyjádření slovního popisu skutku, přičemž jinak lze právní posouzení jednání obviněných považovat za správné, neboť ze skutkových zjištění vyplývá, že dosažený prospěch obviněných evidentně přesáhl hranici prospěchu značného.
Obviněný M. S. zpochybnil naplnění znaku „ve značném rozsahu“ s poukazem na judikatorní vývoj výkladu tohoto znaku, zejména v souvislosti s derogačním nálezem Ústavního soudu. Jeho argumentace je však podle státního zástupce v tomto směru poněkud nesrozumitelná, neboť přes relativně přesný popis judikatorních východisek a jejich vývoje v posledním období obviněný v podstatě nijak nevysvětlil, jaké právní závěry mají z tohoto vývoje vyplývat pro právní posouzení nyní přezkoumávaného jednání. Na takto obsahově vyprázdněnou námitku je tak poněkud obtížnější reagovat. Pouze obecně lze uvést, že z jím namítaného nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/12 nelze dovozovat závěry, jež by obviněnému jakkoli svědčily. V prvé řadě je třeba zdůraznit intertemporální účinky tohoto nálezu, jak vyplývají z jeho odůvodnění (konkrétně odstavec 36). Podle těchto účinků je třeba podle zrušeného nařízení vlády posuzovat všechny trestné činy, k jejichž spáchání došlo před publikací uvedeného nálezu ve Sbírce zákonů. Na nyní posuzovanou věc tak uvedený nález dopadat nemůže, neboť trestné činnosti se obviněný dopustil v období od podzimu 2011 do 10. 10. 2012, tj. ještě před datem 23. 8. 2013, kdy byl citovaný nález vyhlášen. Zároveň je třeba zdůraznit, že citovaný nález (byť toliko obiter dictum) plédoval naopak pro určité zpřísnění postihu drogové kriminality, když jako možné východisko nastínil možnost návratu k hodnotám rozsahu aplikovaným za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. Použití rozpětí rozsahů odvozených od hodnot stanovených citovaným nálezem zrušeným nařízením vlády, resp. nověji stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu tak bylo pro obviněné fakticky příznivější. Státní zástupce tedy má za to, že uvedená nekonkrétní námitka nemůže mít vliv na správnost právního posouzení v tomto směru.
Pokud jde o námitky obviněného M. S. ve vztahu k výroku pod bodem 2 rozsudku soudu prvého stupně, s jistou mírou benevolence je rovněž lze podle státního zástupce podřadit pod jím uplatněný hmotněprávní důvod dovolání. Ani v tomto směru se však státní zástupce s obviněným neztotožňuje. Pro trestní odpovědnost za přečin nedovoleného ozbrojování není nutné, aby pachatel byl vlastníkem zbraně, postačí, že takovou zbraň přechovává. Z dokazování pak vyplynulo, že se jednalo o zbraň, k jejímuž držení bylo třeba povolení. Namítá-li obviněný nedostatek zavinění s poukazem na to, že ani znalcům z oboru zbraní a střeliva nebylo zcela jasné konkrétní zařazení zbraně do zákonem předvídané kategorie, jde o námitku naprosto neopodstatněnou. Bez ohledu na to, zda se jednalo o zbraň kategorie A nebo C, v čemž panovala do určité míry nejasnost, obviněný totiž znaky přisouzeného přečinu naplnil. I zbraň kategorie C totiž může nabývat pouze držitel zbrojního průkazu, což obviněný nebyl (k tomu srov. §14 zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních). Tvrzená neznalost konkrétní kategorie zbraně tudíž nemůže obviněného vyvinit, nehledě na skutečnost, že zjištěné úpravy zbraně musely být patrné i laikovi (upravená ráže, nábojová komora apod. – k tomu srov. str. 37 rozsudku soudu prvého stupně). Právní posouzení v tomto směru proto státní zástupce považuje rovněž za správné.
Pokud dále obvinění T. H. D. a M. S. namítají údajné nedostatky v překladech písemných přepisů záznamů telekomunikačního provozu, nelze podle státního zástupce z těchto námitek dovodit, jaký konkrétní vztah mají k hmotněprávnímu posouzení jednání obviněných, ale dokonce ani nelze zjistit, v jakém směru se tato tvrzená vada dotýká uplatňovaného práva obviněných na spravedlivý proces. Lze pouze odkázat na odůvodnění usnesení odvolacího soudu, který se již k obdobné námitce obviněného M. S. vyjádřil v odvolacím řízení (srov. str. 23 tohoto usnesení).
K námitkám obviněných T. H. D., P. T. X. a M. S. státní zástupce uvádí, že je tito obvinění uplatňovali již v rámci řízení před soudy obou stupňů, přičemž soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí vypořádaly. Státní zástupce má tedy za to, že je namístě odkázat na závěry Nejvyššího soudu uvedené v usnesení sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle kterého opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce konstatoval, že dovolání obviněné P. T. P. obsahově směřuje pouze proti skutkovým zjištěním, resp. z větší části představuje polemiku s odůvodněními soudních rozhodnutí. Dovolání tedy nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto státní zástupce navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Pokud jde o dovolání obviněných T. H. D., P. T. X. a M. S., státní zástupce dospěl k závěru, že v rozsahu, v jakém odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, jsou zjevně neopodstatněná. Proto navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolateli uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Všichni obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Z naznačeného výkladu je patrné, že většina obviněnými prezentovaných námitek uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť směřují proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení a proti hodnocení provedeného dokazování, případně proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení.
Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2007, sp. zn. I. ÚS 1692/07, v němž jmenovaný soud konstatoval, že „Nejvyšším soudem vyslovený závěr na dosah dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá ustálenému judiciálnímu výkladu, který byl ze strany Ústavního soudu opakovaně při posouzení jeho ústavnosti akceptován, a to nejen v rozhodnutích, na něž odkázal dovolací soud (srov. např. i usnesení sp. zn. III. ÚS 282/03).“ Totéž Ústavní soud konstatoval v usnesení ze dne 5. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 3272/07, v němž ještě dodal: „Ústavní soud se proto ztotožňuje se stanoviskem Nejvyššího soudu, podle kterého dovolací námitky, které se týkají skutkových zjištění a hodnocení důkazů, jsou mimo rámec dovolacího důvodu o nesprávném právním posouzení věci.“.
Jak již bylo výše zmíněno, označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být jen formální, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05). Z hlediska základních práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodněprávními instrumenty je pak nutno poukázat na to, že žádný z těchto právních aktů neupravuje právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího, řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu soudem zjištěna, neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání věcně projednat (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02).
Nad rámec dovolacího řízení může Nejvyšší soud k námitkám všech obviněných směřujícím proti hodnocení provedených důkazů a z nich vyvozeným skutkovým zjištěním uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.
Konkrétně obviněný T. H. D. zpochybňuje své zapojení do organizované skupiny částečně na základě námitek směřujících proti skutkovým zjištěním. Současně ale stejně jako obviněný M. S. mylně poukazuje na definici organizované zločinecké skupiny podle §129 tr. zákoníku, která v posuzovaném případě nebyla součástí právní kvalifikace. Tvrzení, že se obviněný s většinou spoluobviněných a s odběrateli ani neznal, není z pohledu naplnění znaku organizované skupiny relevantní, jak správně vysvětlil státní zástupce. Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, čímž jsou umocněny škodlivé dopady pro společnost. Skupina nemusí mít trvalejší charakter a tímto způsobem lze spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Nevyžaduje se výslovné přijetí za člena skupiny nebo výslovné přistoupení ke skupině, ale postačí, že se do ní pachatel včlenil a aktivně se na její činnosti podílel (Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. Vydání: Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1604). Otázkou, zda se v posuzované věci jednalo o organizovanou skupinu, se podrobně zabýval soud prvního stupně, který opakovaně zdůraznil, že obvinění tvořili provázané a hierarchicky strukturované uskupení, v němž byly rozděleny role a úkoly. Z bohaté telefonické komunikace vyplynula vzájemná koordinace nejen při dovozu drog z P. do Z., ale také např. pokud jde o prodej koncovým uživatelům, při němž se obvinění podle potřeby vzájemně zastupovali nebo si drogy mezi sebou prodávali. V rámci sledovaného období soud prvního stupně zaznamenal i určité změny ve funkcích a kompetencích, které obvinění ve skupině plnili. Z řady svědeckých výpovědí učinil nalézací soud závěr, že pervitin byl ve Z. velmi snadno dostupný za relativně příznivé ceny, což by bez popsané organizovanosti ani nebylo možné. Tato skutková zjištění jsou velmi pečlivě a podrobně odůvodněna v rozsudku soudu prvního stupně a jsou vyjádřena i v samotném výroku rozsudku.
Obviněný T. H. D. plnil zejména roli prodejce koncovým uživatelům, v čemž byl podle zjištěných případů konkrétně jmenovaných ve výroku o vině velmi aktivní. Při prodejích byl někdy doprovázen dalšími spoluobviněnými. Ačkoli je možné, že některé členy organizované skupiny neznal, skutková zjištění nepřipouštějí jinou možnost, než že si byl zapojení dalších osob do skupiny vědom, neboť někdo logicky musel zajišťovat přísun drog, které obviněný a další osoby, s nimiž spolupracoval, nakupovaly a dále prodávaly.
Podobně pak musel být obviněnému (i dalším dovolatelům) zřejmý také rozsah páchání trestné činnosti skupinou. Množství drogy, s níž sám obchodoval, existence dalších osob, s nimiž přímo spolupracoval, a doba, po kterou k trestné činnosti docházelo, mu zjevně musely poskytnout možnost učinit si o rozsahu páchání trestné činnosti představu, což se týká i ostatních dovolatelů. Správně v této souvislosti uvedl státní zástupce, že obvinění v rámci organizované skupiny působili jako spolupachatelé, proto je ve vztahu k následku tak třeba aplikovat obecné zásady o spolupachatelství vyjádřené v §23 tr. zákoníku, tedy že každý ze spolupachatelů za trestný čin odpovídá, jako by jej spáchal sám. Závěr o naplnění znaku organizované skupiny a spáchání činu ve velkém rozsahu tak považuje Nejvyšší soud u všech dovolatelů za správný.
Námitka, že nebyly řádně přeloženy přepisy telekomunikačního provozu, zejména z vietnamského a německého jazyka a nedošlo k jejich řádnému překladu do českého a vietnamského jazyka, uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť směřuje proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, nikoli proti aplikaci hmotného práva. Kromě toho jde o obecné tvrzení, obviněný neuvádí konkrétní nedostatky a už vůbec jejich případný vliv na jeho odsouzení.
Rovněž obviněná P. T. X. popřela, že by byla členkou organizované skupiny, lze tak odkázat na výše uvedené. Navíc se v jejím případě jedná o námitky směřující proti skutkovým závěrům (což se týká i zpochybnění množství drogy, které sama prodala) a v tomto směru lze odkázat na rozsudek soudu prvního stupně. Dovolacímu důvodu by mohla odpovídat námitka, podle které se obviněná do trestné činnosti (tedy i do organizované skupiny) zapojila až v červenci 2012, pokud by ovšem takový závěr vyplýval ze skutkových zjištění, které soudy v posuzované věci učinily. Obviněná toto tvrzení opírá o vyjádření na str. 88 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, kde je skutečně taková informace uvedena, nicméně je zřejmé, že jde o nedopatření, vzhledem k rozsáhlosti celé trestní kauzy nikoli překvapivé (přičemž jde o nesprávnost s dopadem ve prospěch obviněné). Jednak je tento údaj uveden v části týkající se odůvodnění výroku o trestu, zatímco ve výroku o vině je uvedeno, že obviněná půl roku před 10. 10. 2012 (tedy přibližně od dubna 2012) prodala M. K. nejméně 48 gramů metamfetaminu, v úvodní části popisu skutku ve výroku rozsudku je pak role obviněné v organizované skupině vymezena nikoli pouze ve smyslu prodeje, ale je zde také uvedeno, že dovážela pervitin z P.. Ačkoli zde není specifikováno, kdy s touto činností započala, na několika místech odůvodnění soud její zapojení specifikuje s časovými údaji už od podzimu 2011 (např. str. 47 odkazuje na telefonický hovor ze dne 30. 9. 2011, v němž N. T. D., pokud není k dispozici, odkazuje T. H. D. na obviněnou P. T. X., dále soud s poukazem na hovor ze dne 15. 5. 2012 konstatuje, že jiná spoluobviněná diriguje obviněnou ohledně jejích cest, popohání ji, objevuje se znak konspirace, na str. 48 soud odkazuje na telefonický hovor týkající se zúčtování dne 8. 6. 2012). Mimo to v případě jiných obviněných, u nichž ze skutkových zjištění vyplývalo pozdější zapojení do organizované skupiny, tuto skutečnost soud výslovně ve výroku uvedl a přizpůsobil tomu i právní kvalifikaci, tedy je zřejmé, že tento aspekt nepřehlédl, naopak u obviněné shledal zapojení od počátku vymezeného období.
Pokud jde o námitku směřující proti naplnění znaku „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch“, jak správně poukázal i státní zástupce, ve výroku rozsudku je skutečně v této souvislosti chybně uvedena hodnota celkového množství drogy, nicméně správný údaj a výpočet spočívající v odečtení nákladů na její pořízení je uveden na str. 83 rozsudku, přičemž tato kalkulace stále citovaný znak skutkové podstaty naplňuje, právní kvalifikace je proto správná.
Obviněný M. S. zčásti uvedl shodné námitky jako spoluobviněný T. H. D., lze tedy opět odkázat na odůvodnění vztahující se k dovolání tohoto spoluobviněného. Námitka, že v období od 14. dubna do 30. srpna 2012 nebyl účastníkem jediného záznamu telekomunikačního provozu, neboť se nacházel mimo území České republiky, je skutkové povahy, přičemž je třeba říci, že soud prvního stupně pochopitelně nevycházel pouze z telefonních odposlechů, ale také ze svědeckých výpovědí, přičemž dospěl k závěru o zapojení obviněného do organizované skupiny po celé období. Nadto skutečnost, že se některý z členů organizované skupiny na jejím chodu po určité období vlastní činností aktivně nepodílí např. z důvodu pobytu v zahraničí, automaticky neznamená, že by na tuto dobu přestal být jejím členem. Nejde totiž o situaci, kdy se osoba přidá později k již existující organizované skupině, přičemž ji nelze činit odpovědnou za skutky, které skupina spáchala do té doby, neboť o této trestné činnosti a jejím rozsahu nemusí mít takový pachatel ani žádné povědomí. Oproti tomu, pokud pachatel již dříve byl členem organizované skupiny, má informace o její trestné činnosti, a následně se k ní znovu přidá, je třeba takový případ posuzovat individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, zejména k tomu, jaké skutky byly v rámci organizované skupiny páchány v souvislosti s dobou takového „výpadku“ a okamžikem opětovného zapojení, tedy zda lze dané osobě přičítat, že byla spolupachatelem či účastníkem konkrétního skutku.
Z hlediska skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, je nepodstatné, zda byl obviněný vlastníkem předmětné zbraně či ji pouze měl v držení. Stejně tak není podstatné přesné zařazení uvedené zbraně do příslušné kategorie podle zákona o střelných zbraních a střelivu, což může být u dodatečně upravovaných zbraní obtížné stanovit, podstatné je, že zjevně šlo o zbraň dodatečně upravenou, kterou obviněný nemohl držet bez dalšího. Soud prvního stupně v této souvislosti učinil závěr, že šlo o plynovou pistoli upravenou na zbraň palnou, tedy ke střelbě standardními náboji (řadící se do kategorie A zákona o zbraních), přičemž v tomto smyslu byla zbraň v rámci odborného vyjádření i vyzkoušena a shledána plně funkční. Námitka, že šlo pouze o vedlejší díl nefunkční zbraně, tedy směřuje pouze do skutkových zjištění. Totéž se týká námitky obviněného, že u něj nemohlo být dáno úmyslné zavinění, neboť soud dospěl k závěru, že si byl obviněný charakteru zbraně včetně jejího pozměnění dobře vědom, přičemž pro něj měla hodnotu právě proto, že se pohyboval v „ilegálním prostředí“.
Námitka směřující proti výroku o propadnutí věcí, které podle obviněného byly vlastnictvím spoluobviněné P. T. P., jednak směřuje do výroku o trestu, přičemž obviněný neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jednak se rovněž zakládá na skutkovém zjištění odlišném od závěrů soudu prvního stupně, přičemž obviněný toto pouze tvrdí bez bližší argumentace.
Obviněná P. T. P. odvolacímu soudu vytýká, že zaujal vágní stanovisko k její námitce týkající se neztotožnění jejího hlasu v záznamech telekomunikačního provozu. Přitom však pomíjí závěr soudu prvního stupně citovaný na str. 80 odůvodnění jeho rozsudku, tedy že není žádný důvod zpochybňovat její identitu, neboť je naprosto zjevné, že po celé dlouhé sledované období užívala tatáž telefonní čísla, hovořila s týmiž spoluobviněnými a věnovala se stejné dealerské činnosti. Tato námitka směřuje proti skutkovým zjištěním stejně jako další týkající se konspirativního označení drogy jako „káva“ nebo „kafe“, která je navíc sama o sobě zcela nepřesvědčivá. Soud prvního stupně pak této otázce věnoval značnou pozornost a lze odkázat na odůvodnění rozsudku str. 45 – 46.
Podle obviněné znak organizované skupiny nebyl naplněn, protože každý dealer si vedl vlastní účetnictví. Za jediné pojítko mezi spoluobviněnými považuje jejich národnost. K tomu lze nad rámec již výše řečeného uvést pouze tolik, že vedení účetnictví pochopitelně nemůže vyvrátit existenci jiných skutečností, které naplnění znaku organizované skupiny nasvědčují, jako je vzájemná koordinace, rozdělení rolí a další, tedy vedení účetnictví není z tohoto pohledu relevantní. Pokud jde o rozsah páchání trestné činnosti, lze opět odkázat na to, co bylo výše řečeno k dovolání ostatních obviněných.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněných T. H. D., P. T. X., M. S. a P. T. P. proto pro jejich zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. února 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu