ECLI:CZ:NS:2017:11.TDO.978.2017.1
sp. zn. 11 Tdo 978/2017-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 12. 2017 dovolání, které podal obviněný Q. D. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 2 To 64/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 22/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Q. D. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 11 T 22/2015, byl Q. D. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku, za který a za sbíhající se přečin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2014, sp. zn. 37 T 3/2014, byl odsouzen k souhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil s dalšími osobami tím, že od přesně nezjištěné doby, nejméně od měsíce srpna 2011 nejpozději do měsíce května 2012 na území států Turecko, Albánie, Republika Kosovo, Česká republika, Spolková republika Německo, Rakousko a Švýcarská konfederace, se měli jako členové organizované skupiny působící na území více států podílet na nedovoleném nakládání s omamnou látkou heroin, aniž disponovali příslušným povolením, avšak s vědomím, že se o takovou látku jedná, která měla být zasílána z Turecka a ukrývána ve dvojitém dně kabelek, vyskladňována v České republice a dále prostřednictvím k tomu najatých kurýrů zasílána do konečných destinací, případně distribuována na území České republiky, a to tak, že V. K., alias „M.“ nebo „C.“, bytem A., T., blíže nezjištěno, společně s osobou X. V., alias „D.“, K., P., P. P., který byl dne 31. 1. 2012 zadržen a uvězněn kosovskými orgány, kde je proti němu vedeno trestní řízení pro podezření ze spáchání drogových deliktů, jako řídící osoby měli zajišťovat financování omamné látky heroin, kterou měli opatřovat v I. v Turecku, přičemž udíleli další pokyny osobám K. P., alias ,,K.“, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody J. F. ve Spolkové republice Německo, kde byl dne 18. 3. 2014 Zemským soudem v Mnichově pod spisovou značkou 3 KLs 371 Js 202460/12 se dnem právní moci 24. 2. 2014, uznán vinným ze spáchání zločinu podle §29a zákona o omamných prostředcích, konkrétně pak ze skupinového nedovoleného obchodování s omamnými prostředky v nemalém množství ve dvou případech a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání 11 let, a Q. D. , alias „Č.“, toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici V., který byl pravomocně odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 37 T 3/2014, ze dne 25. 7. 2014, v právní moci ode dne 9. 3. 2015, k trestu odnětí svobody v trvání 13 let nepodmíněně se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, společně s V. Č., který jednal na základě pokynů Q. D. nebo K. P., měli zajišťovat vyzvedávání omamné látky heroin buď na přesně nezjištěném místě na levém okraji hlavního města Prahy při příjezdu do P. po dálnici D1 ve směru jízdy od B. v prostorách bývalých skladů, anebo na čerpací stanici D-Oil, s. r. o., na adrese T.-V., ulice J., okres B.-v., kdy na tato místa byl heroin zasílán ukrytý ve dvojitém dně kabelek, který byl V. Č. uskladňován v objektu kiosku ve sportovním areálu TJ SOKOL CH. n. H. a následně předáván kurýrům vyslaným K. P. a Q. D., a to S. G., B. S. a S. K., oba t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznicích v A. a W. ve Spolkové republice Německo, kde byli dne 24. 9. 2013 Zemským soudem ve Weidenu pod spisovou značkou 1 KLs 23 Js 3125/2012 se dnem právní moci 3. 9. 2013, uznáni vinnými z porušení zákona o omamných prostředcích, konkrétně pak z nedovoleného dovozu omamných prostředků v nemalém množství s nápomocí za účelem nedovoleného obchodování s omamnými látkami v nemalém množství, a byl jim uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání 10 a 11 let, a dále A. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici B., Spolková republika Německo, kde byl dne 2. 10. 2013 Zemským soudem v Mnichově I pod spisovou značkou 3 KLs 371 Js 103306/13 se dnem právní moci 9. 10. 2013, uznán vinným z napomáhání k nedovolenému obchodování s omamnými prostředky v nemalém množství ve dvou případech a v jednom případě z nedovoleného dovozu omamných prostředků v nemalém množství a byl mu uložen celkový nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 5 roků a 9 měsíců, a dále A. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody v Rakousku, kde byl dne 11. 4. 2012 Zemským soudem ve Feldkirchu pod spisovou značkou 19 Hv 10112 t se dnem právní moci 16. 4. 2012, uznán vinným ze zločinu zacházení s omamnou látkou podle §28 odstavec 1, druhý a třetí případ, a odstavec 4 číslo 3 zákona o omamných látkách ve formě pokusu podle §15 trestního zákoníku a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce trvání šest a půl roku, který vykonává ve Věznici v H. v Rakousku, dále byl pro drogovou trestnou činnost páchanou s touto skupinou odsouzen rozsudkem Zemského soudu ve Wiener Neustadtu, spisová značka 39 Hv 127/14, ze dne 17. 4. 2015 k 3 rokům trestu odnětí svobody, přičemž distribuci omamné látky heroin, na území Spolkové republiky Německo v M., měl zajišťovat N. K., alias „C.“, bytem A., T., naposledy se zdržující v M., ve společném bytě s A. D., kdy tento byl pravomocně odsouzen pro drogovou trestnou činnost rozsudkem Zemského soudu v Mnichově I, spisová značka 7 KLs 371 Js 189837/12, v právní moci od 18. 2. 2014, k trestu odnětí svobody v trvání 8 roků a 10 měsíců, kdy
1) K. P., Q. D. a V. Č. v přesně nezjištěném dni v měsíci srpnu 2011, po předchozí vzájemné dohodě měli zorganizovat, aniž disponovali příslušným povolením, avšak s vědomím, že se o takovou látku jedná, neoprávněný vývoz nejméně 2000 gramů omamné látky heroinu z České republiky do Švýcarské konfederace, a to tak, že V. Č. společně s M. P., v přesně nezjištěný den v měsíci srpnu 2011, na pokyn Q. D. , na přesně nezjištěném místě na okraji P., pravděpodobně v prostorách bývalých skladů, vyzvedli omamnou látku heroin pocházející z Turecka, která byla uschována ve dvojitém dně v přesně nezjištěném množství kabelek, kterou společně odvezli do B., odkud ji dále sám V. Č., na pokyn Q. D. , odvezl do obce Ch. n. H.; následující den společně K. P. a Q. D. vyjmuli v prostorách restaurace U Z. p. v obci Ch. n. H., kterou jim s vědomím a za tímto účelem poskytnul V. Č., omamnou látku heroin z úkrytů, vytvořili balíčky o váze 500 gramů, které téhož dne na pokyn Q. D. uschoval V. Č. do kýblu na dvoře restaurace; cca po 2-3 dnech vyzvednul Q. D. omamnou látku heroin z dočasného úkrytu a na jeho pokyn odcestovali společně s V. Č. jeho vozidlem, pravděpodobně Citroen Xsara Picasso, stříbrné barvy, do obce I. n. H., kde se v centru města setkali se S. G., kterému říkali „K.“ nebo také „C.-C.“, který na místo přicestoval osobním vozidlem Audi A4, provedení combi, tmavé barvy, německé imatrikulace, kterému Q. D. předal igelitovou tašku se 2000 gramy omamné látky heroinu, která byla tvořena čtyřmi balíčky o váze á 500 gramů, kterou si následně ukryl do svého vozidla; cca po 2-3 hodinách po této schůzce odcestoval S. G. svým osobním vozidlem Audi A4, provedení combi, tmavé barvy, německé imatrikulace, následovaný V. Č., který cestoval svým vozidlem Kia Sportage, černé barvy, v doprovodu své manželky J. Č., bytem Ch. n. H., které nebyl znám pravý účel cesty, do Švýcarské konfederace, ve směru jízdy z B. na V., dále na S. a I. v Rakousku a po rakouském území ve směru jízdy na C., až do města W. ve Švýcarsku, kde se S. G. setkal s přesně neustanoveným mužem stáří cca 30 let, tmavých vlasů, užívajícím vozidlo VW Golf bílé barvy bližší údaje nezjištěny, kterému předal 2 000 gramů omamné látky heroin; V. Č. se ve W. společně s manželkou, na základě pokynů Q. D. ubytoval a setrval zde cca 2 dny, kdy od stejného muže, se kterým se setkal S. G., převzal na parkovišti naproti hotelu, ve kterém byl ubytován, v osobním vozidle VW Golf bílé barvy svazek bankovek ve výši 17 000-17 500 Euro, se kterými následně druhý den odcestoval zpět do České republiky, a na pokyn Q. D. je uschoval u sebe doma ve svém bydlišti; cca po 4-5 dnech po této události, na pokyn Q. D. , odcestoval V. Č., opět v doprovodu své manželky J. Č., které nebyl znám pravý účel cesty, opětovně do města W. do Švýcarské konfederace, kde na stejném místě převzal od stejného muže finanční hotovost ve výši 15 000 Euro, se kterými následně druhý den odcestoval zpět do České republiky, a na pokyn Q. D. je uschoval u sebe doma ve svém bydlišti; cca týden po této druhé cestě do Švýcarska přicestoval do Ch. n. H., do bydliště V. Č., Q. D. , který mu předal finanční hotovost, kterou V. Č. přidal k finanční částce dovezené ze Švýcarska, která v součtu činila hotovost ve výši cca 60 000-70 000 Euro, o které mu bylo Q. D. sděleno, že se jedná o finanční prostředky, které je nutné v Albánii předat V. K., alias „M.“ nebo X. V., alias „D.“, kteří si je rozdělí; následně poté, v přesně nezjištěné době, na pokyn Q. D. odcestoval V. Č. v doprovodu své manželky, které opětovně nebyl znám pravý účel cesty, svým vozidlem Kia Sportage, černé barvy, z České republiky do Černé Hory, kde se ve městě B., v přesně nezjištěné místní restauraci poblíž pláže, setkal s X. V., alias ,,D.“ a K. P., kteří na místo přicestovali osobním vozidlem Škoda Superb stříbrné barvy, kosovských poznávacích značek, a následně na parkovišti u této restaurace ve vozidle Škoda Superb stříbrné barvy, kosovských poznávacích značek, předal V. Č. X. V., alias „D.“, finanční hotovost ve výši cca 60 000-70 000 Euro, ze kterých mu byla na místě vyplacena odměna ve výši 2 000 Euro a to tak, že 500 Euro byla odměna za první cestu do Švýcarské konfederace, dalších 500 Euro byla odměna za druhou cestu do Švýcarské konfederace a 1 000 Euro byla odměna za cestu do Černé Hory,
2) K. P., Q. D. , V. Č. a A. D. (jehož trestní stíhání bylo zastaveno) po předchozí vzájemné dohodě v přesně nezjištěném dni v měsíci září 2011 v obci Ch. n. H. neoprávněně, tedy aniž by disponovali příslušným povolením, avšak s vědomím, že se o takovou látku jedná, přechovávali pro jiného omamnou látku heroin v množství nejméně 5 000 gramů, kterou v přesně nezjištěné době K. P. a Q. D. společně vyzvedli na čerpací stanici D-Oil, s. r. o., na adrese T.-V., ulice J., okres B.-v., přičemž heroin pocházející z Turecka byl uschován ve dvojitém dně v přesně nezjištěném množství kabelek, který následně společně vyjmuli v prostoru restaurace U Z. p. v obci CH. n. H., kterou jim s vědomím a za tímto účelem v mimoprovozní době a s příslibem odměny poskytnul V. Č., přičemž takto připravený heroin předali na parkovišti před touto restaurací osobě A. D., který za tímto účelem do České republiky přicestoval osobním motorovým vozidlem tovární značky Audi A4 černé barvy, rakouské imatrikulace, do kterého společně K. P. a Q. D. omamnou látku heroin ukryli, a to do čalounění zadního sedadla tohoto vozidla, kdy takto uschovaný heroin A. D. vyvezl z České republiky a předal na základě pokynů K. P. a Q. D. na nezjištěném místě nezjištěné osobě,
3) K. P., Q. D. , V. Č. a A. D. (jehož trestní stíhání bylo zastaveno) po předchozí vzájemné dohodě v přesně nezjištěném dni v měsíci říjnu 2011 v obci CH. n. H. neoprávněně, tedy aniž by disponovali příslušným povolením, avšak s vědomím, že se o takovou látku jedná, přechovávali pro jiného omamnou látku heroin, v množství nejméně 5 000 gramů, kterou v přesně nezjištěné době společně vyzvedli K. P. a Q. D. na čerpací stanici D-Oil, s. r. o., na adrese T.-V., ul. J., okres B.-v., přičemž heroin pocházející z Turecka byl uschován ve dvojitém dně v přesně nezjištěném množství kabelek, který následně společně vyjmuli v prostoru restaurace U. Z. p. v obci CH. n. H., kterou jim s vědomím a za tímto účelem v mimoprovozní době a s příslibem odměny poskytnul V. Č., přičemž takto připravený heroin předali na parkovišti před touto restaurací osobě A. D., který za tímto účelem do České republiky přicestoval osobním motorovým vozidlem tovární značky Audi A4 černé barvy, rakouské imatrikulace, kdy společně K. P. a Q. D. omamnou látku heroin, která byla tvořena nezjištěným množstvím balíčků hnědé barvy, ukryli do čalounění zadního sedadla tohoto vozidla, kdy takto uložené balíčky zakryli další vrstvou molitanu tak, aby nedošlo k jejich případnému nalezení při možné kontrole osobního vozidla, kdy takto uschovaný heroin A. D. vyvezl z České republiky, neboť heroin nebyl určen pro český trh a na základě pokynů K. P. a Q. D. předal na nezjištěném místě nezjištěné osobě,
4) Q. D. , V. Č. a A. D. (který byl pro tento skutek pravomocně odsouzen v Rakouské republice) v přesně nezjištěné době v měsíci listopadu 2011, nejpozději dne 29. 11. 2011, po předchozí vzájemné dohodě měli zorganizovat, aniž disponovali příslušným povolením, avšak s vědomím, že se o takovou látku jedná, neoprávněný vývoz nejméně 6 847 gramů omamné látky heroin z České do Rakouské republiky, resp. do Švýcarska, a to tak, že K. P. a Q. D. v přesně nezjištěné době v měsíci listopadu 2011 společně vyzvedli na čerpací stanici D-Oil, s. r. o., na adrese T.-V., ul. J., okres B.-v., omamnou látku heroin pocházející z Turecka, která byla uschována ve dvojitém dně v přesně nezjištěném množství kabelek, kterou odvezli do obce CH. n. H., kde heroin následně v objektu kiosku nacházejícího se v areálu TJ SOKOL CH. n. H. vyjmuli z dvojitého dna kabelek a poté v těchto prostorách uschovali, přičemž klíče od tohoto objektu jim zapůjčil V. Č., který věděl, za jakým účelem klíče od objektu poskytuje, neboť byl o této skutečnosti ze strany K. P. a Q. D. informován, poté se společně vrátili zpět do obce CH. n. H. do restaurace U. Z. p., kam ve stejný den přicestoval A. D., a to vozidlem Opel Astra, rakouské imatrikulace, který se následně společně s K. P. přemístil do sportovního areálu TJ SOKOL CH. n. H., kde připravený heroin společně ukryli do předem a za tímto účelem připravené dutiny v zadní části osobního vozidla tovární značky Opel Astra, rakouské imatrikulace, přičemž takto vyrobený úkryt nechali společně vyhotovit K. P. a Q. D. , následně poté společně odjeli zpět do obce CH. n. H. k restauraci U. Z. p., kde K. P. z vozidla vystoupil a šel zpět do restaurace, kde se v té době nacházeli Q. D. i V. Č. a A. D. pokračoval v cestě, kdy byl následně dne 29. 11. 2011 na rakousko-švýcarských hranicích F.- T. podroben kontrole, při které bylo v osobním motorovém vozidle tovární značky Opel Astra, rakouské imatrikulace, v dutinách v zadní části vozidla nalezeno 6 847gramů omamné látky heroin, obsahující 44 ±5,5 % báze heroinu, což odpovídá množství 3 000 ±380 gramů čisté substance heroinu,
Q. D. sám
společně s dalšími osobami od blíže nezjištěné doby, nejméně však od měsíce března 2012 do 1. března 2013, ve spojení s dalšími spolupachateli, kteří se zdržují mimo území České republiky, organizoval dovoz většího množství omamné látky heroin ze Švýcarské konfederace a Polské republiky do České republiky, a to na území Moravskoslezského kraje, odkud byla tato látka, pokud byla doručena z Polské republiky, jednak převážena dále do Švýcarska, jednak tuto látku prostřednictvím dalších osob následně prodával dalším odběratelům v České republice tak, že:
12) v březnu 2012 prostřednictvím V. Č., stíhaného samostatně, doručil M. G. v B. u P. za účelem dalšího prodeje 180g heroinu, za který mu M. G. po jeho prodeji postupně zaplatil celkem 115 000 Kč,
13) Od dubna do srpna roku 2012 ve dvou případech doručil M. G. prostřednictvím S. G. za účelem dalšího prodeje postupně celkem nejméně 950g heroinu, který mu po jeho prodeji M. G. postupně splácel jednak přímo, jednak prostřednictvím S. G.,
14) v období od června do července 2012 ve dvou případech ve spolupráci s dalšími osobami, m. j. J. B., K. P., stíhaným ve Spolkové republice Německo, a osobou zvanou M. nebo V., opatřoval na území Polské republiky z dosud nezjištěného zdroje omamnou látku heroin, následně prostřednictvím k tomu účelu najatého kurýra S. G., kterému za tímto účelem opatřili osobní motorové vozidlo VW Polo, organizoval převoz heroinu z V. v Polsku na území České republiky do B., okres F.-M., kde heroin přebíral a přebaloval do balíčků po 0,5 kg J. B. s další neztotožněnou osobou, zvanou V. či M., načež prostřednictvím S. G. byl dopravován dle dispozic dalších členů skupiny do Švýcarské konfederace, kde jej převzaly další osoby do činnosti této skupiny zapojené, mezi nimi také Q. D. , za účelem jeho prodeje, přičemž ve dvou případech takto bylo převezeno nejméně 5,8 kg heroinu,
15) v období od konce července 2012 do dne 6. 9. 2012 v dalších třech případech poté, co J. B. úkoloval S. G., který podle jeho instrukce převzal poprvé v O. u obchodního střediska L., v dalších dvou případech u domku v M., okres O., od dalších dvou mužů zásilky dámských kabelek s ukrytým heroinem ve dvojitém dnu kabelek a tyto zásilky dopravil do domku v B, okres F.-M., kde později heroin z kabelek J. B. vyňal, přebalil do balíčků o hmotnosti po 0,5 kg a opětovně vyslal S. G., aby podle jeho pokynů heroin z B. vyvezl do Švýcarské konfederace, kde tento heroin o hmotnosti nejméně 5 kg přebíral mezi jinými také Q. D. za účelem jeho dalšího prodeje a společně s J. B. S. G. uhradili předem slíbenou odměnu za převoz heroinu,
16) na základě předchozí telefonické dohody ze dne 12. října 2012 mezi Q. D., který se v té době nacházel na území Švýcarské konfederace, E. A., stíhaným samostatně, který se v té době rovněž nacházel na území Švýcarské konfederace, a M. G., který se v té době nacházel na území České republiky, o tom, že Q. D. M. G.opatří heroin, z něhož nejprve vzorek nechá prostřednictvím jím najatého kurýra E. A. přepravit ze Švýcarské konfederace do O. v České republice M. G., který při předávce kurýrovi předá pro Q. D. za heroin dohodnutou finanční částku, a v případě, že se zaslaným vzorkem heroinu bude M. G. spokojen, mu Q. D. následně nechá prostřednictvím E. A. přepravit ze Švýcarské konfederace do České republiky i další požadované množství heroinu, následně nejprve v přesně nezjištěné době od 6:44 hodin do 9:00 hodin dne 17. října 2012 v O. – M. H. na ul. P. E. A. předal M. G.vzorek heroinu o hmotnosti cca 5 g, opatřený Q. D. a dovezený ze Švýcarské konfederace do České republiky, za což mu M. G. předal požadovanou finanční částku 1 000 Euro, přičemž Q. D. jednak průběh cesty E. A. ze Švýcarské konfederace do České republiky průběžně telefonicky upřesňoval s E. A. a M. G. a jednak zprostředkovával komunikaci mezi E. A. a M. G., a poté, co v době od 9:28:32 hodin do 10:02:16 hodin dne 17. října 2012 M. G. u Q. D. telefonicky objednal 1 kilogram heroinu za částku 25 000 Euro a dále látku na ředění heroinu, Q. D. tyto látky ve Švýcarské konfederaci opatřil a v noci ze dne 26. října 2012 na den 27. října 2012 nechal podle dohody ze dne 12. října 2012 zásilku obsahující 1 kg směsi heroinu a látky, určené k ředění heroinu prostřednictvím jím najatého kurýra E. A. přepravit v osobním motorovém vozidle tovární značky VW Polo ze Švýcarské konfederace do České republiky, a to konkrétně do O. – M. H. na ulici P., kde ji měl podle dohody převzít M. G. nebo jeho manželka L. G., stíhaná samostatně, avšak k předání zásilky E. A. nedošlo, neboť E. A. byl dne 27. října 2012 v době kolem 0:50 hodin bezprostředně po překročení státní hranice mezi Spolkovou republikou Německo a Českou republikou v R. stavěn a kontrolován orgány celní správy, přičemž při prohlídce jeho vozidla byla nalezena skrytá schránka a v ní 1 031 gramů směsi heroinu o obsahu 17,2 % účinné látky a dále 697,7 gramů látky obsahující kofein, určené k ředění heroinu,
17) ve dnech 2. 12. 2012 a 31. 1. 2013 ve dvou případech předal v B.-B. v Polské republice heroin za účelem jeho vývozu z Polska do České republiky pro M. G. prostřednictvím najatých kurýrů L. D. a F. Š., stíhaných samostatně, a to dne 2. 12. 2012 300 gramů heroinu a dne 31. 1. 2013 450 gramů heroinu a toto množství heroinu bylo skutečně do České republiky kurýry dovezeno,
18) od přesně nezjištěné doby, nejdříve však od 12. 12. 22012 do 1. 3. 2013, v Polské republice v pronajatém bytě číslo 43 v 5. patře na ulici G. v B.-B. přechovával 1 570 gramů heroinu brutto a 2 980 gramů směsi určené k ředění heroinu brutto za účelem jejich vývozu prostřednictvím najatých kurýrů z Polské republiky do České republiky, mimo jiné také pro M. G., stíhaného samostatně, přičemž toto množství bylo zajištěno dne 1. března 2013 při domovní prohlídce v předmětném bytě, přičemž znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že zajištěné množství obsahuje 1 426,65 g směsi heroinu o obsahu 29-30 % účinné látky a 2 950 g směsi paracetamolu a kofeinu, přičemž jednal neoprávněně s vědomím, že nakládá s heroinem, který je zařazen mezi omamné látky uvedené v seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, dříve v příloze číslo 3 zákona číslo 167/1998 Sb., o návykových látkách, nyní v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. a přesto, že nebyl držitelem příslušného povolení k zacházení s návykovými látkami podle ustanovení §4 a §8 zákona číslo 167/1998 Sb. (původně skutky pod bodem II 1-7 z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2014 sp. zn. 37 T 3/2014)
přičemž heroin byl zařazen do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, přílohy č. 3 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších zákonů, přičemž s účinností ode dne 1. 1. 2014 je zařazen v Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uveden v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek,
Q. D. byl za takový čin v posledních třech letech potrestán, a to konkrétně rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2002 pod spisovou značkou 5 T 407/2001 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2002 pod spisovou značkou 3 To 469/2002, se dnem právní moci 6. 11. 2002, kterými byl uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písmeno a) tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších novel, kdy mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4,5 roku a pro výkon trestu byl zařazen do věznice s ostrahou, kdy následně byl rozhodnutím Okresního soudu Brno-venkov ze dne 8. 4. 2004 pod spisovou značkou 12 Pp 21/2004 nařízen výkon trestu odnětí svobody s účinností ode dne 4. 12. 2007, který vykonal dne 16. 1. 2011,
Q. D. jednal v úmyslu pro sebe a současně i pro jiného získat prospěch ve výši nejméně 18 847 000 Kč, neboť výše popsaným jednáním neoprávněně nakládal celkem s nejméně 18 847 gramy (18,847 kilogramů) omamné látky heroin, kdy z údajů Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogovou závislost, které byly získány prostřednictvím celosvětové sítě internet na internetových stránkách této organizace „www.drogy-info.cz/index.php/publikace/vyrocni zpravy“, konkrétně pak z Výroční zprávy o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2011, která byla publikována dne 4. 12. 2012, a z Výroční zprávy o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2012, která byla publikována dne 19. 11. 2013, je patrné, že nejčastěji uváděná cena za 1 gram heroinu v roce 2011 a 2012 činila částku ve výši 1 000 Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 11. 10. 2016, sp. zn. 2 To 64/2016, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Petra Houžvičky dovolání, a to nejprve v blanketní formě, v němž ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. a), d), e), g), h), k) a l) tr. ř. V následném doplnění dovolání pak odůvodnil pouze dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g), k) a l), resp. písm. h) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. upozornil, že pro jednání v nyní předkládané věci byl již pravomocně odsouzen Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. 37 T 3/2014, a to pod bodem II 1-7 tohoto rozsudku, neboť tam uvedené jednání (jež se odehrávalo nejméně od března 2012) se časově překrývá s jednáním v nyní předkládané věci pod body 1-4 (od srpna 2011 do května 2012). K tomu obviněný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 1510/2015 (v jeho předchozí trestní věci) s tím, že trestná činnost, o níž rozhodovaly oba krajské soudy, je jedním skutkem. Podle jeho názoru tak byla porušena zásada ne bis in idem, trestní stíhání v nyní projednávané věci mělo být podle §11 odst. 1 tr. ř. zastaveno. Navíc je pro danou trestnou činnost stíhán, přestože pro ni nebyl vydán na základě platného evropského zatýkacího rozkazu podle zákona o mezinárodní justiční spolupráci, čímž byla porušena zásada speciality.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný namítá, že dle jeho názoru nejsou ve věci příslušné soudy České republiky, neboť je příslušníkem cizího státu a „trestná činnost byla převážně páchána v zahraničí“, na území České republiky nedošlo k ohrožení či dotčení zájmu chráněného trestním zákonem.
Dále obviněný namítá, že nebyly dány podmínky pro uložení společného souhrnného trestu, neboť se jednalo o jeden skutek, ale k takovému postupu by nebyl dán důvod ani v případě, že by mělo být jeho jednání právně posouzeno jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu podle §116 tr. zákoníku. Trestný čin padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku, totiž nebyl spáchán v jednočinném souběhu s drogovou trestnou činností.
Soudy pak podle obviněného dospěly k závěru o jeho organizátorství, neuvedly to však ve výroku o vině odkazem na ustanovení §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Skutková zjištění soudů jsou si tak ve vzájemném extrémním rozporu. Ve vztahu k výroku o trestu obviněný namítá, že soudy nerespektovaly zákonné zásady pro určení druhu trestu a jeho výměry a zároveň zdůrazňuje, že uložení dalších dvou a půl let trestu již neplní žádnou z funkcí, kterou by měl trest mít. Zároveň má za to, že reálnost trestu, k němuž by mohlo trestní stíhání vést, je zcela bez významu vedle trestu, který pro jiný čin byl již obviněnému uložen citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě. Podle obviněného pak také v jeho věci došlo k porušení totožnosti skutku.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný uvedl, že výrok o vině v nyní projednávané věci neobsahuje výrok o vině přečinem padělání a pozměňování veřejné listiny z předchozího rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci „případně též spolu s předcházejícím vadným řízením“ zrušil a přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení a obsah dovolání obviněného. K námitkám uvedl, že za obsahově relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze považovat zejména námitku obviněného, že jeho trestní stíhání bylo nepřípustné, neboť přisouzené jednání v nyní předkládané věci je pouze částí jednoho skutku, pro který byl již odsouzen předchozím rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 37 T 3/2014. Třebaže obviněný odkazuje na závěry Nejvyššího soudu v jeho rozhodnutí sp. zn. 11 Tdo 1510/2015 (učiněné v této předchozí trestní věci obviněného), dle názoru státního zástupce je obsahově zjednodušuje, resp. dezinterpretuje.
Podle státního zástupce se současná aplikační praxe kloní k závěru, že trestný čin spojený s nedovoleným nakládáním s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku má povahu trestného činu trvajícího, který se nerozpadá na jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu, o nichž by bylo namístě samostatně procesně rozhodovat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 801/2012, 6 Tdo 894/2012, 11 Tdo 19/2015, 11 Tdo 159/2016, a 11 Tdo 385/2016, popřípadě 11 Tdo 1450/2016). Potud lze podle státního zástupce názor obviněného považovat za správný. Zároveň však tyto judikatorní závěry nelze vykládat extenzivně do té míry, že jakákoli drogová trestná činnost spáchaná konkrétním pachatelem je vždy jediným skutkem. Judikatorní praxe Nejvyššího soudu pracuje s pojmem tzv. dělících momentů, které mohou způsobit „přerušení“ jediného kontinuálně probíhajícího skutku obviněného. Takovým dělícím momentem může být nejen „sdělení obvinění“ ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř., které má za důsledek rozčlenění celistvého jednání na procesně samostatné skutky (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 19/2015), což však v nyní předkládané věci nepřichází v úvahu. Za moment oddělující určité jednání však lze dle názoru státního zástupce považovat i výraznější časovou přetržku v jednání obviněného, v jejímž důsledku nelze dovodit, že by se jednalo o jediné celistvé jednání (jeden skutek). Z toho pak lze dovodit, že i při charakteru „drogových trestných činů“ jakožto trestných činů trvajících nelze vyloučit, že pachatel postupným, časově odděleným pácháním takových trvajících trestných činů zároveň naplní znaky dílčích útoků pokračujícího trestného činu, pochopitelně jsou-li splněny podmínky ustanovení §116 tr. zákoníku. Aplikují-li se tato východiska (která nijak nepopírají dosavadní závěry citované judikatury a naopak z ní vycházejí) na nyní předkládanou věc, lze považovat jednání obviněného Q. D. pod body 1-4 rozsudku soudu prvního stupně za jediný skutek, přičemž nelze přehlédnout, že mezi tímto skutkem a dalším obdobným jednáním, pro které byl obviněný odsouzen Krajským soudem v Ostravě, existuje významnější časová přetržka v délce několika měsíců. Jednání popsané pod body 1-4 totiž pokrývá období měsíců srpna-listopadu roku 2011, zatímco jednání, pro které byl obviněný Q. D. odsouzen Krajským soudem v Ostravě, se datuje od března roku 2012. K tomu lze ostatně odkázat i na výslovné vyjádření spoluobviněného V. Č., že spoluobviněný P. rozhodl, že se vše na čtyři až pět měsíců zastaví. Podle státního zástupce tak není pravdivé tvrzení obviněného, že by se obě posuzovaná jednání časově překrývala. Jednání posuzované Krajským soudem v Brně na straně jedné a jednání posuzované Krajským soudem v Ostravě na straně druhé představují oddělené dílčí útoky pokračujícího trestného činu, přičemž ony dílčí útoky jsou samy o sobě zároveň trestnými činy trvajícími (v tomto směru se státní zástupce úplně neztotožňuje s názorem soudů obou stupňů, což však z hlediska postavení obviněného nemá význam). Tento stav zároveň správně vyústil v uložení společného (souhrnného) trestu ve smyslu §45 tr. zákoníku. Tuto námitku proto státní zástupce považuje za zjevně neopodstatněnou.
Státní zástupce se pak neztotožňuje ani s námitkami obviněného, že by jeho stíhání pro skutky v nyní projednávané věci bránila tzv. zásada speciality ve smyslu zákona o mezinárodní justiční spolupráci. Tuto námitku obviněný opírá o tvrzení, že „neudělil souhlas“ se svým vydáním pro skutky pod body 1-4. Tvrzené vyslovení souhlasu obviněného však nelze považovat ve smyslu §85 zákona o mezinárodní justiční spolupráci za jakkoli relevantní, neboť z dostupného spisového materiálu vyplývá, že pro uvedené skutky byl obviněný vydán rozhodnutím Okresního soudu v Bielsku-Białej ze dne 28. 11. 2013. Tímto rozhodnutím byl vydán pro skutky specifikované v evropském zatýkacím rozkazu vydaném Okresním soudem v Břeclavi pod sp. zn. 3 Nt 352/2013, tj. pro jednání, které je obsahem výroku o vině pod body 1-4 rozsudku soudu prvního stupně v nyní projednávané věci. K porušení zásady speciality tak v tomto směru dle názoru státního zástupce dojít nemohlo.
Pokud obviněný namítá, že v jeho případě není dána věcná příslušnost tuzemských soudů, není z této námitky podle státního zástupce patrné, jakému dovolacímu důvodu by měla odpovídat. Vzhledem k tomu, že ji sám obviněný řadí pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze se domnívat, že obviněný tím zpochybňuje místní působnost trestních norem. K tomu však lze ve stručnosti odkázat na samotný popis skutku, z něhož bez zřejmých obtíží vyplývá, že k jednání spočívajícímu v nedovoleném nakládání s heroinem docházelo na území České republiky a trestnost jednání obviněného tak byla důvodně posouzena podle českého trestního zákoníku (srov. §4 odst. 1, 2 tr. zákoníku). Tvrdí-li obviněný, že na území České republiky nedošlo k ohrožení nebo poškození zájmu chráněného trestním zákonem, přisvědčit mu dle názoru státního zástupce nelze, neboť trestní zákon zde sankcionuje mj. též dovoz, vývoz, průvoz a přechovávání psychotropní látky pro jiného. Z tohoto hlediska chráněný zájem obviněný jednoznačně porušil.
Zpochybňuje-li obviněný postup soudů spočívající v ukládání společného souhrnného trestu podle §45 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku, vzhledem k výše nastíněným závěrům státní zástupce konstatuje, že podmínky k takovému postupu ve věci dány byly. Upozorňuje-li obviněný, že v případě odlišného trestného činu spáchaného ve vícečinném souběhu, konkrétně přečinu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §348 odst. 1 aliney druhé tr. zákoníku, nelze ukládat společný trest, jde o tvrzení sice věcně správné, avšak není patrné, jaký má vztah k nyní projednávané věci. Krajský soud v Brně totiž výrok o vině tímto přečinem z rozsudku Krajského soudu v Ostravě nepřejímal. Tento trestný čin však bylo třeba zohlednit z hlediska ukládání trestu souhrnného, pro jehož uložení přitom rovněž podmínky splněny byly. Tyto námitky tak lze sice obsahově podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se jedná o námitky jiného nesprávného právního posouzení otázek souběhu, avšak státní zástupce je považuje za zjevně neopodstatněné.
Rovněž s další hmotněprávně relevantní námitkou obviněného, že soud nevyjádřil ve výroku o vině jeho pozici organizátora ve smyslu §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, se státní zástupce neztotožňuje. Obviněný byl uznán vinným pachatelstvím trestného činu, což je závažnější forma trestné činnosti, než organizátorství, které je „pouhým“ účastenstvím. Za tohoto stavu nebylo důvodu jakkoli vyjadřovat ve výroku o vině obviněného jeho postavení účastníka, neboť nebyl účastníkem, ale pachatelem.
Pokud obviněný poukazuje na přílišnou přísnost uloženého trestu, uvádí státní zástupce, že obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, pokud obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Tento dovolací důvod tak nenaplňují námitky pouhé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněnému byl přitom ukládán přípustný druh trestu, a to zcela v rámci zákonné trestní sazby podle §283 odst. 4 tr. zákoníku. Přitom soudy pečlivě vážily zákonná kritéria pro určení druhu trestu a jeho výměry a takto uložený trest náležitě zohledňuje zejména mimořádný rozsah trestné činnosti obviněného, který nedovoleně nakládal s enormním množstvím heroinu, jenž je jednou z nejnebezpečnějších omamných látek.
K námitce porušení zásady totožnosti skutku se státní zástupce nemůže vyjádřit, neboť ji obviněný nijak neodůvodnil. Státní zástupce se neztotožňuje ani s námitkou obviněného, již podřazuje pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Namítá totiž, že ve výroku o vině absentuje výrok o vině přečinem padělání veřejné listiny podle §348 odst. 1 aliney druhé tr. zákoníku z rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tato námitka je poněkud argumentačně nekonzistentní, neboť v předchozích pasážích naopak obviněný namítá, že ve vztahu k tomu přečinu postupovat podle §45 tr. zákoníku nelze, neboť byl ve vícečinném souběhu s „drogovou“ trestnou činností. Námitku „chybějícího výroku“ tak státní zástupce považuje za v podstatě nesrozumitelnou. Tento přečin byl naopak zohledněn ve výroku o uložení souhrnného trestu.
Pokud obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, uvádí státní zástupce, že takto formulovaný důvod dovolání může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu nalézacího dle názoru státního zástupce zatíženo není. Uplatnil-li obviněný rovněž dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a) a d) tr. zákoníku, nelze z obsahu dovolání dovodit žádnou námitku, která by jim odpovídala. V tomto směru se proto k dovolání obviněného nemůže státní zástupce vyjádřit.
Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Nepřípustné je trestní stíhání tehdy, je-li dána některá okolnost uvedená v §11 odst. 1 tr. ř., resp. §11a tr. ř. V takovém případě trestní stíhání nelze zahájit a bylo-li zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Tímto dovolacím důvodem napadnutelná vada tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení nerozhodl, poté co nepřípustnost trestního stíhání vyšla najevo, o zastavení trestního stíhání podle některého z ustanovení §172 odst. 1 písm. d) tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., §223 odst. 1 tr. ř., §231 odst. 1 tr. ř., §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. nebo podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., ač tak učinit měl.
Tomuto dovolacímu řízení podřadil obviněný nejprve námitku porušení zásady ne bis in idem. V souladu s názorem státního zástupce však Nejvyšší soud považuje tuto námitku za zjevně neopodstatněnou. Obviněný především nepřesně cituje skutková zjištění, neboť vychází pouze ze souhrnného časového údaje uvedeného na počátku výroku rozsudku soudu prvního stupně. Tento se však týká jednání všech pachatelů, resp. celé organizované skupiny. Oproti tomu z bodů 1-4 výroku je patrné, že se obviněný na trestné činnosti, pro kterou byl stíhán v projednávané věci, podílel od srpna 2011 nejpozději do 29. 11. 2011. Toto jednání opravdu na sebe plynule navazovalo bez dělících momentů, přitom vzhledem k charakteru jednání, prolínající se činnosti spolupachatelů, domluvy a zajišťování jednotlivých dodávek drog, jejich přechovávání a další expedice, jakož i převoz peněz na další následující dodávky, je lze považovat za jeden skutek ve smyslu hmotného práva (jak s odkazem na relevantní judikaturu uvedl také státní zástupce), v tomto smyslu se také nelze zcela ztotožnit s názorem soudů v předchozím řízení, z jejichž odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že jednání obviněného považovali za samostatné dílčí útoky pokračujícího trestného činu. Tato drobná nepřesnost však na celkové právní posouzení nemá žádný vliv. Jednání, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2014, sp. zn. 37 T 3/2014, ve vztahu k němuž byl obviněnému ukládán společný trest a v rozsudku soudu prvního stupně je citováno pod body 12-18, je pak vymezeno od měsíce března 2012 do 1. 3. 2013 a rovněž z jeho popisu vyplývá, že ze stejných důvodů tvoří jeden skutek ve smyslu hmotného práva. Takto ostatně uvedenou část trestné činnosti obviněného (a pouze tuto) hodnotil i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1510/2015. Doba tří měsíců, po kterou obviněný trestnou činnost nepáchal, tedy nenaplňoval znaky přisouzené skutkové podstaty §283 tr. zákoníku v žádné z alternativ, kterými ji lze spáchat, pak jednoznačně tyto dva skutky odděluje ve smyslu hmotného práva, současně ji však lze považovat za blízkou časovou souvislost ve smyslu §116 tr. zákoníku. Právní posouzení v dané věci je tak zcela správné.
Obviněný dále uvádí, že pro trestnou činnost nebyl vydán na základě platného evropského zatýkacího rozkazu. Jak správně poukázal státní zástupce, tato námitka se nezakládá na pravdě viz rozhodnutí Okresního soudu v Bielsku-Białej ze dne 28. 11. 2013 (č. l. 1159) a ze dne 30. 3. 2015 (č. l. 6782). Jelikož byl obviněný k trestnímu stíhání pro daný skutek vydán, jeho souhlas se nevyžaduje (§198 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
V rámci tohoto dovolacího důvodu obviněný namítl, že v jeho věci nejsou příslušné soudy České republiky, neboť je cizím státním příslušníkem a trestná činnost se odehrávala převážně v zahraničí a na území České republiky nedošlo k ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem (což ovšem blíže nevysvětlil). Lze se domnívat, že tímto obviněný namítá porušení zásady teritoriality vyjádřené v §4 tr. zákoníku. Ze samotného znění tohoto ustanovení [konkrétně odst. 2 písm. a)] je však zřejmé, že taková námitka nemůže obstát. Skutečnost, že obviněný je cizím státním příslušníkem, je v tomto ohledu zcela bez významu. Dále postačuje, jestliže se pachatel na území České republiky jednání dopustil zčásti. V daném případě však, jak je zřejmé z popisu skutkových okolností, došlo na území České republiky i k ohrožení chráněného zájmu, tedy zájmu společnosti na kontrole nakládání s omamnými a psychotropními látkami.
Další námitka týkající se aplikace §43 a §45 tr. zákoníku pak navazuje na výše uvedenou námitku, podle které jednání, pro které byl obviněný uznán vinným v projednávané věci, a jednání, kterým byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2014, sp. zn. 37 T 3/2014, tvořilo jediný skutek. Lze tedy odkázat na to, co již bylo výše řečeno. Pokud jde o trestný čin padělání a pozměnění veřejné listiny, kterým byl obviněný rovněž uznán vinným citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, lze říci pouze tolik, že výrok o vině tímto trestným činem nebyl soudem prvního stupně zrušen a ve vztahu k tomuto trestnému činu nebyl ukládán společný trest, ale pouze trest souhrnný. Námitka obviněného tak (stejně jako námitka podřazená dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.) vychází zřejmě z nepochopení napadeného rozhodnutí. Z nepochopení napadeného rozhodnutí vychází zřejmě i námitka týkající se údajného organizátorství trestné činnosti ze strany obviněného. Takový závěr v napadeném rozhodnutí obsažen není. Z výroku je naopak zřejmé, že obviněný trestnou činnost spáchal jako pachatel, nikoli jako účastník.
Pokud jde o námitky týkající se výroku o trestu, obviněný sice dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. formálně uplatnil ve svém blanketním dovolání, v následném doplnění jej však už nezmiňuje a tuto námitku mu nepodřadil. Bez ohledu na to je však třeba říci, že k nápravě vad výroku o trestu je určen primárně právě tento dovolací důvod, který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Je zřejmé, že obviněný se touto námitkou domáhá právě přehodnocení výměry trestu, ovšem nad rámec toho, co v dovolacím řízení umožňuje trestní řád. Navíc je z odůvodnění obou rozhodnutí zřejmé, že soudy uvedená hlediska zvážily a své závěry řádně zdůvodnily.
Další námitku údajného nerespektování zásady totožnosti skutku obviněný nijak blíže nespecifikoval ani nepodřadil žádnému dovolacímu důvodu. K takové námitce se tedy nelze vyjádřit ani nad rámec dovolacího řízení (jedná se de facto o námitku porušení procesního předpisu, která není v katalogu zákonných dovolacích důvodů obsažena).
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. K námitce chybějícího výroku o vině trestným činem padělání a pozměnění veřejné listiny lze odkázat na to, co už bylo výše řečeno.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný uplatnil druhou alternativu jmenovaného dovolacího důvodu, která nemůže být naplněna za situace, kdy Nejvyšší soud vady vytýkané obviněným na základě dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. e), g), h) a k) tr. ř. v napadeném rozhodnutí neshledal.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. e), g), h), k) a l) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného Q. D. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 12. 2017
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu