ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1372.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 1372/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněné AUTOVARS, a.s. , se sídlem v Praze 1, Mezibranská č. 1579/4, identifikační číslo osoby 25069322, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Vítkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Argentinská č. 783/18, proti povinnému M. V. , zastoupenému Mgr. Ing. Jiřím Dostálem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská č. 68/9, pro 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 34 EXE 5682/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. listopadu 2016, č. j. 8 Co 773/2016-44, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 1. srpna 2016, č. j. 34 EXE 5682/2015-26, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Filipem Exnerem, Exekutorský úřad Praha 7, pod sp. zn. 151 EX 997/15.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o. s. ř., když napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu týkající se zejména způsobu průběhu odvolacího řízení a odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu dle §157 odst. 2 o. s. ř. Dovolatel ve svém podání namítá, že při posouzení, zda je návrh na zastavení exekuce předčasný či nikoliv, měl odvolací soud především vycházet ze závěru JUDr. Miroslava Hauerlanda, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 5, o tom, že tato exekuce (původně vedena pod sp. zn. 027 EX 01/06), byla zastavena z důvodu nemajetnosti dovolatele v prosinci 2010. Odvolací soud ve svém rozhodnutí vychází z domněnek soudního exekutora JUDr. Filipa Exnera, který předpokládá další úkony směřující ke zjištění a zajištění případného majetku dovolatele, byť z uvedeného vyplývá, že dovolatel žádný majetek nemá. Pakliže je exekuce vedena od roku 2006 (původně pod sp. zn. 027 EX 01/06), nelze návrh na zastavení exekuce považovat za předčasný. Přestože důkazy a tvrzení zcela naplňují smysl ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci tím, že se ve svém závěru od tohoto ustanovení odchýlil. Dovolatel dále s poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 1336/2006 namítá, že je odvolací řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když se odvolací soud nevypořádal s námitkou dovolatele, že je již několik let skutečně nemajetný a finanční prostředky, které má z minimálního příjmu stačí pouze na uspokojení základních životních potřeb. Napadené rozhodnutí dle dovolatele není ve vztahu k nemajetnosti a předčasnosti podání návrhu na zastavení exekuce dostatečně odůvodněné a dovolatel jej považuje za nepřezkoumatelné. Závěrem dovolatel dodává, že má za to, že postup odvolacího soudu je v rozporu s principy právního státu, zejména s právem na spravedlivý proces. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že „exekuce zahájená na základě rozhodnutí Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 3. 12. 2015, č. j. 34 EXE 5682/2015-19, se podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., zcela zastavuje“, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání vyjádřila tak, že se zcela ztotožňuje s názorem soudů obou stupňů. Stanovisko soudního exekutora z roku 2010 není pro posouzení současné majetkové situace povinného relevantní a výkon řízení navíc zatím nedospěl do fáze, kdy by z něj mohly být patrné jakékoli majetkové poměry povinného. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání povinného zamítl a oprávněné přiznal náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen o. s. ř., a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Postup obecných soudů při posouzení důvodnosti návrhu povinného na zastavení exekuce na základě ustanovení §268 odst. 1 písm. e), tj. kdy průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, je totiž s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v souladu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1491/2016 a ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016), a není ani důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, či ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014).
Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z hlediska jejího obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce. Tak je tomu zejména v případě, kdy sám exekutor soudu sdělí, že doposud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky, mimo jiné např. vzhledem k tomu, že povinný se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody.
V posuzovaném případě bylo soudu poskytnuto vyjádření soudního exekutora ze dne 24. října 2016 (č. l. 37), podle kterého v této exekuční věci dosud nebylo (ani nemohlo být) vymoženo žádné peněžité plnění, neboť povinný bezprostředně po doručení výzvy dle §46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o exekutorech a exekuční činnosti (dále jen „ex. řádu“) podal návrh na zastavení exekuce, čímž znemožnil, aby byly splněny podmínky dle §52 odst. 3 ex. řádu. I přesto, že provedená šetření majetku povinného byla prozatím neúspěšná, považuje soudní exekutor návrh povinného přinejmenším za předčasný. Majetkové poměry povinného nepovažuje v tuto chvíli za objektivně verifikované, když s ohledem na podaný návrh prozatím nepřistoupil k pokusu o provedení exekuce prodejem movitých věcí. Současně podotkl, že povinný je v plně produktivním věku a není tak zřejmé, proč jeho příjmy ze zaměstnání dosahují tak nízké výše a zda je či není objektivně v jeho silách tyto příjmy jakkoli navýšit. Stejně tak není vyloučeno, že poměry povinného se v dohledné době zlepší natolik, že bude možno vymáhanou pohledávku alespoň částečně uspokojit. S ohledem na výše uvedené lze danou zprávu považovat za vyhovující zmíněným materiálním požadavkům; ostatně soudy posoudily návrh povinného na zastavení exekuce jako předčasný proto, že soudní exekutor předpokládá další úkony směřující k zjištění a zajištění případného majetku povinného a rovněž z důvodu, že povinný podal návrh na zastavení exekuce bezprostředně po doručení výzvy dle §46 odst. 6 ex. řádu; lze tak pro futuro očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného. Teprve v případě, že by ani v budoucnu nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněné, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce.
Na základě řečeného lze konstatovat, že obecné soudy postupovaly zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jestliže dospěly k závěru, že důvod dle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zde (nyní) nebyl dán.
V dané věci není ani důvod k úsudku, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces jakožto základního práva podle Listiny základních práv a svobod, neboť obecné soudy se v rámci posouzení důvodnosti návrhu zabývaly všemi dovolatelem odkazovanými skutečnostmi, provedly odpovídající šetření a své rozhodnutí náležitě a srozumitelně odůvodnily. Dovolací soud proto nesdílí názor dovolatele, že soudy měly vycházet ze závěru JUDr. Miroslava Hauerlanda, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha 5, o tom, že tato exekuce (původně vedena pod sp. zn. 027 EX 01/06), byla zastavena. Rozhodnými prameny jsou především podklady o majetkových poměrech a úkonech provedených v rámci konkrétního exekučního řízení.
K vadám uvedeným v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. dubna 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu