Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.08.2017, sp. zn. 20 Cdo 1909/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1909.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1909.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 1909/2017 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Ivany Kudrnové, v exekuční věci oprávněného Ing. P. M. , zastoupeného Mgr. Tomášem Fabíkem, advokátem se sídlem v Brně, Chládkova 28a, proti povinné EWA WESSIK a. s. , se sídlem v Brně, Palackého třída č. 3048/124, identifikační číslo osoby 29207169, zastoupené JUDr. Stanislavem Keršnerem, advokátem se sídlem v Brně, Orlí č. 492/18, pro nepeněžité plnění, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 79 EXE 622/2015, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2017, č. j. 20 Co 192/2016-46, takto: Dovolání povinné se odmítá . Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Nejvyšší soud dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 1. 2017, č. j. 20 Co 192/2016-46, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jeno. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatelka jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. označila skutečnost, že dovoláním napadené usnesení „závisí na vyřešení právní otázky, která má být, podle názoru povinného, dovolacím soudem posouzena jinak“. Z obsahu dovolání je dále zřejmé, že podle mínění dovolatelky by dovolací soud měl právní otázku posoudit jinak než soud odvolací. Dovolatelka však patrně přehlédla, že takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení §237 o. s. ř. neobsahuje. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, oproti očekávání dovolatelky míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I kdyby dovolatelka uplatnila čtvrtý z předpokladů přípustnosti vymezených v ustanovení §237 o. s. ř., musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť judikaturu (přitom nebyla povinna uvést konkrétní spisovou značku rozhodnutí dovolacího soudu - srovnej nález Ústavního soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. I. ÚS 3507/16) od níž by se měl odchýlit, neuvedla. Nad rámec uvedeného lze zdůraznit, že odvolací soud se s právní otázkou řešenou v napadeném rozhodnutí, zda časově neomezená povinnost povinné zdržet se zásahů do výkonu užívacího práva oprávněného k pronajatým nebytovým prostorům ve vlastnictví povinné trvá po celou dobu platnosti předběžného opatření, a to přesto, že oprávněný i po vydání vykonávaného exekučního titulu opět porušil smluvní povinnost nájemce, vypořádal v souladu s ustálenou praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit (srov. např. stanovisko „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/2005 pod č. 101 a usnesení ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2101/2007). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 8. 2017 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/29/2017
Spisová značka:20 Cdo 1909/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.1909.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Exekuce
Dovolání
Dotčené předpisy:§241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014
§237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2017-11-16