ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2088.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 2088/2017-275
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny, a soudkyň JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné České spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova č. 1929/62, identifikační číslo osoby 452 44 782, zastoupené JUDr. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 4, Bohuslava Martinů č. 1051, proti povinné J. V. , M., za účasti manžela povinné J. V. , M., zastoupeným Mgr. Janem Kostkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská č. 874/36, pro 2 887 532 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 43 EXE 2913/2014, o dovolání povinné a jejího manžela proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2016, č. j. 11 Co 876/2015-211, takto:
I. Dovolání povinné a jejího manžela směřující do části výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2016, č. j. 11 Co 876/2015-211, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 8. 2015, č. j. 43 EXE 2913/2014-140, o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce, se odmítá .
II. Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2016, č. j. 11 Co 876/2015-211, v části výroku, kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 8. 2015, č. j. 43 EXE 2913/2014-140, tak, že se návrh manžela povinné na částečné zastavení exekuce prováděné v rozsahu exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem JUDr. Zdeňkem Zítkou, Exekutorský úřad Plzeň-město ze dne 6. 2. 2014, č. j. 108 EX 08529/13-026, zamítá, se zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní osud v Mostě usnesením ze dne 18. 8. 2015, č. j. 43 EXE 2913/2014-140, (dále jen „soud prvního stupně“) rozhodl o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce (výrok I). Dále k návrhu manžela povinné částečně zastavil exekuci prováděnou podle exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Zděňka Zítky, Exekutorský úřad Plzeň-město, ze dne 6. 2. 2014, č. j. 108 EX 08529/13-026, přikázáním pohledávky manžela povinné z běžného účtu u peněžního ústavu vedeného u Raiffeisen bank, a. s. (dále jen „postižením peněžního účtu manžela povinné“) - výrok II. V odůvodnění uvedl, že důvod pro částečné zastavení exekuce nenastal, neboť částečné plnění na vymáhanou pohledávku ve výši 1 979 480,40Kč , které měla dostat oprávněná z výtěžku z prodeje podniku realizovaného v insolvenčním řízení, nebylo prokázáno. Důvod k úplnému zastavení exekuce pro nemajetnost povinné taktéž nenastal, když soud prvního stupně uzavřel, že nebylo (i z objektivních důvodů, když řízení před soudním exekutorem probíhalo ke dni podání návrhu povinné jeden měsíc) ukončeno šetření soudního exekutora o majetku povinné, a samotné tvrzení povinné k tomuto závěru vést nemůže. Částečné zastavení exekuce prováděné postižením peněžního účtu manžela povinné soud prvního stupně odůvodnil tím, že vymáhaný závazek povinné z vykonávaného exekučního titulu [(tj. ze směnečného platebního rozkazu vydaného Městským soudem v Praze ze dne 18. 5. 2010, č. j. 47 Cm 117/2010-18)], není závazkem náležejícím do společného jmění manželů (dále jen „SJM“), když ve smyslu ustanovení §143 odst. 1 písm b) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinným do 31. 12. 2013 – dále jen“obč. zák.“, nebylo prokázáno, že jde o závazek náležející do SJM. Povinná převzala vymáhaný směnečný závazek bez souhlasu manžela. Manžel povinné nebyl účastníkem Smlouvy o úvěru, č. 448-085-06, ze dne 30. 6. 2006 a na ni navazující Smlouvy o vyplňovacím právu směnečném ze dne 29. 9. 2008, uzavřených mezi oprávněnou a dlužníkem, společností SOLAREGEN LÁZNĚ, s. r. o (dále jen „společnost“), za níž, jako statutární zástupce, jednala povinná. Úvěr byl zajištěn směnkou, jejímž avalem byla povinná. S ohledem na majetkové poměry povinné a jejího manžela, tím že povinná převzala ručitelský závazek ze směnky zajišťující závazek společnosti splatit úvěr oprávněné, povinná překročila míru přiměřenou jejich majetkovým poměrům. Dále učinil závěr, že i kdyby byl závazek v době jeho vzniku (ke dni 30. 6. 2006) součástí SJM, tak podle obsahu notářského zápisu sepsaného notářkou Mgr. Ludmilou Polívkovou, ze dne 10. 12. 2010, sp. zn. NZ 219/2010, 262/2010, byl výlučným závazkem povinné, když výslovně pod bodem „Za druhé“ notářského zápisu je uvedeno, že ve výlučném vlastnictví povinné budou veškerá aktiva a pasiva vyplývající z její podnikatelské činnosti ve společnosti, tj. i ručitelský závazek povinné za dluh společnosti. Pro tyto důvody nelze vést exekuci na peněžní účet manžela povinné podle §262a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. s. ř.“.
Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) napadeným usnesením ze dne 14. 12. 2016, č. j. 11 Co 876/2015-11, usnesení okresního soudu ve výroku I změnil tak, že exekuci částečně zastavil o částku 2 254 134,16Kč a usnesení okresního soudu v části, o zamítnutí návrhu povinné na úplné zastavení exekuce z důvodu její nemajetnosti, potvrdil. Dále odvolací soud změnil usnesení okresního osudu ve výroku II tak, že návrh manžela povinné na částečné zastavení exekuce prováděné přikázáním peněžité pohledávky z peněžního účtu manžela povinné zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že vyhověl návrhu oprávněné na částečné zastavení exekuce pro částku, která jí byla mimo exekuci na vymáhanou pohledávku vyplacena. Z důvodu neukončení šetření o majetku povinné potvrdil závěr okresního soudu, že důvod pro zastavení exekuce dle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nenastal a že rozhodnutí o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce je věcně správné. Závěr o zamítnutí návrhu manžela povinné na zastavení exekuce přikázáním pohledávky z jeho peněžního účtu odůvodnil tím, že po provedeném dokazování před odvolacím soudem, má za prokázáno, že vymáhaný závazek povinné, vzhledem k majetkovým poměrům manželů, nepřekročil míru přiměřenou jejich majetkových poměrů a povinná závazek převzala se souhlasem manžela. Odvolací soud vyšel z toho, že Smlouvou o vyplňovacím právu směnečném ze dne 29. 9. 2008 byl zajištěn úvěr ve výši 4 600 000 Kč, který poskytla oprávněná společnosti na základě úvěrové smlouvy ze dne 30. 6. 2006, č. 448 085-06. Manžel povinné v podání, došlém soudu prvního stupně dne 28. 5. 2015, potvrdil, že ke smlouvě o úvěru dal souhlas. Souhlasil i se Smlouvou o vyplňovacím právu směnečném ze dne 30. 6. 2006, kterou podepsal. Tento souhlas manžela povinné považoval odvolací soud a oprávněná za souhlas udělený při prvním použití majetku ve společném jmění manželů, takže k navazujícímu právnímu jednání v souvislosti s podnikáním povinné dle §146 obč. zák., již dalšího souhlasu manžela nebylo třeba. Smlouva o vyplňovacím právu směnečném ze dne 29. 9. 2008, nahradila původní smlouvu ze dne 30. 6. 2006. V den následující po uzavření smlouvy ze dne 29. 9. 2008, povinná a její manžel společnosti půjčili částku 3 091 534,60 Kč ze společného jmění manželů. Částku předávali postupně v hotovosti nebo bankovním převodem v průběhu dvou let od dne 19. 6. 2006. Disponovali tak finanční částkou, kterou nepotřebovali k uspokojování svých potřeb, když ji mohli půjčit. Kromě této částky poskytli společnosti i zástavu, a to podílové listy v hodnotě 1 100 000 Kč, taktéž náležejících do jejich SJM. Vytkl dále okresnímu soudu nesprávný závěr, že smlouva o zúžení SJM ze dne 10. 12. 2010, tj. po více jak dvou letech od vzniku závazku, mohla mít vliv na vymáhaný závazek.
Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání povinná a její manžel, vyjma výroku o částečném zastavení exekuce pro částečnou úhradu na vymáhanou pohledávku mimo exekuci, když rozsah dovolání lze dovodit jednoznačně z jeho obsahu (§41 odst. 1 o. s. ř.). Podle dovolatelů je přípustnost dovolání dána tím, že odvolací soud se při řešení otázky, zda jsou splněny podmínky pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu. V daném případě odvolací soudu si sice vyžádal od soudního exekutora zprávu o průběhu exekuce, avšak z napadeného rozhodnutí nevyplývá, zda si odvolací soud vyžádal též vyjádření soudního exekutora k samotnému návrhu povinné na zastavení exekuce pro nemajetnost. Rovněž nelze přehlédnou, že se k tomuto návrhu oprávněná nevyjádřila. Odvolací soud měl postupovat podle usnesení dovolacího soudu ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2675/2011, a exekuci zastavit z důvodu, že oprávněná nevyjádřila výslovně nesouhlas se zastavením exekuce. Povinná i nadále tvrdila, že je nemajetná a jediným postižitelným majetkem jsou peněžní prostředky ve výši 13 280 Kč na účtu manžela, které byly protiprávně soudním exekutorem postiženy, a přes tři roky trvající exekuce tak ukazuje, že výtěžek exekuce nepostačí ani ke krytí jejich nákladů. Přípustnost dovolání spatřovali dále v tom, že odvolací soud řešil otázku, zda „ lze souhlas manžela povinné s převzetím směnečného rukojemství povinnou považovat za souhlas s použitím majetku v SJM k podnikání podle §146 obč. zák.“, která dosud nebyla dovolacím soudem řešena. Zodpovězení této otázky má následně právní význam pro posouzení, zda další směnečné rukojemství může být povinnou převzato již bez souhlasu manžela povinné. Dovolatelé se závěrem odvolacího soudu, že podpisem Smlouvy o vyplňovacím právu směnečném ze dne 30. 6. 2006 manžel povinné udělil souhlas při prvním použití majetku v SJM k podnikání podle §146 obč. zák., v důsledku toho již nebyl nutný souhlas manžela povinné s uzavřením nové Smlouvy o vyplňovacím právu směnečném ze dne 29. 9. 2008, týkající se nově vystavené směnky vlastní společností opět s avalem povinné. Namítali, že ustanovení §146 obč. zák. se nevztahuje na směnečné rukojemství, neboť jeho převzetí povinnou nepředstavuje nakládání s majetkem v SJM k podnikání. Směnečný závazek je závazkem peněžitým. Navíc nelze ze souhlasu manžela povinné s uzavřením Smlouvy o vyplňovacím právu směnečném ze dne 30. 6. 2006 vyvodit bez dalšího i souhlas manžela povinné s uzavřením nové Smlouvy o vyplňovacím právu směnečném ze dne 29. 9. 2008 či k převzetí dalších závazků. Výslovný souhlas manžela povinné s uzavřením Smlouvy o vyplňovacím právu směnečném ze dne 29. 9. 2008 zcela chybí. Navíc odvolací soud se nezabýval skutečnostmi, které by z pohledu udělení případného souhlasu byly pro manžela povinné rozhodné. Jde o porovnání obsahu práv a povinností z obou smluv, ale především o skutečnost, že směnka vystavena den 29. 9. 2008 nebyla již avalována jednatelkou A. T., čímž se riziko vyplývající ze směnečného rukojemství výlučně přesunulo na povinnou. To jsou důvody, pro které nelze souhlas manžela povinné ani předjímat. Ze strany povinné se proto jedná o převzetí směnečného závazku vybočujícího z míry přiměřených majetkových poměrů manželů, který povinná převzala bez souhlasu manžela. Závazek není součástí SJM ve smyslu ustanovení §143 odst. 1 písm. b) obč. zák. Zcela bez právního významu je skutečnost, že manžel povinné v podání ze dne 28. 5. 2015 uvedl, že dal souhlas ke smlouvě o úvěru, protože nebyl smluvní stranou. Navrhovali, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soud zpět k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského právního řádu) projednal a rozhodl o něm podle občanského právního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), když návrh na zahájení exekučního řízení došel následně pověřenému soudnímu exekutorovi dne 16. 12. 2013.
Postup obecných soudů při posouzení důvodnosti návrhu povinné na zastavení exekuce na základě ustanovení §268 odst. 1 písm. e), tj. kdy průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů, je totiž s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu v souladu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1491/2016), a není ani důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.). Odkaz dovolatelů na rozsudek Nejvyššího soudu ze den 24. 8. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2675/2011 , s řešenou problematikou nesouvisí (vyjadřuje se k otázce zastavení exekuce za předpokládaného souhlasu oprávněného, který obdržel výzvu soudního exekutora a ve lhůtě se nevyjádřil, ač byl ve výzvě poučen o následcích jeho nekonání).
Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, a ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014).
Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z hlediska jejího obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce. Tak je tomu zejména v případě, kdy sám exekutor soudu sdělí, že doposud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky, mimo jiné např. že má informace, které umožňují vést exekuci prodejem movitých věcí.
V posuzované věci bylo soudu poskytnuto vyjádření soudního exekutora ze dne 2. 12. 2016 (č. l. 182). Z něho soud zjistil, že soudní exekutor v této věci dosud nevymohl žádnou částku. Z důchodu povinné nelze srážky provádět, povinná nevlastní žádný nemovitý majetek, nemá evidováno žádné motorové vozidlo, smlouva o penzijním pojištění u Penzijní společnosti a. s. byla ukončena 28. 2. 2011 a částka 61 173,44 Kč byla povinné vyplacena. Povinná je dosud jediným společníkem firmy SOLAREGENT LÁZNĚ, s. r. o. V rámci exekuce byl postižen peněžní účet manžela povinné. Soupis movitých věcí povinné dosud nebyl proveden. Nebyla vyřešena otázka provedení soupisu motorového vozidla, když s ohledem na zúžení společného majetku manželů nebylo dosud ukončeno šetření majetku povinné a jejího manžela. Z obsahu tohoto sdělení vyplývá implicitní závěr, že soudní exekutor je připraven vést exekuci prodejem movitých věcí. Ačkoli lze danou zprávu považovat za obsahově i informačně relativně stručnou, přesto výše zmíněným materiálním požadavkům zásadně vyhovuje; ostatně soudy posoudily návrh povinné na zastavení exekuce jako nedůvodný proto, že soudní exekutor dosud nedokončil prověřování majetkových poměrů povinné a nevyčerpal všechny možnosti způsobu provedení exekuce. Teprve v případě, že by ani v budoucnu nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněné, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce.
Na základě řečeného lze konstatovat, že obecné soudy postupovaly zcela v souladu s výše uvedenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, jestliže dospěly k závěru, že důvod dle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. zde (nyní) nebyl dán. Rozhodnutí odvolacího soudu o potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinné na zastavení exekuce je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Z výše uvedených důvodů není dovolaní povinné směřující do části výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 12. 2016, č. j. 11 Co 876/2015-211, jíž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 18. 8. 2015, č. j. 43 EXE 2913/2014-140, o zamítnutí návrhu povinné na zatavení exekuce, přípustné a Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Naopak dovolání povinné a jejího manžela je přípustné, pokud odvolací soud neshledal důvod pro částečně zastavení exekuce k návrhu manžela povinné prováděné v rozsahu exekučního příkazu vydaného soudním exekutorem JUDr. Zdeňkem Zítkou, Exekutorský úřad Plzeň-město ze dne 6. 2. 2014, č. j. 108 EX 08529/13-026, postižením peněžního účtu manžela povinné u peněžního ústavu, a návrhu manžela povinné v této části na zastavení exekuce nevyhověl, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o. s. ř.). Takové vady se však z obsahu spisu nepodávají.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného nebo procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
V posuzované věci bylo exekuční řízení zahájeno dne 16. 12. 2013, za účinnosti občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. 12.2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
V projednávané věci je dále podstatné, že vymáhaný dluh vznikl (dne 29. 9. 2008) ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Podle přechodných ustanovení nového občanského zákoníku (§3028 odst. 3 o. z.) se vznik dluhu včetně práv a povinností z něho vyplývajících řídí dosavadními právními předpisy, jimiž se řídí i vypořádání zaniklého SJM (§3028 odst. 2 o. z.). Tímto předpisem je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013.
Podle ustanovení §262a odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, a následně stejné znění zákona bylo vloženo do §262a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2014 do 30. 6. 2015, výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinného, přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního ústavu, přikázáním jiné peněžité pohledávky manžela povinného nebo postižením jiných majetkových práv manžela povinného lze nařídit tehdy, jde-li o vydobytí závazku (dluhu), který patří do společného jmění manželů. Ustanovení hlavy druhé a třetí se použije přiměřeně.
Podle ustanovení §143 odst. 1 písm. a) obč. zák. společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo, jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.
Podle ustanovení §143 odst. 1 písm. b) obč. zák. společné jmění manželů tvoří závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.
Podle §146 obč. zák. platí, že majetek se společném jmění manželů nebo jeho část může jeden z manželů použít k podnikání se souhlasem druhého manžela. Souhlas je třeba udělit při prvním použití majetku ve společném jmění manželů nebo jeho části. K dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba.
Podle §3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.
Podle §3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Podle §3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
V projednávané věci je stěžejní otázkou právního posouzení, zda v exekuci vymáhaná pohledávka oprávněné vůči povinné, o níž není sporu, že vznikla za trvání manželství odvolatelů, je pohledávkou náležející do jejich společného jmění a zda lze pro její uspokojení vést exekuci na výlučný majetek manžela povinné, tj. postihnout peněžní prostředky na jeho peněžním účtu u banky.
Podle ustanovení §143 odst. 1 písm. b) obč. zák. bylo namístě zkoumat, zda na závazek, který na sebe vzala povinná tím, že se stala avalem (jediným ručitelem) na směnce vlastní vystavené společností ve prospěch oprávněné dne 29. 9. 2008, nedopadají zákonem stanovené výjimky, které jej činí výlučným závazkem povinné. Jinak řečeno, zda zmíněný závazek povinná převzala se souhlasem manžela a zda jeho rozsah nepřesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů.
Dovozoval-li odvolací soud souhlas manžela povinné od údajného generálního předem daného souhlasu manžela povinné s použitím majetku v SJM v souvislosti s jejím podnikáním, když manžel povinné soudu v podání ze dne 28. 5. 2015 písemně potvrdil, že o úvěrové smlouvě č. 0112627449 ze dne 30. 6. 2006 věděl a dále z toho, že na Smlouvě o vyplňovacím právu směnečném č. S 448-085-06 ze dne 30. 6. 2006 manžel povinné podepsal text, že „Souhlasí se všemi povinnostmi, které mé manželce vznikly na základě této smlouvy o vyplňovacím právu směnečném č. S 448-085-06“ a text“Souhlasím se všemi povinnostmi, které má, manželce vznikly na základě avalu směnky podle této smlouvy o splňovacím právu směnečném č. S 448-085-06/2“, pak tak učinil v rozporu s již dříve přijatým rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 1999, sp. zn. 2 Cdon 2072/97, od něhož nemá dovolací soud důvod se odchýlit, byť v něm poukazované ustanovení §148a obč. zák. bylo zákonem č. 91/1998 Sb. zrušeno a stejným zákonem s účinností od 1. 8. 1998 do 31. 12. 2013 nahrazeno ustanovením §146 obč. zák.
Souhlasem, ve smyslu ustanovení §146 obč. zák., tak i nyní se rozumí, obecný (generální) předem daný souhlas manžela podnikatele poté, co tento zahájil podnikání, a to před prvním právním úkonem, při němž měl být, v souvislosti s jeho podnikáním, použit majetek (jeho část) náležející do SJM. Muselo tedy jít o souhlas k použití jakéhokoli (blíže neurčeného) majetku v SJM (nejen např. společných úspor) za uvedeným účelem a kdykoliv později. Jde tak o jednostranný právní úkon adresovaný druhému manželovi Z toho logicky vyplývá, že souhlas k jednorázovému použití majetku v SJM na konkrétní podnikatelský účel sám o sobě není souhlasem ve smyslu shora citovaného ustanovení.
Ze skutkového zjištění odvolacího soudu, nelze i při jejich respektování učinit právní závěr, že souhlas manžela povinné s použitím majetku (jeho části) v SJM v začátcích podnikání povinné byl kvalifikovaným obecným souhlasem. Respektive, že by posuzovaná písemná prohlášení manžela povinné mohla nasvědčovat tomu, že by tu kdy vůbec souhlas manžela povinné byl a to pro případ, že by byl jím udělen konkludentně.
Nadto jakýmkoliv úvahám o případném souhlasu manžela povinné s převzetím vymáhaného závazku povinnou brání skutečnost, že jde o (směnečný) rukojemský závazek povinné. Povinná jako aval na směnce ze dne 29. 9. 2008 převzala ručení za směnečný peníz uvedený na směnce.
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 18. 5. 1973, sp. zn. 1 Cz 43/73, uveřejněném pod číslem 61/1973 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v usnesení ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 29 Odo 398/2005, vyslovil právní názor, že převzetí ručitelského závazku jedním z manželů není právním úkonem (nyní právním jednáním), který by bylo možné charakterizovat jako nakládání s majetkem v SJM či výkonem správy společné věci v SJM, ale jde o úkon spadající do výlučné dispoziční sféry každého z manželů zvlášť. I kdyby dal manžel výslovně souhlas s převzetím ručitelského závazku druhému manželu, nemění to nic na charakteru závazku, tj. že jde o výlučný závazek (dluh) manžela, který ručitelské závazek přijal.
Ze shora uvedeného však vyplývá, že odvolací soud při řešení otázky, zda v exekuci vymáhaná pohledávka je součástí společného jmění dovolatelů z pohledu splnění podmínek uvedených v ustanovení §143 odst. 1 písm. b) obč. zák., nepostupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu; jeho právní posouzení návrhu manžela povinné na částečné zastavení exekuce prováděné přikázáním pohledávky z jeho účtu u peněžního ústavu je tak (zatím) neúplné a tudíž i nesprávné (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243e odst. 1 o. s. ř. a usnesení odvolacího soudu v části měnícího výroku o zamítnutí návrhu manžela povinné na částečné zastavení exekuce prováděné přikázáním pohledávky manžela povinné z peněžního účtu vedeného u peněžního ústavu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta prvá o. s. ř.), aniž by se již zabýval ostatními námitkami dovolatelů.
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný (§243g odst. 1, §226 o. s. ř.); v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud prvního stupně nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale i o nákladech původního řízení (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 12. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu