ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2110.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 2110/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněné Pražská energetika, a. s. , se sídlem v Praze 10, Na Hroudě č. 1492/4, identifikační číslo osoby 60193913, zastoupené Mgr. Jaroslavem Trkovským, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí č. 124, proti povinným 1) J. V. , zastoupené Mgr. Lenkou Brodskou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Jámě č. 699/1, a 2) J. V. , pro 8 702 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE 381/2015, o dovolání povinné 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2016, č. j. 29 Co 107/2016-54, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání povinné 1) ze dne 30. června 2016 doplněné podáním ze dne 20. ledna 2017 proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2016, č. j. 29 Co 107/2016-54, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Dovolatelka uvádí: „Dovolatelka podává toto dovolání z důvodu uvedeného v ust. §241a odst. 1 o. s. ř., tedy z důvodu, že odvolací soud (shodně jako soud prvního stupně) v napadeném rozhodnutí dle jejího názoru dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci a má tak za to, že by dovolacím soudem měla být vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ Z obsahu dovolání je zřejmé, že podle mínění dovolatelky by dovolací soud měl právní otázku posoudit jinak než soud odvolací. Dovolatelka však patrně přehlédla, že takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení §237 o. s. ř. neobsahuje. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, oproti očekávání dovolatelky míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatelka, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I kdyby dovolatelka uplatnila čtvrtý z předpokladů přípustnosti vymezených v ustanovení §237 o. s. ř., musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013). Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, neboť judikaturu dovolacího soudu, od níž by se měl odchýlit, neuvedla.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu