ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2456.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 2456/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněné MONETA Auto, s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Vyskočilova č. 1422/1a, identifikační číslo osoby 60112743, zastoupené JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída č. 15/16, proti povinnému Ing. M. Š. , zastoupenému Mgr. Evou Decroix, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Jiráskova č. 2159/25, pro 134 674,88 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 2 EXE 4570/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 24. února 2016, č. j. 54 Co 720/2015-169, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání povinného proti druhému výroku usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě ze dne 24. února 2016, č. j. 54 Co 720/2015-169, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v tom, že podle jeho názoru se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu - konkrétně dovolatel zmiňuje „rozsudek Nejvyššího soudu, č. j. 20 Cdo 4125/2010 ze dne 15. 8. 2012“, čímž patrně myslí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. srpna 2012, sp. zn. 20 Cdo 4125/2010 - tím, že se nezabýval dalším odvolacím důvodem povinného, a sice skutečností, že dosud nebylo rozhodnuto o odvolání povinného proti exekučnímu titulu, když se k tomuto odvolacímu důvodu vyjádřil pouze tak, že bude ještě nezbytné se s tímto návrhem vypořádat.
Dovolatel však přehlíží, že Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako předpoklad jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (shodně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Tak je tomu i v projednávané věci.
Povinný v odvolání ze dne 21. srpna 2015 proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 6. srpna 2015, č. j. 2 EXE 4570/2012-126, kterým byl zamítnut návrh povinného na zastavení exekuce, uvedl, že dosud nebylo projednáno jeho odvolání ze dne 2. srpna 2011 proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 11. května 2011, č. j. 9 EC 295/2010-87 (exekuční titul). Z tohoto důvodu nepovažoval rozsudek za pravomocný a vykonatelný.
Ze spisu se však podává, že toutéž námitkou povinný brojil již v odvolání proti usnesení o nařízení exekuce a Krajský soud v Brně v usnesení ze dne 22. května 2013, č. j. 54 Co 110/2013-47, tuto námitku nevykonatelnosti exekučního titulu shledal nedůvodnou, protože uvedené odvolání proti exekučnímu titulu bylo usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. srpna 2011, č. j. 9 EC 295/2010-105, odmítnuto.
Odvolací soud nezaložil své (v nyní řešené věci dovoláním napadené) rozhodnutí na řešení dovolatelem předkládané otázky, když v závěru odůvodnění uvedl, že „povinný se zastavení exekuce dovolával nejenom s námitkou nedostatku aktivní legitimace oprávněné, ale i z důvodu toho, že exekuční titul není pravomocný a vykonatelný; skutkově se přitom nově dovolává podání odvolání proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 9. srpna 2011, č. j. 9 EC 295/2010-105. S tímto jeho návrhem na zastavení exekuce bude proto nezbytné se ještě vypořádat.“ Uvedené usnesení č. j. 9 EC 295/2010-105 není exekučním titulem, ale usnesením o odmítnutí odvolání proti exekučnímu titulu, který tak je pravomocný a vykonatelný. O případném zastavení exekuce z tohoto nově uplatněného důvodu bude v novém řízení rozhodovat prvostupňový exekuční soud.
Předmětem napadeného usnesení odvolacího soudu tak není otázka vymezená povinným v dovolání, tedy zda měl odvolací soud rozhodnout o zastavení exekuce i s ohledem na skutečnost, že povinný podal odvolání proti exekučnímu titulu, na což sice v odvolání upozornil, ale předmět odvolacího přezkumu vymezil jinak - nedostatkem aktivní legitimace oprávněné.
Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů dovolání povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. července 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu