ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2481.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 2481/2017-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická č. 2020/4, identifikační číslo osoby 411 97 518, s místem doručení Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, regionální pobočka Praha, pobočka pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj, se sídlem v Praze 1 Na Perštýně č. 6, proti povinnému M. Š. , pro 92 831 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 EXE 732/2015, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2016, č. j. 14 Co 491/2016-128, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 17. 10. 2016, č. j. 68 EXE 732/2015-108, v odstavci II výroku tak, že povinnému ustanovil zástupce pro dovolací řízení JUDr. Jiřího Tvrdka, advokáta se sídlem v Praze 4, Semitská č. 3292/6. Uzavřel, že žádost povinného o ustanovení zástupce pro podání dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 2016, č. j. 14 Co 144/2016-60, je důvodná, když povinný byl po podání dovolání rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 10. 2016, č. j. 68 EXE 732/2015-108, osvobozen od soudních poplatků, v tomto řízení se nedopustil se žádného obstrukčního jednání a jedná se o případ povinného zastoupení.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítal, že ustanovený zástupce JUDr. Jiří Tvrdek, byl mu již ustanoven pro jiné exekuční řízení mezi stejnými účastníky, v němž nahradil dříve ustanovenou zástupkyni JUDr. Irenu Strakovou. Nakonec mu zástupcem JUDr. Jiří Tvrdek ustanoven nebyl, protože odvolací soud dovodil, že nemůže být institut ustanovení zástupce účastníku řízení zneužíván účastníkem k obstrukcím. K tomuto postupu měl řadu výhrad, na které soud nereagoval a tím mu znemožnil se řádně v jiném exekučním řízení bránit. Namítal, že soud postupoval účelově, pokud mu i v tomto řízení ustanovil zástupcem JUDr. Jiřího Tvrdka. K postupu odvolacího soudu a i k ustanovenému zástupci proto nemá důvěru. Navrhl změnu rozhodnutí odvolacího soudu tak, aby mu byl ustanoven jiný zástupce pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jen „o. s. ř“.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení – upravená ustanoveními §237 , §238a a §239 o. s. ř. – je kategorií objektivní, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není přípustné jako takové, bez ohledu na osobu, která jej podala). Posouzením "subjektivní“ přípustnosti dovolání, jež zkoumání podmínek přípustnosti z objektivního hlediska předchází, je oproti tomu řešena otázka, který z účastníků (popř. dalších subjektů) je v daném případě oprávněn – ve smyslu §243b, a §218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. – dovolání podat. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení ( §240 odst. 1 , věta první, o. s. ř.), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto (mimořádného) opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, jež je odstranitelná kasací napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 12/2000 pod č. 138, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 20 Cdo 553/98 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2001 pod č. 28).
Rozhodnutím, kterým odvolací soud povinnému ustanovil zástupce pro dovolací řízení, dovolateli žádná újma na jeho právech nevznikla. Výběr zástupce účastníku řízení přísluší soudu. Dovolacímu soudu takové rozhodnutí přísluší jen v případě popsaném v usnesení Nejvyššího soudu z 8. dubna 2015, sp. zn. 31 NSCR 9/2015(uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jakmile soud zjistí, že pominuly podmínky pro ustanovení zástupce nebo nebyly nikdy dány, zruší rozhodnutí o ustanovení zástupce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 25 Cdo 2787/2014). Zruší je i tehdy, jestliže vyjde najevo, že došlo (objektivně vzato) k porušení nezbytné důvěry mezi zástupcem a účastníkem podle §20 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b, §218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
S přihlédnutím k výsledku dovolacího řízení není návrh dovolatele na odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného usnesení [§243 písm. b) o. s. ř.] důvodný, přičemž dovolací soud v tomto případě nevydává zvláštní zamítavé rozhodnutí (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu