ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.2736.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 2736/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny, a soudkyň JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., ve věci žalobce Ing. Z. Š. , P., zastoupeného JUDr. Vladimírem Feltem, advokátem se sídlem v Praze 8, Urxova č. 458/8, proti žalovaným 1) Mgr. R. V. , soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Praha 4, se sídlem v Praze 10, Hostivařská č. 1109, identifikační číslo osoby 662 44 269, zastoupenému JUDr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 1659/4, a 2) Mgr. H. Š. , P., zastoupené Mgr. Janem Mrázkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Lipanská č. 873/4, o neplatnost exekuční dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 134/2010, o dovolání žalobce 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2016, č. j. 69 Co 36/2016-278, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.
III. Žalobce a žalovaná 2) nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 6. 4. 2016, č. j. 69 Co 36/2016-278, jímž byl k odvolání žalobce potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 1. 9. 2015, č. j. 5 C 134/2010-232, o zamítnutí návrhu žalobce, aby „soud prohlásil dražbu provedenou soudním exekutorem Mgr. Romanem Vytejčkem, Exekutorský úřad Praha 4, v řízení vedeném pod sp. zn. 104 Ex 1071/04, vůči povinnému (zde žalobci) za neplatnou…“ a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, když žalobce zavázal zaplatit žalovanému 1) a žalované 2) každému částku 8 228 Kč, odmítl podle §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 - dále o. s. ř. (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř) neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 ve spojení s §237 o. s. ř.). K projednání dovolání přitom nepostačuje ani pouhý odkaz na §237 o. s. ř. či citace textu uvedené procesní normy, ani námitka, že „odvolací soud nepostavil najisto, podle jakého zákona vlastně došlo k prodeji nemovité věci žalobce“, aniž by z dovolání bylo zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v §237 o. s. ř. je podle názoru dovolatele splněn (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Za tohoto stavu dovolání povinného trpí vadou obsahu, kterou po uplynutí lhůty k dovolání (§240 o. s. ř.) nelze odstranit (srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.) a pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Pokud dovolatel v dovolání ze dne 18. 1. 2017 a jeho doplnění ze dne 22. 2. 2017 uvedl, že v napadeném rozhodnutí soud hodnověrně neodůvodnil svůj právní názor, ani jej za řízení neupozornil na nedostatek naléhavého právního zájmu, navíc vytkl i vady řízení, které se projevily v činnosti pověřeného exekutora při realizaci prodeje předmětu dražby (exekutor dražil, aniž by vyčkal právní moci usnesení o ceně nemovité věcí; žalobci nebyly doručeny rozhodnutí související s dražbou a rozvrhovým usnesením), pak tyto vady samy o sobě nemohou uvedenou vadu obsahu dovolání zhojit a dovolací soud by se jimi mohl zabývat teprve za předpokladu projednatelného (formálně bezchybného) dovolání.
Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že odvolacím soudem řešení otázky, zda lze na prodej nemovitých věcí realizovaný pověřeným soudním exekutorem formou dražby v exekučním řízení aplikovat zákon č. 26 /2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, koresponduje s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, kterou odvolací soud přiléhavě v napadeném rozhodnutí aplikoval (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1361/2009).
Jestliže dovolání směřovalo proti výrokům usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení náležejících žalovaným 1) a 2), jímž bylo v obou případech rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, je v tomto bodě rovněž nepřípustné, a to podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. se stejným procesním výsledkem dovolacího řízení.
Se zřetelem k výsledku dovolacího řízení Nejvyšší soud podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč zahrnující odměnu advokáta žalovaného 1) za vyjádření se k dovolání ve výši 3 400 Kč [§7 bod 5., §9 odst. 4 písm. b) a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, dále „AT“], paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 1 a 3 AT) a ze součtu odměny a náhrady stanovenou 21 % daň z přidané hodnoty (§137 odst. 3 o. s. ř.).
S ohledem na výsledek dovolacího řízení se rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem a žalovanou 2) nezdůvodňuje (viz §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li účastník povinný k náhradě nákladů řízení dobrovolně povinnost tímto rozhodnutím uloženou, lze podat návrh na výkon rozhodnutí či exekuci.
V Brně dne 26. 7. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu