ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3047.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 3047/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné LOITE Consulting a. s. se sídlem v Praze 3, Husitská č. 344/63, identifikační číslo osoby 24218880, zastoupené Mgr. Šimonou Maškovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Husitská č. 344/63, proti povinné G. M. , zastoupené Mgr. Petrem Duškem, advokátem se sídlem v Praze 6, Nový lesík č. 998/5, o procesním nástupnictví v exekučním řízení, vedené u soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň – město, pod sp. zn. 94 EX 7908/08, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. dubna 2017, č. j. 23 Co 137/2017-94, takto:
Dovolání povinné se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Povinná podala dovolání proti v záhlaví označenému usnesení, jímž Městský soud v Praze potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Martina Tunkla, Exekutorský úřad Plzeň – město, ze dne 22. 2. 2017, kterým bylo rozhodnuto, že namísto zemřelé povinné V. M., zemřelé dne 17. 8. 2016, bude v řízení nadále pokračováno s G. M.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Podle §241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 1]. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) [odstavec 2]. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení [odstavec 3].
Dovolatelka ve svém podání namítá, že odvolací soud nesprávně vyšel z předpokladu, že v uvedené věci bylo přípustné rozhodnout o procesním nástupnictví povinné, ačkoliv dědické řízení stále probíhá, čímž se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud dle dovolatelky dále pochybil, když konstatoval, že otázka výše aktiv a pasiv dědictví je irelevantní z hlediska rozhodování o procesním nástupnictví a navíc v projednávané věci byla notářkou na usnesení o dědictví vyznačena doložka právní moci v rozporu se zákonem.
Jak je zřejmé z obsahu dovolání, dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že své právní závěry založil na okolnosti, kterou ovšem odvolací soud vůbec nezjistil (resp. zjistil její opak, tedy že pozůstalostní řízení po původní povinné V. M., bylo v době rozhodnutí o procesním nástupnictví v exekuci již pravomocně skončeno). Okolnost, zda a jakým způsobem bylo pozůstalostní řízení po původní povinné ukončeno, je pak pro exekuční soud rozhodující o procesním nástupnictví po zemřelé povinné nikoliv právním, ale skutkovým zjištěním. Postup dovolatelky, kdy si nejdříve se zjištěními odvolacího soudu formuluje okolnosti případu, a teprve poté na základě takové vlastní verze formuluje právní otázku, kterou má dovolací soud řešit (zda je možné, aby bylo v exekučním řízení rozhodnuto o procesním nástupnictví po zemřelé původní povinné, aniž by bylo vyčkáno pravomocného skončení řízení o pozůstalosti), je v rozporu s ust. §241a odst. 1 o. s. ř., jehož smyslem nemá být zodpovězení pouze hypotetické právní otázky, která je s ohledem na zjištěný skutkový stav v dané věci bezvýznamná. Dovolatelka tedy ve své argumentaci pomíjí, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od l. 1. 2013 nelze v žádném ohledu zpochybnit. Dovolací přezkum je §241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky či kritika hodnocení důkazů nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014).
Z výše uvedeného plyne, že dovolání postrádá vymezení ohlášeného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci dle §241a odst. 1 o. s. ř. způsobem uvedeným v §241a odst. 3 o. s. ř., neboť argumentace, s níž dovolatelka napadá právní závěry odvolacího soudu prostřednictvím předestření vlastní verze skutkových okolností, dovolací důvod nesprávného právního posouzení naplnit nemůže.
Pro úplnost se dodává, že ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 32 D 987/2016, se podává, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 2. 2017, č. j. 32 D 987/2016-36 (jímž bylo skončeno pozůstalostní řízení po původní povinné), je opatřeno doložkou právní moci, na které je uvedeno datum právní moci 6. 2. 2017. Odvolání dovolatelky do tohoto usnesení bylo dle obsahu pozůstalostního spisu odmítnuto jako opožděné usnesením soudní komisařky Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 7. 3. 2017, č. j. 32 D 987/2016-64, toto usnesení bylo potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2017, č. j. 24 Co 80/2017-86. Závěr odvolacího soudu, že pozůstalostní řízení po původní povinné V. M. bylo v době rozhodnutí o procesním nástupnictví v exekuci již pravomocně skončeno, tedy nelze pokládat za zjevně svévolně uskutečněný závěr, který by byl porušením práva na spravedlivý proces.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady a vzhledem k tomu již nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí [§243 písm. b) o. s. ř].
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu