ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3063.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 3063/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Braschi – Consultadoria e Serviços, Sociedade Unipessoal Lda (Zona Franca da Madeira) , se sídlem Edifício D. Mécia e Solar D. Mécia, Rua Ivens e dos Aranhas 3, Funchal, Madeira, Portugalská republika, NIPC: 511156995, zastoupené JUDr. Marcelou Lechnerovou, advokátkou se sídlem v Praze, Spálená 108/51, proti povinné CORDIA CZ, a. s. , se sídlem v Praze, Bořivojova 878/35, identifikační číslo osoby 64829162, zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, K Brusce 124/6, pro 61 842 861,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 0 Nc 4452/2004, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2017, č. j. 18 Co 22/2017-399, takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2017, č. j. 18 Co 22/2017-399, se ruší v části, jíž byl potvrzen výrok I. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 9. 2016, č. j. 0 Nc 4452/2004-335, a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
II. Ve zbývající části se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 21. 9. 2016, č. j. 0 Nc 4452/2004-335, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl návrh povinné na zastavení exekuce co do částky 33 019 000 Kč (výrok I.) a zamítl návrh povinné na odklad exekuce v tomto rozsahu (výrok II.). Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že povinnou tvrzený částečný zánik pohledávky vydáním exekučního příkazu (přikázání pohledávky povinné za společností Cash Reform, a. s.) není žádným ze zákonných důvodů pro částečné zastavení exekuce ve smyslu §268 o. s. ř., neboť případné vymožení pohledávky povinné vůči této společnosti soudním exekutorem by bylo nuceným plněním v rámci exekuce. Dále uvedl, že povinnou uplatněná tvrzení o údajné škodě jí vzniklé (byť v totožné výši), kterou započetla vůči pohledávce oprávněné, jsou novými skutkovými tvrzeními, která nebyla v návrhu povinné ze dne 24. 6. 2016 uplatněna, a odvolací soud k nim proto v rámci přezkumu rozhodnutí vydaného na základě jiných tvrzení povinné nemohl přihlížet. Protože návrh povinné na částečné zastavení exekuce není důvodný, není ani splněna podmínka pro odklad exekuce.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná v celém rozsahu dovoláním. Namítá, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce přípustnosti uplatnění nových skutečností a důkazů v odvolacím řízení v rámci exekučního řízení. V exekučním řízení lze v souladu s §254 odst. 6 o. s. ř. v odvolání uvádět nové skutečnosti a důkazy a projednání odvolání a rozhodnutí o něm se řídí pravidly tzv. úplné apelace. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné v části, v níž odvolací soud potvrdil výrok I. rozhodnutí soudu prvního stupně (o zamítnutí návrhu na částečné zastavení exekuce), neboť se odvolací soud při řešení otázky uplatnění tzv. novot v odvolacím řízení v exekuci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle §254 odst. 6 o. s. ř. (do 30. 6. 2009 odst. 4) ve spojení s §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, lze v odvolání v exekučním řízení uvádět nové skutečnosti a důkazy.
Nejvyšší soud mnohokrát v rámci své rozhodovací činnosti zdůraznil, že v exekučních věcech se v odvolacím řízení uplatní princip úplné apelace, z toho nevyjímaje projednání odvolání proti usnesení o zastavení exekuce (či zamítnutí návrhu na její zastavení); k novým skutečnostem a důkazům odvolací soud přihlédne, jen jestliže je účastník v odvolacím řízení uplatnil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1643/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5288/2007, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 5384/2014). Uvedením nových skutečností v odvolání nelze uplatnit nový nárok ve smyslu §216 odst. 2 o. s. ř., zakládající v odvolacím řízení změnu návrhu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1860/2007).
V projednávané věci povinná podáním ze dne 24. 6. 2016 (č. l. 322) navrhla částečné zastavení exekuce co do částky 33 019 000 Kč. Návrh odůvodnila tím, že soudní exekutor exekučním příkazem přikázal pohledávku povinné za společností Cash Reform, a. s. v odpovídající výši oprávněné a v okamžiku doručení exekučního příkazu poddlužníkovi povinná ztratila na pohledávku právo. Exekuční soud návrh na zastavení exekuce v uvedeném rozsahu zamítl. Povinná následně v odvolání proti tomuto usnesení (č. l. 341) nově namítla, že vymáhaná pohledávka ve výši „minimálně 33 019 000 Kč s úrokem z prodlení od 26. 9. 2005 do zaplacení“ zanikla, neboť povinná na ni započetla svou pohledávku za oprávněnou z titulu náhrady škody ve výši „minimálně 33 019 000 Kč s úrokem z prodlení od 26. 9. 2005 do zaplacení“. Ke vzniku škody mělo podle povinné dojít tím, že oprávněná vůči poddlužníku neuplatnila pohledávku přikázanou exekučním příkazem, čímž došlo k promlčení pohledávky.
Odvolací soud se novými tvrzeními povinné nezabýval s poukazem na to, že nebyla uplatněna v návrhu na zastavení exekuce, čímž však postupoval v rozporu se zásadou úplné apelace v exekučních věcech.
Protože v důsledku tohoto pochybení je právní posouzení věci odvolacím soudem neúplné, a tím nesprávné, Nejvyšší soud jeho rozhodnutí zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Dovolání není přípustné v části, v níž odvolací soud potvrdil výrok II. rozhodnutí soudu prvního stupně, protože odvolací soud jím rozhodoval o odkladu exekuce [§238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.].
Nejvyšší soud proto v této části dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. července 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu