ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.3525.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 3525/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné M. C. , zastoupené JUDr. Monikou Zoulovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 4, Podolská č. 103/126, proti povinnému M. A. K. , za účasti manželky povinného L. K., zastoupené Mgr. et Mgr. Janou Vegerbauerovou, advokátkou se sídlem v Blansku, nám. Republiky č. 1262/3, a vydražitele P. K., pro 29 400 Kč s příslušenstvím, o udělení příklepu, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 EX 07417/09, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. února 2017, č. j. 12 Co 106/2016-270, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 9. 9. 2015, č. j. 103 Ex 07417/09-215, kterým soudní exekutor udělil příklep na vydraženou nemovitou věc ve společném jmění povinného a jeho manželky L. K. vydražiteli P. K., potvrdil s tím, že vydražená nemovitá věc i vydražený spoluvlastnický podíl na nemovité věci jsou vymezeny v budově B., (bytový dům) na parcele, zastavěná plocha a nádvoří. Odvolací soud dospěl k závěru, že není dán důvod ke změně usnesení soudního exekutora o příklepu ve smyslu §336k odst. 3 občanského soudního řádu. Na základě skutkových zjištění uzavřel, že povinný a jeho manželka podali dne 8. 9. 2015 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým bylo zahájeno insolvenční řízení, avšak tento návrh byl usnesením insolvenčního soudu odmítnut, čímž odpadly účinky zahájení insolvenčního řízení podle §109 odst. 1 a §206 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona. Postup soudního exekutora, který předcházel dražebnímu jednání a samotnému udělení příklepu, proto nemůže být kvalifikován jako porušení zákona.
Proti usnesení odvolacího soudu podala manželka povinného dovolání. Namítá, že při nařízení dražebního jednání a při provedení dražby došlo k porušení zákona, neboť na základě podaného insolvenčního návrhu bylo dne 8. 9. 2015 zahájeno insolvenční řízení, které má dle §109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona za následek, že nařízenou exekuci nelze provést a její provedení je možné až po ukončení insolvenčního řízení. Vzhledem k tomu, že dražba byla provedena dne 9. 9 2015, její provedení a udělení příklepu vydražiteli bylo porušením zákona ve smyslu §336k občanského soudního řádu. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil, nebo aby jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 4. 5. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3544/2014 (proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. IV. ÚS 2266/15) dovodil (a následně potvrdil např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1648/2015, v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2016, sp. zn. 20 Cdo 5343/2015), že i v případě, kdy soudní exekutor přistoupil k dražbě nemovitých věcí povinného a jeho manželky i přes krátce před konáním dražebního jednání zahájené insolvenční řízení, avšak insolvenční návrh, na základě kterého bylo toto insolvenční řízení zahájeno, byl následně, ještě před tím, než odvolací soud stačil ve věci rozhodnout, pro své vady ve smyslu ustanovení §128 insolvenčního zákona insolvenčním soudem odmítnut, je možné v exekučním řízení pokračovat.
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci byly účinky předpokládané ustanovením §109 insolvenčního zákona v průběhu odvolacího řízení zhojeny, když byl insolvenční návrh povinného a jeho manželky odmítnut pro vady usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20. 10. 2015, č. j. KSBR 32 INS 22681/2015-A-9, je rozhodnutí odvolacího soudu správné, když jiné porušení zákona při nařízení dražebního jednání nebo při provedení dražby nebylo namítáno.
Z uvedeného vyplývá, že dovoláním napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikatorní praxí a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud proto dovolání manželky povinného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu