ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4059.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 4059/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného J. V. , P., proti povinnému M. K. , S., zastoupenému JUDr. Vojtěchem Filipem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Čéčova č. 689/11, pro 14 288 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Kamila Košiny, Exekutorský úřad Prachatice, pod sp. zn. 040 EX 3839/17, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. června 2017, sp. zn. 24 Co 817/2017, takto:
Dovolání povinného se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 6. 2. 2017 (a ze dne 13. 2. 2017) povinný mimo jiné namítal, že neúčinnost doručení usnesení soudního exekutora o příklepu ze dne 13. 12. 2016, č. j. 010 66/06-112 (dále též jen „předmětné usnesení“), a to zejména z důvodu, že se po dlouhou dobu zdržoval v bydlišti své matky, protože byl dlouhodobě nemocný a omezen na pohybu, a nemohl se zdržovat v místě svého trvalého bydliště. O předmětném usnesení se dozvěděl až dne 30. 1. 2017 prostřednictvím Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj – katastrální pracoviště S.
Pověřený soudní exekutor Mgr. Karel Košina usnesením ze dne 26. 4. 2017, č. j. 010 Ex 666/06-155, zamítl návrh povinného na vyslovení neúčinnosti doručení usnesení soudního exekutora o příklepu ze dne 13. 2. 2016, č. j. 010 Ex 666/06-112. Zjistil, že povinný dne 20. 9. 2007 v sídle soudní exekutorky JUDr. Emilie Čenovské, Exekutorský úřad Strakonice, do protokolu ze dne 20. 9. 2007, č. j. 010 Ex 666/06-9, uvedl doručovací adresu S., a že následně byly veškeré písemnosti zasílané jak soudní exekutorkou JUDr. Emilií Čenovskou, tak i jejím zástupcem Mgr. Kamilem Košinou zasílány na tuto doručovací adresu. Dospěl k závěru, že povinný ve svém podání neuvedl žádný omluvitelný důvod, pro který se nemohl s předmětnými písemnostmi seznámit, když důvod, který uvádí (že se z důvodu nemoci zdržoval u své matky), nijak nedoložil.
K odvolání povinného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 6. 6. 2017, sp. zn. 24 Co 817/2017, usnesení soudního exekutora potvrdil. Zjistil, že na základě nařízené exekuce a následně vydaného exekučního příkazu soudní exekutor Mgr. Kamil Košina udělil usnesením ze dne 13. 12. 2016, č. j. 010 Ex 666/06-112, příklep k nemovitým věcem povinného vydražiteli a toto usnesení bylo povinnému doručeno vhozením do domovní schránky na adrese S. (na povinným uvedenou doručovací adresu) dne 23. 12. 2016. Dovodil, že vzhledem k tomu, že povinný sám nahlásil soudnímu exekutorovi doručovací adresu, kterou nezměnil, a na tuto zvolenou adresu mu bylo doručováno, nemůže být tato skutečnost důvodem pro vyslovení neúčinnosti doručení, neboť institut neúčinnosti doručení je především určen pro případy dočasné nepřítomnosti a nikoliv pro případy, kdy se adresát na určené doručovací adrese nezdržuje trvale.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání. Namítá, že důvodem pro vyslovení neúčinnosti je v projednávané věci skutečnost, že byl dlouhodobě zdravotně indisponován a na určenou doručovací adresu se nemohl dostavit, nešlo tedy o úmyslné nevyzvednutí zásilky. Současně namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle které je „účelem (smyslem) institutu prominutí zmeškání lhůty umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu z „omluvitelného důvodu“; po účastníku řízení nelze spravedlivě požadovat, aby nesl následky zmeškání lhůty, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu zabrání provést procesní úkon včas“. Za „omluvitelný důvod“ je přitom třeba považovat jak takovou překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce – za omluvitelnou. Jako další „podpůrný důkaz omluvitelnosti“ dovolatel uvedl „dobu a částku vedeného sporu mezi oprávněným a povinným pro částku 14 288 Kč z roku 2006 a samotným rozhodnutím soudního exekutora o příklepu o prodeji nemovitosti v nepoměrně vyšší hodnotě, kdy nemovitost byla vydražena za částku 1 855 555 Kč“. Povinný navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř, se zabýval přípustností dovolání a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §50d odst. 1 o. s. ř. (ve znění zákona č. 293/2013 Sb.) na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána.
Podle ustanovení §50d odst. 2 o. s. ř. (ve znění zákona č. 293/2013 Sb.) omluvitelným důvodem podle odstavce 1 nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje, či skutečnost, že v případě podnikající fyzické osoby a právnické osoby se na adrese pro doručování nikdo nezdržuje.
Nejvyšší soud již dříve uzavřel, že adresát je odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Skutečnost, že se adresát na adrese pro doručování (kterou si navíc v projednávaném případě sám zvolil) trvale nezdržuje, nemůže být omluvitelným důvodem, pro který se nemohl seznámit s doručovanou písemností, přičemž tento závěr výslovně plyne z ustanovení §50d odst. 2 o. s. ř. ve znění zákona č. 293/2013 Sb. (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2012, sp. zn. 32 Cdo 80/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 1576/2014, též usnesení Ústavního soudu ze dne 12. ledna 2012, sp. zn. III. ÚS 3538/11, usnesení Ústavního soudu ze dne 30. června 2010, II. ÚS 1308/10, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. července 2014, sp. zn. IV. ÚS 620/14).
V projednávané věci tedy bylo nerozhodné, zda se účastník na jím zvolené adrese pro doručování nezdržoval z důvodu dlouhodobé nemoci, či případně z jiného dlouhodobě přetrvávajícího důvodu; bylo na něm, aby si zvolil jinou adresu pro doručování, na které se skutečně a dlouhodobě zdržuje. Závěr odvolacího soudu, podle něhož nelze neúčinnost doručování předmětného usnesení na základě výše uvedených námitek povinného vyslovit, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Námitka dovolatele, že má existovat nepoměr mezi jistotou, která je exekvována, a hodnotou vydražené nemovitosti, není argumentem, který by mohl mít vliv na samotné rozhodnutí o návrhu dovolatele na vyslovení neúčinnosti doručení.
Namítá-li povinný ve svém dovolání rozpor rozhodnutí odvolacího soudu s ustálenou judikaturou soudu dovolacího (konkrétní judikaturu dovolatel neuvádí, dovolací soud zjistil, že dovolatel pravděpodobně namítá rozpor se závěry vyslovenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2350/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněném pod číslem 63/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v dalších), nelze této námitce vyhovět. Citace rozhodnutí, kterou dovolatel v dovolání uvedl, je obecnou premisou, ze které dovolací soud vychází při rozhodování o podaných dovoláních ve věcech týkajících se vyslovení neúčinnosti doručení, přičemž předmět řízení, resp. konkrétní otázky, které jsou pro jednotlivá konkrétní rozhodnutí rozhodné, se liší – jak ostatně vyplývá i ze shora příkladmo uvedené judikatury, když pro usnesení sp. zn. 21 Cdo 2350/2016 byla rozhodná otázka, zda je „omluvitelným důvodem“ ve smyslu §50d o. s. ř. dočasná pracovní neschopnost právního zástupce účastníka, či pro usnesení 21 Cdo 30/2015 otázka řešená v souvislosti s neúčinností doručení - za jakých předpokladů soud prvního stupně (jako "odesílající soud") rozhoduje podle ustanovení §50d o. s. ř. o neúčinnosti doručení svého rozsudku (usnesení), kterým se u něho řízení končí. Vzhledem k tomu, že povinný ve svém dovolání uvádí pouze takto obecný odkaz na judikaturu dovolacího soudu, aniž by v konkrétních souvislostech projednávané věci vymezil otázku, ve které se odvolací soud od ustálené judikatury dovolacího soudu odchýlil, nemůže ani tato námitka přípustnost dovolání založit.
Vzhledem k tomu, že dovolání povinného není přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 12. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu