ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4618.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 4618/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Ivany Kudrnové v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, s. r. o. se sídlem v Praze 1, Letenská č. 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská č. 121/8, proti povinnému L. J. , D., pro 88 158,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 18 Nc 8400/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2016, č. j. 12 Co 583/2015-149, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2016, č. j. 12 Co 583/2015-149, a usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. května 2015, č. j. 18 Nc 8400/2009-58, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. června 2015, č. j. 18 Nc 8400/2009-88, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
K návrhu oprávněné (původně Komerční banka, a. s. se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 33, identifikační číslo osoby 45317054) Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 9. října 2009, č. j. 18 Nc 8400/2009-6, nařídil exekuci na majetek povinného podle „vykonatelného“ rozhodčího nálezu vydaného dne 27. července 2009 rozhodcem JUDr. Jiřím Novákem ml. pod sp. zn. K/2009/01897 (dále též „exekuční titul“) k vymožení pohledávky oprávněné v částce 88 158,70 Kč s příslušenstvím, včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněné, které budou určeny v příkazu k úhradě nákladů exekuce, provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Tomáše Vránu, Exekutorský úřad Přerov (dále jen „soudní exekutor“).
K návrhu původní oprávněné (Komerční banka, a. s.) ze dne 17. června 2014 soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov, usnesením ze dne 27. srpna 2014, č. j. 103 Ex 31636/09-27, rozhodl ve smyslu ustanovení §36 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též „ex. řád“), ve spojení s ustanovením §52 odst. 1 ex. řádu a ustanovením §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o procesním nástupnictví společnosti Bohemia Faktoring, s. r. o. na místo původní oprávněné Komerční banky, a. s.
Podáním ze dne 16. října 2014, doručeným soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi, Exekutorský úřad Přerov, dne 23. října 2014, oprávněná (Bohemia Faktoring, s. r. o.) ve smyslu ustanovení §36 ex. řádu ve spojení s ustanovením §52 odst. 1 ex. řádu a ustanovením §107a o. s. ř. navrhla, aby soudní exekutor rozhodl o vstupu společnosti PARADISE ISLANDS HOLDING LTD. se sídlem Suite 13, First Floor, Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street, Victoria, Mahé, Seychelly, registrační číslo osoby 008477, na místo oprávněné, protože smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 9. června 2014 oprávněná postoupila některé své pohledávky, včetně pohledávky vymáhané v tomto exekučním řízení, na zmiňovanou společnost.
K podnětu soudního exekutora Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 15. května 2015, č. j. 18 Nc 8400/2009-58, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne ze dne 22. června 2015, č. j. 18 Nc 8400/2009-88, exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 9. října 2009, č. j. 18 Nc 8400/2009-6, zastavil, oprávněné uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradě nákladů exekuce částku ve výši 7 865 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce. Uvedl, že rozhodčí nález, na základě kterého se oprávněná v této věci domáhá uspokojení svého práva, není způsobilým exekučním titulem ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ex. řád“), neboť jej vydal rozhodce, který nebyl vybrán podle transparentních pravidel. V této souvislosti odkázal především na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné pod číslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Z uvedeného důvodu exekuční soud exekuci ve smyslu §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s ustanovením §55 a 52 odst. 1 ex. řádu zastavil.
K odvolání oprávněné Krajský soud v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2016, č. j. 12 Co 583/2015-149, usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. května 2015, č. j. 18 Nc 8400/2009-58, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne ze dne 22. června 2015, č. j. 18 Nc 8400/2009-88, potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ve shodě s právním názorem soudu prvního stupně dospěl k závěru, že rozhodce neměl k vydání rozhodčího nálezu pravomoc, neboť rozhodčí doložka, na podkladě které byl vydán rozhodčí nález (exekuční titul), je neplatná, když neobsahuje transparentní pravidla výběru rozhodce. Rozhodčí nález tudíž není způsobilým exekučním titulem podle §40 odst. 1 písm. c) ex. řádu. V posuzované věci byla exekuce zastavena proto, že exekuční titul nikdy nebyl materiálně a formálně vykonatelný, protože jej vydal orgán (rozhodce), který k tomu neměl pravomoc. Nejednalo se o situaci, kdy by exekuční titul tyto vlastnosti od počátku měl, ale v průběhu exekučního řízení je nikoliv vinou oprávněné pozbyl. Procesní zavinění na zastavení exekuce proto nese oprávněná, která nezachovala potřebnou míru pečlivosti před podáním návrhu na nařízení exekuce a to již při volbě netransparentních pravidel pro výběr rozhodce a dále tehdy, když přistoupila k vymáhání pohledávky přiznané exekučním titulem vydaným rozhodcem vybraným na základě zmíněných netransparentních pravidel.
Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, ve kterém odvolacímu soudu kromě jiného vytýká, že se v otázce, zda lze rozhodnout o zastavení exekuce dříve, než je rozhodnuto o návrhu účastníka podle ustanovení §107a o. s. ř., resp. §36 ex. řádu, na vstup procesního nástupce do řízení, odchýlil od praxe odvolacího soudu. K tomuto dodává, že stávající oprávněná (společnost Bohemia Faktoring, s. r. o.) není skutečným vlastníkem pohledávky, neboť tato pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na třetí osobu, návrh na změnu účastníka řízení byl podán dne 16. října 2014, ani doposud však o tomto návrhu nebylo soudním exekutorem pravomocně rozhodnuto. Soudní exekutor sice usnesením ze dne 12. prosince 2014, č. j. 103 EX 31636/09
-31, návrh oprávněné zamítl, usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. července 2015, č. j. 12 Co 187/2015-105, však bylo rozhodnutí soudního exekutora zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Soudní exekutor však již o návrhu oprávněné znovu nerozhodoval. V této souvislosti odkazuje kromě jiného na konkrétní rozhodnutí dovolacího soudu vydaná v obdobných věcech, kde tento soud dospěl k závěru, že je nezbytné nejprve pravomocně rozhodnout o procesním nástupnictví a teprve poté lze přistoupit k rozhodování o zastavení exekuce. Upozorňuje na skutečnost, že dosud rovněž nebylo rozhodnuto o jejím návrhu na změnu soudního exekutora podle §15 odst. 5 ex. řádu. Dále se vyjadřuje k podle jejího názoru nesprávnému právnímu posouzení otázky zavinění zastavení exekučního řízení stranou oprávněnou a posouzení platnosti rozhodčí doložky exekučním soudem. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. května 2016, č. j. 12 Co 583/2015-149, a usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. května 2015, č. j. 18 Nc 8400/2009-58, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne ze dne 22. června 2015, č. j. 18 Nc 8400/2009-88, zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2015, sp. zn. 26 Cdo 3381/2015 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2015, sp. zn. 26 Cdo 3661/2015), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Postup exekučního soudu v této věci je i v současné době nutné posuzovat podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (k tomu srov. Čl. IV bod 1 zákona č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Z ustanovení §36 odst. 1 ex. řádu vyplývá, že účastníky exekučního řízení jsou oprávněný a povinný.
Podle ustanovení §36 odst. 5 ex. řádu prokáže-li se, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, do řízení namísto dosavadního oprávněného vstupuje jeho právní nástupce. Ten, kdo nastupuje do řízení na místo dosavadního oprávněného, musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení.
Ustanovení §36 odst. 5 ex. řádu však neobsahuje komplexní úpravu procesního nástupnictví. Podle ustanovení §52 odst. 1 ex. řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Dojde-li proto v exekučním řízení k právní skutečnosti, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod práva nebo povinnosti účastníka, o něž v řízení jde, rozhoduje o procesním nástupnictví soudní exekutor přiměřeně podle ustanovení §107a o. s. ř., které se uplatní jen v rozsahu, v němž otázku procesního nástupnictví neřeší exekuční řád. Navrhne-li oprávněný, aby do řízení vstoupil na jeho místo nabyvatel práv, musí soud, resp. soudní exekutor, o takovém návrhu rozhodnout, jestliže tak neučiní, odnímá sukcesorovi možnost jednat před soudem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. 29 Odo 343/2001).
Odvolací soud se námitkou oprávněné, podle níž soudní exekutor doposud nerozhodl o procesním nástupnictví na straně oprávněné, vůbec nezabýval. Řešil toliko otázku platnosti rozhodčí doložky, resp. zda rozhodce, který vydal rozhodčí nález, na základě kterého byla exekuce nařízena, byl vybrán podle transparentních pravidel. Z exekučního spisu soudního exekutora přitom vyplývá, že oprávněná podáním ze dne 16. října 2014 navrhla, aby soudní exekutor rozhodl o vstupu společnosti PARADISE ISLANDS HOLDING LTD. se sídlem Suite 13, First Floor, Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street, Victoria, Mahé, Seychelly, registrační číslo osoby 008477, na místo oprávněné. Soudní exekutor sice návrh oprávněné usnesením ze dne 12. prosince 2014, č. j. 103 EX 31636/09-31, zamítl, usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. července 2015, č. j. 12 Co 187/2015-105, však bylo rozhodnutí soudního exekutora zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Soudní exekutor však již o návrhu oprávněné nerozhodoval, což odvolací soud ve svém rozhodnutí nijak nezohlednil.
Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že jestliže soudní exekutor rozhodl o návrhu na zastavení exekuce (a v tomto případě exekuční soud k podnětu soudního exekutora), který oprávněná podala až poté, co navrhla vstup jejího procesního nástupce do řízení, ještě před tím, než bylo pravomocně rozhodnuto o dříve podaném návrhu oprávněné na procesní nástupnictví na její straně, event. současně s tím, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 5291/2008). K zastavení exekuce může dojít teprve poté, co bude rozhodnuto o návrhu oprávněné na procesní nástupnictví na straně oprávněné, tj. jakmile bude na jisto postaveno, kdo bude nadále v exekučním řízení vystupovat jako osoba oprávněná. Procesní nástupce oprávněné pak musí přijmout stav řízení, jaký tu je v době jeho nástupu do řízení (srov. §107a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §107 odst. 4 o. s. ř.) – k tomu srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. září 2015, sp. zn. 26 Cdo 3381/2015 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2015, sp. zn. 26 Cdo 3661/2015. Od tohoto právního názoru dovolací soud nemá důvod se odchýlit.
Ze shora uvedeného proto pro tuto věc vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu, obdobně jako soudu prvního stupně, který rozhodl o zastavení exekuce dříve, než bylo pravomocně rozhodnuto o návrhu účastníka podle ustanovení §107a o. s. ř., resp. ustanovení §36 ex. řádu, na vstup jeho procesního nástupce do řízení, je co do výše uvedené procesní situace (otázky) neúplné (předčasné) a tudíž i (zatím) nesprávné, neboť se soudy nedostatečně zabývaly, respektive vůbec se nezabývaly existencí návrhu stávající oprávněné na vstup jejího procesního nástupce do exekučního řízení, o němž by v případě jeho existence mělo být pravomocně rozhodnuto před tím, než exekuce bude moci být zastavena. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro změnu napadeného usnesení (dosavadní výsledky řízení neumožňují o věci rozhodnout), bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) jej zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §243f odst. 4 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí, a podle ustanovení §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
Právní názor dovolacího soudu vyslovený v tomto usnesení je pro soudy závazný (§243g odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 1. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu