ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.4648.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 4648/2017-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, proti povinnému M. B. , Č. B., zastoupenému Mgr. Petrem Kubíčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 6/85, pro 319 752 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 49 EXE 564/2015, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 6. 2017, č. j. 24 Co 814/2017-135, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení okresního soudu ze dne 24. 2. 2017, č. j. 49 EXE 564/2015-84, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 21. 3. 2017, č. j. 49 EXE 564/2015-101, tak, že zamítl návrh povinného ze dne 26. 10. 2016 ve spojení s doplněním ze dne 23. 12. 2016 na zastavení exekuce, nařízené pověřením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 2. 2016, č. j. 49 EXE 564/2015-9. Odvolací soud uvedl, že stěžejní zásadou exekučního řízení je nepřípustnost zásahu do věcné správnosti exekučního titulu, dle níž exekuční soud není oprávněn zabývat se případnými vadami nalézacího řízení a fakticky suplovat činnost nalézacího soudu. Tento princip je odůvodněn zájmem na právní jistotě účastníků řízení. Soud zjistil, že je vymáhán dluh z titulu směnečného rukojemství, kdy povinný jako jednatel WEED s. r. o. (dnes Magnefis share s. r. o.) podepsal jako směnečný ručitel blankosměnku, sloužící ke krytí případných dluhů vzniklých ve vztahu k běžnému účtu č. vedenému oprávněnou ve prospěch, což je zjevné ze samotné směnky, na níž je uvedeno číslo smlouvy o běžném účtu. Nato uzavřel, že postup oprávněné, která vyplnila směnku v reakci na nesplacení povoleného debetu na běžném účtu společnosti, disponovala-li směnečným vyplňovacím oprávněním a jednalo-li se o závazek z účtu, k němuž se zajišťovací směnka vztahovala, není možno považovat za jakkoliv nespravedlivý a nebyl ani shledán trestným činem orgány činnými v trestním řízení. Kromě toho povinný měl možnost se účinně bránit v řízení o vydání exekučního titulu.
Povinný v dovolání namítá, že odvolací soud některé otázky hmotného a procesního práva, na kterých záviselo rozhodnutí daného případu, posoudil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a že toto rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, spočívajícím dílem i v nesprávném zjištění skutkového stavu. Tvrdí, že uplatněná směnka nebyla vydána k úvěru ze dne 26. 6. 2012, ale k úvěru ze dne 16. 4. 2003, a po splnění prvního úvěru měla být zničena. Exekuce je tudíž nepřípustná a řízení musí být zastaveno podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť předmětný exekuční titul nelze vykonat. Zdůrazňuje, že z úvěrové smlouvy ze dne 16. 4. 2003 žádný neuhrazený závazek neexistuje. K vyrovnání debetu došlo již v roce 2007, jak bylo i zjištěno. Není v souladu se zásadami poctivého obchodního styku, když oprávněná užívá směnku ve vztahu k novému úvěru společnosti, uzavřenému v době, kdy jejím jednatelem již povinný ani nebyl. Vyjádřil dále souhlas s názorem soudu prvního stupně, že seznam zjištěných a nepopřených pohledávek může po skončení konkursu sloužit jako exekuční titul pouze vůči úpadci, ale nemá tyto účinky vůči další osobě, tzn. ani vůči povinnému. Krajský soud podle něj nereflektoval skutkovou podstatu věci, nezohlednil jeho námitky, že oprávněná jednala v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku nebo dokonce v rozporu se smluvními ujednáními týkajícími se zničení směnky při uhrazení zajišťovaného dluhu. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že považuje dovolání za zcela nedůvodné a nepřípustné, povinný pouze opakuje svoje kauzální důvody, exekuční titul je však pravomocný a vykonatelný a jeho vydání se povinný nijak nebránil. Navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z §241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části, musí totiž být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4229/2015).
Dovolatel nedostojí své povinnosti vymezit jím tvrzenou přípustnost dovolání, jestliže pouze obecně uvede, že „se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, aniž by odkázal na judikaturu dovolacího soudu, od které se měl podle jeho názoru odvolací soud při rozhodování odchýlit, a to alespoň slovním popisem, aniž by byl povinen uvádět spisové značky rozhodnutí (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14).
Dovolatel nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a tuto skutečnost ani nebylo možné z celého obsahu dovolání jinak dovodit. Pouze uvedl, že odvolací soud některé otázky hmotného a procesního práva, na kterých záviselo rozhodnutí daného případu, posoudil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, o jakou z otázek se jedná a v čem konkrétně odchýlení spočívá, již neupřesnil. Z obsahu dovolání je pouze zjevné, že povinný v zásadě brojí proti skutkovým zjištěním nalézacího soudu, jež vykonávaný exekuční titul vydal, což je však podle již dlouhodobě ustálené judikatorní praxe v exekučním řízení irelevantní (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, příp. usnesení ze dne 19. 2. 2013, sp. zn. 20 Cdo 105/2013, jež jsou spolu s dalšími rozhodnutími Nejvyššího soudu dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Dovolání tak trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tato vada nebyla v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněna (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Z ustanovení §243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá. Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 12. 2017
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu