ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.5186.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 5186/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněného P. H. , zastoupeného JUDr. Janem Mrázkem, advokátem se sídlem v Blatné, Jana Wericha č. 576, proti povinnému Ing. I. K., zastoupenému Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá č. 6, o provedení práce, vedené u Okresního soudu v Plzni – jih pod. sp. zn. 9 EXE 411/2015-136, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 7. 2016, č. j. 18 Co 254/2016-152, takto:
Dovolání povinného se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 7. 2016, č. j. 18 Co 254/2016-152, jímž bylo potvrzeno zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce a rozhodnutí o povinnosti povinného zaplatit na náhradě nákladů státu částku 2 262 Kč, a dále zrušen výrok o povinnosti povinného uhradit oprávněnému náklady této fáze řízení ve výši 8 250 Kč, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 1. 1. 2014 (srov. článek II, bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 139/2015 a článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 164/2015 Sb) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Dovolatel jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. označil skutečnost, že dovoláním napadené usnesení „závisí na vyřešení právní otázky, která má být, podle názoru povinného, dovolacím soudem posouzena jinak“. Z obsahu dovolání je dále zřejmé, že podle mínění dovolatele by dovolací soud měl právní otázku posoudit jinak než soud odvolací. Dovolatel však patrně přehlédl, že takový předpoklad přípustnosti dovolání ustanovení §237 o. s. ř. neobsahuje. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, oproti očekávání dovolatele míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá dovolatel, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. I kdyby dovolatel uplatnil čtvrtý z předpokladů přípustnosti vymezených v ustanovení §237 o. s. ř., musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013, jež jsou veřejnosti dostupná, na webových stránkách Nejvyššího soudu). Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť judikaturu dovolacího soudu, od níž by se měl odchýlit, neuvedl.
Jestliže dovolání směřovalo proti (výroku I) usnesení odvolacího soudu, jímž potvrdil rozhodnutí okresního soudu o povinnosti povinného zaplatit státu na náhradě nákladů řízení částku 2 262 Kč a do zrušení rozhodnutí o povinnosti povinného hradit oprávněnému náklady této fáze řízení (výrok II), tj. do výroků, jimiž bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, je v tomto bodě rovněž nepřípustné, a to podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. se stejným procesním výsledkem dovolacího řízení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. ledna 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu