ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.5326.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 5326/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněných a) Z. Š. , b) L. Š. , oba právně zastoupeni JUDr. Štěpánem Maškem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského č. 21a, proti povinné F. S. , zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí č. 2097/10, pro povinnost směřující k obnovení pokojného stavu podle ustanovení §5 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, vedené u JUDr. Jiřího Štrincla, soudního exekutora Exekutorského úřadu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 090-EX 674/08, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, ze dne 13. července 2016, č. j. 36 Co 187/2016-472, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Exekučním titulem v předmětném řízení je rozhodnutí Městského úřadu v Železném Brodu, odbor životního prostředí, ze dne 16. 11. 2007, č. j. ŽP 9701/2007/231.21, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Libereckého kraje, Odboru rozvoje venkova, zemědělství a životního prostředí, ze dne 15. 4. 2008, sp. zn. ORVZŽP/1469/2007 a KULK/22801/2008, kterým byla povinné ve prospěch oprávněných podle ustanovení §5 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), uložena povinnost obnovit řádný odtok vody ze studny na pozemku parc. č. 814/2, k. ú. L., do studny na hranici parc. č. 814/2 a parc. č. 813, k. ú. L., dále obnovit odstraněnou a poškozenou přípojku nacházející se v této studni a vedoucí z předmětné studny do objektu L. čp. tak, aby byl umožněn řádný odběr vody ze studny do daného objektu, a umožnit oprávněným řádný přístup k dané studni za účelem jejího čištění, oprav a údržby.
Dovoláním napadeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 4. 4. 2016, č. j. 10 Nc 4630/2008-437, kterým byl zamítnut návrh povinné na zastavení a na odklad exekuce obsažený a doplněný v podáních ze dne 28. 11. 2014, 12. 1. 2015 a 26. 5. 2015 (výrok I a II), s tím, že povinná uhradí oprávněným náklady řízení o odkladu a o zastavení exekuce v částce 9 801,- Kč. Odvolací soud ve shodě se soudem prvého stupně zdůraznil, že ze strany povinné se jedná již o opakovaný návrh na odklad a na zastavení exekuce, když o předchozích (opakovaných) návrzích bylo již pravomocně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 5. 8. 2009, sp. zn. 10 Nc 4630/2008, ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 23. 4. 2010, č. j. 36 Co 521/2009-166, dále usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 2. 2012, č. j. 10 Nc 4630/2008-232, ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 24. 1. 2013, č. j. 36 Co 449/2012-266, a konečně usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 10 Nc 4630/2008-329, ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 4. 3. 2015, č. j. 36 Co 600/2014-382. Odvolací soud uvedl, že novými skutečnostmi, jež dosud nebyly povinnou v dřívějších návrzích uvedeny a o které povinná opírá svůj aktuální návrh na zastavení a na odklad exekuce, je, že studna, z níž má být zabezpečena dodávka vody ve prospěch nemovitosti oprávněných, je ve skutečnosti pramenní jímkou a nikoliv studnou, že tato jímka se nachází na pozemku povinné a je proto jejím výhradním vlastnictvím a že tato jímka je znečištěna, a proto podle přiložených znaleckých posudků je třeba přijmout opatření k odstranění zakalení vody. - Těmito [z pohledu rozhodování o návrhu na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 g) nebo h) o. s. ř.] skutkovými zjištěními je přitom dovolací soud vázán, protože není skutkovou instancí (ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.). - Jde-li o nově uváděné skutečnosti, odvolací soud po právní stránce uzavřel, že neopodstatňují návrh na zastavení a na odklad exekuce, protože ve vykonávacím řízení je vyloučeno, aby exekuční soud přezkoumával věcnou správnost exekučního titulu; kromě toho rozhodnutí správního orgánu podle ustanovení §5 o. z. poskytuje nikoliv definitivní ochranu poslednímu pokojnému stavu a není rozhodnutím o subjektivních právech a povinnostech mezi účastníky.
Z výše uvedeného vyplývá, že předmětem rozhodování odvolacího soudu byl přezkum jen těch skutečností, které povinná v aktuálním návrhu na zastavení exekuce uvedla nově a jimiž se odvolací soud ani soud prvního stupně nezabývaly v dřívějších rozhodnutích o předchozích návrzích povinné na zastavení exekuce. Ohledně dříve uvedených skutečností, které byly předmětem předchozího rozhodování soudu prvního stupně i odvolacího soudu v rámci dřívějších impugnačních, případně opozičních sporů vedených podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g), h) o. s. ř., je v probíhající exekuci vytvořena překážka věci rozsouzené (srov. s Macur, J. Kurs občanského práva procesního. Exekuční právo. Praha, C. H. Beck, 1998, s. 110 – 118), a proto nemohou být v tomtéž exekučním řízení opakovaným předmětem přezkumu z iniciativy téhož účastníka. Jiný přístup by vedl k tomu, že soud by musel znovu a znovu věcně rozhodovat o opakovaných návrzích účastníka na zastavení exekuce odůvodněných týmiž skutečnostmi.
Jde-li o posouzení, zda povinnou nově uváděné skutečnosti odůvodňují zastavení exekuce, Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1393/97, uveřejněném pod číslem 9/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo v usnesení ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1200/2014, uzavřel, že mimo rámec správního soudnictví jsou obecné soudy oprávněny zkoumat správní akty zásadně jen se zřetelem k tomu, zda jde o akty nicotné-nulitní. Věcný přezkum exekučních titulů ve formě rozhodnutí orgánů státní správy, jímž je i rozhodnutí podle ustanovení §5 o. z. o ochraně předchozího pokojného stavu (srov. s např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 20 Cdo 565/2012, nebo s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 20 Cdo 4920/2009), v rámci vykonávacího řízení není možný, protože by vedl k vytvoření nerovných exekučních titulů (rozhodnutí soudu na straně jedné a rozhodnutí správního úřadu na straně druhé), což by založilo nerovnost v právním postavení účastníků, která je v právním státě nepřijatelná (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1473/2005, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1372/2004). Uvádí-li tedy povinná nově, že studna, z níž má být zabezpečena dodávka vody ve prospěch nemovitosti oprávněných, je ve skutečnosti pramenní jímkou a nikoliv studnou, že tato jímka se nachází na pozemku povinné a je proto jejím výhradním vlastnictvím a že je znečištěna, a proto podle přiložených znaleckých posudků je třeba přijmout opatření k jejímu odstranění zakalení vody, tyto skutečnosti nemohou být důvodem pro věcný přezkum a zpochybnění exekučního titulu ve vykonávacím řízení.
Právní závěr odvolacího soudu je tedy v souladu s nyní již existující rozhodovací praxí dovolacího soudu. Proto dovolací soud dovolání povinné v části, v níž směřuje do potvrzujícího výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost. Rovněž bylo třeba odmítnout dovolání v části, v níž povinná napadá potvrzující výrok o zamítnutí návrhu na odklad provedení exekuce, protože vůči takovému rozhodnutí není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. Jde-li o výhradu povinné, že odvolací soud nenapravil údajné vady řízení před soudem prvního stupně, jež mají spočívat v nedostatečném projednání návrhu povinné na zastavení a na odklad exekuce, je třeba zdůraznit, že k případným vadám řízení dovolací soud může přihlédnout jen tehdy, když dovolání je přípustné (ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř.). Konečně jedná-li se o povinnou vytýkaný nedostatek spočívající v tom, že odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí (kromě výroku o potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně) povinné uložil „nahradit oprávněným náklady dovolacího řízení, které budou určeny soudním exekutorem v příkaze k úhradě nákladů exekuce“, jedná se skutečně o výrok, který je nadbytečný s ohledem na existenci ustanovení §87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti. Nicméně povinné nezakládá žádné reálné povinnosti, protože se v něm pouze konstatuje, že i o nákladech odvolacího řízení bude rozhodnuto soudním exekutorem až v příkaze k úhradě nákladů exekuce. Potvrdil-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně i ve výroku III., jímž byla povinné uložena povinnost nahradit oprávněným na nákladech řízení o zastavení a o odkladu exekuce částku 9 801,- Kč, dovolání do tohoto výroku není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. ledna 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu