ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.5465.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 5465/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Okresního soudu Praha-východ, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1044/20, identifikační číslo osoby 00024571, proti povinné R. Š., Š., zastoupené JUDr. Janem Bébrem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského č. 253/3, za účasti manžela povinné J. Š. , tamtéž, pro 1 143 723 Kč, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 16 E 38/2012, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. července 2016, č. j. 20Co 304/2016-508, takto:
Dovolání povinné se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. července 2016, č. j. 20 Co 304/2016-508, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce přezkumu totožných námitek obsažených v opakovaných návrzích na zastavení exekuce, o kterých již bylo pravomocně rozhodnuto srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 408/2009, jakož i dalších rozhodnutí v něm citovaných]. Zároveň není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla nyní posouzena jinak.
Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka, že došlo ke zrušení usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání dovolatelky pro zločin zpronevěry, neboť v tomto ohledu dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. září 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013, která jsou veřejnosti dostupná, stejně jako ostatní citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na jeho webových stránkách).
Dovolatelka však své povinnosti na vymezení přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř., jak jí ukládá ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., nedostála. Dovolatelka sice uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, ovšem vytýká-li odvolacímu soudu, že se nedostatečně zabýval skutečností, že státní zástupkyně zrušila usnesení, kterým bylo zahájeno trestní stíhání dovolatelky, na žádnou judikaturu dovolacího soudu, s níž by bylo napadené rozhodnutí v tomto ohledu v rozporu, neodkázala.
Rovněž porušení dovolatelčiných ústavně zaručených základních práv Nejvyšší soud z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu neshledal. Z výše uvedených důvodů proto dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Protože se rozhodnutím řízení v této věci nekončí, bude i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popř. odvolacího soudu (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 1. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu