ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.6053.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 6053/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné ZÁMAREÁL s. r. o., se sídlem v Přerově VI – Újezdce, K Moštěnici č. 265/8, identifikační číslo osoby 253 97 834, proti povinným 1) STAVBEST Morava , a. s. „v likvidaci“, se sídlem v Přerově, Přerov I – Město, Žerotínovo nám. č. 961/14, identifikační číslo osoby 285 72 947, zastoupené Mgr. R. J., likvidátorem společnosti STAVBEST Morava a. s. „v likvidaci“, se sídlem v Olomouci, Šantova č. 2, identifikační číslo osoby 662 47 641, a 2) J. K. , P. – S. M., zastoupenému Mgr. Davidem Netušilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 911/8, za účasti vydražitele Ing. T. A. A., P., pro 334 938 Kč s příslušenstvím, o udělení příklepu, vedené u Exekutorského úřadu v Přerově pod sp. zn. 203 Ex 33364/14, o dovolání povinného 2) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 6. 2016, č. j. 40 Co 130/2016-156, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána usnesením ze dne 2. 12. 2015, č. j. 103 Ex 33364/14-93, udělil vydražiteli Ing. T. A. A. příklep k nemovitým věcem popsaným ve výroku I. usnesení, stanovil lhůtu k zaplacení nejvyššího podání (výrok II.) a povinnému uložil vydraženou nemovitost vyklidit do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení nebo doplacení nejvyššího podání, nastane-li později (výrok III.).
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil a rozhodl, že vydražitel a povinný 2) nemají vzájemně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že při nařízení dražebního jednání ani při provedení dražby nedošlo k porušení zákona, když soudní exekutor neměl důvod k odročení dražebního jednání. Uvedl, že návrh povinného 2) byl odmítnut z formálních důvodů a ostatně by neobstál ani z důvodů věcných, když bylo povinným 2) tvrzeno, že část vymáhané pohledávky ve výši 200 000 Kč zaplatí na pokladně exekutorského úřadu dne 26. 11. 2015 (tj. v den podání návrhu na odklad) a „celý dluh včetně příslušenství jím bude uhrazen nejpozději dne 15. 1. 2016“. Návrh povinného 2) na odklad exekuce založený na obecném a ničím nepodloženém tvrzení o úmyslu předmětnou pohledávku oprávněnému uhradit, nemůže být dle odvolacího soudu spojováno s očekáváním, že samotná exekuce skončí uhrazením pohledávky a jejího příslušenství. Samotná okolnost, že povinný 2) na dluh dne 26. 11. 2016 zaplatil 200 000 Kč, není důvodem k odročení dražebního jednání. Povinný nadto ani žádný návrh na částečné zastavení exekuce či zastavení exekuce ohledně zvoleného způsobu provádění exekuce nepodal. Postup soudního exekutora ve věci, především sled jednotlivých kroků v jejich časové postoupnosti, nevede k závěru, že by se ze strany soudního exekutora jednalo o svévoli, či o jednání, které by bylo v rozporu s dobrými mravy, jak dovozuje povinný. Exekuční řízení bylo zahájeno 23. 6. 2014, přičemž povinný 2) plnil k rukám vykonavatele na úhradu pohledávky oprávněné až poté, kdy soudní exekutor prostřednictvím svého vykonavatele chtěl realizovat dne 26. 11. 2015 v prostorách dražených nemovitých věcí prohlídku. Protože dražební jednání nařízené na den 2. 12. 2015 nebylo odročeno, nemohl povinný 2) zaplacením části dluhu odvrátit nepříznivé důsledky dražby.
Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedl, že odvolací soud zkoumal porušení zákona při dražbě ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 20 Cdo 668/2005, ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4883/2007, ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2345/2005, ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4790/2007 či např. ze dne 26. 11. 2010, sp. zn. 20 Cdo 5060/2008, a přitom nesprávně dovodil, že soudní exekutor provedením dražby zákon neporušil. Předně namítal, že exekuce prodejem nemovitých věcí byla v době konání dražby nepřiměřená, že dražba měla být odročena, jelikož povinný 2) podal způsobilý návrh na odklad exekuce dne 26. 11. 2015, a i v případě, že byl takový návrh nezpůsobilý, nebyl v době konání dražby odklizen, když návrh byl odmítnut a toto rozhodnutí napadl povinný 2) řádným opravným prostředkem, podaným 20 minut před konáním dražby u exekutorského úřadu, a proto jako takový bránil provedení dražby. Povinný následně podrobně popsal, co předcházelo dražebnímu jednání. Uvedl, že 26. 11. 2015 jednal s vykonavatelem panem Němečkem, který hovořil se zaměstnancem právního oddělení soudního exekutora, a byl ujištěn, že návrh na odklad exekuce byl exekučnímu úřadu doručen a pokud povinný 2) zaplatí 200 000 Kč, návrhu na odklad exekuce bude vyhověno a dražba se konat nebude. Částku 200 000 Kč složil v hotovosti dne 26. 11. 2015 k rukám vykonavatele a prohlídka zájemců o koupi nemovité věci se pak nekonala. Dne 2. 12. 2015 dostal zprávu od exekutorského úřadu, aby zaplatil částku asi 440 000 Kč, přitom měl doplatit asi 224 000 Kč. Když následně kontaktoval exekutorský úřad, pan Němeček mu sdělil, aby si toho nevšímal a že jeho návrhu na odklad exekuce bude vyhověno. Povinný chtěl uhradit zbytek dlužné částky do začátku dražby, bylo mu však řečeno, že je to zbytečné (body 42, 43, 45 dovolání). Přesto poté došlo k udělení příklepu. Povinný považuje postup soudní exekutora za svévolný, směřující k tomu, aby povinného poškodil. Úhradu zbylé vymáhané pohledávky a její příslušenství ve výši 224 200 Kč složil povinný 2) dne 3. 12. 2015 na bankovní účet soudního exekutora. Požadoval odklad vykonatelnosti a právní moci napadeného usnesení a dále navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Oprávněný a vydražitel se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“; dovolání odmítl, neboť nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v §241a odst. 2, o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, a není dodatečně vymezen ani dovolací důvod.
Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Podle §241a odst. 6 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
Odvolací soud vyložil ustanovení §336k odst. 4 o. s. ř. v poměrech projednávané věci v souladu s ustálenou judikaturou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3676/2009 a ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 855/2014) a právní naukou (viz např. Kurka, V., Drápal, L., Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Linde Praha a. s. Praha, 2004, s. 552).
Soud mimo jiné poruší zákon při provedení dražby, neodročí-li dražební jednání, jestliže byl podán návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, na jehož základě by k zastavení výkonu rozhodnutí mohlo dojít, popř. byl podán návrh na odklad výkonu rozhodnutí a lze očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven.
Z obsahu spisu vyplývá, že povinný 2) před dražebním jednáním podal dne 26. 11. 2015 návrh na odklad exekuce, který obsahoval (pouze) příslib dovolatele, že část vymáhané pohledávky zaplatí dne 26. 11. 2015 a zbytek zaplatí do 15. 1. 2016. O odmítnutí tohoto návrhu bylo rozhodnuto bezprostředně před konáním dražby a odvolatel je napadl před dražbou odvoláním. Dovolatel v den podání návrhu na odklad částku 200 000 Kč složil v hotovosti k rukám vykonavatele. Dne 3. 1. 2016, tj. po dražbě konané dne 2. 1. 2016, povinný 2) složil zbytek vymáhané pohledávky ve výši 224 200 Kč na bankovní účet soudního exekutora. Návrh na zastavení exekuce žádný z účastníků neuplatnil.
Jestliže tedy povinný 2) podal návrh na odklad exekuce, obsahující pouze příslib, že vymáhanou pohledávku ve dvou splátkách uhradí, a soudní exekutor návrh pro jeho nekonkrétnost odmítl, pak odvolací soud uzavřel v souladu se soudní judikaturou, že k porušení zákona při provedení dražby nedošlo, byť rozhodnutí soudního exekutora ke dni konání dražby nenabylo právní moci. Rozhodné totiž je, že k uplatněnému návrhu na odklad exekuce nebylo vskutku možné přikládat důvodné očekávání, že exekuce bude zastavena.
Skutečnost, že v době konání dražby byla část vymáhané pohledávky uhrazena k rukám vykonavatele, je nerozhodná v situaci, kdy z tohoto důvodu nebylo lze očekávat ani rozhodnutí o zastavení exekuce.
Námitka, že lze mít exekuci vedenou prodejem nemovitých věcí za nepřiměřenou, když v den dražby již zbývalo vymoci pouze částku 224 200 Kč, a že tím byl při dražbě porušen zákon, dovolatel uplatnil poprvé v dovolacím řízení. Dovolací soud se těmito námitkami nemohl zabývat, neboť na jejich řešení rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Nové skutečnosti v dovolacím řízení nelze uplatnit (§241a odst. 6 o. s. ř.).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání povinného odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle obsahu spisu oprávněnému žádné účelně vynaložené náklady v průběhu dovolacího řízení nevznikly, proto dovolací soud rozhodl, že na jejich náhradu právo nemá.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2017
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D.
předsedkyně senátu