ECLI:CZ:NS:2017:20.CDO.94.2017.1
sp. zn. 20 Cdo 94/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudkyň JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněných a) A. M. , zastoupené Mgr. Liborem Hubáčkem, MBA, advokátem se sídlem v Benešově, Malé náměstí č. 73, a b) M. M. , zastoupeného Mgr. Liborem Hubáčkem, MBA, advokátem se sídlem v Benešově, Malé náměstí č. 73, proti povinnému Ing. R. M. , zastoupenému JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská třída č. 60, pro výživné, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, pod sp. zn. 32 EXE 610/2013, o dovolání oprávněných a) a b) proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2016, č. j. 26 Co 209/2016-102, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2016, č. j. 26 Co 209/2016-102, v odstavci II. výroku, kterým bylo změněno usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 11. 2. 2016, č. j. 32 EXE 601/2013-60, v odstavci II. výroku, tak, že exekuci prováděnou podle exekučního příkazu Mgr. Pavla Dolanského, soudního exekutora Exekutorského úřadu v Berouně, ze dne 4. 5. 2015, č. j. 15 EX 2066/2013-93, přikázáním peněžité pohledávky povinného za společností HKT, s. r. o., se sídlem v Těmicích, Babín č. 5, identifikační číslo osoby 260 32 121, vyplývající z titulu vypořádacího podílu podle notářského zápisu sepsaného JUDr. Michaelou Havlovou, notářskou koncipientkou notáře JUDr. Romana Bláhy, dne 4. 12. 2014, sp. zn. NZ 2066/2014, N 1579/2014, zastavil, a usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě v odstavci II. výroku, kterým byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce prováděné přikázáním peněžité pohledávky povinného za společností HKT, s. r. o., se sídlem v Těmicích, Babín č. 5, identifikační číslo osoby 260 32 121, vyplývající z titulu vypořádacího podílu podle notářského zápisu sepsaného JUDr. Michaelou Havlovou, notářskou koncipientkou notáře JUDr. Romana Bláhy, dne 4. 12. 2014, sp. zn. NZ 2066/2014, N 1579/2014, podle exekučního příkazu Mgr. Pavla Dolanského, soudního exekutora Exekutorského úřadu v Berouně, ze dne 4. 5. 2015, č. j. 15 EX 2066/2013-93, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě.
Odůvodnění:
Okresní soud v Havlíčkově Brodě (dále jen „soud I. stupně“) v odstavci II. výroku usnesením ze dne 11. 2. 2016, č. j. 32 EXE 610/2013-62, zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce prováděné přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného za společností HKT, s. r. o., se sídlem v Těmicích, Babín č. 5, identifikační číslo osoby 260 32 121, vyplývající z titulu vypořádacího podílu dle notářského zápisu sepsaného JUDr. Michaelou Havlovou, notářskou koncipientkou notáře JUDr. Romana Bláhy, dne 4. 12. 2014, sp. zn. NZ 2066/2014, N 1579/2014, podle exekučního příkazu Mgr. Pavla Dolanského, soudního exekutora Exekutorského úřadu v Berouně, ze dne 4. 5. 2015, č. j. 15 EX 2066/2013-93 – dále jen „přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného za společností HKT, s. r. o.“. Rozhodnutí odůvodnil tím, že důvod tvrzený povinným (tj. vedení exekuce v rozporu s dobrými mravy) nemůže být podkladem pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „o. s. ř.“). Důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (povinným očekávaný zánik vyživovací povinnosti) taktéž nenastal, když vykonávaný exekuční titul soudem zrušen nebyl a nestal se ani neúčinným.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím v odstavci II. výroku usnesení soudu I. stupně změnil tak, že exekuci prováděnou podle exekučního příkazu Mgr. Pavla Dolanského, soudního exekutora Exekutorského úřadu v Berouně, ze dne 4. 5. 2015, č. j. 15 EX 2066/2013-93, přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného za společností HKT, s. r. o., zastavil, když na rozdíl od soudu I. stupně shledal důvod pro zastavení v §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1969, sp. zn. 2 Cz 18/69, uveřejněné pod číslem 66/70 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení téhož soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1917/2006, které dovodily, že výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky nelze nařídit pro výživné, které se stane splatné v budoucnu, a že v tomto exekučním řízení je již vymáhána pohledávka na běžném výživném splatném v budoucnu, je vedení exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného za společností HKT, s. r. o. nepřípustné.
V dovolání oprávnění namítali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť rozhodnutí závisí na dosud neřešené otázce procesního práva, tj. výkladu ustanovení §263 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013, zda lze i pro uspokojení pohledávky na běžném výživném splatném v budoucnu vést exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného, jestliže exekuce srážkou ze mzdy povinného nestačí k úhradě opětující dávky. Rozhodnutí, na které odkázal odvolací soud, byly vydány před změnou občanského soudního řádu. Ze znění ustanovení §263 odst. 3 o. s. ř. jasně vyplývá, že zákon umožňuje výkon rozhodnutí (exekuci) na opětující se plnění splatné v budoucnu vést výkon rozhodnutí všemi způsoby, tedy i přikázáním peněžité pohledávky. Za vymáhaný dluh bude považován součet plnění v budoucnu a v případě dávek na dobu neurčitou, rozsah pětinásobku ročního plnění. Exekutor oprávněným výživné vyplatí, až ve chvíli, kdy se stane splatné. Dovolatelé namítali, že z obsahu spisu vyplývá, že exekuce srážkou ze mzdy povinného byla neúspěšná, a proto exekuce přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného za společností HKT, s. r. o. byla vedena po právu. Zároveň dovolatelé navrhli odkad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Navrhli, aby dovoláním napadené rozhodnutí bylo změněno tak, že se usnesení soudu I. stupně potvrzuje.
Povinný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání bylo podána včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, a je přípustné (§237 o. s. ř.), neboť dovolací soud dosud neřešil procesní otázku, zda lze v exekučních řízeních zahájených po 1. 1. 2013 pro uspokojení pohledávky na běžném výživném splatném v budoucnu vést exekuci přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného, jestliže exekuce srážkou ze mzdy povinného nestačí k úhradě opětující se vymáhané pohledávky, protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr, jak vykládat ustanovení §263 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013. Dovolání je důvodné.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovou vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, řízení netrpí.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudí věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. O takový případ v souzené věci jde.
Podle §263 odst. 3 o. s. ř. jestliže je vykonáváno rozhodnutí, ve kterém bylo oprávněnému přiznáno právo na opětující se dávky a jestliže výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nestačí k úhradě těchto dávek, lze výkon rozhodnutí nařídit jiným způsobem výkonu rozhodnutí v rozsahu součtu těchto plnění, a jde-li o dávky na dobu neurčitou, pak v rozsahu do pětinásobku ročního plnění. Oprávněnému soud dávky vyplácí, jakmile se stanou splatnými.
V důsledku změn ve společnosti zákon č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. občanský soud řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „velká exekuční novela“), do občanského soudní řádu zakotvil nově možnost nařídit pro uspokojení opětujícího se plnění i výkon rozhodnutí (exekuci) jinými způsoby, určenými pro vymožení peněžitého plnění (§258 odst. 1), avšak pouze za předpokladu, že k uspokojení pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí (exekuci) srážkami ze mzdy či jiného příjmu, který zákon pro vymožení opětujícího se plnění stále preferuje.
Jestliže tedy oprávněný má proti povinnému pohledávku na opětující se plnění (zpravidla na výživném), přiznanou vykonávaným exekučním titulem, mělo by i nadále k jejímu vymožení být využit výkon rozhodnutí (exekuce) srážkou ze mzdy (jiného příjmu) povinného.
Podle důvodové zprávy k návrhu velké exekuční novely lze k výkonu rozhodnutí (exekuci) jiným způsobem přistoupit pouze tehdy, jestliže výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy nebude úspěšný. Úprava posiluje pozici oprávněného zejména při vymáhání výživného.
Pokud bude nařízen a prováděn výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného pro uspokojení opakující se v budoucnu splatné dávky a současně bude nařízen a prováděn výkon rozhodnutí (exekuce) srážkou ze mzdy povinného, a provádění výkonu rozhodnutí srážkou ze mzdy nebude lze mít za neúspěšné, je současné provádění výkonu rozhodnutí (exekuce) nepřípustné, a je tím založen důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Naplnění této právně významnou skutečnosti soudy obou stupňů v tomto exekučním řízení dosud neposoudily.
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 1969, sp. zn. 2 Cz 18/69, uveřejněné pod číslem 66/70 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1917/2006 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 20 Cdo 3935/2010, a jím řešená otázka, zda lze výkon rozhodnutí (exekuci) přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného nařídit pro výživné, které se stane splatným teprve v budoucnu, se v tomto řízení neuplatní, když posuzovaná rozhodná právní otázka byla poplatná znění občanského soudního řádu ke dni 31. 12. 2012, které obdobu §263 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013 neobsahovalo.
Z výše uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem je neúplné a tudíž i nesprávné; Nejvyšší soud proto v dovoláním napadené části usnesení podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud současně zrušil i v této části toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
V následném řízení jsou soudy obou stupňů vázány právním názorem dovolacího soudu (§243b ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.). Z něj plyne potřeba zkoumat naplnění relevantní podmínky pro částečné zastavení exekuce prováděné přikázáním jiné peněžité pohledávky povinného, tj. zda současně prováděná exekuce srážkou ze mzdy povinného nestačí k úhradě vymáhané opětující se dávky výživného v rozsahu pětinásobku ročního plnění.
O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Se zřetelem k tomuto výsledku dovolacího řízení nelze vyhovět návrhu na odklad vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí odvolacího soudu [ustanovení §243 písm. a) o. s. ř.], a zvláštního rozhodnutí zde ani není třeba (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 873/2005).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2017
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu