ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1352.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 1352/2017-1961
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUD. Vítězslavy Pekárkové ve věci dědictví
po K. K. , zemřelém dne 28. prosince 1997, za účasti 1) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, IČO 69797111, Územního pracoviště v Hradci Králové, Horova č. 180, 2) Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická č. 2020/4, IČO 41197518, Územního pracoviště
v Náchodě, Poštovní č. 42, 3) Celního úřadu pro Královohradecký kraj , se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů č. 1672/8, 4) Dexindra s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Křižovnická č. 86/6, IČO 04113811, zastoupené Mgr. Ludmilou Pražákovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Matoušova č. 515/12, 5) F. S. , zastoupeného JUDr. Zuzanou Volfovou, advokátkou se sídlem v Trutnově, Horní Předměstí, Svatojánské náměstí č. 47, 6) K. B. , zastoupeného JUDr. Václavem Hlavínem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Bateriích č. 9, 7) Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky , se sídlem v Praze 3, Vinohradská č. 2577/178, IČO 47114304, 8) ARTA REAL, k.s. se sídlem v Praze 7, Přístavní č. 321/14, IČO 26174545, zastoupené Mgr. Karlem Somolem, advokátem se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí č. 671/24, 9) Okresní správy sociálního zabezpečení Náchod se sídlem v Náchodě, Karlovo náměstí č. 2054, 10) TESLA, akciová společnost se sídlem v Praze 9, Poděbradská č. 186/56, IČO 00009709, 11) API Grand v.o.s., v likvidaci , se sídlem v Praze 5, Za Mototechnou č. 593/25, IČ 49710061, 12) Ministerstva zemědělství se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 65/17, a 13) Montas a.s. , se sídlem v Hradci Králové, Říční č. 433/6, IČO 00008664, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. D 75/98, o dovolání společnosti ARTA REAL, k. s. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. listopadu 2016, č. j. 17 Co 100/2016-1894, takto:
I. Dovolání společnosti ARTA REAL, k.s. se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Řízení o dědictví po K. K., zemřelém dne 23.7.1941 (dále jen „zůstavitel“) bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Náchodě ze dne 7.1.1998, č.j. D 75/98-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví byla pověřena JUDr. Olga Medunová, notářka v Náchodě (§38 občanského soudního řádu).
Okresní soud v Náchodě po zjištění, že zůstavitel nezanechal závěť a že všichni v úvahu přicházející dědici ze zákona dědictví odmítli, usnesením ze dne 1.9.2010, č.j. D 75/98-1011 (když jeho předcházející usnesení ze dne 6.3.2009, č.j. D 75/98-905 bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28.1.2010, č.j 17 Co 43/2010-951) určil obecnou cenu majetku patřícího do bezpodílového spoluvlastnictví zůstavitele a pozůstalé manželky L. K. a rozhodl, co z tohoto majetku patří do dědictví a co patří pozůstalé manželce (výrok I.), současně určil obecnou cenu majetku zůstavitele částkou 18.060.349 Kč, výši pasiv částkou 13.790.338 Kč, čistou hodnotu dědictví částkou 4.270.011 Kč (výrok II.), rozhodl, že pozůstalá manželka L. K. je povinna uhradit pohledávku z titulu vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví ve výši 2.419.735 Kč (výrok III.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Toto usnesení nabylo právní moci dne 18.9.2010. Usnesením ze dne 22.12.2010, č.j. D 75/98-1033, pak Okresní soud v Náchodě potvrdil, že veškerý majetek patřící do dědictví (ve výroku usnesení vyjmenovaný) připadl státu - České republice s povinností nést dluhy dědictví (tvořené v usnesení vyjmenovanými pohledávkami věřitelů za zůstavitelem).
K odvolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31.3.2011, č.j. 17 Co 47/2011-1063, změnil usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 22.12.2010, č.j. D 75/98-1033, tak, že se nařizuje likvidace dědictví (výrok I.) a že se vyzývají zůstavitelovi věřitelé, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení oznámili Okresnímu soudu v Náchodě své pohledávky, s tím, že pohledávky, které nebudou při likvidaci uspokojeny, zaniknou (výrok II.). Toto usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 29.6.2011.
V rámci likvidace dědictví bylo provedeno zpeněžení části zůstavitelova majetku
a po odečtení nákladů dražby a zahrnutí pohledávky za pozůstalou manželkou do výtěžku zpeněžení Okresní soud v Náchodě usnesením ze dne 14.12.2012, č.j. D 75/98-1518, které nabylo právní moci dne 12.1.2013, provedl částečný rozvrh výtěžku. Usnesením ze dne 8.2.2016, č.j. D 75/98-1798, rozhodl Okresní soud v Náchodě, že zbývající část výtěžku likvidace dědictví ve výši 4.422.285 Kč se rozvrhuje tak, že budou uhrazeny náklady státu vzniklé v souvislosti se zpeněžením majetku ve výši 7.340 Kč, částečně pohledávka společnosti ARTA REAL, k.s., zajištěná zástavním právem k nemovitostem zůstavitele,
ve výši 3.332.600 Kč, a částečně pohledávka společnosti Dexindra s.r.o., zajištěná zástavním právem k nemovitostem, ve výši 1.082.345 Kč (výrok I.), a že státu – České republice připadají označené cenné papíry (výrok II.). Rozhodl také o odměně notářky JUDr. Olgy Medunové, jako soudní komisařky (výrok III.), a vyslovil, že se likvidace dědictví končí (výrok IV.).
K odvolání společnosti Dexindra s.r.o. Krajský soud v Hradci Králové usnesením
ze dne 2.11.2016, č.j. 17 Co 100/2016-1894, změnil usnesení Okresního soudu v Náchodě
ze dne 8.2.2016, č.j. D 75/98-1798, ve výroku I. tak, že zbývající část výtěžku likvidace dědictví ve výši 4.422.285 Kč se rozvrhuje tak, že bude uhrazena pohledávka nákladů řízení České republiky – Okresního soudu v Náchodě ve výši 7.340 Kč a částečně uhrazena pohledávka věřitelky Dexindra s.r.o. ve výši 4.414.945 Kč (výrok I.), že odměna notářky JUDr. Olgy Medunové, včetně náhrady daně z přidané hodnoty, se určuje částkou 88.015 Kč, kterou zaplatí Česká republika – Okresní soud v Náchodě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem (výrok III.). Odvolací soud při rozhodování přihlédl k tomu, že ve III. skupině (§175 v odst. 2 písm. c/ o.s.ř. ve znění účinném před 1.1.2014) se neuplatní poměrné uspokojení pohledávek věřitelů (z čehož vycházel soud prvního stupně), ale zásada priority, a že pro pořadí pohledávek zajištěných zástavním právem je rozhodující den, kdy právo zajišťující pohledávku vzniklo, a uzavřel, že jestliže právo věřitele ARTA REAL, k. s., vzniklo dne 16.10.1996 a právo odvolatelky vzniklo dne 18.9.1995, má odvolatelka lepší pořadí, její pohledávku je třeba uspokojit před pohledávkou ARTA REAL, k. s., rovněž zajištěnou zástavním právem.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2.11.2016, č.j. 17 Co 100/2016-1894, podala společnost ARTA REAL, k. s., dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze skutečnosti, že „napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení dovolacím soudem již v minulosti řešené právní otázky, která má být ovšem posouzena jinak“. Dovolatelka v první řadě namítá, že odvolací soud při řešení právní otázky „převzal závěry formulované v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9.1.2014, sp. zn. 21 Cdo 3537/2012“, dovolatelka je však přesvědčena, že „dosavadní aplikace ustanovení §175 v odst. 2 a 3 o. s. ř. je zcela ojedinělá, a proto by se dovolací soud měl od ní odchýlit“. Dále dovolatelka namítá, že taková aplikace „je nedůvodně nepřiměřeně tvrdá vůči zástavním věřitelům, nezohledňuje účel a smysl zákona, což v konečném důsledku vede k nerovnému postavení zástavního věřitele v rámci likvidace dědictví“. Za zásadní považuje, že „dosavadní posouzení zcela mění standardní podmínky uspokojení věřitelů, když jednak zajištěné věřitele zbavuje právní jistoty týkající se způsobu zajištění jejich pohledávek, a jednak nepřiměřeně zvýhodňuje ostatní věřitele, kteří nebyli dostatečně bdělí se zajištěním svých pohledávek zřízením výrazně méně výhodného zajištění“. Podle jejího přesvědčení „zákonodárce v ustanovení §175v odst. 2 písm. c/ o.s.ř. upravil případy, které nastávají nejběžněji, tedy, kdy se v rámci uvedené skupiny uspokojují dva věřitelé, kterým oběma svědčí právo zajišťující pohledávku (typicky zástavní právo) k jedné nemovitosti“. Dovolatelka tedy dovozuje, že otázku zpeněžování více nemovitostí, ke kterým má práva zajišťující pohledávku více věřitelů s různým datem vzniku, zákon sice výslovně neupravuje, že „nelze si nevšimnout, že skupina pohledávek podle §175v odst. 2 písm. c/ o.s.ř. je v porovnání s ostatními skupinou specifickou, nespočívá totiž v charakteru pohledávky, ale v charakteru práva zajišťujícího pohledávku“, že „právě toto specifikum je promítnuto do věty druhé odst. 3 ustanovení §175v o.s.ř.“ a že tím „dal zákonodárce jasně najevo důraz na právo uspokojení toho kterého věřitele z výtěžku zpeněžení jeho předmětu zajištění, v opačném případě by danou věc odlišně neupravoval, uplatnilo by se poměrné uspokojení“. Dovolatelka dále namítá, že podle skutkových okolností posuzované věci byla společnost Dexindra, s.r.o., uspokojena i ze zpeněžení zástavy zůstavitelových nemovitostí v k. ú. R., třebaže zástavní právo měla pouze k nemovitostem zůstavitele v k. ú. N. M. n. M., a že „ani v rámci likvidace dědictví nemůže být ospravedlněno snížení garance uspokojení zástavního věřitele, který řádně a s důvodným očekáváním zajistil svou pohledávku zástavním právem“. Závěrem dovolání dovolatelka shrnuje, že „trvá na svém argumentu, že žádný možný výklad ustanovení §175v odt. 2 a 3 o.s.ř., má-li být v souladu s principem právní jistoty, nemůže umožnit, aby se dostalo věřiteli, který nemá žádné zástavní právo ke konkrétní nemovitosti, uspokojení ze zpeněžení této zástavy, a to na místo zástavního věřitele. Dosavadní aplikace tohoto ustanovení je tak podle jejího názoru nesprávná“. Dovolatelka proto navrhuje, aby „Nejvyšší soud České republiky usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, eventuálně, aby zrušil i usnesení soudu prvního stupně a věc vrátil Okresnímu soudu v Náchodě k dalšímu řízení“.
Dexindra s.r.o. ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání je nedůvodné, že „odvolací soud rozhodoval v souladu se zákonem i s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, když právní otázku pořadí u více pohledávek ve III. skupině vyřešil uplatněním zásady priority“, že „dosavadní výklad k otázce pořadí u více pohledávek ve III. skupině podle
§175v odst. 2 písm. c/ a odst. 3 o.s.ř. představuje jediný možný a logický výklad, vzhledem k výslovnému a jednoznačnému jazykovému vyjádření tohoto ustanovení v zákoně“ a že důvodem ke změně ustáleného právního názoru na řešení této otázky není ani nová právní úprava rozvrhu výtěžku podle §270 zákona č. 293/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, který nabyl účinnosti 1.1.2014. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl, popřípadě zamítl a dovolateli uložil povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení společnosti Dexindra s.r.o.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném
do 31.12.2013 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno v řízení zahájeném před 1.1.2014 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř).
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci dovolatelka zpochybňuje správnost dovolacím soudem již vyřešené právní otázky – výkladu a aplikace ustanovení §175v odst. 2 písm. c) a odst. 3 o.s.ř. – a navrhuje, aby tato otázka byla posouzena jinak, dospěl dovolací soud k závěru, že její dovolání proti usnesení odvolacího soudu je přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Zůstavitel zemřel dne 28.12.1997, při likvidaci dědictví však soud postupuje (jak vyplývá z ustanovení čl. II. bodu 9 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009. V projednávané věci se tedy likvidace dědictví (včetně zpeněžování zůstavitelova majetku a rozvrh výtěžku zpeněžení)
za řízení před soudem prvního a druhého stupně a také před soudem dovolacím řídí občanským soudním řádem ve znění účinném od 1.7.2009 (dále jen „OSŘ“).
Podle ustanovení §175v odst. 1 OSŘ soud provede rozvrh výtěžku zpeněžení majetku zůstavitele (dále jen „výtěžek“) mezi věřitele.
Podle ustanovení §175v odst. 2 OSŘ soud uhradí z výtěžku postupně pohledávky podle těchto skupin: a/ pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti se zpeněžením majetku, b/ pohledávky nákladů zůstavitelovy nemoci a přiměřených nákladů jeho pohřbu, c/ pohledávky zajištěné zástavním právem, zadržovacím právem, převodem práva nebo postoupením pohledávky, d/ pohledávky nedoplatků výživného, e/ pohledávky daní
a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení
a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud nebyly uspokojeny podle písmena c/, f/ ostatní pohledávky.
Podle ustanovení §175v odst. 3 OSŘ nelze-li plně uspokojit pohledávky patřící do téže skupiny, uspokojí se poměrně; ve skupině c/ se však pohledávky uspokojují podle jejich pořadí, přičemž pohledávky zajištěné zadržovacím právem se uhradí před ostatními pohledávkami. Pro pořadí je rozhodující den, kdy právo zajišťující pohledávku vzniklo.
Podle ustanovení §175v odst. 4 OSŘ pravomocným skončením likvidace zaniknou proti dědicům neuspokojené pohledávky věřitelů a jejich zajištění. Vyjde-li však najevo další majetek zůstavitelův, rozdělí jej soud věřitelům do výše jejich neuspokojených pohledávek bez zřetele k tomuto zániku. Zůstane-li majetkový přebytek, projedná jej soud jako dědictví.
V projednávané věci se do likvidace dědictví po zůstaviteli přihlásili (kromě dalších věřitelů) také dva věřitelé s pohledávkami zajištěnými zástavními právy na nemovitostech zůstavitele, a to společnost ARTA REAL, k.s., s pohledávkou v celkové výši 37.680.369,84 Kč, zajištěnou zástavním právem na nemovitostech zůstavitele v k. ú. R., zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 16.10.1996, s právními účinky vkladu práva do katastru nemovitostí ke dni 16.10.1996, a společnost CDV-2, LTD. (nyní Dexindra, s.r.o.) s pohledávkou v celkové výši 5.764.327,40 Kč, zajištěnou zástavním právem na nemovitostech zůstavitele v k. ú. N. M. n. M., zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 15.9.1995, s právními účinky vkladu práva do katastru nemovitostí ke dni 18.9.1995.
Pro rozhodnutí soudů o rozvrhu výtěžku zpeněžení majetku zůstavitele mezi věřitele tak bylo mimo jiné významné vyřešení otázky, zda při uspokojování pohledávek uvedených dvou zajištěných věřitelů patřících do III. skupiny se jednotliví věřitelé uspokojují přednostně (podle pořadí vzniku práva, které zajišťuje jejich pohledávku) pouze ze zpeněžení svého předmětu zajištění do výše své pohledávky. Odvolací soud při řešení této otázky vycházel z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, která byla vyřešena (i v širších souvislostech) Nejvyšším soudem České republiky v usnesení ze dne 9.1.2014, sp. zn. 21 Cdo 3535/2012. V tomto usnesení dovolací soud uvedl, že pro určení pořadí pohledávek patřících při likvidaci dědictví do III. skupiny (§175v odst. 2 písm. c/ OSŘ) je, s výjimkou pohledávek zajištěných zadržovacím právem nebo přednostním zástavním právem, rozhodujícím hlediskem pouze den, kdy právo zajišťující pohledávku vzniklo, přičemž se nepřihlíží k tomu, z prodeje jakého předmětu zajištění byl výtěžek dosažen (například na které z více nemovitostí zůstavitele zajišťujících pohledávky několika věřitelů vázlo zástavní právo věřitele s dřívějším pořadím vzniku práva zajišťujícího jeho pohledávku).
Závěry vyslovené v usnesení ze dne 9.1.2014, sp. zn. 21 Cdo 3537/2012, nemá dovolací soud ani v projednávané věci důvod měnit. Z výše citovaných zákonných ustanovení je zcela zřejmé, že se pohledávky věřitelů zůstavitele uhrazují z výtěžku zpeněžení majetku zůstavitele postupně – podle skupin uvedených v §175v odst. 2 OSŘ, že pohledávky patřící do následující skupiny mohou být uhrazeny jen tehdy, byly-li plně uspokojeny pohledávky patřící do vyšší (předcházející) skupiny, a že nestačí-li výtěžek k úhradě všech pohledávek patřících do stejné skupiny, uspokojují se tyto pohledávky poměrně (zásada proporcionality), s výjimkou pohledávek patřících do III. skupiny, v níž se uplatňuje zásada priority (až na pohledávky zajištěné zadržovacím právem), tedy lepší pořadí v této skupině má
ta pohledávka, která byla zajištěna dříve. Ani širším výkladem nelze dovodit, že by se jednotlivé pohledávky ve III. skupině měly uspokojovat jen ze zpeněžení majetku zůstavitele, kterým byly zajištěny. Pokud by zákonodárce takový úmysl měl, mohl ho výslovně promítnout do předmětného ustanovení OSŘ, stejně jako to učinil v insolvenčním řízení (§167 zákona č. 182/2006 Sb.), nebo v konkurzním řízení (§28 zákona č. 328/1998 Sb.). Právě porovnáním s těmito ustanoveními je podle dovolacího soudu správnost dosavadního výkladu ustanovení §175v odst. 2 písm. c/ a odst. 3 OSŘ potvrzena.
Z uvedeného vyplývá, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a že dovolací soud neshledává důvod, aby již vyřešená právní otázka uspokojování pohledávek věřitelů patřících do III. skupiny podle §175v odst. 2 OSŘ byla posouzena jinak. Vycházel přitom i z Ústavním soudem opakovaně zdůrazňovaného principu právní jistoty, jakožto důležitého atributu právního státu, k němuž patří i ustálená judikatura, s tím, že ke změně ustálené judikatury by měly soudy přistupovat jen v nezbytných případech opodstatňujících překročení principu předvídatelnosti, a že pravidlem by mělo být, že není-li zcela jasné, který z výkladů si zaslouží přednost, měla by být zachován dosavadní judikatura (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 3.6.2009, sp. zn. I. ÚS 420/09, ze dne 11.9.2009, sp. zn. IV. ÚS 738/09, ze dne 5.8.2010, sp. zn. II. ÚS 3168/09, ze dne 12.12.2013, sp. zn. III. ÚS 3221/11, nebo ze dne 31.5.2016, sp. zn. II. ÚS 2635/15). Ani z tohoto pohledu podle dovolacího soudu v nyní posuzovaném případě žádný důvod ke změně ustálené judikatury není.
Vzhledem k tomu že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné, a protože nebylo zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání společnosti ARTA REAL, k.s., podle ustanovení
§243d písm. a) o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §146 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť dovolací soud neshledal žádné okolnosti případu, které by odůvodňovaly výjimečné přiznání náhrady nákladů v řízení (o dědictví), které mohlo být zahájeno i bez návrhu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. listopadu 2017
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu