ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1753.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 1753/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce Ing. R. K. , zastoupeného JUDr. Richardem Syslem, advokátem se sídlem v Praze 6, Buzulucká č. 678/6, proti žalované O2 Czech Republic a.s. , se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou č. 266/2, IČO 601 93 336, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 26/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2016 č.j. 23 Co 320/2016-614, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19.10.2016 č.j. 23 Co 320/2016-614 není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k požadavkům pro řádný výkon sjednané práce ve smyslu ustanovení §52 písm. f) zák. práce srov. například stanovisko býv. Nejvyššího soudu ze dne 24.3.1978 sp. zn. Cpjf 44/77 uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 15, ročník 1978, str. 500, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.11.2006 sp. zn. 21 Cdo 758/2006 uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 35, roč. 2007, vztahující se k obsahově shodné dřívější právní úpravě, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2008 sp. zn. 21 Cdo 4059/2007; k náležitostem výzvy pro odstranění neuspokojivých pracovních výsledů srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.9.2010 sp. zn. 21 Cdo 2894/2009 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2013 sp. zn. 21 Cdo 1731/2012; k otázce stanovení přiměřené lhůty, ve které má zaměstnanec odstranit neuspokojivé pracovní výsledky srov. například závěr uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR, Praha 1986, str. 190-191, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.9.2009 sp. zn. 21 Cdo 4066/2008, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura pod č. 9, roč. 2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.9.2010 sp. zn. 21 Cdo 2894/2009 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2013 sp. zn. 21 Cdo 1731/2012) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části dovolání žalobce uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. [zpochybňuje-li skutkové zjištění, které bylo pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující - tj., že délka lhůty k odstranění vytýkaných nedostatků byla přiměřená a přesně stanovená, že vytýkané nedostatky v žalobcově práci jsou dostatečně určité; nesouhlasí-li s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil své právní posouzení věci, že s žalobcem bylo možno skončit pracovní poměr ve smyslu ustanovení §52 písm. f) zák. práce], a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. června 2017
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu