ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.1920.2017.1
21 Cdo 1920, 2593/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce L. F. , zastoupeného doc. JUDr. Tomášem Gřivnou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Revoluční č. 1044/23, proti žalovaným 1) Dražební společnost MORAVA s. r. o. se sídlem ve Zlíně, Dlouhá č. 4433, IČO 26275953, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, 2) ALKONY-CZ, a. s. se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, V Celnici č. 1031/4, IČO 27403386, a 3) B58, s. r. o. se sídlem v Praze 7 – Holešovicích, Jankovcova č. 1518/2, IČO 01619322, zastoupenému JUDr. Lukášem Holým, advokátem se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Přístavní č. 321/14, o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 192/2013, o dovoláních žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2016 č. j. 12 Co 273/2016-394 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2017 č. j. 12 Co 48/2017-472, takto:
Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. dubna 2016 č. j. 43 C 192/2013-362 a ze dne 27. října 2016 č. j. 43 C 192/2013-447 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 20. 5. 2013 domáhal, aby bylo určeno, že „jsou neplatné nedobrovolné veřejné dražby konané dne 29. 4. 2013 na návrh žalovaného 2) a provedené žalovanou 1) na základě dražebních vyhlášek č. 515-DN/13 a 516-DN/13, v nichž žalovaný 3) vydražil vlastnické právo k pozemkům evidovaným v katastru nemovitostí jako parcely č. 1101/6, 1102/1, 1103/1, 1108/1 a zapsaným na listu vlastnictví č. 1162 a spoluvlastnické podíly o velikosti ½ k pozemkům evidovaným v katastru nemovitostí jako parcely č. 1100 a 1101/3 a pozemkům evidovaným ve zjednodušené evidenci jako parcely s původem v pozemkovém katastru č. 202, 401/1, 402/1 a 408 a zapsané na listu vlastnictví č. 669; to vše v obci P., katastrálním území N.“. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je vlastníkem, respektive spoluvlastníkem uvedených pozemků, že dne 14. 3. 2013 - poté, co byly dne 25. 2. 2012 vydány dražební vyhlášky č. 515-DN/13 a č. 516-DN/13 - podal žalobu o nepřípustnost prodeje pozemků ve veřejné dražbě podle ustanovení §166 občanského zákoníku, že o podání žaloby informoval dražebníka i navrhovatele dražby a že dražebník přesto dražby provedl a tím zatížil dražby vadou, pro kterou by měly být soudem shledány neplatnými. Uvedl, že k zajištění výkonu rozhodnutí bylo Obvodním soudem pro Prahu 4 vydáno dne 10. 5. 2013 předběžné opatření pod č. j. 10 Nc 1014/2013-11.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 12. 6. 2014 č. j. 43 C 192/2013-186 žalobě vyhověl, zamítl návrh žalované 3), aby vyzval žalobce ke složení doplatku jistoty podle ustanovení §75b odst. 1 občanského soudního řádu k předběžnému opatření vydanému v této věci ve výši 1 940 000 Kč, a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 10 712 Kč k rukám advokáta doc. JUDr. Tomáše Gřivny, Ph.D., s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost dalších žalovaných. Dospěl k závěru, že dražby předmětných nemovitostí jsou neplatné, neboť jejich provedení bránila podaná žaloba na nepřípustnost prodeje zástavy, a to i když byla podána u věcně a místně nepříslušného soudu, a že žalobce je ve věci aktivně věcně legitimován.
K odvolání žalobce a žalovaných Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 4. 2015 č. j. 12 Co 520/2014-294 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že soud prvního stupně rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a řádně se nevypořádal s věcnou aktivní legitimací žalobce k podání žaloby.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 17. 12. 2015 č. j. 43 C 192/2013-314 uložil žalobci, aby ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto usnesení složil doplatek jistoty k vydanému předběžnému opatření tohoto soudu č. j. 10 Nc 1014/2013-11 ve výši 1 930 000 Kč.
Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podal žalobce dne 4. 1. 2016 odvolání, ve kterém požádal o osvobození od soudních poplatků ve vztahu k povinnosti složit doplatek jistoty.
Podáním ze dne 29. 2. 2016 žalobce zaslal soudu prvního stupně prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků spolu s čestným prohlášením o dalších okolnostech, které podle něj mohou mít vliv na osvobození od poplatkové povinnosti. Uvedl, že žije sám, že je zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou od 8. 12. 2015 do 20. 4. 2016 v Itálii jako „myč nádobí“, že jeho čistá mzda za prosinec 2015 činila 1 223 €, že vzhledem k tomu, že dne 5. 2. 2016 utrpěl pracovní úraz na pravém rameni, je v pracovní neschopnosti a měl by se podrobit chirurgickému zákroku, že majetek větší hodnoty představuje motorové vozidlo tov. zn. Škoda Fabia, rok výroby 2004/2005, že má dluh z úvěru u České spořitelny, a. s., ve výši 156 069,13 Kč, který splácí částkou ve výši 6 003 Kč měsíčně, a vůči České republice z titulu daňového ručitelství ve výši přibližně 75 000 Kč. Dále uvedl, že jeho měsíční výdaje představují platby na zdravotní pojištění ve výši 1 337 Kč a nájemné (včetně poplatků za elektřinu) ve výši 3 300 Kč, že od února 2016 by měl místo mzdy pobírat dávky nemocenského pojištění z Itálie, jejichž výši zatím nezná, a že o ní bude soud informovat, jakmile ji bude mít potvrzenou. Dodal, že s ohledem na svou hospitalizaci není schopen doložit seznam nemovitostí, které mu dle stavu zápisu v katastru nemovitostí patří, a požádal soud prvního stupně, aby za tímto účelem výpis z katastru nemovitostí opatřil. K podání připojil pracovní smlouvu (v německém jazyce, současně předložil vlastní překlad do českého jazyka), výplatní lístek za prosinec 2015, lékařské potvrzení o pracovním úrazu z 5. 2. 2016 (v italském a německém jazyce) a potvrzení České spořitelny, a. s., o zůstatku úvěru.
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 8. 4. 2016 č. j. 43 C 192/2013-362 žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že není zřejmé, zda má žalobce z pozemku parc. č. 1181/3 o výměře 22 m 2 v obci P., katastrální území N., jehož je spoluvlastníkem, určité výnosy a zda a v jaké výši pobírá dávky nemocenského pojištění, že žalobce netvrdil ani nedoložil, jaké výše dosahovaly jeho příjmy v ostatních rozhodných měsících, že soudu není zřejmé, z čeho je žalobce schopen hradit své závazky či jiné výdaje, že žalobce neprokázal výdajové položky, že prohlášení žalobce týkající se majetku větší hodnoty považuje soud za nevěrohodné, neboť žalobce nesdělil čísla účtů, na nichž má uloženy peněžní prostředky, či případně jakou má finanční hotovost, a že žalobce rovněž nedoložil, že by mu v pracovním zařazení skutečně bránily okolnosti objektivní povahy, neboť tato skutečnost zůstala pouze v rovině tvrzení. Dodal, že žalobce je v tomto řízení zastoupen právním zástupcem, jehož náklady je třeba také řadit k výdajům, a uzavřel, že žalobce nedostatečně doložil své osobní, majetkové a výdělkové poměry.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 7. 2016 č. j. 12 Co 273/2016-394 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Souhlasil se soudem prvního stupně, že žalobce věrohodným způsobem neprokázal, jaké jsou jeho aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry, a uvedl, že žalobce ve svém odvolání tyto závěry nijak nevyvrátil. Dospěl proto k závěru, že nelze uvažovat ani o částečném osvobození žalobce od soudních poplatků.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že žádal o osvobození od soudních poplatků ve vztahu k povinnosti složit doplatek jistoty ve výši 1 930 000 Kč, že při tvrzení a dokládání skutečností rozhodných pro posouzení nároku na osvobození od soudních poplatků vycházel z formuláře prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků, který mu v neupravitelné podobě zaslal soud prvního stupně, že položkami uvedenými v tomto formuláři byl pro žalobce dán okruh tvrzených skutečností a důkazů o nich a že v souladu s tímto formulářem žalobce specifikoval svůj tehdejší pracovní poměr vůči italskému zaměstnavateli, výši svého průměrného čistého měsíčního výdělku za předchozí kalendářní čtvrtletí, automobil jako majetek potenciálně vyšší hodnoty, dluhy, další měsíční výdaje a pracovní neschopnost jako následek pracovního úrazu, který utrpěl dne 5. 2. 2016. Dále žalobce požádal soud, aby sám zjistil případný žalobcův nemovitý majetek. Má za to, že informace, které ve formuláři uvedl, byly veškeré informace, které mohly mít pro rozhodnutí soudu o osvobození od soudních poplatků význam; jestliže netvrdil a nedoložil příjmy v ostatních měsících a stav na bankovním účtu, bylo to proto, že žalobce jiné příjmy neměl a na bankovním účtu neměl v té době zůstatek, který by představoval majetek vyšší hodnoty. Dovolatel dále namítá, že dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že žalobcem tvrzené skutečnosti a důkazy nepostačují k přiznání osvobození od soudních poplatků, měl žalobce v souladu s ustanovením §118a odst. 4 občanského soudního řádu poučit o tom, jaká tvrzení a důkazy má doplnit. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podáním ze dne 12. 10. 2016 doručeným soudu prvního stupně dne 13. 10. 2016 žalobce znovu požádal o osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že je od 5. 2. 2016, kdy utrpěl pracovní úraz, stále v pracovní neschopnosti a není schopen vlastním přičiněním získat prostředky na zaplacení uloženého doplatku jistoty, že o osvobození žádá znovu, neboť od poslední žádosti se jeho výdělkové a majetkové poměry změnily, zejména s ohledem na více než 7 měsíců trvající stav pracovní neschopnosti, že o osvobození žádá pouze ve vztahu k uloženému doplatku jistoty předběžného opatření ve výši 1 930 000 Kč, nikoli ve vztahu ke všem poplatkovým povinnostem, které v řízení mohou vzniknout, a že žádá o osvobození úplné, případně částečné odpovídající jeho osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům. V prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků dále uvedl, že nemá v současnosti (za poslední 3 měsíce) žádné příjmy, že jeho posledním příjmem byla platba nemocenského pojištění spojeného s pracovním úrazem, že s tímto příjmem byly spojeny cestovní, ubytovací a stravovací náklady z důvodu povinnosti absolvovat pravidelné kontrolní lékařské prohlídky v I., že na konci září 2016 požádal o dávky pomoci v hmotné nouzi, jeho žádost však zatím nebyla vyřízena, že majetek vyšší hodnoty představuje osobní automobil Škoda Fabia, rok výroby 2004/2005, zůstatek na bankovním účtu u České spořitelny, a. s., ve výši 11 744,09 Kč a spoluvlastnický podíl o velikosti ½ na pozemku parc. č. 1181/3 orná půda o výměře 22 m 2 v katastrálním území N., že má dluh z úvěru vůči České spořitelně, a. s., ve výši 129 588,23 Kč a z daňového ručitelství vůči České republice ve výši 63 000 Kč a že jeho další výdaje představuje platba na zdravotní pojištění ve výši 1 337 Kč měsíčně, nájemné ve výši 3 800 Kč měsíčně, léčebné výdaje ve výši přibližně 3 000 Kč měsíčně, platba za mobilní telefon ve výši přibližně 950 Kč měsíčně, náklady na dopravu ve výši přibližně 3 500 Kč měsíčně a ostatní pravidelné náklady na živobytí ve výši přibližně 5 000 Kč měsíčně. K prohlášení připojil potvrzení o poskytnutí první chirurgické pomoci z 19. 2. 2016, lékařskou zprávu MUDr. Lubomíra Hrušky z 19. 9. 2016, výpis z účtu vedeného u České spořitelny, a. s., potvrzení České spořitelny, a. s., o zůstatku úvěru, protokol Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro Prahu 10, dopis PRE z 19. 9. 2016, dopis Pražských vodovodů a kanalizací ze 7. 3. 2016, seznam dokladů s položkami úhrad za rehabilitaci a účetní závěrky žalovaného 3).
Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 27. 10. 2016 č. j. 43 C 192/2013-447 řízení o opakované žádosti žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků zastavil. Zjistil, že žalobce v druhé žádosti o osvobození od soudních poplatků doplnil, že po pracovním úrazu z 5. 2. 2016 je stále v pracovní neschopnosti, že však žádný doklad o pracovní neschopnosti nedoložil (doložil pouze lékařské zprávy), že nedoložil ani výši plateb z nemocenského nebo úrazového pojištění, že jeho pracovní smlouva nebyla obnovena, že za individuální rehabilitaci, elektroléčbu a masáže platí žalobce měsíčně 3 000 Kč, že oproti původní žádosti náklady na bydlení doložil jen výší záloh vodného ve výši 1 671 Kč čtvrtletně a zálohou na elektřinu ve výši 6 660 Kč a že úvěr u České spořitelny, a. s., doložil jednou splátkou ve výši 11 744 Kč. Dospěl k závěru, že všechny tyto skutečnosti byly tvrzeny již v době rozhodování o předchozí žádosti, že výši nemocenských dávek nebo platby z úrazového pojištění žalobce nedoložil tehdy ani teď a že žalobce tedy ani nadále své celkové majetkové poměry řádně nedoložil, případně netvrdí žádné nové skutečnosti, které by nebyly tvrzeny již v předchozí žádosti. Dodal, že opakované žádosti žalobce považuje za obstrukce, neboť žalobce dosud řádně nereagoval na usnesení soudu prvního stupně ze dne 15. 12. 2015 č. j. 43 C 192/2013-313, kterým byl vyzván k doplnění skutkových tvrzení žaloby, a že místo toho, aby mohlo být přistoupeno k novému rozhodnutí ve věci samé, žalobce podává opakované žádosti stejného druhu a každé odvolání je nejprve podáno bez odůvodnění.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 2. 2017 č. j. 12 Co 48/2017-472 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Vzhledem k tomu, že po pravomocném zamítnutí žalobcova návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedošlo ke změně žalobcových poměrů, dospěl k závěru, že v novém řízení byla projednávána stejná věc – jednalo se o tentýž nárok na základě shodného stavu – a byl proto dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce věci rozsouzené. Dodal, že již v první žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 15. 2. 2016 žalobce tvrdil, že je od 5. 2. 2016 v pracovní neschopnosti, což však řádně nedoložil.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Má za to, že okolnost, že bude ve stavu pracovní neschopnosti po dobu delší 8 měsíců (tedy i 3 měsíce poté, co přestal pobírat platby úrazového pojištění z I.), je skutečností, kterou nemohl v době podání předchozí žádosti znát nebo očekávat, že jde proto o skutečnost novou, v době původního rozhodování neznámou a nepředvídanou, a že žádost o osvobození od soudních poplatků ze dne 12. 10. 2016 je oproti žádosti ze dne 4. 1. 2016 (doplněné dne 29. 2. 2016) podstatně odlišná. Namítá, že žádal o osvobození od soudních poplatků ve vztahu k povinnosti složit doplatek jistoty, neboť „není v jeho současných majetkových poměrech složit doplatek jistoty ve výši 1 930 000 Kč“, že při tvrzení a dokládání rozhodných skutečností vycházel z formuláře prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, který mu zaslal soud prvního stupně, že specifikoval svoje majetkové poměry v souladu s tímto formulářem, že okolnost, že v současnosti (za poslední 3 měsíce) nemá žádné příjmy, představuje negativní skutečnost, kterou nelze v řízení prokázat, že vzhledem k tomu, že platba nemocenského pojištění představovala historickou platbu starší 3 měsíců, se již v poměrech žalobce neprojevuje jako příjem, ale jako peněžní suma v jeho majetku, kterou žalobce doložil výpisem z účtu se zůstatkem ve výši 11 744,09 Kč, a že pracovní neschopnost doložil lékařskou zprávou MUDr. Lubomíra Hrušky, ve které se uvádí, že nadále trvá stav pracovní neschopnosti. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení v projednávané věci bylo zahájeno přede dnem 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocným usnesením odvolacího soudu byla podána ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti kterým je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při posuzování otázek, zda jsou u žalobce splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a zda byly dány podmínky pro zastavení řízení o jeho opětovné žádosti o osvobození od soudních poplatků, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přezkoumal napadená usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce jsou opodstatněná.
Podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Účastníkům vznikají v souvislosti s uplatňováním nebo bráněním práva náklady, které jsou povinni platit (srov. §140 odst. 1 o. s. ř.). Ocitl-li se účastník v takové nepříznivé majetkové situaci, která mu znemožňuje, aby platil všechny náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nemůže to mít za následek, aby se nemohl domáhat v občanském soudním řízení ochrany svých práv. Účastník, jehož poměry mu znemožňují platit náklady potřebné k vystupování před soudem, má právo na osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., ledaže by šlo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Účastník, který byl osvobozen od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. nebo u něhož jsou alespoň předpoklady, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., má právo, aby mu soud ustanovil na jeho žádost zástupce, je-li to třeba k ochraně jeho zájmů (srov. §30 o. s. ř.), a soud mu neuloží povinnost k náhradě nákladů řízení, které platil stát, i kdyby stát měl podle výsledku řízení vůči němu právo na náhradu nákladů řízení (srov. §148 odst. 1 o. s. ř.). Účastníku, který byl osvobozen od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., nelze uložit, aby složil zálohu na náklady důkazu, i když důkaz navrhl nebo i když soud nařídil důkaz o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu (srov. §141 odst. 1 o. s. ř.). Osvědčí-li účastník, který podal návrh na nařízení předběžného opatření, spolu s tímto návrhem, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, není povinen složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením [srov. §75b odst. 1 a odst. 3 písm. f) o. s. ř.].
Poměry účastníka, který je fyzickou osobou (člověkem), odůvodňují osvobození od soudních poplatků tehdy, jestliže vzhledem ke stavu svého jmění (majetku a dluhů) není schopen platit náklady řízení, aniž by tím ohrozil vlastní výživu (v rozsahu odpovídajícím zejména jeho potřebám a zdravotnímu stavu) a výživu osob, k nimž má nebo k nimž převzal vyživovací povinnost. Při posuzování poměrů takového účastníka samozřejmě nelze brát v úvahu veškerý jeho majetek; podstatné jsou příjmy z výdělečné nebo jiné činnosti účastníka, výnosy jeho majetku a další jeho disponibilní peněžní prostředky (včetně možnosti si je opatřit prací nebo jiným zákonným způsobem) a zásadně se nepožaduje, aby (pouze v zájmu zaplacení nákladů řízení) účastník zpeněžoval (samozřejmě, nejde-li o obchodování vyplývající z podnikatelské činnosti účastníka) své movité nebo nemovité věci nebo jiný majetek. Všechny okolnosti, které jsou významné pro posouzení jeho poměrů, je účastník povinen soudu věrohodně doložit.
Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, soud promítne do úvahy, zda účastník, který je fyzickou osobou (člověkem), je schopen ze svých příjmů a dalších disponibilních peněžních prostředků uhrazovat soudní poplatky a platit ostatní náklady řízení, zejména náklady spojené s právní pomocí, která by mu byla poskytována od počátku řízení až do jeho skončení, a s placením záloh na důkazy, které navrhl nebo které soud nařídil o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu. Jestliže to poměry (nedostatek disponibilních peněžních prostředků) žádajícího účastníka nedovolují, je soud povinen mu přiznat odpovídající osvobození od soudních poplatků (zcela, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony) [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1940/2013].
Při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků soud vychází z žádosti a dokladů účastníka řízení, případně z dalších skutečností, které jsou mu známy. Skutečnosti rozhodné pro osvobození může účastník uvést přímo ve svém návrhu; neučiní-li tak, soud jej k tomu vyzve. Zpravidla se tak děje výzvou k vyplnění soudem zaslaného tiskopisu „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“. V něm účastník uvádí příjmy z pracovního či obdobného poměru, z prací konaných mimo pracovní poměr, z podnikání, z hmotného a sociálního zabezpečení, či z jiných zdrojů. Současně se předpokládá i uvedení osobního majetku větší ceny, výdělkových poměrů manžela žadatele a jiných okolností, které by mohly mít vliv na osvobození. Příjmy je pak nutno doložit potvrzením, u ostatních skutečností žadatel prohlašuje, že poskytl pravdivé údaje. Soud zpravidla z tohoto prohlášení vychází, neboť je natolik komplexní, že umožňuje vytvoření názoru o podmínkách osvobození od soudních poplatků. Doplnění údajů k výzvě soudu je na místě zejména tam, kde jsou zjevně neúplné, např. v situaci, kdy podle prohlášení nemá žadatel žádné prostředky ani majetek a není jasné, z čeho uhrazuje své životní potřeby. Obsáhlé šetření je však v rámci této fáze řízení z povahy věci vyloučeno. Jestliže se však do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka osvobození od soudních poplatků neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly, předseda senátu přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, a to popřípadě i se zpětnou účinností (srov. §138 odst. 2 o. s. ř.).
V projednávané věci žalobce - poté, co požádal soud prvního stupně dne 4. 1. 2016 o osvobození od soudních poplatků – doložil tomuto soudu dne 29. 2. 2016 prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků, které mu soud prvního stupně zaslal k vyplnění, spolu s čestným prohlášením o dalších okolnostech, které podle něj mohou mít vliv na osvobození. V nich uvedl, že žije sám, že je zaměstnán v pracovním poměru na dobu určitou od 8. 12. 2015 do 20. 4. 2016 v I. jako „myč nádobí“, že jeho čistá mzda za prosinec 2015 činila 1 223 €, že vzhledem k tomu, že dne 5. 2. 2016 utrpěl pracovní úraz na pravém rameni, je v pracovní neschopnosti a měl by se podrobit chirurgickému zákroku, že majetek větší hodnoty představuje osobní automobil Škoda Fabia, rok výroby 2004/2005, že má dluh z úvěru u České spořitelny, a. s., ve výši 156 069,13 Kč, který splácí částkou ve výši 6 003 Kč měsíčně, a vůči České republice z titulu daňového ručitelství ve výši přibližně 75 000 Kč. Dále uvedl, že jeho měsíční výdaje představují platby na zdravotní pojištění ve výši 1 337 Kč a nájemné (včetně poplatků za elektřinu) ve výši 3 300 Kč, a dodal, že od února 2016 by měl místo mzdy pobírat dávky nemocenského pojištění z I., jejichž výši zatím nezná, že o ní bude soud informovat, jakmile ji bude mít potvrzenou. K tomuto podání přiložil pracovní smlouvu, výplatní lístek za prosinec 2015, lékařské potvrzení o pracovním úrazu z 5. 2. 2016 a potvrzení České spořitelny, a. s., o zůstatku úvěru.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobce sdělil soudu rozhodné skutečnosti týkající se jeho příjmů (jež zároveň doložil pracovní smlouvou a výplatní páskou), výdajů, majetku vyšší hodnoty a také dalších okolností, které by mohly mít vliv na rozhodování soudu o osvobození od soudních poplatků, přičemž vycházel ze zaslaného tiskopisu „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“, který doplnil čestným prohlášením o dalších skutečnostech, jež dle jeho názoru mohly být pro rozhodnutí významné. Dovolací soud proto nesouhlasí se závěrem soudů, že žalobce věrohodným způsobem neprokázal, jaké jsou jeho aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry. Neshledaly-li soudy i přesto žádost žalobce úplnou – umožňující rozhodnout o tom, zda jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků - měly jej vyzvat k doplnění či upřesnění rozhodných skutečností (například pokud jde o dávky nemocenského pojištění, které měl žalobce začít pobírat a jejichž výši v žádosti neuvedl).
Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§170 odst. 1 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (§159a a §167 odst. 2 o. s. ř.) [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013 sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod č. 99 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013].
Žalobce dne 13. 10. 2016 podal novou žádost o osvobození od soudních poplatků, ve které mimo jiné uvedl, že o osvobození žádá znovu, neboť od poslední žádosti se jeho výdělkové a majetkové poměry změnily zejména s ohledem na více než 7 měsíců trvající stav pracovní neschopnosti.
Dočasnou pracovní neschopností se podle ustanovení §55 odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, rozumí stav, který pro poruchu zdraví nebo jiné v tomto zákoně uvedené důvody neumožňuje pojištěnci vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a trvá-li porucha zdraví déle než 180 kalendářních dní, i jinou než dosavadní pojištěnou činnost, nebo plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání podle zvláštního právního předpisu, vznikla-li dočasná pracovní neschopnost v ochranné lhůtě nebo trvá-li dočasná pracovní neschopnost po skončení dosavadní pojištěné činnosti, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání.
Z uvedeného vyplývá, že zaměstnanec (bývalý zaměstnanec při splnění výše uvedených podmínek) je ve stavu dočasné pracovní neschopnosti, jestliže pro poruchu zdraví (či jiný v zákoně uvedený důvod) nemůže vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, popřípadě i jinou než dosavadní pojištěnou činnost (plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání), která je (může být) zdrojem jeho výdělku (příjmů). Nepobírá tedy mzdu (plat), nýbrž pouze – je-li účasten nemocenského pojištění (a splní-li další podmínky stanovené zákonem) - nemocenské. Nachází se proto ve ztížené finanční situaci, která se může do jeho majetkových poměrů promítnout v rozdílné míře, mimo jiné s ohledem na dobu trvání pracovní neschopnosti. Se závěrem odvolacího soudu, že po pravomocném zamítnutí žalobcova návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedošlo ke změně žalobcových poměrů, proto nelze souhlasit, neboť již samotná doba trvání pracovní neschopnosti žalobce, která uplynula od jeho předchozí žádosti o osvobození od soudních poplatků, může mít vliv na jeho majetkové poměry. Skutečnost, že byl v souvislosti s úrazem ze dne 5. 2. 2016 neschopen práce nejméně do 19. 9. 2016, přitom žalobce doložil lékařskou zprávou MUDr. Lubomíra Hrušky ze dne 19. 9. 2016, kterou připojil ke své žádosti o osvobození od soudních poplatků ze dne 12. 10. 2016.
Z uvedeného vyplývá, že napadená usnesení odvolacího soudu nejsou správná. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud tato usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byla zrušena usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tato rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 4) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§226 odst. 1, §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá, §243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. srpna 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu