ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2035.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 2035/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce J. T. , zastoupeného JUDr. Simonou Pavlovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 10 – Malešicích, Káranská č. 343/24, proti žalované České republice – Kanceláři prezidenta republiky v Praze – Hradčanech, Hrad I. nádvoří č. 1, IČO 48136000, zastoupené JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem se sídlem v Malé Skále č. 397, o 629 265 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 227/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2016 č. j. 62 Co 274/2016-369, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 463 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Martina Mikysky, advokáta se sídlem v Malé Skále č. 397.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2016 č. j. 62 Co 274/2016-369 podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013 sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014, a z něhož vyplývá, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje), jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (dovolatel nesouhlasí se závěry znaleckých posudků, zejména se znaleckým posudkem vypracovaným MUDr. Alicí Baumannovou, která „výrazně čerpala“ z posudku vypracovaného doc. MUDr. Evženem Hrnčířem, CSc., jejž dovolatel „nepovažuje za objektivní“) a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
Ostatně, rozhodnutí odvolacího soudu je (v závěru, že uplatnění námitky promlčení žalovanou není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002 sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod č. 59 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004, odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2015 sp. zn. 21 Cdo 1897/2014 nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015 sp. zn. 21 Cdo 529/2014 a v nich vyjádřený právní názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje, a že uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil, přičemž tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítá-li dovolatel, že odvolací soud nevyhověl jeho návrhu na provedení revizního znaleckého posudku, pak nebere náležitě v úvahu, že podle ustálené judikatury dovolacího soudu zákon nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4562/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012 sp. zn. 21 Cdo 824/2011). V posuzovaném případě je z obsahu znaleckého posudku ze dne 30. 3. 2014 a jeho doplňku ze dne 17. 2. 2016 vypracovaného znalkyní v oboru zdravotnictví, odvětví pracovní úrazy a nemocí z povolání, MUDr. Alicí Baumannovou, kterou soud prvního stupně ustanovil k posouzení skutečností týkajících se příčinné souvislosti mezi pracovním úrazem žalobce ze dne 9. 5. 1985 a jeho „současným“ zdravotním stavem, k nimž bylo třeba odborných znalostí, a která byla po podání písemného posudku soudem prvního stupně vyslechnuta, zřejmé, že závěry posudku jsou náležitě odůvodněny a jsou podloženy obsahem nálezu, že znalkyně přihlédla ke všem skutečnostem, s nimiž se měla odborně vypořádat, a že závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů; za těchto okolností nebyl důvod k pochybnostem o správnosti tohoto vypracovaného posudku.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. července 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu