ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2152.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 2152/2017-331
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce D. Š. , zastoupeného Mgr. Miluší Pospíšilovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Paprsková č. 1340/10, proti žalovanému L. Q. T. , zastoupenému Mgr. Vlastislavem Kusákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní č. 58/32, o 918 812,20 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 56 C 276/2014, o dovoláních žalobce a M. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2017 č. j. 19 Co 388/2016-251, takto:
Dovolání žalobce a M. Š. se odmítají .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce a M. Š. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2017 č. j. 19 Co 388/2016-251 nejsou přípustná podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2015 sp. zn. 30 Cdo 113/2014, které bylo uveřejněno pod č. 74 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. 23 Cdo 4959/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 22 Cdo 1269/2016 a v nich vyjádřený právní názor, že o právní zájem na výsledku řízení, který zakládá právo určité osoby zúčastnit se řízení jako vedlejší účastník podle §93 odst. 1 o. s. ř., se zpravidla jedná tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno právní postavení této osoby, tj. její práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva; pouhý „morální“, „majetkový“ nebo jiný „neprávní“ zájem na výsledku řízení pro potřeby ustanovení §93 o. s. ř. sám o sobě nepostačuje) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Namítají-li shodně oba dovolatelé, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2004 sp. zn. I. ÚS 553/03, pak přehlížejí, že tento nález byl vydán ve věci skutkově i právně odlišné (šlo o připuštění vedlejšího účastenství vysoké školy na stranu žalovaných bývalých studentů této školy ve sporu o ochranu osobnosti), a že proto jeho závěry na posuzovanou věc nedopadají.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce a M. Š. podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. září 2017
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu