ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.2557.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 2557/2016-286
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. ve věci dědictví po M. E. , zemřelé dne 26. listopadu 2005, za účasti 1) J. P. , 2) F. P. , zastoupeného Mgr. Petrem Musilem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Mírové náměstí č. 103/27, a 3) M. D. , vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 35 D 1412/2005, o dovolání F. P. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. února 2015, č. j. 9 Co 7/2014-225, takto:
Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 4. února 2013, č.j. D 1412/2005-152, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Mostě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Řízení o dědictví po M. E., zemřelé dne 26.11.2005 (dále též jen „zůstavitelka“), bylo zahájeno usnesením vydaným Okresním soudem v Mostě dne 19.12.2005, č.j. 35 D 1412/2005-2. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstavitelce byla pověřena Mgr. Alena Zahradníková, notářka v M. (§38 o.s.ř.).
Okresní soud v Mostě usnesením ze dne 3.1.2008, č.j. D 1412/2005-85, určil obvyklou cenu majetku zůstavitelky částkou 71.542,14 Kč, výši dluhů částkou 31.272,- Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 40.270,14 Kč a potvrdil nabytí dědictví dědicům ze zákona 1), 2) a 3) v podílu každý 1/3 s tím, že mají povinnost „nést pasiva dědictví“ ve stejném poměru; současně rozhodl o odměně soudní komisařky Mgr. Aleny Zahradníkové, o náhradě jejích hotových výdajů a o náhradě za daň z přidané hodnoty v celkové výši 2.033,50 Kč, z níž jsou povinni zaplatit každý z dědiců 1), 2) a 3) částku 678,- Kč; konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Obvyklá cena majetku byla stanovena „shodně s daty ve spise, zejména pak v souladu se znaleckým posudkem znalce, který byl ustanoven soudem k ocenění majetku zůstavitelky, a to na žádost všech dědiců“. Dědicové neuzavřeli dohodu o vypořádání dědictví, a proto soud prvního stupně potvrdil nabytí dědictví v souladu s dědickými podíly dědiců.
J. P. podal dne 9.9.2011 u Okresního soudu v Mostě „žádost o dodatečné projednání dědictví“ po zůstavitelce, k níž připojil rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 30.3.2011, č.j. 12 C 637/2005-197, který nabyl právní moci dne 28.7.2011 a kterým bylo určeno, že zůstavitelka „byla v době své smrti členem bytového družstva B-81 se sídlem Most, ul. J. Skupy 2280 a vlastníkem členského podílu v tomto bytovém družstvu“ a že „dohoda o převodu členských práv a povinností“, uzavřená dne 27.1.2005 mezi zůstavitelkou jako převodcem a F. P. jako nabyvatelem, „je neplatná“.
Poté, co Okresní soud v Mostě „opatřením“ ze dne 11.10.2011, č.j. 35 D 1412/2005
-106, opětovně pověřil provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstavitelce Mgr. Alenu Zahradníkovou, notářku v M., určil usnesením ze dne 4.2.2013, č.j. D 1412/2005-152, obvyklou cenu dodatečně najevo vyšlého majetku zůstavitelky částkou 280.000,- Kč, výši dodatečně najevo vyšlých dluhů zůstavitelky částkou 0,- Kč a čistou hodnotu dodatečně najevo vyšlého dědictví částkou 280.000,- Kč a potvrdil nabytí dodatečně najevo vyšlého jmění zůstavitelky, tedy „členského podílu u Bytového družstva B – 81, M., ul. Č., IČ 25029665, s právy a povinnostmi člena, zejména s právem nájmu a užívání bytu o velikosti 2+1 ve 4. nadzemním podlaží, v M., ul. Č.“, v ceně obvyklé ke dni smrti zůstavitelky 280.000,- Kč dědicům ze zákona 1), 2) a 3) v podílu každý 1/3; současně rozhodl o odměně soudní komisařky Mgr. Aleny Zahradníkové, o náhradě jejích hotových výdajů a o náhradě za daň z přidané hodnoty v celkové výši 5.459,50 Kč, z níž jsou povinni zaplatit každý z dědiců 1), 2) a 3) částku 1.820,- Kč; konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel z toho, že „ohledně dodatečně zjištěného majetku se dědicové nedokázali dohodnout, ani pokud jde o cenu obvyklou tohoto majetku a ani pokud jde o vypořádání dědictví“, že „provedeným šetřením nebyly zjištěny žádné dodatečné dluhy dědictví, obvyklá cena majetku se proto rovná čisté hodnotě dědictví“ a že „obvyklá cena majetku a dluhů zůstavitelky byla stanovena shodně s daty ve spise, zejména pak v souladu se znaleckým posudkem znalce, který byl ustanoven soudem k ocenění majetku zůstavitelky, a to na žádost všech dědiců“.
K odvolání F. P. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 24.2.2015, č.j. 9 Co 7/2014-225, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud považoval „znalecký posudek tak, jak byl podán v písemné formě a doplněn ústně, za posudek, který vyhověl zadání soudu o určení obvyklé ceny členských práv a povinností spojených s bytem v ulici Č. v M. ke dni úmrtí zůstavitelky“, o jeho závěrech neměl pochybnosti, neboť „znalec odpověděl na zadání soudu a logickým způsobem odůvodnil svůj postup i to, proč při použití komparativní metody využil možnosti srovnání obvyklých cen při prodeji bytů ve vlastnictví“, uvedl, že „nedostatky, na které poukazoval odvolatel, pak byly odstraněny ústním doplněním znaleckého posudku“, a proto „neshledal potřebným provedení dalšího odvolatelem navrhovaného revizního znaleckého posudku, jednak s ohledem na akceptovatelné závěry stávajícího znaleckého posudku, jednak i na to, že vynakládání prostředků na další znalecký posudek by bylo v souzené věci nepřiměřené“. Mimo jiné uzavřel, že „závěry znaleckého posudku nemohou zpochybnit ani listinné důkazy obsahující jednotlivé odhady realitních kanceláří, které se pohybují v rozmezí od 150.000,- Kč
do 270.000,- Kč“, a že „námitku odvolatele, že znalecký posudek není znaleckým posudkem a nemůže být považován za důkaz ve smyslu ust. §127 o.s.ř. pro nedostatek formálních náležitostí, nepovažuje za opodstatněnou“. Uvedl, že „v souzené věci znalecký posudek obsahoval náležitosti stanovené v ustanovení §13 vyhl. č. 37/1967 Sb. kromě znalecké doložky, která především osvědčuje znalcovu kvalifikaci k podání posudku“, že „i když posudek neobsahuje výslovně znaleckou doložku, je patrné, kdo ho vypracoval, je opatřen pečetí (obsahující jméno a obor znalce)“, že „navíc zjistil z internetového výpisu seznamu znalců Ministerstva spravedlnosti, že Ing. Jiří Říha je zapsán v tomto seznamu jako znalec v oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí, ceny a odhady movitých věcí“, že „číslo znaleckého posudku (odhadu, jak znalec nesprávně uvádí) je uvedeno hned v jeho záhlaví a v posudku je uvedeno i číslo znalcovy licence 0405“ a že „i přes uvedené nedostatky je znalecký posudek znalce Ing. Říhy řádným důkazem ve smyslu ustanovení §127 o.s.ř.“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal F. P. dovolání. Dovolatel nesouhlasí s tím, že se odvolací soud „spokojil“ s důkazem, který podle jeho názoru „nesplňuje základní právní náležitosti kladené na znalecký posudek jak občanským soudním řádem, tak vyhláškou č. 37/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se provádí zákon o znalcích a tlumočnících“. Namítá zejména, že znalecký posudek „postrádá jednu
ze základních náležitostí, kterou je znalecká doložka, jejímž účelem je mimo jiné stvrzení správnosti podaných závěrů“, že „krajský soud tento nedostatek označil za marginální, čímž rozhodl nejen v rozporu s platnou právní úpravou, ale i v rozporu se soudobou právní praxí určovanou judikaturou Nejvyššího soudu“, že „posudek neobsahuje žádné odůvodnění, kterým by znalec podporoval správnost svých závěrů“, že „za toto odůvodnění nelze přijmout část posudku nesoucí název ´Srovnávací metoda´, která nemá žádnou vypovídací hodnotu, a to zejména z důvodu, že je zcela nepřezkoumatelná“, že „znalec zcela pomíjí důkazy představované zprávami o ocenění dodanými jednotlivými účastníky dědického řízení“, že „je třeba částečně souhlasit s krajským soudem, že vymezené rozmezí ceny od 150.000,- Kč do 270.000,- Kč je poměrně široké, navzdory tomu je ale nutné poukázat na fakt, že všechna ocenění jsou stále nižší než cena stanovená soudem ustanoveným znalcem (280.000,- Kč)“, že „je proto oprávněný závěr, že znalec další důkazy vůbec nehodnotil“, a že „jeho ocenění minimálně trpí vadou, že svůj odlišný závěr nijak neodůvodnil“. Je přesvědčen, že „posudek podaný soudem ustanoveným znalcem vykazuje parametry prosté zprávy o možném ocenění, nikoli však parametry znaleckého posudku (konečně i sám znalec své podání označuje jako ´odhad´)“. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal - jak vyplývá z ustanovení Čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31.12.2013, neboť řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době přede dnem 1.1.2014 (dále jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. §239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení §237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
Protože dovolání může být podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu pouze z důvodu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů významné vyřešení otázky procesního práva, zda posudek znalce (ustanoveného soudem) neobsahující znaleckou doložku je způsobilým podkladem pro určení obvyklé ceny majetku patřícího do dědictví a zda je takový posudek řádným důkazem ve smyslu ustanovení §127 o.s.ř. Protože soudy posoudily tuto otázku v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání F. P. je podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Vzhledem k tomu, že zůstavitelka M. E. zemřela dne 26.11.2005, je třeba v řízení o dědictví v prvním a druhém stupni i v současné době postupovat podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů účinném do 30.6.2009 (dále jen „OSŘ“; srov. Čl. II bod 3. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a Čl. II body 7. a 10. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
F. P. namítá, že znalecký posudek, který je v projednávané věci podkladem pro určení obvyklé ceny dodatečně najevo vyšlého majetku zůstavitelky, „nesplňuje základní právní náležitosti“. Dovolací soud s tímto názorem dovolatele souhlasí.
Z obsahu spisu v projednávané věci vyplývá, že Okresní soud v Mostě usnesením
ze dne 8.10.2012, č.j. 35 D 1412/2005-135, rozhodl, že „ustanovuje Ing. Jiřího Říhu, znalce
– obor ekonomika oceňování majetku, se sídlem Most, Šeříková 1056/6, PSČ 434 01, IČ 61338567, k provedení znaleckého posudku pro účely dědického řízení: určení obvyklé ceny členského podílu (vklad) u bytového družstva Bytové družstvo B – 81 se sídlem Most, ul. ČSA čp. 2278, IČ 25029665“; současně znalci uložil podat znalecký posudek ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení a poučil ho o možnosti podání znaleckého posudku odepřít a o následcích uvedení nepravdivých údajů o okolnosti, která má význam
pro rozhodnutí, nebo zamlčení takové okolnosti. Ing. Jiří Říha „odhadem tržní hodnoty nemovitosti (obvyklé ceny) č. 1942/83/2012“ ze dne 18.12.2012 (č.l. 144), vyhotoveným
za účelem „určení obvyklé ceny družstevního podílu u bytového družstva Bytové družstvo B – 81“, stanovil obvyklou cenu předmětu ocenění - „bytové jednotky, LV, s podílem na společných částech domu a pozemku 5792/610278“ - částkou 280.000,- Kč. Z obsahu spisu dále vyplývá, že odvolací soud přípisem ze dne 21.8.2014, č.j. 9 Co 7/2014-179, požádal soudní komisařku Mgr. Alenu Zahradníkovou, aby předvolala znalce Ing. Jiřího Říhu „ke stvrzení tohoto posudku“ s tím, že „se znalec vyjádří k nesrovnalostem, které jsou uvedeny v tomto znaleckém posudku ohledně označení oceňovaného bytu (resp. obvyklé hodnoty družstevního podílu)“, a že „se také podrobněji vyjádří k tomu, jak dospěl k obvyklé ceně a též k cenám, které jsou ve spise uváděny realitními kancelářemi“. V protokolu sepsaném soudní komisařkou Mgr. Alenou Zahradníkovou dne 30.9.2014 (č.l. 181) se podává, že „zopakovala obsah znaleckého posudku, který je ve spise č.l. 144“, že „poučila znalce podle ustanovení §126 o.s.ř. s tím, že musí vypovědět pravdu a nic nezamlčovat a výpověď může odepřít pouze tehdy, pokud by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobám blízkým, přičemž o důvodnosti odepření výpovědi rozhoduje soud“, a že „vyzvala přítomného znalce, aby stvrdil svůj znalecký posudek“.
Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud po slyšení účastníků znalce (§127 odst. 1 věta první OSŘ). Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně (§127 odst. 1 věta druhá OSŘ). Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (§127 odst. 1 věta čtvrtá OSŘ). Znalecký posudek je možno dát také přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (§127 odst. 2 OSŘ).
Znalec ve znaleckém posudku uvede popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek). Na poslední straně písemného posudku připojí znalec znaleckou doložku, která obsahuje označení seznamu, v němž je znalec zapsán, označení oboru, v němž je oprávněn podávat posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán
ve znaleckém deníku [srov. §13 odst. 2 a 4 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů]. Znalecký posudek se tedy skládá ze tří částí: z nálezu (popisu relevantních výchozích skutečností), posudku (samotného odborného znaleckého posouzení včetně závěrů) a znalecké doložky (osvědčující především znalcovu kvalifikaci).
Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§125, §127 OSŘ), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 OSŘ, od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení.
Soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem zkoumá, zda provedený úkon byl učiněn řádně, tj. zda znalec dodržel soudem uložené zadání (zda odpověděl na otázky, resp.
na zadání soudu k předmětu znaleckého úkonu s určitě a srozumitelně vyloženým závěrem, který má oporu v podkladových materiálech, netrpí rozpory atd.). Zjistí-li soud, že znalec zcela nesplnil úkol, který mu soud vymezil v usnesení o ustanovení znalcem, případně, nesplnil-li jej vůbec, nebo nedostatečným způsobem, nebo má-li pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě, aby vypracoval nový posudek. Dospěje-li soud k závěru o negativním výsledku tohoto vysvětlení, vyžádá ve smyslu ustanovení §127 odst. 2 OSŘ tzv. revizní znalecký posudek (srov. například zprávu Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23.12.1980, sp. zn. Cpj 161/79, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 1, ročník 1981, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.4.2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2.7.2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.1.2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.8.2014, sp. zn. 21 Cdo 2939/2013).
Určení ceny nemovitostí v řízení o dědictví vyžaduje posouzení skutečností (jako např. stavební vybavenosti, rozsahu, stáří, míry opotřebení apod.), pro něž jsou zapotřebí odborné znalosti, takže je nutné provádět důkaz znaleckým posudkem podle ustanovení §127 odst. 1 OSŘ (k tomu srov. též například zprávu Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23.12.1980, sp. zn. Cpj 161/79, uveřejněnou pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1981). Na rozdíl od posudku vyžádaného soudem v řízení o dědictví však důkazním prostředkem ve smyslu §127 odst. 1 OSŘ není odhad provedený soudním znalcem na žádost účastníků. Tento častý postup při zjišťování cen nemovitostí v řízení o dědictví není v rozporu se zákonem a je jej třeba považovat za prostředek k prošetření údajů účastníka o majetku zůstavitele a jeho ceně (srov. §175m OSŘ) [k tomu srov. též například zprávu Nejvyššího soudu ČSR ze dne 5.11.1975, sp. zn. Cpj 30/75, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34, ročník 1976].
V posuzované věci je především zjevné, že posudek (jakkoliv je označován
za „odhad“) podaný soudem ustanoveným znalcem Ing. Jiřím Říhou nemá (jako zákonem aprobovaný způsob stanovení obvyklé ceny dodatečně najevo vyšlého majetku zůstavitelky) všechny požadované náležitosti, a tudíž ani relevanci znaleckého posudku, neobsahuje-li znaleckou doložku. Tento nedostatek přitom nelze zhojit tak, jak uvádí odvolací soud [tím, že „je patrné, kdo ho vypracoval, je opatřen pečetí (obsahující jméno a obor znalce)“, že „zjistil z internetového výpisu seznamu znalců Ministerstva spravedlnosti, že Ing. Jiří Říha je zapsán v tomto seznamu jako znalec v oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí, ceny a odhady movitých věcí“ a že „číslo znaleckého posudku je uvedeno hned v jeho záhlaví a v posudku je uvedeno i číslo znalcovy licence 0405“].
Navíc tento důkaz byl proveden jako „listinný důkaz“ podle §129 OSŘ a soud prvního stupně vyslechl a poučil zpracovatele posudku Ing. Jiřího Říhu jako svědka podle §126 OSŘ, nikoliv jako znalce ustanoveného soudem podle §127 odst. 1 OSŘ (obdobně srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.9.2015, sp. zn. 22 Cdo 2975/2013). Přitom ustálená soudní judikatura již dříve dospěla k závěru, že záměna svědecké výpovědi
za výslech znalce, převezme-li soud odborné závěry svědka, představuje vadu řízení, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí (k tomu srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.11.2001, sp. zn. 25 Cdo 347/2000).
Pokud tedy soudy v řízení o dědictví po zůstavitelce při zjištění ceny dodatečně najevo vyšlého majetku - a to za situace, kdy F. P. opakovaně napadá formální i obsahové nedostatky posudku Ing. Jiřího Říhy - zohlednily pouze důkaz, který neměl z uvedených důvodů povahu důkazu znaleckým posudkem, spočívá jejich rozhodnutí
na nesprávném právním posouzení věci.
Vzhledem k tomu, že formální nedostatky posudku (resp. procesní pochybení při dokazování posudkem) samy zakládají nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu, nejsou ostatní námitky F. P. směřující k obsahové správnosti znaleckého posudku Ing. Jiřího Říhy podstatné. Za této situace není třeba posuzovat otázku, zda je tento znalecký posudek způsobilým podkladem pro skutková zjištění soudů. Pro úplnost však dovolací soud dodává, že by se ani nemohl zabývat těmi námitkami, jimiž dovolatel vznáší výhrady
ke správnosti odborného závěru znalce, neboť tu soudy přezkoumávat nemohou (srov. výše).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243e odst. 1 o.s.ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Mostě) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. 8. 2017
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu