Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 07.08.2017, sp. zn. 21 Cdo 3116/2017 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3116.2017.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3116.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 3116/2017-688 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce M. S. , zastoupeného JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Plzeňská č. 232/4 proti žalované AVA Reality s. r. o. , se sídlem v Hradci Králové, Vážní č. 1003, IČO 620 62 999, zastoupené JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 5/49, o odškodnění pracovního úrazu, za účasti Kooperativy pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 665/21, IČO 471 16 617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 19 C 233/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. listopadu 2016 č. j. 20 Co 266/2016-576, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá . II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Jelínka, advokáta se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 5/49. Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 11. 2016 č. j. 20 Co 266/2016-576 není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce výkladu ustanovení §7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 8. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1997/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2010 sp. zn. 21 Cdo 3950/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000 sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2001, pod č. 21, dle nichž je třeba vzít v úvahu, že toto ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu, soud sám podle svého uvážení posoudí, jaké zvýšení náhrady je v konkrétní posuzované věci „přiměřené“, a nelze mu vytýkat, že nepřihlédl k jiným okolnostem; k přiměřenosti případného zvýšení náhrady (neboli k principu proporcionality) srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011 sp. zn. 21 Cdo 1622/2010, v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3885/2009 a v nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 9. 2005 sp. zn. III. ÚS 350/03, dle něhož soud musí dbát o to, aby přiznaná výše náhrady co nejvíce odrážela konkrétní okolnosti případu] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. V části dovolání žalobce uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje skutkové zjištění, které vzaly soudy jako podklad pro závěr o zproštění žalované odpovědnosti - tj. že bylo prokázáno, že předák P. dal svým podřízeným pokyn, aby nestoupali na světlíky, nesouhlasí s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil, předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci], a proto dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat. Dovolatel navíc opomíjí, že otázka příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti (zaviněním) zaměstnance a vzniklou škodou není otázkou právní, nýbrž otázkou skutkovou, jež nemůže být řešena obecně, ale pouze v konkrétních souvislostech (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002 sp. zn. 21 Cdo 300/2001, nebo stanovisko býv. Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1975 Cpj 37/74, uveřejněné pod č. 11 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1976, str. 35). Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věty druhé o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 7. srpna 2017 JUDr. Zdeněk Novotný předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/07/2017
Spisová značka:21 Cdo 3116/2017
ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3116.2017.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Pracovní úraz
Náhrada škody zaměstnavatelem
Zavinění
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§243c odst. 1 věta první o. s. ř.
§7 odst. 3 předpisu č. 440/2001Sb.
§191 odst. 1 a 2 předpisu č. 65/1965Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2018-05-30