ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.314.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 314/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce H. K. , zastoupeného JUDr. Josefem Vávrou, advokátem se sídlem v Hrádku nad Nisou, Turistická č. 170, proti žalované WESTERN-ŠIKLŮV MLÝN s. r. o. se sídlem ve Zvoli č. 49, IČO 27664554, zastoupené JUDr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Brně, Špitálka č. 434/23b, o 27.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 264/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2015, č. j. 18 Co 3/2015-84, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. října 2014, č. j. 17 C 264/2014-72, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhá po žalované zaplacení odškodného 27.000.000,- Kč, neboť pro žalovanou pracoval jako kočí a při výkonu práce se mu stal úraz, v jehož důsledku utrpěl těžké trauma, psychické deprese a trvalé následky. Zároveň požádal o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků.
Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 15. 10. 2014, č. j. 17 C 264/2014-72, žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Dospěl k závěru, že majetkové poměry žalobce jsou takové, že zcela zjevně neodůvodňují osvobození od soudních poplatků ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. Žalobce, přestože byl upozorněn, že zamlčování skutečností nebo neúplné či klamavé vyplnění formuláře může mít za následek nevyhovění žádosti, uváděl o svých majetkových poměrech „lživé a neúplné informace, které měly soud přesvědčit o jeho tíživé životní situaci, resp. o jeho hmotné nouzi“.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 2. 2015, č. j. 18 Co 3/2015-84, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že poměry žalobce neodůvodňují přiznat mu zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně provedl dostatečné šetření ohledně poměrů žalobce, který navíc zatajil soudu podstatné informace o svém majetku (např. vlastnictví pojízdného osobního automobilu).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že jako cizí státní příslušník neovládá dobře český jazyk a neorientuje se zcela v českém právu. Soudům doložil vše, co měl k dispozici, a pokud soudy shledaly, že předložené listiny nejsou dostatečné nebo že je potřeba dalšího vysvětlení, měl být v tomto směru náležitě poučen. Jestliže soudy nebraly ohled na tuto situaci, postupovaly v rozporu s Listinou základních práv a svobod a žalobce je tak vyloučen z možnosti domáhat se svého nároku, o němž je přesvědčen, že je oprávněný. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k novému projednání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení bylo zahájeno po 1. 1. 2014 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť otázka splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků, dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné.
Podle ustanovení §138 odst. 1 věty první o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Účastníkům vznikají v souvislosti s uplatňováním nebo bráněním práva náklady, které jsou povinni platit (srov. §140 odst. 1 o. s. ř.). Ocitl-li se účastník v takové nepříznivé majetkové situaci, která mu znemožňuje, aby platil všechny náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva, nemůže to mít za následek, aby se nedomohl v občanském soudním řízení ochrany svých práv. Účastník, jehož poměry mu znemožňují platit náklady potřebné k vystupování před soudem, má právo na osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., ledaže by šlo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Účastník, který byl osvobozen od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., nebo u něhož jsou alespoň předpoklady, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., má právo, aby mu soud ustanovil na jeho žádost zástupce, je-li to třeba k ochraně jeho zájmů (srov. §30 odst. 1 o. s. ř.), a soud mu neuloží povinnost k náhradě nákladů řízení, které platil stát, i kdyby stát měl podle výsledku řízení vůči němu právo na náhradu nákladů řízení (srov. §148 odst. 1 o. s. ř.). Účastníku, který byl osvobozen od soudních poplatků podle ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř., nelze uložit, aby složil zálohu na náklady důkazu, i když důkaz navrhl nebo i když soud nařídil důkaz o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu (srov. §141 odst. 1 o. s. ř.).
Poměry účastníka, který je fyzickou osobou (člověkem), odůvodňují osvobození od soudních poplatků tehdy, jestliže vzhledem ke stavu svého jmění (majetku a dluhů) není schopen platit náklady řízení, aniž by tím ohrozil vlastní výživu (v rozsahu odpovídajícím zejména jeho potřebám a zdravotnímu stavu) a výživu osob, k nimž má nebo k nimž převzal vyživovací povinnost. Při posuzování poměrů takového účastníka samozřejmě nelze brát v úvahu veškerý jeho majetek; podstatné jsou příjmy z výdělečné nebo jiné činnosti účastníka, výnosy jeho majetku a další jeho disponibilní peněžní prostředky (včetně možnosti si je opatřit prací nebo jiným zákonným způsobem) a zásadně se nepožaduje, aby (pouze v zájmu zaplacení nákladů řízení) účastník zpeněžoval (samozřejmě, nejde-li o obchodování vyplývající z podnikatelské činnosti účastníka) své movité nebo nemovité věci nebo jiný majetek. Všechny okolnosti, které jsou významné pro posouzení jeho poměrů, je účastník povinen soudu věrohodně doložit.
Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, soud promítne do úvahy, zda účastník, který je fyzickou osobou (člověkem), je schopen ze svých příjmů a dalších disponibilních peněžních prostředků uhrazovat soudní poplatky a platit ostatní náklady řízení, zejména náklady spojené s právní pomocí, která by mu byla poskytována od počátku řízení až do jeho skončení, a s placením záloh na důkazy, které navrhl nebo které soud nařídil o skutečnostech jím uvedených anebo v jeho zájmu. Jestliže to poměry (nedostatek disponibilních peněžních prostředků) žádajícího účastníka nedovolují, je soud povinen mu přiznat odpovídající osvobození od soudních poplatků (zcela, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Soud musí také zkoumat celkové poměry účastníka, přihlížet k charakteru sporu a výši soudního poplatku, jenž má být zaplacen, a to s ohledem na posouzení, zda splnění poplatkové povinnosti je v reálných možnostech účastníka, či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013).
V projednávané věci se jedná (podle tvrzení žalobce) o řízení o náhradu škody z pracovního úrazu, ve kterém je navrhovatel podle §11 odst. 2 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích osvobozen od poplatku (k jehož zaplacení ve výši 1.350.000,- Kč však byl vyzván usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 3. 2015, č. j. 17 C 264/20144-88). Skutečnost, že žalobce je ze zákona osvobozen od soudních poplatků a soudům nic nebránilo v projednání věci, sama o sobě nevylučuje, aby mu bylo přiznáno rovněž osvobození od soudních poplatků rozhodnutím soudu podle ustanovení §138 o. s. ř. Osvobození od soudních poplatků podle tohoto ustanovení má totiž do právní sféry účastníka zpravidla širší dopad než osvobození poskytovaná přímo právními předpisy; při poskytnutí tohoto osvobození účastník není povinen platit nejen soudní poplatky, ale nelze mu uložit ani povinnost složit zálohu na náklady důkazu (§141 odst. 1 o. s. ř.) a ani povinnost nahradit státu náklady, které platil (§148 odst. 1 o. s. ř.), a má právo, aby mu byl ustanoven zástupce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2808/2013).
Při zkoumání poměrů žalobce však soudy důsledně ze shora uvedených názorů nevycházely. Nezvážily charakter sporu, ani to, zda je splnění poplatkové povinnosti vůbec v reálných možnostech žalobce. Navíc žalobce – cizí státní příslušník – nebyl ani vyzván ke konkretizaci nepřesných sdělení (např. tvrzený dluh u „GE Money“ byl dluhem u „GE Money Auto, s.r.o.“ nikoliv u „GE Money Bank, a.s.“, kam byl učiněn dotaz ohledně jeho výše).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud toto usnesení zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 3) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí; proto bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení až v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. ledna 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu