ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3316.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 3316/2016-410
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Vítězslavy Pekárkové ve věci dědictví
po P. H. , za účasti 1) M. H. , zastoupené Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech č. 21, 2) P. H. , zastoupeného JUDr. Jiřím Machem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Masarykovo náměstí č. 1/II, a 3) B. K. , zastoupené JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě, Ludvíka Podéště č. 1883/5, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 22 D 305/2014, o dovolání B. K. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. března 2016, č. j. 7 Co 488/2016-218, takto:
Dovolání B. K. se zamítá .
Odůvodnění:
Řízení o pozůstalosti po P. H., zemřelém dne 5.11.2014 (dále jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 13.11.2014, č.j. 22 D 305/2014-3. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti byla pověřena JUDr. Hana Pírková, notářka v Jindřichově Hradci (§101 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb.,
o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z.ř.s.“).
Jako dědici zůstavitele byli zjištěni jeho rodiče M. H. a P. H., dědické právo uplatnila také B. K. (z důvodu, že žila se zůstavitelem nejméně jeden rok před jeho smrtí ve společné domácnosti), její dědické právo rodiče zůstavitele popírají. Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 30.11.2015, č.j. 22 D 305/2014-174, uložil B. K., aby ve stanovené lhůtě podala proti M. H. a P. H. žalobu na určení, že B. K. je dědičkou zůstavitele. Proti tomuto usnesení podala B. K. dne 18.12.2015 odvolání.
V průběhu řízení před soudem prvního stupně požádala B. K. (podáním doručeným soudu dne 6.10.2015) o osvobození od soudních poplatků, své poměry doložila „Potvrzením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce“, doručeným soudu dne 8.10.2015, a doplnila podáním ze dne 12.11.2015, doručeným soudu dne 16.11.2015. Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 30.11.2015, č.j. 22 D 305/2014-170, rozhodl, že se návrh B. K. na přiznání osvobození od soudních poplatků zamítá.
K odvolání B. K. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 3.3.2016, č.j. 7 Co 488/2016-218, usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30.11.2015, č.j. 22 D 305/2014-170, potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil s hodnocením celkových majetkových poměrů odvolatelky, které soud prvního stupně provedl na základě odvolatelkou předloženého potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a její žádosti o osvobození od soudních poplatků, s přihlédnutím k výši soudního poplatku i k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování v pozůstalostním řízení. Uzavřel, že „nelze usoudit, že by zjištěná majetková situace navrhovatelky byla natolik nepříznivá, že by nemohla zaplatit soudní poplatek, popřípadě nést další hotové výdaje spojené s řízením, a bylo jí tak znemožněno uplatňovat nebo bránit právo u soudu“. Poukázal na to, že „odvolatelka není nemajetná, pro účely svého bydlení užívá nemovitý majetek značné hodnoty, dosahuje slušného měsíčního příjmu z pracovní činnosti (15.500 Kč), který i bez úspor či finanční rezervy jí umožňuje zaplacení nevysokého soudního poplatku v pozůstalostním řízení (2.000 Kč)“, že „zaplacením tohoto poplatku nepochybně nedojde k ohrožení její výživy (vyživovací povinnost k žádné další osobě nemá)“, a že odvolatelka „netvrdí a nedokládá, že by její zdravotní omezení ji vylučovalo z pracovního procesu a byla by tak odkázána na nemocenské či sociální dávky“.
Proti usnesení odvolacího soudu podala B. K. dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze skutečnosti, že „odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, když se v některých bodech odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a v jiných bodech řešil právní otázky, které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak“. Za zásadní nedostatek právního posouzení soudy obou stupňů považuje dovolatelka závěr, že „její majetkové poměry umožňují dostát poplatkové povinnosti“, přitom „vyšly toliko z čisté měsíční mzdy 15.500 Kč“, ale „nevzaly v potaz její výdaje (doložené s doplněním žádosti
ze dne 12.11.2015), z nichž nejvýznamnější jsou splátky hypotečního úvěru ve výši 10.500 Kč“, a také „zvýšené náklady na výživu spočívající v doplatcích na léky a potravinové doplňky“, které užívá v souvislosti s diagnostikovanou posttraumatickou stresovou poruchou, mimo jiné v důsledku sebevraždy jejího bývalého partnera. Dovolatelka má za to, že pro posouzení jejích poměrů „není rozhodný toliko majetek, popř. příjem, ale jmění jako takové, tj. majetek a dluhy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sp. zn. 21 Cdo 1940/2013)“, a že „jakkoli by samotná (ačkoli nikterak vysoká) čistá mzda účastnice sama o sobě byla dostatečná pro splnění poplatkové povinnosti účastnice, ve spojení s jejími životními náklady již její finanční situaci označit za příznivou nelze, tudíž základní předpoklad pro přiznání osvobození od soudního poplatku je splněn“. Dále se podle ní odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když zamítnutí návrhu odůvodnil také tím, že „není nemajetná“, a že „pro účely svého bydlení užívá nemovitý majetek značné hodnoty“. S ohledem na uvedené dovolatelka navrhuje, aby „Nejvyšší soud zrušil usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30.11.2015, č.j. 22 D 305/2014-170, i usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3.3.2016, č.j. 7 Co 488/2016-218, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném
do 29.9.2017 (dále jen „o.s.ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před tímto datem (srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení)
ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
V projednávané věci bylo pro rozhodnutí soudů o žádosti o osvobození od soudních poplatků významné hodnocení celkových poměrů dovolatelky. Vzhledem k tomu, že dovolatelka v dovolání namítá, že se odvolací soud odchýlil od praxe dovolacího soudu, která je zřejmá z jeho rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1940/2013, a také vzhledem k tomu, že v době rozhodování soudů o žádosti dovolatelky o osvobození od soudních poplatků v dané věci nemělo ustanovení §138 odst. 1 o.s.ř. zcela shodné znění s tím, které bylo aplikováno ve věci Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1940/2013, dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je přípustné.
Po přezkoumání dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno (§138 odst. 1 věta první o.s.ř.).
V usnesení ze dne 30.4.2014, č.j. 21 Cdo 1940/2013, Nejvyšší soud ČR vyslovil, že poměry účastníka odůvodňují osvobození od soudních poplatků tehdy, jestliže vzhledem
ke stavu svého jmění (majetku a dluhů) není schopen platit náklady řízení, aniž by tím ohrozil vlastní výživu a výživu osob, k nimž má vyživovací povinnost, že při posuzování poměrů takového účastníka nelze brát v úvahu veškerý jeho majetek, podstatné jsou jeho příjmy z výdělečné nebo jiné činnosti, výnosy jeho majetku a další jeho disponibilní peněžní prostředky (včetně možnosti si je opatřit prací nebo jiným zákonným způsobem), že se zásadně nepožaduje, aby (pouze v zájmu zaplacení nákladů řízení) účastník zpeněžoval své movité nebo nemovité věci nebo jiný majetek, a že všechny okolnosti, které jsou významné pro posouzení jeho poměrů, je účastník povinen soudu věrohodně doložit.
Na uvedených závěrech nemá dovolací soud důvodu ničeho měnit ani poté,
co ustanovení §138 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném do 31.8.2011, podle něhož bylo rozhodováno ve věci 21 Cdo 1940/2013, bylo zákonem č. 218/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (s účinností od 1.9.2011) doplněno o text: „přiznat účastníkovi osvobození
od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno“. Tímto doplněním zákonodárce zdůraznil, že osvobození od soudních poplatků má být zcela výjimečným opatřením, je na místě jen výjimečně, je-li účastník v tak tíživé situaci, že by mu bylo znemožněno uplatňovat či bránit svá práva u soudu, a takovou situaci prokáže.
V době rozhodování odvolacího soudu o žádosti dovolatelky o osvobození
od soudních poplatků zjištěný skutkový stav (správnost skutkových zjištění přezkumu dovolacího soudu nepodléhá – srov. §241a odst. 1 o.s.ř.), tj. že dovolatelka má pravidelný měsíční příjem z pracovního poměru 15.500 Kč, bydlí ve vlastní nemovitosti a nemá žádnou vyživovací povinnost, nelze považovat za dovolatelkou prokázanou tíživou situaci, která by jí znemožňovala uplatňovat v řízení o pozůstalosti právo na dědění po zůstaviteli. Ani skutečnost, že nebyly zjištěny žádné disponibilní finanční prostředky dovolatelky, a že v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že dovolatelka není nemajetná a nezmínil výdaje uvedené v přehledu trvalých plateb z účtu znějícího na jméno dovolatelky, při aplikaci ustanovení §138 odst. 1 o.s.ř. k jinému závěru vést nemůže.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Protože nebylo tvrzeno ani zjištěno, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání B. K. podle ustanovení §243d písm. a) o.s.ř. zamítl.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že s ohledem na vázanost zjištěným stavem věci v době rozhodování odvolacího soudu, nemohlo být v dovolacím řízení přihlíženo k tvrzením B. K. uvedeným v její nové žádosti o osvobození od soudních poplatků (mateřská dovolená a vyživovací povinnost), kterou podala 26.4.2016, tj. po rozhodnutí odvolacího soudu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2017
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu