ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3466.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 3466/2016
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně České zahradnické akademie Mělník - střední školy a vyšší odborné školy, příspěvkové organizace se sídlem v Mělníku, Sady Na Polabí č. 411, IČO 00069221, proti žalovanému Ing. Bc. I. R. , zastoupenému Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova č. 1680/13, o 376.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 5 C 416/2014, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2015 č.j. 25 Co 420/2015-197, takto:
Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 24. června 2015 č.j. 5 C 416/2014-147 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Mělníku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou podanou dne 5.11.2014 u Okresního soudu v Mělníku domáhala, aby jí žalovaný zaplatil 376.000,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1.11.2014 do zaplacení. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že žalovaný, který působil ve funkci ředitele školy až do 31.8.2014, kdy byl ze své funkce odvolán, uzavřel za ni dne 2.1.2012 "neoprávněně a fiktivně" dohodu o pracovní činnosti s Ing. P. V., změněnou dodatky ze dne 31.12.2012 a 20.12.2013, jejímž předmětem byly až do 31.12.2014 "poradenské a konzultační činnosti řediteli školy pro praktickou výuku" se sjednaným rozsahem práce 32 hodin za kalendářní měsíc a s odměnou 470,- Kč za 1 hodinu vykonané práce, a že Ing. P. V. jako ředitel příspěvkové organizace Školní statek Mělník uzavřel se žalovaným dohodu o pracovní činnosti se sjednaným druhem práce "poradce ředitele Školního statku pro pedagogickou činnost" a se stejným rozsahem pracovní doby a odměnou jako u své osoby. Kontrolou České školní inspekce provedenou v březnu a dubnu 2014 bylo zjištěno, že "výkon poradenské a konzultační činnosti vyplýval z uzavřené Smlouvy o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického vyučování", která byla uzavřena mezi žalobkyní a Školním statkem Mělník, a že "nebyly vedeny záznamy dokládající specifikaci vykonané a odvedené práce" podle sjednané dohody o pracovní činnosti a "nebyla dodržena zásada hospodárnosti při nakládání s finančními prostředky". Žalobkyně dopisem ze dne 16.9.2014 vyzvala žalovaného k náhradě škody, která vznikla vyplacením 376.000,- Kč Ing. P. V., avšak žalovaný do dnešního dne škodu neuhradil.
Žalovaný namítal, že ze žaloby není jasné, jakou právní povinnost měl porušit, když z ničeho nevyplývá, že by žalovaný jako ředitel žalobkyně nebyl oprávněn uzavírat za žalobkyni dohody o pracovní činnosti. Byla-li dohoda o pracovní činnosti (a její dodatky) uzavřena s Ing. P. V. řádně a odváděl-li Ing. P. V. pro žalobkyni sjednanou práci, dohodnutá odměna mu náležela a nemůže představovat škodu způsobenou žalobkyni.
Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 24.6.2015 č.j. 5 C 416/2014-147 žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni 376.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 376.000,- Kč od 1.11.2014 do zaplacení, a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 18.800,- Kč. Dospěl k závěru, že žalovaný porušil ustanovení §165 odst. 1 písm. b) zákona č. 561/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a ustanovení §301 písm. d) a §302 písm. g) zákoníku práce, neboť uzavřel s ředitelem Školního statku Mělník Ing. P. V. dohodu o pracovní činnosti, která byla "nadbytečná", neboť povinnost spolupráce žalovaného a Ing. P. V. vyplývala již ze smlouvy, která byla mezi žalobkyní a Školním statkem Mělník uzavřena právě za účelem zabezpečení praktického vyučování a odborné praxe pro žáky Střední zahradnické školy a Vyšší odborné školy zahradnické. Žalovaný podle soudu prvního stupně uzavřením dohody o pracovní činnosti s Ing. P. V. úmyslně "porušil povinnosti rozpočtové kázně a hospodaření" se záměrem "získat finanční prostředky na základě obdobné dohody o pracovní činnosti", kterou za Školní statek Mělník uzavřel Ing. P. V., a způsobil tím žalobkyni "škodu ve výši žalované částky".
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15.12.2015 č.j. 25 Co 420/2015-197 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 300,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že žalovaný odpovídá za vzniklou škodu, neboť "uzavření smlouvy o pracovní činnosti, jejíž náplň byla shodná s náplní funkce žalovaného ve vztahu ke Školnímu statku Mělník, bylo nadbytečné a duplicitní", a že "úmysl žalovaného je prokázán i tím, že on sám uzavřel obdobnou dohodu o pracovní činnosti se Školním statkem Mělník, který jako ředitel zastupoval Ing. P. V., kdy předmětem této dohody o pracovní činnosti byla obdobná činnost a byla uzavřena ve stejném časovém rozsahu a za stejných podmínek pokud jde o finanční odměnu". Námitku žalovaného, že bylo "plně v jeho kompetenci" uzavírat za žalobkyni dohody o pracovní činnosti a jiné smlouvy, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že obsah dohody o pracovní činnosti nebyl "v souladu s povinností zabezpečení řádného hospodaření" a vyplýval "z náplně práce" žalovaného u žalobkyně.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. V první řadě namítá, že "v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný porušil konkrétní právní předpis, pracovní řád, pracovní smlouvu či pokyn vedoucího zaměstnavatele", a nebylo zjištěno ani to, zda žalovaný způsobil škodu, a, kdyby ji přesto způsobil, zda nebyla škoda způsobena rovněž zaměstnavatelem, když v takovém případě je soud povinen i bez návrhu zkoumat, zda nejsou dány zákonné předpoklady pro snížení požadované škody. Žalovaný dále namítá, že, "je-li škodou zaměstnavatele finanční částka, kterou vyplatil jako mzdu svému zaměstnanci, který práci nevykonával či vykonávat neměl, lze nárok na náhradu škody uplatňovat pouze a právě vůči konkrétnímu zaměstnanci, který předmětnou částku obdržel". V rozporu s provedenými důkazy je podle žalovaného rovněž závěr soudů, že dohoda o pracovní činnosti byla "nadbytečná" a že Ing. V. pro žalobkyni na základě dohody o pracovní činnosti žádnou práci nevykonal. V neposlední řadě žalovaný namítá, že v řízení byla porušena "koncentrační zásada i zásada projednací", když odvolací soud posoudil jako správný postup soudu prvního stupně spočívající v provádění nenavržených důkazů založených do spisu až po koncentraci řízení, když k těmto důkazům vůbec nebylo možné přihlédnout. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl. Ztotožnila se s názorem soudů, že "oba ředitelé způsobili příspěvkovým organizacím škodu, každý ve výši 376.000,- Kč, a to tak, že jako statutární zástupci příspěvkových organizací vzájemně neoprávněně a fiktivně uzavřeli dohodu o pracovní činnosti" a že "na základě této dohody vynaložili finanční prostředky od ledna 2012 do ledna 2014".
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době po 1.1.2014 - posuzovat podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31.12.2014 (dále jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o.s.ř.).
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění přezkumu dovolacího soudu nepodléhá), že příspěvková organizace Školní statek Mělník jako "školské účelové zařízení" zajišťovala na základě smlouvy "o obsahu, rozsahu a podmínkách praktického vyučování" pro žalobkyni "praktickou výuku a další činnosti" a že "poradenské a konzultační činnosti" jsou součástí plnění předmětu této smlouvy. Žalovaný uzavřel za žalobkyni dne 2.1.2012 s ředitelem Školního statku Mělník Ing. P. V. dohodu o pracovní činnosti, podle níž se Ing. P. V. zavázal vykonávat pro žalobkyni "poradenské a konzultační činnosti řediteli školy pro praktickou výuku" v rozsahu 32 hodin za kalendářní měsíc za odměnu ve výši 470,- Kč za 1 hodinu vykonané práce; dohoda byla původně sjednána na dobu do 31.12.2012, posléze však byla prodloužena i na roky 2013 a 2014; žalobkyně na odměně zaplatila Ing. P. V. celkem 376.000,- Kč. Žalovaný "současně" uzavřel se Školním statkem Mělník, za který jednal Ing. P. V., ve dnech 30.12.2011, 31.12.2012 a dne 2.1.2014 dohody o provedení práce, v nichž se zavázal vykonávat u Státního statku Mělník práci "poradce ředitele Školního statku Mělník pro pedagogickou činnost" v rozsahu 32 hodin za kalendářní měsíc za odměnu 470,- Kč za 1 hodinu vykonané práce, a žalovanému bylo Školním statkem Mělník na odměně vyplaceno celkem 376.000,- Kč. Žalovaný sjednáním dohody o provedení práce s Ing. P. V. úmyslně porušil povinnosti vyplývající z ustanovení §165 odst.1 písm.b) školského zákona a z ustanovení §301 písm.d) a §302 písm.g) zákoníku práce se záměrem "získat finanční prostředky na základě obdobné dohody o pracovní činnosti", kterou za Školní statek Mělník uzavřel Ing. P. V.
Za tohoto stavu věci bylo pro rozhodnutí soudů v projednávané věci významné vyřešení právní otázky, zda, popřípadě při splnění jakých předpokladů může odměna vyplacená zaměstnanci z neplatně uzavřené dohody o pracovní činnosti představovat škodu, kterou je povinen nahradit zaměstnavateli podle ustanovení §250 zákoníku práce jiný jeho zaměstnanec, jenž za zaměstnavatele uzavřel tuto dohodu. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací činnosti dovolacího soudu dosud nebyla ve všech souvislostech vyřešena, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalovaného je proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §237 o.s.ř. přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Dohoda o pracovní činnosti je dohodou o pracích konaných mimo pracovní poměr, kterou se zakládá mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem základní pracovněprávní vztah (srov. §3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, účinném v době do 31.3.2012, tj. v době, kdy došlo k uzavření dohody o pracovní činnosti mezi žalobkyní a Ing. P. V., dále jen "zák. práce"). V dohodě o pracovní činnosti musí být uvedeny sjednané práce, sjednaný rozsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá (srov. §76 odst.4 zák. práce); dohoda o pracovní činnosti může být uzavřena, i když rozsah práce nebude přesahovat v témže kalendářním roce 300 hodin (srov. §76 odst.1 zák. práce).
Podle skutkových zjištění soudů (jejichž správnost - jak uvedeno již výše - nemůže dovolací soud přezkoumávat) žalovaný uzavřel dne 2.1.2012 za žalobkyni dohodu o pracovní činnosti s Ing. P. V. se záměrem "získat finanční prostředky na základě obdobné dohody o pracovní činnosti", kterou za Školní statek Mělník s ním uzavřel Ing. P. V. Dohoda o pracovní činnosti ze dne 2.1.2012 tedy byla simulovaným právním úkonem, jehož účelem bylo umožnit, aby se Ing. P. V. vyplacením odměny obohatil na úkor žalobkyně, oproti tomu, že žalovaný se neoprávněně obohatí na základě obdobné dohody o pracovní činnosti na úkor Školního statku Mělník. Dohoda o pracovní činnosti ze dne 2.1.2012 tedy nebyla uzavřena vážně, a proto je podle ustanovení §19 písm.a) zák. práce neplatná.
Tím, že Ing. P. V. přijal na základě dohody o pracovní činnosti ze dne 2.1.2012 odměnu, mu vzniklo bezdůvodné obohacení (srov. §451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinného do 31.12.2013 a §2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), které je povinen vydat žalobkyni (jako zaměstnavatelce, která mu je vyplatila); povinnost vrátit vyplacenou odměnu by Ing. P. V. neměl pouze tehdy, kdyby - navzdory neplatnosti dohody o pracovní činnosti ze dne 2.1.2012 - skutečně vykonal pro žalobkyni práci odpovídající poskytnuté odměně, neboť pak by mu plnění náleželo z důvodu výkonu práce v tzv. faktickém pracovním poměru (k tomu, kdy jde o právní vztah při tzv. faktickém pracovním poměru, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7.5.2003 sp. zn. 21 Cdo 2287/2002 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2010 sp. zn. 21 Cdo 2029/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.8.2014 sp. zn. 21 Cdo 3042/2013). I kdyby Ing. P. V. vyplacená odměna nenáležela ani z důvodu výkonu práce při tzv. faktickém pracovním poměru, mohla by žalobkyně po něm požadovat vrácení těchto neprávem vyplacených částek, jen - jak vyplývá z ustanovení §331 zákoníku práce - jestliže Ing. P. V. věděl nebo musel z okolností předpokládat, že šlo o částky neprávně určené nebo omylem vyplacené.
Vznikne-li pro neplatnost právního úkonu škoda, odpovídá se za ni podle zákoníku práce (srov. §21 zák. práce).
Zaměstnanec odpovídá zaměstnavateli za škodu, kterou způsobil zaviněným porušením povinností při plněním pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§250 odst.1 zákoníku práce).
Předpoklady odpovědnosti zaměstnance za škodu podle ustanovení §250 zákoníku práce spočívají v porušení povinností zaměstnance při plněním pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, v zavinění zaměstnance ve vztahu k tomuto porušení povinností, ve vzniku škody a v příčinné souvislosti mezi zaviněným porušením povinností a vznikem škody. Škodou se tu rozumí újma, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného (tj. majetková újma) a je objektivně vyjádřitelná v penězích.
Zaměstnanec, který uzavřel za zaměstnavatele neplatnou smlouvu (dohodu), odpovídá zaměstnavateli za škodu, která mu pro neplatnost vznikla, způsobil-li neplatnost smlouvy (dohody) zaviněným porušením povinností při plněním pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním; uvedené nepochybně platí i tehdy, jde-li o neplatnou dohodu o pracovní činnosti.
Při neplatné dohodě o pracovní činnosti může představovat škodu, která zaměstnavateli vznikla a za kterou odpovídá jeho zaměstnanec, jenž za něho dohodu uzavřel, také sjednaná odměna vyplacená zaměstnanci, který uzavřel dohodu se zaměstnavatelem. Uvedené ovšem neplatí absolutně. Nejde o škodu především tehdy, může-li si zaměstnanec vyplacenou odměnu ponechat, například z důvodu výkonu práce při tzv. faktickém pracovním poměru. Představuje-li vyplacená odměna bezdůvodné obohacení, které musí zaměstnanec vydat, jde o škodu, která zaměstnavateli vznikla a za kterou odpovídá jeho zaměstnanec, jenž za něho dohodu uzavřel, jen tehdy, není-li ji obohacený zaměstnanec povinen vrátit z důvodu vyplývajícího z ustanovení §331 zákoníku práce nebo není-li ji obohacený zaměstnanec schopen vrátit (zejména z důvodu své nepříznivé majetkové situace). V případě, že obohacený zaměstnanec je povinen a schopen vyplacenou odměnu vrátit, je totiž třeba vzít v úvahu, že neprávem vyplacené částky má zaměstnavateli nahradit především ten, kdo se tímto způsobem bezdůvodně obohatil, a že ten, kdo mu takové obohacení (tím, že uzavřel na zaměstnavatele neplatnou dohodu) pouze umožnil, může být zavázán k náhradě jen tehdy, není-li povinen nebo schopen odčinit újmu obohacený zaměstnanec; pouze za této situace lze hovořit o tom, že k újmě, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného zaměstnavatele, došlo následkem (v příčinné souvislosti) se zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním ze strany zaměstnance, který uzavřel dohodu za zaměstnavatele.
V projednávané věci žalobkyně vyplatila Ing. P. V. na základě neplatné dohody o pracovní činnosti v letech 2012 až 2014 odměnu v celkové výši 376.000,- Kč. Soudy dospěly k závěru, že odměna vyplacená Ing. P. V. v této výši představuje škodu, za kterou žalobkyni odpovídá žalovaný, aniž by se zabývaly také tím, zda Ing. P. V. nepracoval pro žalobkyni v tzv. faktickém pracovním poměru a zda je povinen a schopen žalobkyni vyplacenou odměnu vrátit. Právní posouzení věci soudy je tudíž neúplné a tedy i nesprávné.
S námitkou dovolatele, že v řízení byla porušena "koncentrační zásada i zásada projednací", když odvolací soud "posoudil jako správný postup soudu prvního stupně spočívající v provádění nenavržených důkazů založených do spisu až po koncentraci řízení", nelze souhlasit. Z obsahu spisu je totiž nepochybné, že skončením jednání u soudu prvního stupně dne 4.5.2015 k tzv. koncentraci řízení podle ustanovení §118b o.s.ř. nedošlo (k tomu, jaké jsou předpoklady pro koncentraci řízení podle ustanovení §118b o.s.ř., srov. právní názor vyslovený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4.9.2013 sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, který byl uveřejněn pod č. 98 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013).
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný; protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud České republiky rovněž toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Mělníku) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o.s.ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. ledna 2017
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu