ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3686.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 3686/2017-169
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce P. D. , zastoupeného JUDr. Mgr. Slavomírem Hrinkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Jičínská č. 2348/10, proti žalované NN Penzijní společnosti, a. s. se sídlem v Praze 5, Nádražní č. 344/25, IČO 63078074, zastoupené JUDr. Ladislavem Smejkalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská č. 191/4 , o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 6/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2016, č. j. 62 Co 352/2016-129, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Ladislava Smejkala, advokáta se sídlem v Praze 1, Platnéřská č. 191/4 .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2016, č. j. 62 Co 352/2016-129, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k požadavku určitosti výpovědi srov. s ohledem na obsahově shodnou právní úpravu v otázce konkretizace výpovědi v předchozím zákoníku práce například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 1967, sp. zn. 6 Cz 193/67, které bylo uveřejněno pod č. 34/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k požadavku určitosti výpovědi podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1138/2011 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1797/97, který byl uveřejněn pod č. 54/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ke splnění předpokladů pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce, zejména k otázce rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně, nadbytečnosti zaměstnance a příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně, a k výběru zaměstnance, který je nadbytečným, srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. 6 Cz 215/67, uveřejněný pod č. 57/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 7. 1968, sp. zn. 6 Cz 49/68, uveřejněný pod č. 94/68 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1130/97, který byl uveřejněn pod č. 11/1999 v časopise Soudní rozhledy, na str. 374, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 54/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1369/2001, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1520/2011, uveřejněného pod č. 24/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1506/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1001/2011 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2358/2011] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, předestírá-li opačné skutkové závěry (že „v souvislosti s organizační změnou došlo k navýšení počtu zaměstnanců na oddělení Procurementu“), na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „počet pracovníků se na oddělení po organizační změně nesnížil, jak je uvedeno v textu organizační změny, ale naopak se o jednoho zaměstnance zvýšil“, že „toto nelze posoudit jako rozhodnutí zaměstnavatele o snížení počtu zaměstnanců za účelem zefektivnění práce“ a že „organizační změna, která dle soudu proběhla na oddělení Procurementu neodpovídá organizační změně, na základě které dostal žalobce výpověď, a že tedy žalobce dostal výpověď z důvodu a na základě organizační změny, která nebyla vůbec realizována“)], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. listopadu 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu