ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3742.2016.1
sp. zn. 21 Cdo 3742/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně České pojišťovny a. s. se sídlem v Praze 1, Spálená č. 75/16, IČO 45272956, proti žalovaným 1) P. K. , zastoupenému Mgr. Hynkem Marečkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Jeremenkova č. 1021/70, a 2) V. O. , zastoupenému JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 4, Jeremenkova č. 1021/70, o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 243/2014, o dovolání žalovaného 1) a žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. prosince 2015, č. j. 56 Co 263/2015-157, takto:
I. Dovolání žalovaných 1) a 2) se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 12. 2015, č. j. 56 Co 263/2015-157, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že ze strany žalovaného 1) nedošlo k vydržení vlastnického práva k předmětnému osobnímu automobilu, že vlastníkem tohoto osobního automobilu se nestal ani žalovaný 2) a že vlastnické právo k tomuto automobilu nadále svědčí společnosti D. S. Leasing, a. s., jíž byl tento automobil odcizen, je (za zjištěného skutkového stavu – srov. §241a odst. 1 a §242 odst. 3 o. s. ř.) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2011, sp. zn. 33 Cdo 5273/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2923/2015, neboť v případě „nepřímého“ zastoupení nestačí jen úkon „nepřímého“ zástupce ve vztahu ke třetí osobě, nýbrž je zapotřebí dalšího úkonu, kterým tento zástupce převede nabytá práva a povinnosti na zastoupeného] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
V části, v níž dovolatelé uplatnili jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňují-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, vznáší-li výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, předestírají-li opačné skutkové závěry, na nichž budují své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci, a namítají-li jiné vady (že „odvolací soud měl z důvodu nesplnění poučovací povinnosti podle §118a o. s. ř. soudem prvního stupně rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit“)], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaných 1) a 2) podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 19. ledna 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu