ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3753.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 3753/2017-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci úschovy částky 25.591,50 EUR, určené pro příjemce 1) Břetislava Komana se sídlem v Praze 7, Bubenská č. 328/25, insolvenčního správce úpadce VEMITRANS LG s. r. o. se sídlem v Praze 9, Drahobejlova č. 1019/27, IČO 25867172, a 2) VAREMAT PRO s. r. o. se sídlem v Ostravě, Porubě, Slavíkova č. 6143/18e, IČO 02334704, zastoupeného Mgr. Radovanem Hrubým, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská č. 1136/12, za účasti složitele EUROPE Cargo Trans s. r. o. se sídlem ve Frýdku – Místku, 28. října č. 1495, IČO 28586212, zastoupeného JUDr. Karlem Bockem, advokátem se sídlem ve Frýdku – Místku, Lidická č. 613, o žádosti příjemce 2) na vydání předmětu úschovy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 13 Sd 385/2013, o dovolání příjemce 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. prosince 2016, č. j. 24 Co 246/2016-141, takto:
I. Dovolání příjemce 2) se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání příjemce 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2016, č. j. 24 Co 246/2016-141, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. [srov. též právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura (podle ustálené judikatury dovolacího soudu, může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. – tak jako tomu je v posuzovaném případě - je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, který z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených alternativně v tomto ustanovení je podle mínění dovolatele splněn)], a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat.
Rozhodnutí odvolacího soudu je ostatně (v posouzení otázky, jaké jsou podmínky pro vydání předmětu úschovy příjemci) v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dlužník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy (§568 věta první občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013). Dlužník má odůvodněné pochybnosti, kdo je (jeho) věřitelem, tehdy, jestliže si u něho činí více osob právo na stejné plnění (předmět závazku), ačkoliv je dlužník povinen plnit pouze jednou, a jestliže dlužník nemá možnost (objektivně vzato) rozpoznat, které z nich plnění opravdu (po právu) náleží.
U soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově za účelem splnění závazku (§185a odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013).
Důvod úschovy a věcnou legitimaci účastníků soud z hlediska pravdivosti tvrzení složitele při rozhodování o přijetí do úschovy nepřezkoumává; vychází v tomto směru z tvrzení složitele a nezjišťuje, zda složitel je opravdu dlužníkem, zda příjemce je skutečně věřitelem, zda věřitel je skutečně nepřítomen, zda se věřitel opravdu ocitl v prodlení, zda tu byly důvodné pochybnosti, kdo je dlužníkovým věřitelem, nebo zda byl věřitel pro dlužníka skutečně neznámou osobou, popř. zda tu je jiný zákonem stanovený důvod úschovy. Soud bere v úvahu jen to, zda z důvodů uváděných složitelem vůbec závazek může podle hmotného práva zaniknout. Pravomocné usnesení soudu o přijetí plnění do úschovy má z hlediska zániku závazků stejné právní následky jako převzetí plnění věřitelem; za okamžik uspokojení nároku se považuje den, v němž byl předmět plnění složen u soudu. Uvedené ovšem platí jen za předpokladu, že dlužník složil předmět plnění do úschovy opravdu v souladu s ustanovením §568 občanského zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2013) nebo jiným zákonem stanoveným důvodem. Zjistí-li se, že důvody pro složení plnění u soudu nebyly dány, např. proto, že věřitel přijetí plnění ve skutečnosti neodmítá a že tedy není v prodlení, že je přítomen, že dlužník neměl důvody pochybovat o tom, kdo je věřitelem, apod., dluh nebyl složením do soudní úschovy splněn a povinnost dlužníka poskytnout plnění přímo věřiteli nadále trvá (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3924/2013).
Předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků řízení a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy,
bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele (§185d odst. 1 ve znění účinném do 31. 12. 2013). Jiné osobě, než která je uvedena v ustanovení §185d odst. 1 a 2 o. s. ř. (tj. jiné osobě než složiteli nebo příjemci), žádající o vydání předmětu úschovy, jej vydá soud jen se souhlasem složitele a příjemce (§185d odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013). Není-li možné v řízení o úschovách vyhovět žádosti příjemce nebo jiné osoby, která uplatnila právo na předmět úschovy (přihlašovatele), o vydání předmětu úschovy proto, že se žádostí nesouhlasí ten, jehož souhlasu je třeba, může být předmět úschovy vydán žadateli (příjemci nebo přihlašovateli), jen jestliže byl jeho souhlas nahrazen rozhodnutím soudu (srov. §185e o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013).
Dá-li složitel do soudní úschovy plnění (předmět závazku), protože má důvodné pochybnosti o tom, kdo je (jeho) věřitelem, judikatura soudů již dříve dovodila, že k vydání předmětu úschovy jím určenému příjemci se nevyžaduje jeho souhlas (srov. právní názor, uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. 21 Cdo 293/2009, které bylo uveřejněno pod č. 96/2012 v časopise Soudní judikatura).
Odvolací soud dospěl ke správnému závěru o tom, že předmět úschovy nemůže být příjemci 2) vydán, když nezbytnou podmínkou pro vydání předmětu úschovy příjemci 2) je souhlas příjemce 1), který tento souhlas nevydal [jak vyplývá z vyjádření JUDr. Břetislava Komana, insolvenčního správce úpadce VEMITRANS LG s. r. o. – příjemce 1) ze dne 11. 2. 2014, poté co Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 10. 1. 2014, č. j. 13 Sd 385/2013-41, které nabylo právní moci dne 29. 1. 2014, přijal do úschovy od složitele ve prospěch příjemce 1) nebo 2) částku 25.591,50 EUR a co příjemce 2) požádal o vydání uschované částky, a jak vyplývá z opakovaného vyjádření nesouhlasu příjemce 1) s vydáním předmětu úschovy příjemci 2) ze dne 2. 8. 2016].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. listopadu 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu