ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.3794.2017.1
sp. zn. 21 Cdo 3794/2017-303
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobců a) V. D. , b) M. R. a c) M. K. , zastoupených JUDr. Tomášem Homolou, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky č. 833/5, proti žalovanému Fresenius Kabi s. r. o. se sídlem v Praze 4, Na strži 1702/65, IČO 25135228, zastoupenému Mgr. Martinou Křížkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1015/55 , o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 87/2015, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 23 Co 364/2016-232, ve znění usnesení ze dne 16. listopadu 2016, č. j. 23 Co 364/2016-237, takto:
I. Dovolání žalobkyně a) se odmítá .
II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martiny Křížkové, advokátky se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1015/55 .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2016, č. j. 23 Co 364/2016-232, ve znění usnesení ze dne 16. 11. 2016, č. j. 23 Co 364/2016-237, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť jednak neobsahuje způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. (srov. právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, které bylo uveřejněno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, z nichž vyplývá, že, má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje), jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (vznáší-li dovolatelka výhrady proti správnosti skutkových zjištění, nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům soudy přihlížely, jak tyto důkazy hodnotily a že neprovedly další důkazy), a v dovolacím řízení nelze pro tyto nedostatky pokračovat.
Rozhodnutí odvolacího soudu je ostatně v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [ke splnění předpokladů pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce, zejména k otázce rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně, nadbytečnosti zaměstnance a příčinné souvislosti mezi nadbytečností zaměstnance a rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně, a k výběru zaměstnance, který je nadbytečným, srov. při obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. 6 Cz 215/67, uveřejněný pod č. 57/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. 7. 1968, sp. zn. 6 Cz 49/68, uveřejněný pod č. 94/68 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1130/97, který byl uveřejněn pod č. 11/1999 v časopise Soudní rozhledy, na str. 374, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2204/2003, uveřejněný pod č. 54/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1369/2001, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1520/2011, uveřejněného pod č. 24/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1506/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1001/2011 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2358/2011] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak.
Namítá-li dovolatelka, že „cílem žalovaného bylo poškodit zájmy žalobkyně a že napadená výpověď z pracovního poměru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, když soudy zcela pominuly tvrzení žalobkyně a jí označené skutečnosti a důkazní prostředky, které by skutečné (nemravné) motivy jednání zaměstnavatele prokázaly“, pak přehlíží, že podle ustanovení §241a odst. 6 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo nové důkazy. Navíc uvedeným tvrzením (i dalšími námitkami), uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (dovolatelkou označené otázky vychází z jiných skutkových závěrů, než na jakých založil svůj rozsudek odvolací soud; podstatou jejích námitek je tedy nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil). Dovolání v této části tak trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. listopadu 2017
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu